ZEISS Classic 25 mm f/2,8 Distagon ZF.2 pro Nikon

Širokoúhlý objektiv Carl Zeiss Distagon T* 25mm f/2,8 s ohniskovou vzdáleností 25 mm je nejpokročilejší verzí legendární série Distagon. Distagon 25/2,8 je spojením původního designu a současných schopností a dá se používat u digitálních fotoaparátů plného formátu i u fotoaparátů s menšími snímači. Velmi malá minimální zaostřovací vzdálenost 17 cm zvyšuje univerzálnost tohoto objektivu. Maximální clonové číslo 22 zajistí dostatečnou hloubku ostrosti Vašich snímků. Průměr filtru 58 mm. Zorné úhly 80/70 stupňů. Optická skladba 10 prvků, 8 skupin. Objektiv je ideální pro fotografování krajinek a prostorů se širší perspektivou.

Speciální vlastnost

Objektivy ZF.2 jsou vybaveny elektronickým procesorem (CPU), který zaručuje podporu všech režimů jako je priorita času, priorita clony, plný manuál a další programové režimy. Fotografové si tak mohou nastavit parametry v menu fotoaparátu. Mezi objektivem a fotoaparátem následně dochází k přenosu dat (ohnisková vzdálenost, rovina zaostření, volba clony a času), jež se zapisují do EXIFu výsledného snímku. Objektivy ZF2 nelze použít na starších analogových fotoaparátech (F, F2, Nikkormat, atd.) s nimiž nepodporují měření expozice. Objektivy ZF.2 mají mechanický zámek na clonový kroužek, který zajišťuje clonový kroužek na nejnižším nastavením a zabraňuje tak, neúmyslnému přenastavení clony při fotografování.

Produktový katalog (EN)
Produktový list

Optická konstrukce Distagon

Stejně jako v případě Biogonu i Distagon zabírá široký zorný úhel. Ostatně ono GON na konci názvu (odvozené od slova gonia) znamená úhel, tedy v případě objektivů, široký zorný úhel. To znamená, že disponují kratší ohniskovou vzdáleností, než je tomu u standardních objektivů (standardní má ohnisko přibližně tak dlouhé jako je úhlopříčka kinofilmového políčka, tedy cca 43,3mm). S příchodem jednookých zrcadlovek vyvstal před optiky úkol, kterého se bylo třeba zhostit. A sice, sklopný mechanismus zrcátka vestavěný v zrcadlovkách, prodloužil distanční vzdálenost mezi zadním členem a projekční rovinou rovinou záznamového media, a proto nebylo možné používat dosavadní širokoúhlé objektivy.

Pokusů jistě bylo hodně, ale navrhnout širokoúhlý objektiv, který by vyhovoval potřebám zrcadlovek, se podařilo až pánům Pierru Angńieuxovi a Harrymu Zoellnerovi roku 1950. Otočili princip teleobjektivu, který má oproti úzkému zornému úhlu "zabírané reality", širší projekční úhel (projekce stranově převráceného obrazu na záznamové medium). Podle tohoto důmyslného řešení se tedy v případě širokoúhlých objektivů jedná o reverzní teleobjektivy. Zadní člen je u nich (v porovnání s standardními objektivy) podstatně větší, což umožňuje zkrácení celkové ohniskové vzdálenosti a zvýšení světelnosti (například oproti Biogonu). Nevýhodou objektivu je, že Distagon z podstaty své konstrukce nabývá větších rozměrů, a při plném odclonění dává mírně měkčí kresbu, což se snadno napraví zacloněním. Ačkoli patří navržení a výroba širokoúhlých objektivů mezi velmi náročné procedury, už jen proto, že je zde nutno počítat s optickými vadami, mnohem více, než u standardních a delších ohnisek, neplatí už dlouho uváděné pravidlo, že "objektivy Distagon zabírají jen zřídka kratší ohnisko, než jsou dva centimetry".