Fototipy

Dálkoměrné fotoaparáty - jak zachytit rozhodující okamžik

Dálkoměrné fotoaparáty - jak zachytit rozhodující okamžik
8. 3. 2023 | 23 minut čtení

"To přece nemá šanci přeskočit!", říkáte si při pohledu na jednu z nejznámějších fotografií od Henri Cartier-Bressona. Muž je ještě ve vzduchu, ale vy už víte, jak to celé dopadne: blátem v botách a mokrými nohavicemi. Bresson tento snímek nafotil na dálkoměrný fotoaparát značky Leica. V tomto článku se dozvíte, proč jsou dálkoměrné fotoaparáty jako stvořené pro reportážní fotografii. Vysvětlíme si, na jakém principu fungují, a pro zkušenější fotografy máme pár tipů, jak být při jejich používání co nejpohotovější.

Rozhodující okamžik

Podle Bressona bylo hlavním cílem fotografie zachycení rozhodujícího okamžiku, což se mu povedlo právě na zmiňované fotografii muže skákajícího přes louži. Muž je totiž navěky zvěčněn ve chvíli, kdy existuje potencionální možnost, že zůstane suchý.

Říká se, že naděje umírá poslední – a zdá se, že na tomto snímku trvá naděje navždy. Protože – co když? Co když je pod vodou schované prkno, které nevidíme? Co když se z nebe snese Superman, který skákajícího muže zachrání? A co když mimo záběr snímku čeká manželka s teplým čajem a suchými kalhotami, takže celý příběh bude mít šťastné zakončení? Co když? A to je právě tajemství této fotografie – dokonale zmrazuje pomíjivý okamžik a isoluje ho od koloběhu času. Co této události předcházelo a co následovalo, to se můžeme jen tázat. Bresson své fotografie neinscenoval, ale trpělivě čekal, až se mu realita "poskládá" před fotoaparátem tak, že vytvoří dokonalou kompozici. Dokonalou kompozici může v realitě spatřit úplně každý, je to jen otázka vašeho vidění a toho, jak ho dokážete vytříbit. A Bresson své vidění tříbil několik desetiletí jako malíř, takže byl zvyklý komponovat obraz v přesně ohraničeném prostoru rámu - nejdříve v tom malířském a pak v hledáčku fotoaparátu.

Bresson byl věrný celou svoji kariéru dálkoměrným fotoaparátům Leica. A dálkoměrné fotoaparáty se na zachycení rozhodujícího okamžiku (tedy na reportážní fotografii) vyloženě hodí. Focení na starší typy dálkoměrů může být pro začátečníky zpočátku zdlouhavé a někdy i frustrující. Jakmile ale pochopíte plusy a mínusy dálkoměrů, tak s nimi budete fotit rychleji, než se zrcadlovkami. A rozdíl mezi působivým a nezáživným snímkem je často otázkou jen pár vteřin. Abyste ale dokázali ocenit specifické rysy dálkoměrných fotoaparátů, tak si musíme nejdříve vysvětlit, jakou mají konstrukci.

Dálkoměrný fotoaparát Leica

Dálkoměrný fotoaparát LEICA MP 0,72

 Prozkoumat dálkoměrné fotoaparáty leica

Princip dálkoměrných fotoaparátů

Esencí dálkoměrných fotoaparátu je průhledový hledáček, který používají. Průhledový hledáček mají také hledáčkové fotoaparáty, což jsou většinou jednoduché "point and shoot" fotoaparáty (např. fotoaparáty na jedno použití, nebo některé instantní fotoaparáty). Dálkoměrné fotoaparáty jsou však opatřeny navíc dálkoměrem, který vám pomáhá s ostřením. 

Lomography Diana

I když trh zaplnily dálkoměrné fotoaparáty, tak hledáčkové fotoaparáty nikdy nezmizely ze scény úplně a vyrábí se v různých obměnách doteď, protože jsou uživatelsky nenáročné a cenově dostupné. Lomography Diana F+. Zdroj: Lomography 

chci si pořídit lomography Diana F+

 

Dálkoměrné fotoaparáty se vyvinuly z hledáčkových fotoaparátů, ke kterým se připojoval externí dálkoměr. První modely Leicy měly také externí dálkoměr – viz obrázek níže. Postupem času se dálkoměr stal součástí těla fotoaparátu a tak vznikly dálkoměrné fotoaparáty.

Průhledový hledáček je zjednodušeně řečeno takový malý „tunýlek" na koukání – je to samostatný průhled kousek od objektivu, který je opatřený jednoduchou optikou (de facto je to zmenšená verze tzv. Galileova teleskopu). Podstatné je, že průhledový hledáček je na objektivu nezávislý a je umístěný kousek od něj. To znamená, že skrze průhledový typ hledáčku vidíte scénu z trochu jiného úhlu pohledu, než z jakého snímá scénu samotný objektiv. Proto vzniká u dálkoměrných fotoaparátů tzv. paralaxa obrazu. A proto také musí být fotoaparáty opatřeny dálkoměrem, protože v průhledovém typu hledáčku nevidíme, na co má vlastně objektiv zaostřeno. Dálkoměrné fotoaparáty se často zjednodušeně nazývají jako "dálkoměry". Přesně řečeno je však dálkoměr název pro zařízení, které je součástí konstrukce dálkoměrných fotoaparátů. Toto zařízení pomáhá s ostřením (měří pomocí triangulace dálku zaostřovaného předmětu od fotoaparátu) a původně se vyrábělo i jako externí zařízení – taková miniaturní podélná krabička, která se dala dodatečně přidělat k hledáčkovým fotoaparátům.

A jak takový dálkoměr funguje? Uprostřed hledáčku vidíte malou ostřící plochu, která může mít různý tvar: kruh, obdélník, nebo kosočtverec. Do tohoto tvaru se vám promítají dva totožné obrazy, které se lehce překrývají. Pomocí ostřícího kolečka těmito obrazy posunujete a v okamžiku dokonalého překrytí máte zaostřeno. Dálkoměr využívá k ostření paralaxy obrazu a triangulace.

Zrcadlovky vs dálkoměry

Princip zrcadlovky vs dálkoměru. Autor: Eliška Koryntová

Zrcadlovky – soupeř dálkoměrů

Největším rivalem dálkoměrných fotoaparátu jsou zrcadlovky, které mají hledáček konstruovaný jiným způsobem. Zrcadlovky totiž nemají průhledový typ hledáčku, ale mají tzv. TTL hledáček. Co to znamená? Název TTL hledáčku je zkratkou anglických slov "through the lens", což znamená v překladu "skrze objektiv". U zrcadlovek totiž sledujeme scénu skrze objektiv, který fotí. Světlo prochází objektivem, odráží se od zrcátka a putuje do samotného hledáčku. To znamená, že v hledáčku vidíte přesně to, co vidí objektiv. Dálkoměrné fotoaparáty mají oproti zrcadlovkám hledáček poměrně primitivní.  Jenže díky tomuto typu hledáčku se nemuseli konstruktéři snažit vměstnat do těla fotoaparátu zrcátko a to mělo spoustu výhod.

Výhody dálkoměrných fotoaparátů

Díky tomu, že dálkoměrné fotoaparáty postrádají uvnitř těla zrcátko, tak můžou být menší a hlavně tenčí. Návrháři totiž nemuseli řešit problém, že by objektiv kolidoval uvnitř těla se zrcátkem a tak mohli objektiv posunout blíže k ploše filmu. Zrcadlovky jsou většinou větší než dálkoměry – viz srovnání Nikonu F2 s Leicou. Výjimkou je zrcadlovka Olympus OM-1, která je podobně velká jako Leica. Jedním z nejmenších dálkoměrů je Olympus XA (na obrázku zastoupený hledáčkovým modelem XA-A, který má stejnou velikost).

Olympus OM-1

Olympus OM-1

analogové fotoaparáty v bazaru

Další výhodou dálkoměrných fotoaparátů je kontinuální obraz v hledáčku. U zrcadlovek se vám během expozice v hledáčku zatmí, protože zrcátko, které přenáší obraz do hledáčku, při expozici "skočí" do vodorovné polohy, aby mohl být obraz přenášen na film. Do nakloněné roviny se pak zrcátko sklopí většinou tím, jak natahujete film na další políčko, nebo se sklopí po vyfocení automaticky. Zabere to sice jen pár setin vteřin, ale i ty mohou být důležité, když fotíte nějaký rychlý děj. U dálkoměrných fotoaparátů se vám náhled na obraz během expozice nepřeruší, protože se díváte skrze samostatný hledáček, který je nezávislý na objektivu. 

Výhodou dálkoměrných fotoaparátů je i zvláštní řešení náhledu obrazu v hledáčku. Při focení totiž vidíte v hledáčku i to, co bude mimo okraje snímku. U zrcadlovek vám okraj hledáčku přesně vymezuje okraj fotografie, kdežto u dálkoměrných fotoaparátů máte na matnici hledáčku naznačený menší rámeček, který vám ukazuje, co bude na fotografii. Jde totiž o to, že s výměnou objektivu se vám mění i výřez obrazu. A u dálkoměrných fotoaparátů nevidíte v hledáčku to samé, co "vidí" objektiv (tak jako u zrcadlovek). Proto musíte spolu s objektivem vyměnit i matnici hledáčku. A proto je na matnici dálkoměrných fotoaparátu vidět i prostor mimo snímek, protože zde musí být dost místa k vyznačení záběru i pro objektivy, které zabírají realitu více zeširoka.

Náhled obrazu u dálkoměru

Náhled obrazu v hledáčku dálkoměrných fotoaparátů. Zdroj: Macfilos

Tento specifický náhled obrazu u dálkoměrných fotoaparátů je výhodný v tom, že při focení vidíte v hledáčku i to, co ve výsledném snímku ještě není – třeba běžícího člověka, který vám během pár vteřin vběhne do záběru. To vám umožnuje rychleji reagovat a přizpůsobit kompozici snímku podle toho, jak se situace vyvíjí.

Nevýhody

Už jsme si říkali, že u průhledového typu hledáčku vzniká tzv. paralaxa. Co to vlastně je? Paralaxa je posunutí obrazu na výsledném snímku. Fotoaparát se totiž kouká na realitu z  jiného úhlu pohledu, než z jakého snímá scénu objektiv. Těchto pár centimetrů mezi objektivem a hledáčkem hraje roli hlavně při makro fotografii, kdy je paralaxa velká. Naopak při focení objektů v dálce je zanedbatelná.

Za další nevýhodu dálkoměrných fotoaparátů je považován fakt, že v hledáčku nevidíte hloubku ostrosti – tedy efekt zvolené clony (stručně řečeno jestli máte pozadí ostré nebo rozmazané). Pomocí dálkoměru sice můžete ostřit, ale nevíte, odkud až kam máte zaostřeno. U velkoformátových fotoaparátu vidíte efekt zvolené clony přímo na matnici. A u jednookých zrcadlovek můžete využít tlačítka pro náhled hloubky ostrosti a efekt zvolené clony vidíte také.

Když u zrcadlovek měníte objektivy s různou ohniskovou vzdáleností, tak se vám v hledáčku mění také výřez reality, který objektiv zabírá. Širokoúhlé objektivy zabírají realitu více ze široka, kdežto teleobjektivy mají "tunelovité" vidění. U zrcadlovek v hledáčku vidíte přesně to, co zabírá objektiv. Dálkoměrné fotoaparáty ale neumí změnu objektivu zobrazit v hledáčku stejně jako zrcadlovky. Dálkoměrné fotoaparáty řeší tento problém různými způsoby. 

Některé dálkoměrné fotoaparáty mají na matnici vyznačeno několik různě velikých rámečků (většinou 3) pro různé ohniskové vzdálenosti. Další typ dálkoměrných fotoaparátů mívá pro každou ohniskovou vzdálenost speciální matnici, na které je vyznačeno, jaký výřez reality objektiv zabírá. U těchto dálkoměrů musíte spolu s objektivem vyměnit i matnici – respektive nemusíte, ale nemáte pak plnou kontrolu nad tím, co bude přesně zahrnuto ve výřezu snímku. A pak existují dálkoměrné fotoaparáty (jako např. Leica M3), které umí automaticky spolu se změnou objektivu zobrazit v hledáčku odpovídající rámeček.

Leica M3

Leica M3: Tři různé rámečky pro tři různé objektivy s ohniskovou vzdáleností 50 mm, 90 mm a 135 mm (zleva doprava). Zdroj: Emulsive

Ostření

Ostření u dálkoměrných fotoaparátů vyžaduje samostatnou kapitolu, protože ho můžeme považovat za výhodu i nevýhodu. Ostření je u zrcadlovek i dálkoměrných fotoaparátů stejné – ostří se pomocí speciálního prstence na objektivu, na kterém je vyznačena dálka zaostřeného objektu od fotografa a to v metrech a ve stopách. Co se u těchto fotoaparátů liší, není mechanismus ostření v objektivu, ale způsob náhledu ostření – tedy to, jak kontrolujeme míru zaostření naším zrakem. U prvních hledáčkových fotoaparátu totiž nebylo vůbec jasné, na co fotograf zaostřuje a fotograf tak musel vzdálenost objektu pouze odhadovat a tu pak nastavit na ostřícím prstenci, aniž by si mohl míru zaostření vizuálně zkontrolovat. I dnes se s tímto typem zaostřování setkáme u hodně jednoduchých fotoaparátů, na kterých nalezneme na ostřícím prstenci jen symboly kytička (makro – zaostření na blízkou vzdálenost, postavička (portrét – zaostření na střední vzdálenost) a hory (zaostření na nekonečno).

Aby nemusel fotograf odhadovat, na jakou vzdálenost zaostřit, tak se začaly prodávat dálkoměry – malá externí zařízení, která se dala přidělat na fotoaparát a která pomocí triangulace vypočítávala, jak je předmět daleko od fotografa. Fotograf si zaostřil pomocí dálkoměru a pak naměřenou hodnotu nastavil na ostřícím prstenci. Později se stal dálkoměr integrální součástí hledáčkového fotoaparátu a tak vznikl první dálkoměrný fotoaparát. Focení ale bylo pořád poměrně složité – fotograf nejdříve pomocí jednoho hledáčku ostřil, hodnoty pak nastavil na objektivu a pomocí druhého hledáčku komponoval obraz. Poměrně složité pro reportážní fotografii, nemyslíte? Proto časem vznikl typ dálkoměrného fotoaparátu, u kterého je ostření spřažené s dálkoměrem. To znamená, že ostříte pomocí ostřícího prstence na objektivu a v hledáčku vidíte rovnou zaostřený obraz.

A jak se vám zaostřený obraz zobrazuje v hledáčku? Uprostřed hledáčku máte ostřící kroužek (může to byt ale i kosočtverec nebo jiný tvar), ve kterém vidíte obraz dvojitý a v momentě splynutí těchto dvou obrazu v jeden máte zaostřeno. Ten okamžik satisfakce, kdy se vám dva obrazy spojí v jeden, je k nezaplacení a focení na dálkoměry se pak může stát návykovým.

Zónové ostření

U dálkoměrných fotoaparátů, které mají dálkoměr spřažený s ostřícím prstencem, můžete fotit dost podobně jako na zrcadlovky. To znamená, že jste přitisklí k hledáčku a ostřicím prstencem hýbete střídavě sem a tam, dokud nemáte objekt zaostřený. Jenže to je u pohybujících se objektů někdy dost těžké. Proto doporučují reportážní fotografové používat při foceni na dálkoměry tzv. zónové ostření. Co to je? Je to vlastně typ ostření, který fotografové používali u hledáčkových fotoaparátů, než vznikly dálkoměry. "To musí být ale složité", říkáte si. To jako vzdálenost odhadovali? Přesně tak – pokud si nastavíte na objektu vyšší clonové číslo, můžete si pak ostření rozdělit do tří pomyslných úseků a ostřicí prstenec nastavovat jen do tří poloh (úplně doleva na blízké předměty, na střed pro postavy a zcela doprava na předměty v dálce). Díky vysokému clonovému číslu máte jistotu, že předmět bude vždycky ostrý.

Arthur Fellig, známý pod přezdívkou Weegee, je autorem známého citátu:  "F8 and be there!" ("Clona 8 a buď na místě!"), který se často říká začínajícím fotografům na dotaz, jak být úspěšný. Nezáleží totiž až tolik na vybavení, jako na tom, být v správnou chvíli na správném místě. Clona 8 vám zajistí dostatečné prokreslení scény i v případě, že fotíte narychlo a nemáte čas ostřit.

Při zónovém ostření se musíte naučit odhadovat vzdálenost a ostřicím prstencem pak jen intuitivně obracíte ve třech různých polohách (doleva, na střed, doprava), na což se hodí speciální páska na prstenec s vyvýšenou páčkou pro prsty. Pak můžete ostřit poslepu a hledáček pak můžete používat jen pro kompozici. Když se naučíte dokonale ovládat zónové ostření, tak pak můžete byt paradoxně rychlejší, než když mate čelo nalepené k hledáčku a bezradně kroužíte ostřícím prstencem zleva doprava, zatímco vám okamžik uniká mezi prsty.

Objektiv

Na tomto objektivu je zaostřeno na dálku 5 metrů (15 stop) a clona je nastavená na 16. Z objektivu lze vyčíst, že vše od 2,5 m do nekonečna bude ostré.  Zdroj: Roger Lowe

Na dálkoměrném fotoaparátu si můžete také zaostřit pouze na jednu konkrétní dálku. Když jdete třeba fotit na zaplněné náměstí, tak můžete odhadnout, že budete fotit hlavně lidi vzdálené od vás 2 metry a dále – tak si tuto vzdálenost nastavíte na ostřícím prstenci a pak jen jdete a fotíte a o ostření se nestaráte vůbec. Fotíte pak více svým tělem, než pomocí ruky. Skáčete sem a tam, abyste byli v té správné vzdálenosti. A co když se k vám člověk, kterého fotíte, moc přiblíží? No a co? Tak bude prostě neostrý! Víte, že když máte v popředí neostrý obličej zblízka a naopak máte ostrý děj v pozadí, tak to naopak může dodat fotografii hloubku? 

Leica – nejznámější dálkoměr 

Tradičním výrobcem dálkoměrů byla značky Leica a Contax. Leica se nejvíce proslavila dálkoměrnými fotoaparáty (řada M), i když vyráběla i zrcadlovky (řada R). Leica M z roku 1925 byla prostým hledáčkovým fotoaparátem, ke kterému však šlo připojit externí expozimetr. Model Leica II měl už dálkoměr zabudovaný uvnitř tela fotoaparátu. Ostření měl spřažené s dálkoměrem, což byl velký pokrok, ale pořád měl dva hledáčky – jeden pro ostření a druhý pro komponování obrazu. 

V roce 1954 vyšla Leica M3 – ta měla dálkoměr spřažený s ostřením stejně jako Leica II, ale navíc měla oba hledáčky sloučené v jeden. Leica M3 patří dodnes k nejoblíbenejším modelům. Další dálkoměry od Leicy kopírují schéma modelu M3 - v roce 2006 vyšel digitální model Leica M8. To však neznamená, že by Leica analogové dálkoměry zavrhla, naopak je vyrábí dodnes. Model M7 se sice přestal vyrábět v roce 2017, ale v roce 2022 došlo k obnovení výroby a vylepšení modelu M6 z roku 1984. A pořád si můžete pořídit Leica MP z roku 2003 a Leica M-A z roku 2014. Pokud byste se chtěli dozvědět o analogových přístrojích Leica více, přečtěte si na našem blogu některý z článků Kryštofa Korče, třeba "Jak šel čas s Leicou", nebo článek "O cestě Leicy na fotografické výsluní".

Leica M6

Moderní verze fotoaparátu Leica M6 z roku 2022

Contax – konkurent Leicy

Ve 30. letech byly vážným konkurentem Leicy fotoaparáty Contax, které vyráběla firma Zeis Ikon v Dráždanech. Contaxy byly koncipované jako systémové (měly odnímatelnou kazetu, řadu vymĕnitelných hledáčků a bajonet M42 umožňujícím nasazovat různé objektivy Carl Zeiss). Contax I (1932–1936) se od konkurenční Leicy odlišoval tím, že na rozdíl od horizontální pláténkové uzávěrky měl vertikální kovovou závěrku. Na Contaxu I bylo mozné dosáhnout rychlosti 1/1000 díky tomu, že lamely závěrky (která vypadala asi jako rolovací vrata do garáže) absolvovaly při expozici kratší čas, než závěrky horizontální. Contax byl však na focení trochu nepraktický, protoze měl 2 hledáčky a jeho závěrka (jakkkoli inovativní) byla poruchová. Modely Contaxy II a III byly už spolehlivější fotoaparáty a navíc měly jen jeden hledáček. 

Zeiss Contax II

Zeiss Contax II, 1936. Zdroj: BH Photovideo 

Po válce Rusové přesunuli továrnu Contaxů z Dráždan na Ukrajinu. V západním Německu pokračovali Němci ve výrobě dálkoměrných Contaxů ve Stuttgartu, ale nové modely byly o poznání jednodušší. Aby se odlišily od původních modelů Contax II a III, tak se prodávaly pod názvy Contax IIa a IIIa. Vyráběly se až do roku 1962.

Prohlédnout si bazarové fotoaparáty Contax

Další značky

V tomto článku jsme se věnovali hlavně Leice a Contaxu, protože patří mezi ty nejznámější, ale prakticky každá značka nějaký ten dálkoměr vyráběla. Rusové vyráběli kvalitní dálkoměry (Zorki, FED, Kiev) a to hlavně díky tomu, že převzali výrobu v továrně Zeiss Ikon v Drážďanech a přesunuli ji na Ukrajinu. Mohli tedy od Němců přebrat potřebné know-how. 

FED-5

Dálkoměrný fotoaparát FED-5

Nikon vyráběl dálkoměry (řada S) od roku 1951 do roku 1962. Jejich vzhled byl inspirován Contaxy a jejich funkce zase Leicami. Canon vyráběl dálkoměry od roku 1936, kdy se začal prodávat jejich první dálkoměr Canon Hansa, až do roku 1968, kdy byla ukončena produkce dálkoměru Canon 7s. Cílem Canonu byly cenově dostupné modely – Leica byla totiž ve 30. letech opravdu drahý kousek, což platí ovšem dodnes. 

Canon Hansa

Canon Hansa, 1936. Zdroj: Canon


V 50. a 60. letech vznikla celá řada dálkoměrných fotoaparátů, ale byly to především kompakty bez výměnných objektivů. U nás v Československu to byla třeba Opema II, vyráběná v Meoptě Přerov. 

Závěr

Dálkoměrné fotoaparáty byly (a stále jsou) ideální volbou pro reportážní fotografii a to díky svým malým rozměrům. Pokud se naučíte ovládat zónové ostření, tak na ně můžete fotit dokonce rychleji, než na zrcadlovky. Přesně to měl na mysli Henri Cartier-Bresson, když se v jednom rozhovoru zmínil, že preferuje dálkoměry: "Mám rád co nejmenší fotoaparáty, ne ty obří zrcadlovky s hromadou vybavení. Pracuji s Leicou M3, protože když se soustředím, tak je rychlejší." Při focení pomocí zónového ostření, kdy vzdálenost pouze odhadujete, se však musíte smířit s tím, že ne vždy budete mít vše perfektně. Jenže jak řekl Henri Cartier-Bresson v rozhovoru s Helmutem Newtonem, ostrost je jen buržoazní koncept. Bresson tím zřejmě vyjadřoval frustraci z toho, kdy po něm zámožní a movití klienti vyžadují perfektní ostrost, protože jsou přesvědčeni, že to je znakem dobré fotografie. Jenže dobrou fotografii vyjadřuje něco úplně jiného a to je míra její působivosti. 

Dobrá fotografie je taková, která se vám zaryje do paměti a stane se součástí vašeho vnitřního světa, nebo vás dokonce promění a ovlivní vaše budoucí chápání světa. A to může i fotografie, která není ostrá – vzpomeňte si třeba na fotografii od Roberta Capy z vylodění v Normandii. Pro spoustu lidi se stala synonym válečného chaosu. Rozmázlá tvář vojáka spěch a nepřehlednost války naopak prohlubuje. Do tváře bez konkrétní podoby můžeme také snadno situovat sami sebe a představit si, jaké to asi ten den ve studené vodě bylo. Robert Capa fotil na středoformát Rolleiflex, ale do válečné vřavy si vzal dálkoměr Contax II. Právě proto, že je pomocí něj snadnější zachytit onen "bressonovský" rozhodující okamžik – chvíli plnou emocí a napětí.

Zdroje

  • Caleb Soppe: SLR vs Rangefinder Cameras: Which One Is Better? In: CameraGurus, 1. dubna 2022.
  • Hamish Gill: What is a Rangefinder Camera, and is one right for you? In: 35mmc, 18. března 2018.
  • Jen Golay:  What is a rangefinder and is it the right film camera for you? In: Shoot It With Film, 8.dubna 2022.
  • Petr Honsnejman: Hledáček ve fotoaparátu. In: Moje tajemno, 22. 12. 2015
  • Josh Taylor: A Primer on Rangefinder Cameras. In: BH Photovideo, 11. Března
  • Jason Tables: f/8 and Be There: A Beginner's Guide to Zone Focusing. In: BH Photovideo, 13. července 2020.
LEICA MP 0,72
LEICA MP 0,72 černý

Dálkoměrný fotoaparát, LEICA M objektivy s ohniskovou vzdáleností od 21 do 135 mm, Plně mechanické ovládání

133 990,-
LEICA M6 black

Fotoaparát s analogovým dálkoměrem (35 mm), Bajonet Leica M pro montáž objektivů, Zvětšení hledáčku x0,72 (všechny objektivy)

130 990,-
Leica MA
LEICA M-A (Typ 127) černý chrom

Manuální nastavení clony, expozičního času i manuální zaostření, Plně mechanické tělo bez nutnosti použít baterie, Volič pro nastavení citlivosti ISO

128 990,-

Související články

Téma měsíce března: Jak se začít živit fotografií a videem

Téma měsíce března: Jak se začít živit fotografií a videem

Fotoškola - jak se rychle zlepšit II.

Fotoškola - jak se rychle zlepšit II.

Tipy na focení - komunita

Tipy na focení - komunita

Diskuze

Dálkoměrné fotoaparáty - jak zachytit rozhodující okamžik

Přidat příspěvek

Zatím nebyl přidán žádný příspěvek.

Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
I nás baví Instagram.
@fotoskodacz
Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • 300 Kč poukázka na tisk fotografií

Kompletní informace »

Čekejte prosím...