Průvodcování je nejvděčnější práce, jakou jsem kdy zatím dělal

Průvodcování je nejvděčnější práce, jakou jsem kdy zatím dělal

Jeho vášněmi jsou cestování, focení a divoká voda. A všechny tři je spojil dohromady. Viděl třeba Měsícem osvícenou Annapurnu nad mlhou, patagonské tučňáky, vytvořil několik dílů pro Objektiv na ČT a zprostředkovává radost ze sjíždění divokých řek lidem v různých koutech světa. Má rozjeté další projekty, které zcela jistě budou lákat spoustu podobně laděných cestovatelů. Osobně se na něj můžete těšit i na FotoŠkoda Festu: Tomáš Mähring.

Na cestě za dobrodružstvím a fotkami

Při povídání s Tomáše Mähringem se mi celou dobu vtíralo do hlavy slovo "dobrodruh". Je to ale tak milý a spontánní člověk, který na první pohled význam toho slova rozhodně nenaplňuje. Až když se rozpovídá, kde všude byl a co tam zažil, nestačíte žasnout. Navíc s takovou samozřejmostí, jako by nic nebylo na tom, že sjíždí po celém světě divoké řeky na kajaku a raftu, že se na rok přestěhuje do Kanady, nebo že málem umrzne v nepálských horách. A přitom, když se jej zeptám, co zajímavého zažil, musí pracně lovit v paměti, co z toho vlastně bylo nějak výjimečné.

Zdroj: archiv Tomáše Mähringa

  • Jsi fotograf, kajakář, cestovatel. Co z toho tě uchvátilo jako první?

První byla voda, v deseti letech jsem začal v dětském turistickém oddílu, se kterým jsem jednou za čtrnáct dní jeli na vodu. Už jako malého mě to chytlo a začal jsem jezdit, kdy to šlo. Jeden kamarád nás tam tehdy začal učit jezdit na kajaku a tomu jsem ihned propadl. S tím, jak je to s vodou v Čechách, bylo nasnadě začít jezdit za hranice. Což bylo jedině dobře, mít dobré možnosti hned za rohem, asi bych tolik necestoval. S tím začalo i focení. Tehdy jsem dostal nějaký ultrazoom a začali jsme na vodě fotit. Na ježdění na kajaku je moc fajn, že se člověk kolikrát dostane do míst, kam by se pěšky nepodíval. Už jen tím jsou ty fotografie unikátní. Tehdy jsem prostě začal fotit, aniž abych vůbec věděl, co je to kompozice. Na základce jsme se mohli hlásit do výtvarné třídy, a tak jsem ani chvíli neváhal a přihlásil se. Dostali jsme se tam i k fotografii a sami jsme si vyvolávali fotografie v temné komoře. Tam jsem se dostal k základům a hlavně k přemýšlení o fotce a hlavně k nějaké rozvaze, co vyfotit a co ne, což je focení na film vlastní. I díky tomu si dnes z výletu nepřivezu tisíce fotek, ale jen pár set.

Na základě focení na vodě a mé záliby v marketingu jsme se pak občas dostali i k zajímavému sponzoringu. Sice nám z daleka nepokrýval náklady na celé cesty, ale bylo skvělé občas dostat třeba nějaké vybavení. Díky vodě jsem také poznal kamaráda Vláďu, který pracoval v ČT a jednou při kajakování v Rakousku mi navrhl, jestli bych za něj nechtěl nastoupit na brigádu do České televize. Neváhal jsem ani vteřinu. Ta mi dala spoustu nových znalostí. Stačí být v zákulisí a dívat se na práci kameramanů. Člověk okouká spoustu důležitých věcí od komponování až po práci se světlem. Pak jsme ještě s dvěma kamarády odletěli na 3 měsíce na Nový Zéland, kde jsme natočili náš první delší cestopisný dokument, a po návratu jsme připravili také 4 díly pro oblíbený cestovatelský pořad ČT - Objektiv. Tahle cesta definitivně odstartovala moji touhu po cestování a na Zéland jsem se ten samý rok na podzim vrátil s pracovním vízem a na 8 měsíců. Během toho se mi ještě naskytla možnost starat se sezónně o českou raftovou základnu v Norsku. A všechno to dohromady mi dovolilo žít na volné noze. Dva měsíce v krásné norské krajině na raftech a zbytek jinde po světě, ať už s pádlem, nebo s kamerou a foťákem.

  • Taky jsem se dočetl, že děláš průvodce, to musí být po podobných dobrodružstvích málem nuda.

Tím, že průvodcuji hlavně raftové zájezdy a ne standardní poznávací zájezdy, tak v podstatě dělám to, co mě baví ze všeho nejvíc a ještě při tom mohu do krás raftingu zasvěcovat další lidi. Je to skvělá příležitost, jak spojit koníčky (cestování a divokou vodu) s výdělečnou činností. Nuda to rozhodně není, ani řeka ani parta nikdy nejsou stejné a rafting by měl správně být nejen o divoké vodě a samotném raftingu, měla by to být show. Lidé se rádi baví. Je to nejvděčnější práce, jakou jsem kdy zatím dělal.

Autor: Tomáš Mähring

  • Nedá mi to, ale musím se zeptat takhle přízemně, co tě tedy vlastně živí?

Vlastně kombinace průvodcování, natáčení, focení a něco málo marketing. Ono na volné noze to bez marketingu ani moc nejde.

  • Tady mě vždycky napadne, jak se k takové rozmanité kombinaci vlastně dostaneš. Byl to vytyčený cíl, nebo šťastná náhoda?

Tohle přišlo vlastně samo, jedno se navázalo na druhé a na mé předešlé aktivity se přirozeně lepily další. Velký podíl na tom mají taky moji přátelé a rodiče, kteří mě od mala v jakékoli aktivitě podporovali. A náhoda a štěstí tu určitě svou roli hrají také. Mám radost, že se daří focení, natáčení a zálibu v divoké vodě kombinovat stále víc a víc. Díky zkušenostem z komerčního raftingu v Norsku, Tasmánii a Africe jsem loni v podstatě neměl problém najít práci na sezonu v Kanadě a následně v Argentině.

  • A jestli se nepletu, v Kanadě začal fotografický projekt 365.

Ten projekt původně začal z úplně jiného důvodu: chtěli jsme s přítelkyní Pájou dávat nějakým hezkým způsobem vědět rodičům a přátelům, jak se v Kanadě máme. Pak už byl jen krůček od nápadu dát to vědět i veřejnosti a projekt “365 dní v Kanadě, 365 fotek” byl na světě. Posílali jsme tak emailem každý týden sedm fotografií a každá byla doplněná krátkým příběhem. Mělo to moc hezké ohlasy.

Autor: Tomáš Mähring

  • Taková výzva může být zábavná jen chvilku, nezajedlo se ti to po pár měsících?

Určitě to byla zábava, ale občas i trochu boj. Prvních pár měsíců je člověk nabitý a jde to samo, později mi ale energie docházela a ještě jsem na nějakou dobu přes zimu měl nudnou práci na stavbě. Z takových nudných činností se zajímavě reportuje těžko, ten tlak načatého projektu je trochu nepříjemný, ale člověka to alespoň donutí hledat zajímavé momenty i tam, kde by je předtím nehledal. A když už je to rozjeté, prostě to vzdát nechceš, ještě s tím, že projekt nadšeně sleduje spousta lidí.

  • A myslím, že jsou všichni moc rádi, že jsi to vydržel, je to rozhodně zajímavý počin. Co chystáš dál?

Teď poměrně hodně času trávím ještě s pár dalšími lidmi na přípravě fotografického projektu, který fotografům bude pomáhat víc fotit a hlavně si focením víc vydělávat. Když se vše povede, bude to veliké, ale zatím víc neprozradím. Snad jen ještě, že nic takového zatím neexistuje a opravdu hodně to na světě chybí. ;)

Další poctivý žrout volného času je cestovatelský projekt WildCamping TIPs, který jsme s Pájou rozběhli před třemi lety. Jde o komunitně tvořenou mapu s tipy na místa, kde se dá na cestách v klidu přespat - jak název napovídá, “nadivoko” v přírodě. Ať už na treku v horách (při špatném počasí se hodí tip na skalní převis, jeskyni nebo třeba i přístřešek), nebo při putování po silnici. Cestovatelé si na webu mohou vytvořit profil a místa mohou přidávat jen registrovaní, což využívají především různí blogeři a cestovatelé s vlastními weby a facebooky. Protože pro ně je to další cesta k fanouškům a návštěvníkům jejich webů. A nebo lidé mohou přidávat nová místa úplně anonymně. My pak každé místo překládáme a schvalujeme, takže tím se zachovává určitá úroveň kvality a navíc stejný obsah je pak jak na anglické verzi mapy, tak i na české. Aktuálně máme na mapě kolem 1500 míst z celého světa a 850 registrovaných cestovatelů.

Letos snad dokončíme i vlastní mobilní aplikace, které zásadním způsobem zjednoduší přidávání nových míst, a snažíme se mapu rozšířit také o celosvětovou databázi volně přístupných přírodních horkých pramenů. Protože neznám snad nic lepšího než po celodenním treku pozorovat západ slunce s pivkem v ruce z přírodního horkého bazénku.

  • Tak na to se musím sám podívat, je to skvělý nápad. Na kterém místě se ti shánělé místo na spaní nejsložitěji?

V Nepálu na třítýdenním treku kolem Annapurny jsme si dali odbočku k jezeru Tilicho lake snad v pěti tisících nad mořem. Cestou od jezera zpět na hlavní trasu nás odpoledne přepadla mlha taková, že nebylo vidět ani na krok. K tomu jsme ten den špatně naplánovali vzdálenost do další vesnice, kde jsme měli v plánu najít nocleh. (V obydlenějších částech Himálaje se takto putuje zcela běžně, člověk si nese pouze spacák a svačinu a bydlí a hlavně jí u místních v horských vesničkách.) Naštěstí jsme těsně před setměním potkali “teashop”, stan, ve kterém přes den prodávali čaj a přes noc tam nikdo není.

Rozhodli jsme se tu raději přespat, než riskovat, že se v mlze a v noci ztratíme, ačkoli k večeři jsme měli jen jednu sušenku a kousek čokolády. Těsně předtím, než jsme usnuli, ale mlha klesla do údolí pod námi a naskytl se mi přímo ze spacáku výhled na úplňkem krásně nasvícený štít Annapurny. Zima nezima jsem hned vyběhl s foťákem a stativem, nasvítil jsem přístřešek ve kterém jsme spali a udělal fotku, kterou mi pak otisklo i pár časopisů. Pár minut poté se mlha zase zvedla a bylo po všem. Nebýt jí, tak ten snímek nemám, protože bychom nejspíš došli do naplánované vesnice.

Autor: Tomáš Mähring

  • Takže se ti i z krizové situace podařilo dostat něco skvělého. Slyšel jsem, že se s tebou dá podniknout i výlet. Sice ne do Nepálu, ale se zajímavou kombinací raftingu a focení.

Napadlo mě, proč ty hezké zážitky někomu nezprostředkovat. Rozhodli jsme se s FotoŠkoda, že uspořádám kurz pro šest lidí, což je akorát na rafting přes den a focení v horách na večer a noc. Zkrátka to nejlepší z mého světa, který jsem si tak oblíbil.

  • Když tě tak poslouchám, hned bych jel taky. Doufám, že se workshop povede. Díky za rozhovor!

Autor rozhovoru: Kryštof Korč

Čekejte prosím...

Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací