Kinofilmové fotoaparáty: dálkoměry versus zrcadlovky

Rozdíl tkví v hledáčku

Rozdíl mezi dálkoměrnými a zrcadlovkovými fotoaparáty tkví v tom, jakým způsobem se v nich přenáší obraz do hledáčku. Jednooké zrcadlovky na kinofilm mají TTL typ hledáčku s pentaprizmatickým hranolem. Dálkoměry mají průhledový typ hledáčku, ale ještě k tomu mají navíc dálkoměr (což je zařízení, které vám pomáhá zaostřovat obraz). 

TTL hledáček u zrcadlovek

Zrcadlovky na kinofilm bývají z velké části jednooké, což znamená, že mají jen jeden objektiv na rozdíl od dvouokých zrcadlovek. U zrcadlovek na kinofilm se proto můžete také setkat s názvem SLR, což je zkratka z anglického názvu "single lens reflex camera" - "jednooká zrcadlovka".

V Centru FotoŠkoda najdete velké množství kinofilmů: barevné, černobílé, negativní, diapozitivní, klasické i experimentální, od velkých i malých značek.

Chci si pořídit kinofilmy

Název TTL hledáčku, který zrcadlovky používají, je zkratkou anglického "through the lens" - "skrze objektiv". V zrcadlovkách je totiž uvnitř těla umístěno zrcátko, které odráží světlo procházející objektivem vzhůru do hledáčku. Obraz je dále přenášen pomocí pentaprizmového hledáčku tak, aby se fotograf mohl do hledáčku dívat kolmo. Díky zrcátku uvnitř těla zrcadlovky se fotograf při focení dívá na svět skrze objektiv, který fotí scénu. 

Zrcadlovky mají svůj původ v camerách obscurách ze 17. století, jak se můžete dočíst v mém článku Jak vznikly zrcadlovky na kinofilm. Barokní camery obscury se vyvinuly postupně do podoby přenosné krabice se zrcátkem a objektivem. Tehdy byli lidé z možnosti promítání obrazu na matnici camery obscury natolik nadšení, že jim to celé dle dobových popisů připadalo jako kouzlo. 

Kouzlu zrcadlovek propadla i americká fotografka Annie Leibovitz: "Vždy jsem byla typ TTL fotografa, který se dívá na svět skrze objektiv. S jednookými zrcadlovkami vidíte přesně to, co bude na filmu". Annie Leibovitz se proslavila složitě inscenovanými problémy a její práce tak ukazuje, že zrcadlovky ocení zejména fotografové, kteří mají potřebu mít plnou kontrolu nad výsledným snímkem a kteří kompozici plánují do posledního puntíku.

Obálka knihy „Annie Leibovitz, Portraits 2005-2016“

Průhledový hledáček u dálkoměrných fotoaparátů

U dálkoměrných fotoaparátů se naopak fotograf dívá na svět skrze samostatný hledáček, který je na objektivu nezávislý. Říká se mu průhledový typ hledáčku, protože fotograf se dívá na scénu přímo skrze průhled a ne pomocí zrcátka jako u zrcadlovkových fotoaparátů.

Dálkoměrné fotoaparáty se vyvinuly z tzv. hledáčkových fotoaparátů, které se začaly objevovat se vznikem svitkového filmu a kinofilmu v 1. polovině 20. století. Tyto fotoaparáty měly jednoduchý průhledový hledáček, a protože v něm nebylo poznat, na co má fotograf zaostřeno, tak se začaly vyrábět malé externí dálkoměry, které šlo na hledáčkové fotoaparáty přidělat. Časem byly dálkoměry zabudované do těla fotoaparátu a tak vznikly první dálkoměrné fotoaparáty. Průhledový hledáček má však mnohem starší kořeny, protože využívá optiky, která funguje na principu tzv. Galileova teleskopu vynalezeného v roce 1610. Jak vidíte, tak dálkoměrné fotoaparáty i zrcadlovky mají své kořeny v optických vynálezech v době baroka. 

Jaké hledáčkové fotoaparáty najdete v bazaru? 

Typickým uživatelem dálkoměrů byl Henri Cartier-Bresson, podle kterého byly zrcadlovky příliš těžkopádné. Bresson fotil na malý a pohotový dálkoměrný fotoaparát Leica M3, protože mu umožňoval včas zachytit ten správný okamžik při reportáži. Pokud se chcete více dozvědět o tom, proč se dálkoměry hodí na reportážní fotografii, přečtěte si článek Dálkoměrné fotoaparáty – jak zachytit rozhodující okamžik.

Srovnání zrcadlovky a dálkoměrného fotoaparátu. Autorka: Eliška Koryntová

Velikost, zvuky a otřesy

V bazaru s analogovými fotoaparáty si hned na první pohled všimnete, že dálkoměrné fotoaparáty jsou menší než zrcadlovky. Dálkoměrné fotoaparáty totiž nemají uvnitř těla zrcátko, a proto může být objektiv posunutý blíže k filmu. Celý fotoaparát pak může být ve výsledku tenčí a menší. Z toho důvodu dávali reportážní fotografové většinou přednost dálkoměrům před zrcadlovkami. Když se zrcátko sklápí, tak to vytváří hluk. Díky absenci zrcátka jsou dálkoměry tišší než zrcadlovky. To se hodí, když chcete fotit okolní lidi nepozorovaně a nechcete k sobě stahovat pozornost. Absence otřesů také umožnuje fotit na pomalejší časy, aniž by byl snímek rozmazaný. 

Náhled hloubky ostrosti

Menších rozměrů dálkoměrů bylo možné docílit díky průhledovému typu hledáčku. Jenže ten není úplně ideální na komponování snímku. Nevidíte v něm totiž efekt zvolené clony, což je u zrcadlovek možné po zmáčknutí tlačítka pro náhled hloubky ostrosti. Jak už jsme si řekli, tak s dálkoměrnými fotoaparáty se díváte na svět skrze průhledový hledáček a ne skrze fotící objektiv. To znamená, že v hledáčku nevidíte, co vše bude na fotce ostré a co naopak rozmazané. U jednookých zrcadlovek naopak fotograf vidí v hledáčku přesně to samé, co vidí samotný objektiv. U zrcadlovek máte tedy přesný přehled o tom, jak bude váš snímek vypadat včetně hloubky ostrosti.

Náhled hloubky obrazu u zrcadlovek je však trochu problematický při nastavení vyšších clonových čísel, kdy je vedlejším efektem případné ztmavení obrazu v hledáčku. Náhled hloubky ostrosti u zrcadlovek ale fotografové používají hlavně u nízkých clonových čísel, kdy hrozí, že fotograf nezvládne zaostřit na požadovaný detail. U nízkých clonových čísel je náhled hloubky ostrosti u zrcadlovek naopak jasný, protože clona je minimální a do fotoaparátu prochází rozšířeným otvorem clony dostatek světla. Když to shrneme, tak náhled hloubky ostrosti u zrcadlovek není zcela bez chyby, ale u dálkoměrů chybí úplně.

Na této fotografii od Jane Bown vidíme, jak se dá nízká hloubka ostrosti využít k zdůraznění tváře - a je jedno jestli portrétujeme člověka nebo kočku. Oči a vousky kočky jsou dokonale ostré a pozadí je měkce rozostřené. Foto: Obálka knihy Jane Bown - Cats, Guardian Faber Publishing, 2016. 

Paralaxa obrazu

Další nevýhodou dálkoměrných fotoaparátů je tzv. paralaxa obrazu. Skrze průhledový hledáček totiž sledujete scénu z jiného úhlu pohledu, než samotný objektiv. Ve výsledku je obraz na fotografii posunutý a kompozice pak nemusí odpovídat přesně tomu, co jste viděli v hledáčku. Když fotíte předměty v dálce, tak to nevadí, ale čím více je fotografovaný objekt blíže k vám, tím větší je posun na výsledné fotce. Novějších typy dálkoměrů se snaží kompenzovat paralaxu obrazu návodnými liniemi na matnici hledáčku, které vám ukazují, jak kompozici korigovat.

Korekce paralaxy u fotoaparátu Leica M3 – dobová brožura z 50. let. Zdroj: Andrew Yue

Ostření

U dálkoměrných fotoaparátů máte uprostřed hledáčku ostřící plochu (kruh, kosočtverec, nebo obdélník) v níž se ukazuje rozdvojený obraz reality. V okamžiku zaostření pomocí ostřícího prstence na objektivu se oba obrazy spojí. Jakmile uvidíte v ostřící ploše jeden obraz, máte zaostřeno!

U některých starších typů dálkoměrných fotoaparátu může být ostření zdlouhavé a pomalé. Může u nich chybět spřažení ostřícího prstence s dálkoměrem. V tom případě dálkoměr slouží pouze na výpočet dálky fotografovaného předmětu od fotoaparátu a naměřenou hodnotu si pak fotograf musí na objektivu nastavit sám manuálně. Starší typy dálkoměrů mohou mít také dva hledáčky - jeden pro focení a druhý pro komponování obrazu, což není úplně praktické. Je proto vhodné vybírat takové typy dálkoměrů, které mají jen jeden hledáček a které mají dálkoměr spřažený s ostřením na objektivu - takové jsou fotoaparáty Leica od modelu M3 výše nebo Contax II a III.

Pokud se naučíte ovládat zónové ostření, tak můžete bez problému fotit efektivně i na starší typy dálkoměrů. Při zónovém ostření odhadujete dálku předmětu od fotoaparátu a tuto hodnotu si sami nastavujete na objektivu, přičemž podle údajů na objektivu odhadujete i efekt zvolené clony. Když si nastavíte na objektivu vyšší clonové číslo, tak máte větší šanci, že bude vámi vybraný objekt zaostřený. Spousta reportážních fotografů tento způsob focení využívá i teď, protože díky němu můžete být pohotovější - nemusíte se vůbec zdržovat s ostřením, protože ho prostě jen odhadujete a vyšší clonové číslo máte jako pojistku toho, abyste měli zaostřeno.

Dálkoměrný fotoaparát Leica M3. Zdroj: Ephotozine

Objevte bazarové fotoaparáty Leica

Náhled obrazu

Dálkoměry mají specificky řešený náhled obrazu v hledáčku, který má své výhody i nevýhody. Zatímco u zrcadlovek ohraničuje okraj hledáčku přesně okraj výsledné fotografie, tak u dálkoměrů vám okraje snímku vyznačuje menší obdélník na matnici hledáčku, takže vidíte i prostor mimo okraj fotografie. Tento typ náhledu umožnuje korekci paralaxy. Jeho výhodou je fakt, že vidíte v hledáčku i scénu mimo rám fotografie a můžete tak mít větší přehled o tom, co se před vámi odehrává. Při reportáži díky tomu můžete včas reagovat na vývoj událostí a tak můžete dopředu odhadnout ideální kompozici snímku. 

Nevýhodou průhledového hledáčku u dálkoměrných fotoaparátů je ale fakt, že náhled obrazu v hledáčku se nepřizpůsobuje změně objektivu s odlišnou ohniskovou vzdáleností. Každý objektiv s jinou ohniskovou vzdáleností zabírá jiný výsek reality (širší, nebo užší). U zrcadlovek vidíte díky odrazu zrcátka to samé co objektiv, takže se vám se změnou objektivu mění i výřez reality v hledáčku. Jenže u dálkoměrných fotoaparátů je hledáček na objektivu nezávislý. 

Jak tedy zjistíte, jaký výřez reality vlastně fotíte? Různé typy dálkoměrů to řeší různým způsobem. U některých dálkoměrů máte na matnici hledáčku vyznačeno několik rámečků pro různé ohniskové vzdálenosti. U některých dálkoměrů musíte spolu s objektivem vyměnit i matnici v hledáčku, na které je rámečkem vyznačený výřez reality odpovídající konkrétní ohniskové vzdálenosti. Některé typy dálkoměrů umí změnit rámeček v hledáčku vyznačující konkrétní ohniskovou vzdálenost automaticky, když změníte objektiv (např. Leica M3). Na objektivu dálkoměrného fotoaparátu Leica M3 máte speciální páčku, pomocí níž měníte v hledáčku mezi několika různými rámečky odpovídající různým ohniskovým vzdálenostem. Díky tomu máte představu, jaký výřez reality budete fotit, když změníte objektiv.

Leica M3 – náhled obrazu v hledáčku. Zdroj: Emulsive

Na co se zrcadlovky a dálkoměry hodí?

Oba typy fotoaparátů jsou kvalitní a dosáhnete s nimi skvělých výsledků. Záleží také ale na tom, co budete fotit. Když to hodně zjednodušíme, tak dálkoměrné fotoaparáty jsou ideální pro reportážní fotografii, kdežto zrcadlovky pro uměleckou fotografii (např. zátiší a portrét).

Dálkoměrné fotoaparáty a reportážní fotografie

Dálkoměrné fotoaparáty se hodí pro reportážní fotografii, protože mohou být díky absenci zrcátka menší a lehčí. Fotí se s nimi také rychleji, protože doba osvitu filmu není limitována dobou sklápění zrcátka. Při focení nevydávají tak hlasité zvuky jako zrcadlovky, takže s nimi můžete být nenápadní. A v jejich hledáčku vidíte obraz bez přerušení, což se může při reportáži hodit - třeba při focení sportu, nebo demonstrace, prostě dějů, co mají rychlý spád. U dálkoměrných fotoaparátů, které jsou konstruovány bez zrcátka, je mnohem větší šance, že zvládnete vyfotit pomalé časy z ruky bez stativu. To je docela pádný argument pro reportážní fotografii, kdy se nechcete zdržovat se stativem. 

Capa nafotil své nejznámější snímky z vylodění amerických vojáků v Normandii na dálkoměrný fotoaparát Contax II. Na lodi fotil na středoformát Rolleiflex, ale na samotnou pláž si vzal malý a pohotový Contax II. Co na tom, že jsou fotografie rozmazané – představují pro nás jediný vizuální záznam z onoho dne a inspiroval se jimi i režisér Steven Spielberg při točení filmu "Zachrantě vojína Ryana".

Zrcadlovky a inscenovaná fotografie

Jednooké zrcadlovky se hodí pro focení portrétů nebo zátiší, protože u nich máte dokonalý přehled o výsledné kompozici. Pokud má vaše kinofilmová zrcadlovka tlačítko pro náhled hloubky ostrosti, budete mít plně pod kontrolou i to, co přesně máte zaostřené a jak moc máte rozmazané pozadí. U zrcadlovek si můžete pohrát s tzv. bokehem, což je termín, který označuje způsob rozostření pozadí při nízkém clonovém číslu. Při portrétování může být vaším uměleckým záměrem, aby měl dotyčný ostré jen oči a vše ostatní včetně vlasů bylo rozmazané. V tom případě se vám bude hodit náhled hloubky ostrosti, které zrcadlovky mají. Zároveň budete potřebovat, aby s vámi dotyčný spolupracoval a nehýbal se. Proto lze říci, že se zrcadlovky hodí spíše pro inscenovanou fotografii, u níž máte čas na to hrát si s hloubkou ostrosti.

Pořídit si analogovou zrcadlovku

Annie Liebovitz se proslavila portréty, které diváka překvapí svou velkolepou výpravou, stylizací a promyšlenou kompozicí. Liebovitz za svůj život vystřídala pořádnou dávku fotoaparátů, ale nejvíce jsou jejímu myšlení blízké zrcadlovky – začínala s Minoltou SRT 101. Zrcadlovky totiž umožnují plnou kontrolu nad kompozicí a hloubkou ostrosti. Foto: Obálka knihy Annie Liebovitz, 2022.

Dalším příkladem může být fotografka Jane Bown, přestože není zrovna typickou představitelkou inscenované fotografie. Jejím krédem bylo být při focení co nejvíce nenápadná, své fotografie ale nefotila bez vědomí portrétovaných a z jejích snímků je patrné, že s focenými lidmi navazovala kontakt - v tomto smyslu její fotografie inscenované byly. Fotila na zrcadlovku Olympus OM-1 a při focení lidí  se snažila být co nejvíce přirozená, aby z ní portrétovaní nebyli nervózní. Sezení probíhala v klidu a Bown měla čas pohrát si s nízkou hloubkou ostrosti.

Vztah k okolí

U zrcadlovek se fotograf často soustředí plně na to, co vidí v hledáčku, protože TTL hledáček ukazuje věrný obraz reality. Někdy se pak stává, že fotograf obrazně řečeno "žije" uvnitř fotoaparátu a ztrácí kontakt s okolím. U dálkoměrných fotoaparátů je fotograf spíše více ve vztahu se svým okolím, protože v hledáčku vidí i scénu mimo okraje snímku. Nelze samozřejmě říci, že by fototechnika stoprocentně ovládala váš přístup k realitě, ale může vás trochu popostrčit určitým směrem. A dálkoměry vás mohou popostrčit k větší sounáležitosti s okolím, obzvlášť pokud se naučíte ovládat zónové ostření. Namísto toho, abyste byli nalepení na hledáček a kroutili ostřícím prstencem sem a tam, tak budete ostření pouze odhadovat a můžete fotit klidně tzv. od boku.

Značka Leica vyrábí analogové dálkoměrné fotoaparáty dodnes a patří tak k posledním velkým značkám, co výrobu analogů "nezabalily". Dálkoměrný analogový fotoaparát Leica M6 z roku 2022.

Chci vědět víc o Leica M6

Závěrečné shrnutí

Možná pro vás je těžké zapamatovat si všechny rozdíly mezi oběma typy fotoaparátů a tak vám na závěr přinášíme krátké shrnutí tohoto článku v bodech. To by vám mělo umožnit lépe si vybrat mezi oběma typy fotoaparátů. Pokud pořád váháte, jaký typ fotoaparátu si vybrat, tak nezapomeňte, že při focení je praxe vždy důležitější než teorie a že si daný typ fotoaparátu prostě musíte vyzkoušet. Výhodou analogových fotoaparátů je, že neztrácí na rozdíl od digitálních fotoaparátů postupem času na ceně. Takže když se za rok nebo za dva rozhodnete, že vám fotoaparát nevyhovuje, tak se vám ho podaří prodat za stejnou cenu a pokud si koupíte žádaný kousek, tak možná i za více. A teď už rychle na závěrečné shrnutí, ve kterém si zopakujeme plusy i mínusy obou typů fotoaparátů. 

Dálkoměrné fotoaparáty

Mají průhledový hledáček nezávislý na fotícím objektivu a dálkoměr pro ostření, fotograf nevidí to samé co vidí fotící objektiv.

• Výhody: menší rozměry díky absenci zrcátka, kontinuální náhled obrazu v hledáčku, menší otřesy a tichý režim díky absenci zrcátka
• Nevýhody: paralaxa obrazu kvůli průhledovému hledáčku a absence náhledu hloubky ostrosti (efektu zvolené clony)

Jednooké zrcadlovky

Mají TTL hledáček se zrcátkem, které přenáší obraz z fotícího objektivu do hledáčku, fotograf vidí to samé, co vidí fotící objektiv.

• Výhody: přehlednější a jednoduší náhled obrazu v hledáčku, totožná kompozice v hledáčku a na výsledné fotce (absence paralaxy obrazu), možnost náhledu efektu zvolené clony pomocí tlačítka pro náhled hloubky ostrosti
• Nevýhody: větší rozměry kvůli zrcátku, přerušovaný náhled obrazu při expozici kvůli sklápění zrcátka, větší otřesy a více hlučnější režim při sklápění zrcátka

Dálkoměry (červeně) a zrcadlovky (modře) z našeho bazaru. 

Chci prozkoumat bazar

Musíte to vyzkoušet

Výhody a nevýhody obou fotoaparátů musíte brát trochu s rezervou. Je sice pravda, že u jednookých zrcadlovek se vám náhled obrazu při expozici zatmí, ale je ztráta těchto několika vteřin pro vás opravdu kritická? A opravdu vám vadí, že je u zrcadlovek při expozici slyšet cvaknutí, když se sklápí zrcátko? Někteří fotografové se ve zvucích fotoaparátů naopak vyžívají a klikání a vrčení fotoaparátů je pro ně takový příjemný důkaz toho, že fotí na starý mechanický fotoaparát. A ostření u dálkoměrů pro vás může být zpočátku nezvyk, ale nakonec můžete v tomto podivném způsobu ostření najít zalíbení. V momentě, kdy se oba oddělené obrazy v dálkoměru protnou, tak člověka zaplaví takový příjemný pocit satisfakce, jako když vyklepnete z formičky na pískovišti dokonalou bábovku. Dobré je oba typy fotoaparátu vyzkoušet, abyste zjistili, co vám přesně sedí a co vyhovuje vašemu stylu focení. 

Zdroje

• Caleb Soppe: SLR vs Rangefinder Cameras: Which One Is Better? In: CameraGurus, 1. dubna 2022.
• 9 smart moves Annie Leibovitz has used to shoot great pictures. Zdroj: Phaidon
• Hamish Gill: What is a Rangefinder Camera, and is one right for you? In: 35mmc, 18. března 2018.
• Jen Golay:  What is a rangefinder and is it the right film camera for you? In: Shoot It With Film, 8. dubna 2022.
• Petr Honsnejman: Hledáček ve fotoaparátu. In: Moje tajemno, 22. 12. 2015
• Josh Taylor: A Primer on Rangefinder Cameras. In: BH Photovideo, 11. Března
• Hannah Lush/Trev Lee: Rangefinder vs SLR. In: The Darkroom, 29. července 2020