Petr Jan Juračka

Mgr. Petr Jan Juračka je vědeckým pracovníkem a postgraduálním studentem katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, jedním z fotografů Zoo Praha a zároveň lektorem fotografických workshopů v Českém Švýcarsku, které jsou pořádány ve spolupráci s Centrem FotoŠkoda. Tento mladý nadějný umělec připravuje překvapivé výstavy a je specialistou na vědeckou mikrofotografii. Získal již několik mezinárodních ocenění. Mj. zlatou medaili za sérii fotografií motýlích křídel v kategorii Micro v rámci jedné z nejprestižnějších fotografických soutěží světa - International Photography Awards USA.

„Tváře současné české fotografické scény“ - rozhovor s Petrem Janem Juračkou

• Ahoj Petře, děkuji ti za rozhovor. Hned ze začátku by mě asi nejvíc zajímalo, jak se z hydrobiologa stane fotograf?

Ahoj. Hele, já ale nevím, zda něco takového už stalo. Já mám tenhle problém v sobě už od dětství, kdy jsem věděl, že mě baví obojí, a že nevím, co víc. A tak dělám obojí pořád. Krásně se to celé prolíná a dohromady to funguje :-) Samozřejmě je to pak těžký, nemůžu se fotografii ani vědě věnovat na plno. Takže mi jde obojí tak nějak pomalu, ale mě to zas až tak nevadí, obojí mě těší :-)

_{1A & 1B - Spojení hydrobiologie a fotografie v podobě fotografií vodních organismů :-) A - perloočka (korýš) B - larva potápníka (brouk).}

• Jak se při svém pracovním vytížení a rodině zvládáš věnovat obojímu?

No to je ten problém. Doma na mě čekají žena a dvě děti, kterým se snažím dát maximum. Já se vlastně všemu snažím dávat maximum všemu, ale všude tak nějak cítí, že to úplné maximum není. Ale takové to už se mnou je. Vlastně jsem pořád všude maximální, ale nikdy ne maximálně :-)

• Podle čeho si vybíráš místa svých cest a jak často cestuješ za hranicemi naší země?

Ha há! Já si skoro nevybírám. To je u mě celkem vzácné zabořit prst do mapy a říct si: "Tak tam chci!". Ony si ty destinace totiž dost často vybírají spíše mě...

• Cestuješ spíše kvůli výzkumu nebo pro fotografie?

V poslední době určitě častěji za fotkami. S bádáním jsem se dostal do Mexika, na Kubu, mnohokrát na Slovensko či do Maďarska. Ale většina toho, co dělám, je založena na krajině Kokořínska, kde jsem strávil strašně velký kus života... Mám díky tomu hrozně moc práce u mikroskopu a počítače, takže za výzkumem teď moc často paty nevytáhnu (teda, právě sedím ve vlaku na Kokořínsko...). S focením, a potažmo i s kamerou se teď ale dostávám ven celkem často. Musím se teda dost snažit, aby to často zas nebylo moc často, ale tak nějak tak akorát, kvůli rodině. Naposledy jsme třeba filmovali televizní dokument s Petrem Horkým o českých egyptolozích přímo v Ábusíru a to byla veliká paráda!

_{4A & 4B - Vzpomínky na Afriku. Za focením v Ugandě 2014}

• Jednou z tvých zálib v oblasti fotografie je makrofotografie. Dívala jsem se na snímky poskládané z mikroskopu, jak náročné je dát takovou fotku, kupříkladu o 12 rovinách ostrosti dohromady a jak vůbec vzniká?

Tak 12 rovin ostrosti je fakt vyloženě rozcvička. Často jich je kolem stovky :-) Makačka tohle je, o tom žádná. Naštěstí v dnešní době kompjůtrů už je to makačka hlavně v okamžiku snímání, ale ne skládání. Počítač ty roviny proloží lépe než člověk, který si zatím může dát nohy na stůl...

_{5 - Křídlo moravského modráska složené z několika desítek rovin ostrosti}

• V poslední době jsou v oblibě drony, i ty s nimi fotíš, kdy jsi se tomu začal věnovat a jaké jsou podmínky pro focení s drony v ČR?

Já dronům propadl už mnohem dříve, než se to slovo tak rozmohlo. Vlastně jsou to tři roky nazpátek, a naprosto nechápu, jak rychle se ta celý vývoj kolem dronů odehrává. Doba tehdy a dnes nemá mnoho společného. Ty zkušenosti na začátku mě stály skutečně ohromnou sumu peněz, času i zklamání. Ale jsem za to kupodivu rád, protože mám v hlavě alespoň nějaký background, přestože nejsem modelář ani aviatik. Podmínky u nás v Čechách jsou celkem dobré, já létám nekomerčně a mám tak hodně volnosti. Pokud si za to člověk chce nechat platit, musí sehnat povolení a splnit hodně bezpečnostních podmínek, ale všechny mi přijdou naprosto rozumné. Rozhodně jsme na tom lépe, než třeba v Rakousku, kde je na drony nahlíženo o hodně kritičtěji.

_{6A - vodopády Aruu Falls z dronu vlastní výroby, Uganda   6B - překrásný masív Turnerkampu, Zillertálské Alpy, Rakousko}

• Jaký to je pocit moci fotit zvířata Pražské ZOO?

Čím dál tím vzácnější :-) Nikdy jsem tedy nebyl přímo fotografem Zoo, jak se leckde píše. Naše spolupráce byla čistě externí a vzhledem k tomu, jak kvalitní má zoo fotografy kolem sebe, a vzhledem k tomu, kolik mám času, se teď už moc nestává, že bych v Zoo nějak výrazně působil. Ale tak jako tak - byla to naprosto náramná životní zkušenost, za kterou jsem vděčný. A ještě dlouho budu :-)

_{7A - Díky této fotce jsem vlastně získal možnost pro pražskou zoo fotit. Foceno na Nikon D70 a ten nelevnější teleobjektiv na trhu...
7B - Tohle pak byl pro mě největší zážitek v rámci spolupráce s pražskou Zoo - fotografování koní převalského v Mongolsku v mých vzpomínkách zůstane na vždy...}

• Jsi tváří CFŠ, co ti spolupráce s Centrem přináší?

V první řadě přátelství. Většina lidí, co zde pracují, jsou úplně super lidi, sami jsou to nadšení fotografové a mě to s nimi baví. Nejsou to jen prodavači, obchoďáci, marketéři... Jsou to v první řadě srdcaři odhodlaní dokázat cokoliv. Tím se tenhle obchod liší od všech ostatních. No a pak mi to přináší samozřejmě to, že mi občas něco půjčí, rychleji seženou a podobně.. :-) Tak např. teď je Centrum FotoŠkoda hlavním prodejcem mého fotografického kalendáře na rok 2016! :-)

• Účastníš se i FotoŠkoda Festů, v čem spatřuješ jejich význam?

Já to chápu jako takový košt. Lidi se dojdou podívat na fotografy, kteří je zajímají a nestojí je to moc peněz. Časem pak můžou zajít na jejich workshop anebo na nějakou větší akci. V tom vidím to kouzlo :-) Teda, taky v těch domácích hambáčích, doufám, že tam zas letos něco takovýho bude.

petr.juracka.eu

Autorka rozhovoru: Romana Marie Jokelová

www.rmjokelova.cz