Křehká krása rostlin: historie fotogramu v 19. století

Princip otisku

Fotogram je starý jako fotografie samotná. Je to ta nejjednodušší fotografická technika a můžete si ji klidně vyzkoušet sami. Na světlo citlivý papír položíte předmět, osvítíte ho, a tak vytvoříte jeho negativní otisk. Tento trik napadl už první vynálezce fotografie. Představoval totiž jednoduchý způsob, jak otestovat světlocitlivý chemický roztok pokrývající papír. 

Anna Atkins a Anne Dixon: Vlčí many, 1861, kyanotypie. Soukromá sbírka (Hans P. Kraus Jr.) Zdroj: Musée Magazine

Princip negativního otisku je ale ještě starší než fotografie. Pravěké malby rukou jsou přece taky takové negativní otisky. A stínové divadlo funguje také na stejném principu jako fotogram - postavíte světlu do cesty překážku a kocháte se výsledným tvarem na stěně. Nenapadlo vás už někdy nějaký zajímavý stín na stěně obkreslit? Tímto způsobem prý lidé objevili techniku kresby, alespoň podle antického autora Plinia Staršího. Ten ve svém díle zaznamenal příběh mladé dívky z města Korintu, která obkreslila stín svého mládence na stěnu, zatímco spal a tak si pro sebe uchovala jeho podobu navždy.

Cueva de las Manos, 7300 let před Kristem až 700 let po Kristu. Zdroj: Wikipedia

Počátky fotogramu v baroku

Světlo lidi fascinovalo od nepaměti. Už v antice si lidé všimli, že světlo dokáže zobrazit obraz reality, pokud prochází úzkým otvorem do temného prostoru - třeba škvírkou na půdu. V baroku na základě těchto znalostí sestavili cameru obscuru, jednoduchou skříňku s matnicí a čočkou, kterou využívali malíři jako pomůcku k projekci obrazu na papír. Lidé ale tehdy nebyli schopni obraz ustálit na papíru natrvalo. K tomu byla potřeba znalost chemie.

Ilford dírková komora Camera Obscura

 

Princip camery obscury z knihy Thomas Jeffreys: A New and Complete Dictionary of the Arts and Sciences, 1754. Zdroj: Essential Vermeer

V roce 1720 zjistil německý fyzik Johann Heinrich Schulze, že chlorid stříbrný na světle černá. Dokonce ho upekl v troubě, aby dokázal, že nečerná vlivem tepla, ale světla. Schulz prováděl k pobavení diváků experiment, který byl k vynálezu fotografie opravdu blízko. Na sklenici s roztokem chloridu stříbrného a křídy položil papír, v kterém byly vyřezány siluety písmen. Slunce procházelo otvory v papíru a na sraženině z křídy vykreslilo přesné obrysy textu. Celé to působilo jako kouzlo! Schulzovy papírové šablony byly vlastně první negativy.

Rekonstrukce Schulzova pokusu. Lahvička s chloridem stříbrným - expozice v Deutsches Museum v Mnichově. Zdroj: Deutsches Museum

S možnostmi chemického ustálení obrazu dále experimentovali Thomas Wedgwood a Humphry Davy. Už v roce 1802 popsali princip fotogramu - tedy mnohem dříve, než vznikla první fotografie. Snažili se ustálit obraz z camera obscury, ale ten byl moc slabý na to, aby vytvořil na papíře zřetelnou kresbu. Namalovali tedy na sklo obraz a výsledné sklo použili ke kontaktní kopii. Protože ale kresba na skle nebyla negativní, tak se jednalo vlastně o první vytvořený fotogram.

Hippolyte Bayard

První fotogramy, které se nám dochovaly, vytvořil Francouz Hippolyte Bayard a to v roce 1837. Bayardovi se povedlo také zachytit obraz pomocí camery obscury na papír a následně jej ustálit. Jednalo se o docela složitý proces. Obyčejný papír nejdříve potřel chloridem stříbrným a nechal jej zčernat na slunci. Ten samý papír pak položil ve tmě do roztoku jodidu draselného, a dokud byl papír ještě vlhký, tak ho vložil do camery obscury a exponoval. Pomocí bělení papíru pak vznikl pozitivní obraz. Jednalo se vlastně o expozici přímo na výsledný papír bez použití negativu. Bayard často fotil svou zahradu a na fotogramech používal přírodniny a rostliny, které v ní našel. Květiny měl očividně rád - v jeho zátiších se často objevují jiřiny, které byly ve 20. a 30. letech 19. století horkou novinkou.

Vlevo – Hippolyte Bayard: Přírodniny, 1842. Vpravo - Hippolyte Bayard: Krajka, 1843-46. Zdroj: ArtHistoryProject

Bayard měl ale tu smůlu, že se nepřátelil s těmi správnými lidmi. Svěřil se svými pokusy tajemníku Francouzské akademie věd Dominiku Françoisovi Jeanu Aragovi, který měl ve své době velký vliv v akademické obci. Ten ho přesvědčil, ať svůj výzkum zatím nepublikuje. Arago pak v roce 1939 pomohl svému příteli Louis Daguerrovi prezentovat na akademické půdě objev daguerrotypie. Daguerre pak dostal od francouzské vlády bohatou apanáž a Bayard, který se cítil právem podvedený, se mohl pouze rozčilovat. Francouzská vláda finančně odměnila mnohem menší částkou i Nicéphora Niépceho, který v roce 1826 vytvořit vůbec první fotografický snímek. Niépceho syn Isirod však musel za uznání podílu svého otce na vynálezu fotografie tvrdě bojovat. Ale na Bayarda si už nikdo nevzpomněl. Ten z toho byl tak frustrovaný, že zfingoval svou sebevraždu a nafotil sám sebe jako utopeného muže.

Hippolyte Bayard: Autoportrét, 1840. Zdroj: Wikipedia
Pod svůj autoportrét Bayard napsal: “Vláda, která dala tolik panu Daguerrovi, nedala nic panu Bayardovi - a tak se chudák utopil.” 

William Henry Fox Talbot

S fotogramy pak experimentoval v letech 1838-1840 Angličan William Henry Fox Talbot, který měl stejně jako Bayard také smůlu v tom, že jeho vědecké objevy zastínila sláva daguerrotypie. Talbotovi vděčíme za vynález negativu, ačkoli ve své době nebyl jeho přínos plně pochopen.

Talbot používal při cestování po Itálii cameru obscuru ke kreslení skic. Pomocí kamery obscury si promítal obraz na papír a ten obkresloval. A tehdy ho napadlo, jak by bylo krásné, takový obraz uchovat navěky. A protože byl chemik, začal po návratu do Anglie co nejdříve s pokusy. Z dostupné literatury věděl, že dusičnan stříbrný černá na slunci, a začal experimentovat s roztoky soli a dusičnanu stříbrného, kterými pokrýval papírovou podložku. Nejjednodušší způsob, jak takové papíry otestovat, bylo položit na ně předměty a vynést je na slunce. Tak vznikly jedny z prvních fotogramů. Teprve později zkusil Talbot zachytit na papír obraz pomocí fotoaparátu (jeho žena jeho podomácku vyrobeným fotoaparátům přezdívala "myší pasti", protože byly rozmístěné všude po domě.) 

Chci si přečíst více o experimentálních technikách

William Henry Fox Talbot: The Pencil of Nature, 1844. Krajka. Obrázek XX. Zdroj: Project Gutenberg

Talbot své experimenty prováděl ve stejné době jako Louis Daguerre. Zatímco Talbot rozvinul techniku negativně-pozitivního procesu, při kterém z jednoho negativu můžeme získat více kopií, Louis Daguerre vynalezl techniku daguerrotypie, při které se exponuje přímo na měděnou postříbřenou desku zcitlivělou parami rtuti, takže každá výsledná destička je originál a nelze ji zkopírovat. Problém byl v tom, že Talbot své negativy vyráběl na papír a ten nebyl dokonale průsvitný. Talbota napadlo papírové negativy prosytit olejem, aby byly více průhledné. I tak byly ale výsledné snímky lehce rozpité a dokonale ostrým daguerrotypiím se nemohly rovnat. Do budoucna se však daguerrotypie ukázala jako slepá vývojová větev, protože ji v tehdejší době nebylo možné kopírovat. Daguerrotypie se proto stala luxusním zbožím pro movité lidi a uchovávala si auru jedinečného uměleckého díla. S vynálezem celulózového pásu se Talbotovy objevy opět vrátily na scénu, protože bylo konečně možné vyrobit dokonale průhledný a trvanlivý negativ. A byl to právě vynález negativu, díky kterému se fotografie skrze noviny a knihy dostaly do každé domácnosti. 

Jean-Baptiste Sabatier-Blot: Louis Daguerre, 1844. Daguerrotypie. Zdroj: Wikipedia

Talbot princip negativně pozitivního procesu objevil nejspíše díky fotogramu. V knize "The Pencil of Nature" z roku 1844 naleznete fotogram kapradiny, který vytvořil pomoci negativu. V doprovodném textu popisuje Talbot vznik obrázku. Nejdříve položil kapradí na zcitlivělý papír a papír pak přenesl na slunce a ustálil, aby vyvolaný obraz nezmizel. Tak získal negativní obraz - bílou siluetu kapradí na černém pozadí. Pak ho napadlo ten samý list položit znovu na nový zcitlivělý papír a exponovat ho. Slunce prosvítilo tento nedokonalý papírový negativ a Talbot získal pozitivní obraz - černé kapradí na bílém pozadí. Ačkoli Talbotova kniha byla z ekonomického pohledu propadák, jeho princip negativně-pozitivního procesu používáme dodnes. Talbot zůstal u vědeckých pokusů s fotogramy a techniku fotogramu po výtvarné stránce dále nerozvíjel. 

William Henry Fox Talbot: The Pencil of Nature, 1844. Kapradina. Obrázek VII. Zdroj: Project Gutenberg

Anna Atkins

Krásu fotogramu plně rozvinula až Anna Atkins, která vytvořila první fotografickou knihu na světě, a to botanickou příručku s názvem "Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions" z roku 1843, ve které zaznamenala bohaté tvary anglických chaluh a řas. Knihu ilustrovala pomocí techniky kyanotypie, pro kterou je typická modrobílá barevnost. V roce 1953 pak vytvořila další knihu "Album of cyanotypes of British and Foreign Ferns". Kyanotypie Atkins se vyznačují vědeckou přesností a zároveň poetickou atmosféru. Křehké obrysy rostlin se na modrém pozadí téměř vznášejí, jako kdyby ani nebyly z tohoto světa. Jsou to reálné přírodniny, nebo abstraktní tvary, napadne leckoho při pohledu na tyto krásné obrazy. I když fotogramy Anna Atkins zamýšlela jako vědecké ilustrace, dnes se vystavují jako samostatná umělecká díla.

Cystopteris dentata, 1853. Cyanotypes of British and Foreign Ferns. Zdroj: Science Museum Group

Amatérská botanička Anna Atkins aspirovala na kariéru profesionální vědkyně. To ale nebylo v tehdejší době v Anglii možné, protože ženy se nemohly stát členkami akademické obce, a byly de facto vyloučeny ze seriózního výzkumu. Atkins se botanice začala věnovat díky tomu, že ji v tom podporoval její otec a sám ji doma vzdělával. Kyanotypii se naučila zřejmě od Johna Herschela, který tuto techniku v roce 1842 vynalezl. Herschel se přátelil s Talbotem a společně se dělily o poznatky ve svých chemických experimentů. Atkins byla s Talbotem také v kontaktu a dopisovala si s ním. Anglická vláda ale bohužel výzkum na poli fotografie nijak nepodporovala, a fotografie se tak v Anglii rozvíjela jen díky zápalu nadšenců z bohaté vyšší třídy, kteří měli prostředky na financování vlastního výzkumu.

Anna Atkins: Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions, Zdroj: National History Museum.  Každý výtisk knihy od Atkins byl originál. Atkins na některých výtiscích vyskládala nápis z chaluh a rostlin - jako na ukázce. Zdroj: Natural History Museum

Inspirace pro budoucnost 

Možná vám techniky, které jsme popisovali v tomto článku, přijdou dnes už zastaralé. Ale ve 20. století se k technice fotogramu vrátila velká řada umělců. Kyanotypie i daguerrotypie byla v druhé půlce 20. století znovu "objevena". Nedostatky těchto technik se najednou začaly považovat za žádoucí a zajímavé. O tom si budeme povídat až v dalším článku věnovaném historii fotogramu ve 20. století. Zatím si můžete skočit do naší fotokomory vyzkoušet fotogramy rostlin na způsob Anny Atkins.

Pronajmout fotokomoru

Fotogramy rostlin můžete kombinovat i s textem, pokud si vytvoříte vlastní negativ. Stačí text vytisknout na průhlednou fólii a dodatečně ho ještě vykrýt fixou, aby byl dokonale neprůhledný. Foto: Eliška Koryntová

Jana Jandáčková: Proces kyanotypie. Zdroj: Jana Jandáčková
Takto asi nějak mohlo vypadat, když Anna Atkins vyráběla své kyanotypie. Ke kyanotypii jsou třeba speciální chemikálie, které nejsou snadno dostupné. Pro začátek můžete zkusit fotogram s běžně dostupnou fotografickou vývojkou a ustalovačem na černobílý fotografický papír.

Zdroje

• Úvodní fotografie: Anna Atkins: Halyseris polypodioides, Photographs of British Algae - Cyanotype Impression, 1849-1850. Zdroj: Musée Magazine
• Pavel Scheufler: Historické fotografické techniky, Artama Praha, 1993.
• Cameraless Photohraphy. Zdroj: Victoria and Albert Musem
• Alina Cohen: The 19th-Century Botanist Who Changed the Course of Photography, 16. října 2018. Zdroj: Artsy
• William Henry Fox Talbot: Pencil of Nature, 1844. In: Gutenberg
• Jim Mathis: William Henry Fox Talbot: Inventor of the Negative-Positive Photo Process, 13. června, 2022. Zdroj: PetaPixels
• Jane E. Boyd: Silver and Sunlight, 3. července, 2010. Zdroj: Science History Institut
• Robert Rauschenberg/ Susan Weil: Speaking of Pictures. Life 30, č. 15 
• (April 9, 1951). Zdroj: Flashbulb
• Ximena Santiago: Factory of Two: Matson Jones Blueprints for Windows Display, Robert Rauschenberg Foundation, 1-12.