Dan Vojtěch - energický experimentátor ve světě sportovní fotografie

Dan Vojtěch - energický experimentátor ve světě sportovní fotografie

Dana Vojtěcha snad ani není potřeba představovat. Na naší scéně je to již léta zavedený autor a kdo měl tu čest se sportovní fotografií jej dost možná sleduje aktivně. Je jedním z těch autorů, kteří do svého žánru neustále přinášejí čerstvou energii experimentu s novými technikami. Každý nový příspěvek v jeho portfoliu je ozvláštněn novým nápadem, jinou prací se světlem, úspěšně se vyhýbá opakování stejných postupů a přesto si zachovává velmi specifický rukopis. V jeho tvorbě se dá rozeznat několik stěžejních prvků, asi nejvýraznějším z nich je časté používání zábleskové techniky i v akčních scénách, kde si většina ostatních autorů pro pohodlnost vystačí s přirozeným světlem.

Invenční aranže i komplikovaná technická řešení

Když jsem viděl jeho snímek dvou akrobatických letadel navzájem osvětlených zábleskem z kokpitu každého z nich, a to vše za letu, foceno z třetího letadla, nevěřil jsem svým očím. A přesně o tom celá Danova tvorba je, pravidelně přivádí do úžasu nejen zajímavým obsahem, ale také invenční formou. Často je také vidět, že se autor zdaleka nebojí složitých aranží a komplikovaných technických řešení. Jak se mu s takovým přístupem tvoří, co má v plánu za projekty a hlavně, které z nich představí na FotoŠkoda festu, o tom jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

  • Dnes už jsi světově známý sportovní fotograf, jak ses kdysi k focení dostal?

Když jsem byl mladej, jezdil jsem na snowboardu a na skejtu, moc mi to sice nešlo ale měl jsem to rád. Hodně jsem koukal na skejtový fotky a časopisy a tak jsem to taky začal fotit. Postupem času se přidávaly další žánry a motivy.

  • Hned ze startu se ti podařilo publikovat v časopise a zároveň vyhrát pár významnějších ocenění, které z cen tě nejvíce posunuly?

Nejvíc si pamatuji ty od Nikonu, to jsem teprve začínal. Byl jsem ještě na škole, a tak mi udělaly velkou radost. Byla to ocenění Nikon talent a Nikon number one, hned po sobě. Taky jsem díky nim dostal Nikon D3, což mě dost posunulo profesionálně. Dvakrát po sobě jsem taky vyhrál kategorii v RedBull Illume, tam soutěžilo zhruba 35000 fotek, takže velký úspěch.

  • D3 byla ve své době pecka, dneska už s Nikonem i spolupracuješ. První foťák byl taky Nikon?

První foťák jsem si koupil u FotoŠkoda v bazaru a byl to Nikon F90, k tomu nějaký objektiv a s tím jsem nafotil přijímací zkoušky. Pak jsem si na to perfektní ovládání rychle zvykl a už jsem jen vyměňoval za lepší. Nejdřív jsem vyhrál soutěž Nikon amatér, za rok Nikon profesionál, taky zmíněný Nikon number one a nakonec jsem se dokonce stal jejich ambasadorem.

  • Hodně pracuješ s blesky, jak se ti dělá s těmi od Fomei?

S Fomei spolupracuji už dlouho, začalo to jedním bleskem a pak jich začalo přibývat. Nejlepší je, že se podílej na našich projektech a zároveň nám pomáhají i produkčně. Sám bych tolik techniky těžko sháněl, takže jejich podpora je velmi důležitá. Dokonce často přijede i někdo pomoct osobně. Nakonec, je to česká firma.

  • Je super, že zábleskovou techniku bereš i na focení, kam by ji spousta lidí nevzala.

Před lety jsem tohle udělal poprvé na fotce flatlandisty. Tehdy jsme natřeli celou halu na růžovo, a fotili jej společně s obrovským množstvím barevných míčků. To je třeba 10 let zpátky. To byl asi můj počátek nějakých kreativních záchvěvů. Potom jsem to dělal častěji a častěji a bavilo mě ty scény inscenovat a vytvářet. To dělám pravidelně až doteď. Občas je to těžké, třeba průlet Martina Šonky v akrobatickém letadle těsně nad zemí nasvícený cca třiceti blesky, jsme fotili na několikrát. Pod různými úhly a postupně tři různé dny. Sice to bylo náročné, ale výsledek myslím si stojí za to.

  • S tou vší produkcí a ještě v běžně málo honorované sportovní fotce musí být složité se uživit. Jaký je tvůj recept?

Jasně že je to těžké, v žádném oboru to není jednoduché. Je to zkrátka součást práce, snažit se najít zakázky a udělat je co nejlíp. Důležité je prostě pracovat a mít k práci zdravej přístup, pak to zkrátka jde.

Baví mě focení ve všech formách, beru to jako zábavu. Baví mě fotit jak na polaroid, tak klidně reportáže. Stejně vlastní projekty a reklamy. Díky tomu, že je to pro mě zábava, se taky stále snažím vymýšlet něco novýho.

Vždycky když vytvořím vlastní projekt, snažím se ho prodat, ať je to cokoli. Díky tomu sháním peníze a díky tomu se fotce můžu věnovat dál. Většinou mám nějaký nápad a ten se pak snažím prodat různým klientům. Někdy zase přijdou se svým nápadem a já ho udělám.

  • Jakou máš teď mezi projekty a náčiním novinku?

Teď dělám s polaroidy od firmy New 55, vlastně je to z první várky filmů který vyrobili. Jsou to polaroidy včetně negativu. Dlouho jsem chtěl fotit sportovce na Impossible 8x10. Měl jsem to dělat na olympiádě v Riu, tam to ale nevyšlo. Pak přišel nápad udělat to na Hawai, soutěž Ironman. Nesehnal jsem 8x10, ale našel jsem si Linhof 4x5 a pro tu se zrovna začaly dělat nový filmy 55. Udělal jsem si jednu testovací fotku a pak jsme se vydali na Hawai. Bylo poměrně těžký fotit na tenhle setup sport, už kvůli funkčnosti filmu v extrémním teple a starému foťáku, s obojím byly občas problémy. Navíc jsem si chtěl nechat negativy, musel jsem je ustalovat na místě. Mít s sebou ustalovač a vodu a ustalovat přímo venku na místě. S Linhofem se naštěstí dá i fotit z ruky a ostřit dálkoměrem, takže i akčnější fotky šly udělat.

  • A na co se dalšího nového můžeme těšit v nejbliší době?

Poslední projekt co jsem fotil je gamingová série pro RedBull, kde jsem si vymyslel focení hráčů při hraní hry v prostředí který souvisí s tou hrou. Třeba hru která se odehrávala v pralese jsme fotili v botanické zahradě. Donesli jsme Playstation, externí zdroj a monitor. Nebo jsme jeli na zříceninu hradu a tam jsme u ohníčku fotili hru s podobným prostředím. Tohle dopadlo moc zajímavě a zrovna tuto sérii teď postupně zveřejňujeme.

  • Super nápad. Vychází u tebe všechny podobné projekty z předešlého návrhu? Většina tvé konkurence si prostě vezme teleobjektiv na sportovní akci a fotí.

Sportovní fotky se dneska dělá hodně. Takže pokud to chceš mít zajímavý, musíš mít štěstí na dobrej moment, nebo si to uděláš zajímavý sám. Občas to za tebe vymyslí agentura, ale vlastní projekt máš vždycky přesně podle sebe.

  • Jak se ti tak dlouho daří neusínat na vavřínech a pořád přicházet s něčím novým? Navíc s inscenovanou fotkou je spousta práce.

Postupně se vyvíjím, člověk prostě nedělá pořád jen jednu věc. Nedělám toho tolik jako dřív, když jsem fotil do Boardu, pracoval jsem pětkrát týdně. Teď už nefotím a nejezdím tak často, ale víc sedím ve studiu a vypracovávám nápady. Když už něco dělám, snažím se to co nejvíc promyslet. Dřív jsem toho vyfotil hodně a v portfoliu se z celýho roku objevily dvě věci. Teď je to stejně, ale jednotlivým projektům se věnuji více a pečlivěji.

  • Potkejte se s Danem na FotoŠkoda Festu.

Život profesionálního fotografa - beseda

www.danvojtech.cz

Autor rozhovoru: Kryštof Korč

REGISTRACE na fotoskoda fest

Čekejte prosím...