9. 10. 2015 | 7 minut čtení

Návštěvníci Centra FotoŠkoda ho dobře znají. Vyznavači módní fotky ho uznávají a účastníci jeho kurzů ho obdivují. Mladý a sympatický Stanislav Petera mistrovsky ovládá Photoshop, ve kterém ze svých fotek dělá hotová umělecká díla, obrazy z neprobádaných světů. Většinu svých dovedností plně rozvinul v Paříži, kde retušoval fotografie pro Vogue. Po návratu do Čech založil školu určenou módním, reklamním a sportovním fotografům, Light Garden Academy, kde se se svými studenty dělí o své znalosti, know-how a s nimiž sdílí svůj svět.

„Tváře současné české fotografické scény“ - rozhovor se Stanislavem Peterou

  • Dobrý den, Stanislave, děkuji vám za rozhovor. Než se vrhneme na otázky z oblasti fotografie, ráda bych se zeptala na to, jak se cítíte v roli novopečeného tatínka dvojčátek?

Já děkuji za oslovení. Cítím se přesně jak by se dalo očekávat - šťastně, nevyspale a mám neustále pocit, že vůbec, ale vůbec nic nestíhám.

  • S Centrem FotoŠkoda spolupracujete poměrně intenzivně, jste jejich tváří, kdy se spolupráce mezi vámi a CFŠ rozjela a co to přináší do vašeho života?

Před nedávnem jsem to počítal a letos máme pětileté výročí spolupráce. CFŠ je pro mě srdeční záležitostí. Zaprvé je to místo, kde jsem si kupoval své úplně první foťáky a ještě dnes se mi vybaví vůně bazaru v přízemí, kam stále chodím lovit vzácnosti, a zadruhé mám pocit, že je to poslední takové téměř-rodinné místo v Praze, které je dělané skutečně od fotografů pro fotografy. Být tváří FotoŠkoda mi pak dává prostor prezentovat svá nová díla, účastnit se zajímavých akcí (FotoŠkoda Fest považuji za opravdu povedenou akci) a vůbec být součástí fotografického dění. Toho si vážím a děkuji za to.

  • Z vaší práce je zřejmé, že jste člověkem, který rád předává své vědomosti a zkušenosti dalším lidem, ale v Čechách toto není zcela přirozené a zaběhnuté. Lidé se bojí odhalovat svou tvorbu. Proč je podle vás důležité se o své zkušenosti a znalosti dělat s druhými?

Když jsem začínal fotit, nikdo pořádně neučil ani retuše, ani svícení a na všechno jsme si museli přicházet sami. Tehdy jsme s několika začínajícími fotografy a retušéry sdíleli informace a nové postupy, které jsme se naučili. Postupně, jak jsme si ale začali konkurovat tato spolupráce ustala a situace byla stejná jako na začátku. Totiž, že pokud se chtěl někdo učit, musel asistovat jinému fotografovi, jenže nikdo si k sobě na zdejším malém trhu nechtěl pouštět cizí lidi. Mně to přišlo trochu hloupé. Mám zkušenost s tím, že se mi daleko lépe pracuje v otevřeném prostoru, kde se informace sdílí. Po návratu z Paříže jsem uspořádal první seminář o postprodukci, ten měl úspěch a od té doby učím pravidelně. Mám upřímnou radost z úspěchů svých žáků a snažím se s některými z nich pracovat i dlouhodobě. Jiří Kubík, se kterým momentálně pracujeme na několika velkých projektech začínal před necelými dvěma roky právě jako můj student na semináři. A nakonec i mě samotnému to přináší mnoho - když chci předávat něco lidem, musím si to nejprve sám utřídit a srovnat do nějaké struktury, která je přenosná. Při tom si i sám daleko rychleji ujasňuji, co vlastně dělám a proč.

  • V CFŠ vedete kurzy věnující se základům práce s digitální fotografií, plánujete něco i pro profesionály?

Pokročilejší kurzy jsme do této chvíle dělali pouze pod hlavičkou Light Garden Academy. Na příští rok ale plánujeme vyzkoušet pokročilejší výcvik retuše i v CFŠ.

  • Účastníte se jakožto lektor i FotoŠkoda festů, co vás na této akci baví?

Především různorodé publikum, které normálně nemám šanci poznat. Na naše semináře chodí dost úzce zaměření fotografové nebo retušéři, takže běžnou “fotografickou veřejnost” normálně nepotkávám. FotoŠkoda Fest mi tuto možnost dává, což je pro mě cenné. Navíc mám upřímnou radost, když mohu lidem ukázat, že pokročilá postprodukce není kouzlo ani tajemství, ale jen sled vcelku jednoduchých technik, řídících se jednoduchými principy.

  • Momentálně pracujete na novém a nemálo zajímavém projektu „Stínadla“, kalendáři, který je inspirován Rychlými Šípy, jak se k takovýmto a podobným projektům dostáváte?

Projekt Stínadla už jsme dokončili a je v prodeji (i ve FotoŠkoda) jako kalendář na rok 2016. V poslední době mě baví právě velké projekty, zahrnující dlouhé plánování a produkci, několikadenní focení a většinou stovky hodin postprodukce. Plním si tak dětské sny, nápady a příběhy většinou vycházejí z toho, na čem jsem sám vyrůstal. Vyprávění příběhů, klidně v sérii fotek mě zajímá daleko víc, než abstraktní fashion a snažím se o to, abych fotil jen ty příběhy, ke kterým mám nějaký osobní vztah.

  • Věnujete se i malbě, což by vysvětlovalo styl vašich fotografií, které jsou velmi obrazné, kdy jste začal onu obrazovost promítat do své tvorby a proč tomu tak bylo?

Malíři jsou pro mě hrdinové od úplného počátku. Když si občas zkouším rozebrat vlivy, které ovlivňují mou tvorbu, holandští, němečtí i čeští malíři krajin jsou tam zastoupeni velmi silně. Nevím proč tomu tak je, ale kdybych chtěl bydlet v nějakém obraze, určitě by to byla krajinomalba s oblohou těšně před bouřkou a malým kostelíkem osvíceným paprsky, které procházejí skrz mraky. Malířské techniky mi pak suplují to, na co jiní retušéři používají 3D elementy. Organický, místy nedokonalý vzhled malby je mi totiž daleko bližší.

  • Většina fotografů příliš nefandí práci za počítačem a jsou rádi, když postprodukci nemusí věnovat přílišné množství svého času, předpokládám ale, že u vás tomu tak není, přesto se ptám, kolik času strávíte průměrně nad jednou fotkou, kupříkladu nad jednou fotkou „Stínadel“?

Stínadla byla na postprodukci extrémně náročná, vytvářeli jsme úplně nové prostředí a stavěli vlastně celý svět. Celý projekt zabral téměř dva měsíce a na jednu fotku vychází něco mezi 3-5 dny postprodukce.

  • Vzhledem k tomu, že máte rád i volnou tvorbu, kterou je fotografie krajiny, jak náročné je propojit svět profesionální a volné tvorby?

Není, mám pocit, že se všechno ve výsledku někde propojuje.

www.stanislavpetera.com

www.lightgarden.cz

Autorka rozhovoru: Romana Marie Jokelová

www.rmjokelova.cz

CANON EW-53B Sluneční clona pro RF-S 10-18mm

Sluneční clona pro širokoúhlý objektiv Canon, Určeno pro RF-S 10-18 mm f/4,5-6,3 IS STM, Blokuje rozptýlené světlo pronikající do objektivu

490,-
LEICA brašna Equipment Bag, recycled Polyester

rozměry 22 x 16 x 4,5 cm, elegantní a praktická, vyrobena v Evropě

3 290,-

Související články

Podzimní FotoŠkoda FEST: Co všechno jste mohli zažít?

Podzimní FotoŠkoda FEST: Co všechno jste mohli zažít?

Festival FotoŠkoda FEST slaví 10 let od svého vzniku!

Festival FotoŠkoda FEST slaví 10 let od svého vzniku!

FESTivalová soutěž na Instagramu

FESTivalová soutěž na Instagramu

Další Rozhovory

Honza Mihaliček: když je fotka blbá, bude blbá i za padesát let. Síla dokumentu je jinde

Honza Mihaliček: když je fotka blbá, bude blbá i za...

Jaroslav Hora: Fotím hlavně pro ten zážitek

Jaroslav Hora: Fotím hlavně pro ten zážitek

FotoŠkoda FEST - vlog jak se točil Švýcarák

FotoŠkoda FEST - vlog jak se točil Švýcarák

Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
I nás baví Instagram.
@fotoskodacz
Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • 300 Kč poukázka na tisk fotografií

Kompletní informace »

Čekejte prosím...