Experimenty ve fotokomoře: fotogramy

Jak to celé funguje

Princip fotogramu je poměrně prostý. Na černobílý fotografický papír položíte ve tmě předměty a pak papír osvítíte. Tam, kde předměty papír zakrývaly, zůstane plocha papíru bílá, ale všude jinde zčerná. Předměty si můžete naaranžovat přímo na papíře ve fotokomoře za svitu speciálního světla, které papíry neosvítí, a pak papír osvítit světlem z prosvětlováku. Nebo naaranžujete předměty na skleněné podložce za denního světla a pak ve tmě přenesete sklo i s předměty na fotopapír a osvítíte ho.

Negativ a pozitiv

Většina fotografických papírů, které jsou běžně k dostání, jsou založené na negativně - pozitivním procesu. Když použijete na fotogram tento typ papíru, tak získáte negativní obraz, tedy obraz s bílými předměty na černém pozadí. Dá se sehnat ale i takzvaný pozitivně - pozitivní papír, pomocí kterého dosáhnete pozitivního obrazu (tedy obraz s černými předměty na bílém pozadí.) Tento typ papíru se vyrábí pro velkoformátové fotoaparáty nebo dírkové komory. Papír vložíte do fotoaparátu a exponujete přímo na něj, bez použití filmu.

Chci si vybrat fotografický papír

Roger W. Hicks & Frances E. Schultz: Fotogram. Zdroj: Shutterbug

Nebojte se experimentů

Spousta lidí skončí při technice fotogramů s tím, že na fotopapír položí nůžky a pár knoflíků. Takové předměty se dají na fotogramu dobře rozpoznat a pro začátečnické pokusy jsou vděčné. Nebojte se ale trochu experimentovat a zkuste použít různorodé materiály a věci, které by napoprvé ani nenapadlo použít. Projděte se doma po místnosti a počkejte, o co vám oko zavadí. Žárovka? Igelitový pytlík? Cukr? Všechno je možné. Tam, kde je výsledek nejistý, můžete dosáhnout zajímavých efektů. 

Vzdálenost a průhlednost - alfa a omega fotogramu

Při technice fotogramu můžete experimentovat v zásadě s dvěma hlavními aspekty: se vzdáleností předmětu od papíru a s jeho prostupností (průhledností). Pokud budou při expozici předměty na papír těsně doléhat, získáte siluetu s jasnými a ostrými konturami (třeba fotogram žiletky, která světlo blokuje dokonale po celé své ploše). Pokud se budou předměty dotýkat fotopapíru jen zlehka, tak dosáhnete obrazu s měkkými a rozpitými okraji (např. fotogram větvičky, která se papíru dotýká jen v některých bodech.) Různé tonality dosáhnete pomocí různé průhlednosti použitých materiálů. Je jasné, že neprůhledné materiály blokují světlo dokonale. Můžete ale zkusit na fotopapír položit poloprůhledné materiály, jako třeba plastovou bublinkovou folii, nebo okvětní plátky. Zajímavých výsledků dosáhnete kombinací měkkých a neurčitých tvarů s ostrými a jasně definovanými siluetami.

László Moholy-Nagy: Fotogram bez názvu, 1943, archiv Bauhausu v Berlíně, inv.č. 8219. Zdroj: ArtsInExile

 

Negativní kresba

Jak už jsme si řekli, tak fotogramem vytváříte negativní podobu předmětu. Když na bílý fotografický papír položíte tmavý list, tak získáte opačný obraz - bílý list na tmavém pozadí. Někdy můžeme ale i díky fotogramu získat obraz, který vypadá jako "správný" obraz reality, a to v případě, kdy na fotogram použijeme předměty, které jsou bílé, třeba jako krajky nebo peří. Když položíme na fotografický papír peříčka a osvítíme ho, získáme obraz bílých peříček na černém pozadí. Jako kdybychom na černý papír vysypali obsah polštáře a pak ho jenom vyfotili. Právě krajka a peří jsou pro fotogramy vděčné objekty. Všechny předměty, které jsou ve skutečnosti bílé, se budou na fotogramu jevit jako správně zobrazené: květy sedmikrásek, perlový náhrdelník, nebo krajkové rukavičky. 

Vlevo - Hippolyte Bayard: Přírodniny, 1842. Vpravo - Hippolyte Bayard: Krajka, 1843-46. Zdroj: ArtHistoryProject

Na Bayardových fotogramech vidíte, že fotogramy bílých předmětů, jako jsou krajky a peříčka máme tendenci vnímat jako pozitivní obraz, ačkoli se jedná o negativní otisk. Výhodou fotogramu je, že dokáže výtvarně sjednotit i naprosto odlišné předměty. At si vyberete cokoli, vše bude mít bílou barvu. Je to podobné, jako když fotíte na černobílý film: nemusíte řešit barevnou kompozici fotografie, všechny předměty k sobě budou ladit. Při výběru předmětů se snažte oprostit od toho, jak vypadají a vnímejte jen jejich siluetu. Něco, co může mít nevábný zjev, může na fotogramu vypadat dobře. I když si vyberete předměty, které se k sobě v reálu barevně vůbec nehodí, tak bude výsledný obraz sjednocený. Barvu řešit nemusíte. Na co se naopak soustředit musíte, je silueta a průhlednost (textura). Dobré je kombinovat, aby byl výsledný obraz bohatý a poutavý k pozorování.

Anna Atkins: Kyanotypický fotogram zhotovený pro knihu Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions, 1843. Zdroj: ArtHistoryProject

Imaginace

Fotogram zobrazí dokonale siluetu předmětu, ale samotný předmět nezobrazí. To, co na fotogramu vidíme, je otisk předmětu, jeho stopa. Samotný předmět tu ale schází. Fotogram tedy pracuje s naší představivostí. Umění fotogramu je ze své podstaty uměním imaginace. Připomíná trochu stínové divadlo, při kterém naše imaginace pracuje na plné obrátky. Ruka se může stát ptáčkem, ale také psem, nebo králíkem. A stejné je to ve fotogramu - ze zmuchlaného igelitu se může stát rozbouřené moře, z chuchvalce provázků hříva vlasů a z upadnutých knoflíků se klidně mohou stát oči. Můžete si hrát s měřítkem - z několika větviček se může stát rázem celý les, když vedle nich položíte malého panáčka. 

Obyčejný předmět se na fotogramu může stát něčím úplně jiným. Třeba na fotogramu od Roberta Rauschenberga a Jaspera Jonese (níže) zmuchlaný papír znázorňuje vodu, a to dost přesvědčivým způsobem. Na fotogram můžete využít skutečně cokoli. 

Robert Rauschenberg/Jasper Johns: Blue Ceiling, 1955. Zdroj: Greg

Inspirace

A kde vzít inspiraci? Všude kolem nás. Na fotogram lze použít téměř cokoli. Při pokládání předmětů na papír vás začnou sami od sebe napadat další a další věci, které lze na fotogram využít. Když lze použít korálky, tak proč ne rovnou celý náhrdelník a když náhrdelník, tak proč ne prstýnky a když prstýnky tak pro ne brýle… Tento volný proud asociací, který fotogram vyvolává, se zalíbil avantgardním umělcům a surrealistů. Fotogram totiž povzbuzuje imaginaci a s tou avantgardní umělci záměrně pracovali. Imaginativní charakter fotogramu se umělcům zalíbil i po druhé světové válce. Inspiraci můžete najít také v knihách věnujících se experimentálním fotografickým technikám.

EXPERIMENTAL PHOTOGRAPHY - A Handbook of Techniques

Robert Rauschenberg and Susan Weil: Ženská figura, 1950. Zdroj: Artsy

Fotogram můžete vytvořit i pomocí lidského těla. Podívejte se na fotogramy, které vytvořil Robert Rauschenberg ve spolupráci se svou manželkou Susan Weil. A fotogram lze vytvořit i z věcí, co se hýbou. Umělkyně Susan Derges se snažila na svých fotogramech zachytit otisk skutečného moře. Fotografu Adams Fussovi se zase v ateliéru plazili po fotogramu živí hadi.

Adam Fuss: Home and the World, 2010, fotogram. Zdroj: Ocula

Susan Derges: Řeka Taw, 90. léta, fotogram. Zdroj: Artsy

Netradiční fotogramy

Fotogram je technika, při které nepotřebujete fotoaparát, ale jenom fotografický papír a chemikálie k vyvolání a ustálení obrazu. A jde fotogram vytvořit i na jiný předmět než papír? Samozřejmě to možné je, jen záleží na tom, jestli se vám na daný předmět povede nanést světlo citlivou vrstvu. Fotogramy lze vyrábět třeba na kámen. Kyanotypie se často vyrábí i a textil. A fotogram si můžete vyrobit dokonce i na vlastní tělo.

Thomas Mailander vytváří fotografie na těle pomocí silné UV lampy. Mailander vytváří také fotografie na kamenech a dalších netradičních materiálech. Thomas Mailaender: Illustrated People, RVB Books 2015. Zdroj: ArchiveOfModernConflict

Představte si, že se celý den opalujete na sluníčku někde u vody a večer sundáte plavky. Všude jste hezky opálení, až na ta místa, kde byly plavky. Tak to jste na sobě právě nechtěně vytvořili fotogram. Možná vás už někdy napadlo, že místo bílých plavek byste mohli na svém těle mít i něco zajímavějšího - a opravdu to jde, když se opalovacím krémem nenamažete celí, ale namalujete si jím na tělo nějaký zajímavý motiv. A nebo si na část těla přilepíte vystřižený motiv. Trend "sunburned tatoo" teď na instagramu dost frčí. Rozmyslete si ale, jestli vám za to spálená kůže stojí. Dermatologové z tohoto trendu nadšení moc nejsou. 

Fotogramy pouze pomocí slunce

Pro náš článek je ale tenhle trend zajímavý v tom, že funguje na stejném principu jako fotogram. Postavíte světlu do cesty překážku a pak čekáte na výsledek. Už jste byli někdy v nějakém starém domě s tapetami? Asi jste si všimli, že tam kde na stěně vysely obrazy, jsou tapety krásně zachovalé. Mají zářivé barvy, jako kdyby byly nové. Všude jinde, kam dopadalo světlo, jsou ale vybledlé. Fotogram můžete vyrobit i s obyčejným papírem - položíte na něj předměty a dáte ho ven na slunce. Jenom ho tam budete muset nechat celé léto a ještě k tomu hlídat, aby nezmokl. Ideální jsou na výroby takových fotogramů černé textilie, ty totiž dokážou působením světla pořádně zesvětlat.

Pro začátek ale stačí začít s klasickými fotogramy ve fotokomoře. Až techniku ovládnete, můžete se pustit do náročnějších projektů. Pokud fotokomoru doma nemáte, můžete si pronajmout tu naši. Je plně vybavená, tedy až na peříčka, sedmikrásky a knoflíky… ty si budete muset na fotogram přinést z domova sami.

Jak na pronájem fotokomory

 

Jana Jandáčková: Z cyklu Zahrada divů, 2020-23, kyanotypický fotogram. Zdroj: Jana Jandáčková

Úvodní foto: Jana Jandáčková

Zdroje

• Pavel Scheufler: Historické fotografické techniky, Artama Praha, 1993.
• Cameraless Photohraphy. Zdroj: Victoria and Albert Musem
• Alina Cohen: The 19th-Century Botanist Who Changed the Course of Photography, 16. října 2018. Zdroj: Artsy
• William Henry Fox Talbot: Pencil of Nature, 1844. In: Gutenberg
• Jim Mathis: William Henry Fox Talbot: Inventor of the Negative-Positive Photo Process, 13. června, 2022. Zdroj: PetaPixels
• Jane E. Boyd: Silver and Sunlight, 3. července, 2010. Zdroj: Science History Institut
• Robert Rauschenberg/ Susan Weil: Speaking of Pictures. Life 30, č. 15 
• (April 9, 1951). Zdroj: Flashbulb
• Ximena Santiago: Factory of Two: Matson Jones Blueprints for Windows Display, Robert Rauschenberg Foundation, 1-12.