Srí Lanka – potápění u korálových útesů

A abych to uvedl na pravou míru, ačkoli Srí Lanka patří mezi chudší země a je to „konec světa“, „dive centra“, jak se nazývají agentury, které půjčují vybavení a pořádají organizované ponory a potápěčská školení, mají mezinárodní potápěčské licence, standardní značkové kvalitní vybavení a tomu odpovídají i ceny a čísla, ve kterých se pohybují. Abyste si neřekli „nojo, taky aby se nedivili, když to ukázal nějakým domorodcům v chýši“ :-).

Pokud stejně jako já nečtete návody, pak vězte, že tady je poměrně dost co zkazit, pokud návod nepřečtete. Ani tak ne část o focení a takových těch klasických funkcích, ale část o používání přístroje pod vodou a především před ponořením a po vynoření, je víc než důležitá. Je dobré vzít na vědomí informaci, že po focení ve slané vodě byste měli foťák nejdříve nechat „odmočit“ ve vodě sladké, pak ho nechat oschnout a pak až cokoli otevírat – ať už kvůli výměně baterky, paměťové karty nebo objektivu. Z toho plyne jasné pravidlo – během potápění byste neměli měnit ani baterku, ani paměťovou kartu, aby se nedostala voda nebo zaschlá sůl dovnitř do přístroje. Nemluvě o tom, že je nutné toto dělat v čistém prostředí, protože jediné zrnko písku v těsnění krytů může znamenat poškození vodotěsnosti – tak jako u každého vodotěsného pouzdra či přístroje.

Nejlepší světlo i barvy na podvodní focení je v malé hloubce, už v úvodním textu jsem naznačil, že s narůstající hloubkou se ztrácí nejen světlo, ale také barvy – vše postupně modrá. Tohle pravidlo se hezky doplňuje s tím, že pokud nejste zrovna zapálený potápěč a neprošli jste nějakým z kurzů na přístrojové potápění, bude se vás týkat stejně jako mě pouze šnorchlování. Samotný Nikon 1 AW1 je tedy v tomto před námi napřed. Nebo přede mnou určitě, protože já se do 15 metrů na nádech nepotopím.

Sedíme na malé motorové loďce se dvěma místními a vezou nás kamsi směrem od pobřeží na širé moře. Zhruba po hodině jízdy bychom měli dorazit k největšímu korálovému útesu Srí Lanky „Bar reef“. Foťák nabitý, paměťová karta prázdná a já jsem zvědavý na první podvodní zkušenost s Nikonem. Jak se později ukázalo, měli jsme víc štěstí než rozumu, ale nebudu předbíhat.
Před námi stále širé moře, prý bychom mohli s trochou štěstí vidět také mořské želvy, žraloky nebo delfíny. Najednou naše loďka zastavuje a náš řidič a průvodce nám oznamuje, že jsme na místě. Vyhazuje kotvu a my podezíravě koukáme do průzračně modré vody, kde není nic moc vidět. To jako jsme tady? Nebo je to legrace? A nebo nás natáhli? Široko daleko nic a do vody se nám moc nechce, ale co nám zbývá…

Nasazujeme tedy masky, ploutve a nedůvěřivě lezem do vody. Náš průvodce nám ještě ukazuje, kterým směrem je to nejlepší a my se i s foťákem noříme do tajemného podvodního ticha. Stačí odplavat pár metrů od loďky a je jasné, že si legraci nedělal. Kam se člověk podívá, tam jsou barevné korálové útesy a spousty ještě barevnějších rybek. Hned zapínám foťák a zkouším lovit první snímky.

Aby člověk pod vodou viděl dobře a jasně obraz na displeji, je potřeba mít naprosto čisté a nezamlžené sklo potápěčských brýlí a je dobré se ve vodě pohybovat velmi pomalu, abychom neplašili rybky. Zapomeňte na nějaké zdlouhavé přesné rovnání si kompozice a záběru, je potřeba být rychlý. Foťák rychlý každopádně je dostatečně. Rybky se stále pohybují, vás moře také stále někam posunuje a odnáší a chytnout se korálu rukou samozřejmě nemůžete. Zhruba po půl hodině lezeme na chvilku z vody ven. Zahřát se, napít a rychle prohlédnout první pořízené fotky.

Pokud na souši platí pravidlo „jít blíž“, ve vodě platí trojnásob. Čím jste blíž fotografovanému objektu, tím bude barevnější a „hezčí“. Na nějaké větší celky bez použití externích podvodních světel či blesků rovnou zapomeňte, nebude to ono a nebo to bude vyžadovat hodně úprav na PC. Interní blesk ačkoli je možné používat i pod vodou, bych nechal zastrčený a nepoužíval ho. Pod vodou totiž plave spousta „nepořádku“, planktonu a dalších věcí, které když na ně blýsknete udělají na fotce víc neplechy než blesk užitku. Všechno tohle smetí se nasvítí a vniknou tak na fotce skvrny. Proto profesionální fotografové–potápěči používají speciální externí blesky na dlouhých ramenech, která jim dovolují blýskat z úplně jiného úhlu než fotí, čímž „podvodní nepořádek“ nehodí odrazy směrem do obrazu.

Stejně jako na suchu je potřeba nefotit proti světlu. To se lehko řekne, ale realizace je o trošku horší, protože i drobné vlnky na hladině sluneční paprsky lámou všemi směry. Na to myslím nelze napsat radu, snažte se samozřejmě nefotit proti světlu (pokud to není účel), ale počítejte s tím, že stejně některé fotky barevně/světelně nevyjdou. Tohle je potřeba si zkrátka vyzkoušet a trochu to „dostat do ruky i do oka“. Tedy abych to napsal přesně – do obou rukou – rozhodně je dobré foťák držet oběma rukama s tím, že na pravé ho máte přichycený poutkem.

Co se týká nastavení, nechal jsem pracovat automatiku přístroje v podvodním režimu s vlastním nastavením citlivosti ISO a drobným barevným doladěním, které je v tomto režimu hezky po ruce. Tím si každý může nastavit barvy odpovídající přesně podmínkám, ve kterých fotografuje. Citlivosti ISO jsou pod vodou bez problému použitelné do ISO 800, ale samozřejmě čím méně, tím lépe. Při citlivosti ISO 800 se pohybovaly časy závěrky i okolo 1/1 000, takže vyšší ISO rozhodně nebylo potřeba (v hloubkách okolo 1,5 metru a v průzračně čisté vodě za jasného počasí).

Blížíme se k závěru naší návštěvy podvodního světa v Indickém oceánu. Když jsme platili tento první výlet, bral jsem to jako že se s foťákem seznámím a tak nějak si podvodní focení vyzkouším a osahám. A na dalších místech, kam nás nebude muset vézt pronajatý člun pak budu mít víc času experimentovat, hrát si s nastavením atd. Jak už jsem naznačil na začátku, opak se stal pravdou. Až zpětně při dalších ponorech s foťákem v ruce jsme si uvědomili, že jsme měli i notnou dávku štěstí a fotky hned z prvního ponoru patří k těm lepším, které jsme ze Srí Lanky dovezli. Proč?

Krom ostrého poledního slunce, které mám pocit, že pod vodou až tak moc nevadí, jsme měli ideální podmínky. Několik dní klidné moře, takže písek a všechen „nepořádek“ byl usazený jak jen to šlo. I šnorchlování u dalších menších korálů bylo hezké, ale viditelnost, světlo i množství druhů ryb, které jsme viděli, bylo jednoznačně nejlepší hned při této první zkušenosti.

Tím rozhodně neříkám, že kdekoli jinde, kde nejsou obrovské korály a skvělá viditelnost, to nestojí zato. Fotografie podmořského světa jsou neokoukané, atraktivní, zajímavé a tajemné i díky tomu, že krajinu fotí "každý", podvodní svět fotí stále jen zlomek lidí. Díky Nikonu 1 AW1 je kvalitní podvodní fotka zase o něco přístupnější. Tedy nejen fotka, i video, ale tomu se budu věnovat v posledním článku srílanské minisérie. Příště nasadím na AW1 přes redukci FT1 objektiv ze zrcadlovky a udělám tak z relativně malého a nenápadného odolného Nikonu 1 celkem nápadné dělo s teleobjektivem.

<sub>1. díl: Cestujeme po Srí Lance s Nikonem 1 AW1
2. díl: Srí Lanka – potápění u korálových útesů
3. díl: Srí Lanka – nejen na safari s redukcí FT1</sub>

Text a foto: Tomáš Mähring (www.foto-tom.cz)
Technika: Nikon 1 AW1, Nikkor 11–27,5mm (pro řadu Nikon 1), redukce FT1 a Nikkor 18–105 VR (pro DSLR)