V nepřístupných lokacích má člověk z fotky větší radost

V nepřístupných lokacích má člověk z fotky větší radost

Patrik Staněk žije svůj sen. Jeho vášeň a koníček se mu staly i prací a dny s fotoaparátem tráví v přírodě ve společnosti divokých a plachých zvířat. Jak se dostal k wildlife fotografii? Kdo je mu inspirací? A na co se můžete těšit na FotoŠkoda Festu? Odpovědi najdete v následujícím rozhovoru!

Patrik Staněk - wildlife fotograf, lektor a hvězda FotoŠkoda Festu

Patrik Staněk je jedním z těch šťastlivců, kteří měli dost odvahy vyměnit práci za počítačem za to, co je opravdu baví. Dnes jsme se vám již téměř desetiletí známého českého fotografa přírody, bloggera a lektora fotografických kurzů, se kterým se budete moci setkat na FotoŠkoda Festu, rozhodli představit v krátkém rozhovoru.

  • Jak se stane, že se pustíte teplého místa za klávesnicí, v pohodlné kancelářské židli a raději se válíte s foťákem v pralese? Zajímalo by mě, kde taková vášeň začíná.

S fotografováním jsem začal před cca 10 lety. Začínal jsem klasicky asi jako každý jiný se základní zrcadlovkou od Nikonu. Tenkrát to snad byla D3000 a nějaký setový objektiv. Ze začátku jsem fotil naprosto vše a učil se ji používat. Jelikož jsme v té době měli s exmanželkou dva psy, tak jsem hodně fotil je a přes ně jsem se postupně dostal k fotografování zvířat. Postupně jsem si pak kupoval lepší a lepší techniku, většinou z druhé ruky a stále se ve fotografování zdokonaloval. První nový foťák jsem si koupil podle mě tak po 5 letech focení, když jsem už věděl, že mě to baví a nebude ležet někde zaprášený v šuplíku.

  • Tak to asi měla většina z nás. Kde jste tehdy hledal informace o tom, jak fotografovat?

Učil jsem se ve velké míře sám, ale také jsem absolvoval kolem 30 různých workshopů s rozličným zaměřením a z každého jsem si odnesl nové poznatky, které jsem na konci všechny spojil do celku, který vyhovoval při fotografování mně. Je podle mě dobré projít více workshopy, jelikož každý fotograf fotí jinak a má jiná nastavení, jinou techniku i jinak přistupuje ke kompozici. V neposlední řadě jsem si udělal i pětiměsíční večerní školu fotografování, kde na konci po složení závěrečné zkoušky člověk dostane "papír" od ministerstva školství, že je fotoreportérem. Myslím si, že i po těch 10 letech se stále učím, a tak by to mělo být. Člověk by si nikdy neměl myslet, že umí a ví všechno. Není tomu tak.

  • Souhlasím, bylo by smutné, kdyby bylo možné to učení vůbec vyčerpat. Kde se pro focení inspirujete? Máte oblíbené autory ze svého nebo jiných oborů?

Velkou inspirací je pro mě už řadu let můj kamarád Petr Bambousek, jehož práci jsem vždy obdivoval a hodně mě toho naučil. Dále mám rád fotografie Vladimíra Čecha ml., brazilského fotografa Javiera Aznara nebo Willa Burrad-Lucase… Určitě stále sleduji světové fotogalerie jako 500px apod., kde člověk získá velké množství inspirace pro kompozice, nové nápady atd.

  • Tak to se asi ani nemusím ptát, proč zrovna focení přírody, když vidím vaše inspirační zdroje.

Už dlouhá léta chodím v létě s batohem po horách, do lesů či cestuji po světě za přírodou. Nikdy jsem neměl rád 14denní válení u moře. Tudíž fotografování přírody je jen takovým logickým krokem v mém stylu života.

  • Takže máte dost nachozeno. Stejným způsobem i obhlížíte nebo vybíráte lokace? Vlastně by mě zajímalo, podle čeho si wildlife fotograf své působiště hledá.

Lokace vybírám tak, aby byly "těžké". Nemám moc v oblibě destinace jako Afrika, kde vás dovezou offroad autem ke smečce lvů, vy si je nafotíte a jedete zase domů. Snažím se cestovat do zemí, kde je obtížnější fotografovat, potom je uvnitř člověka podstatně větší radost a hrdost, když se mu fotografie povede. Převážně proto létám do deštných pralesů, kde například vyfotografovat levharta obláčkového či tygra je pořád mým snem, který se určitě jednou vyplní. Tedy alespoň doufám.

  • To je určitě dobrá rada, nakonec těch fádních a jednoduchých lokací snad bylo nafoceno dost. Co je podle vás obecně nejdůležitější schopnost wildlife fotografa?

Zachytit ten správný okamžik… Při wildlife fotografování čekáte na zvířata často i hodiny, dny nebo v případě kočkovitých šelem třeba roky. Když to potom nestihnete "zmáčknout", asi z toho moc radost mít nebudete.

  • Musí to být vzrušující. Co dalšího vás na té práci naplňuje?

Při práci mě naplňuje především příroda kolem mě, která je v případě deštných pralesů naprosto božská a na každém místě něčím výjimečná. Například když přijedete v pět ráno do národního parku Kaeng Krachan v Thajsku, kam se drkotáte od půl třetí ráno hodinu a půl offroadem na vrchol, a pak vidíte ten východ slunce nad deštným pralesem, který je zalitý v mlze. To jsou prostě nezapomenutelné zážitky. Dále jsem strašně vděčný za svou přítelkyni, která mě ve všem podporuje a ještě k tomu ji hodně baví fotografovat, čímž mojí maličkost doplňuje a tvoříme dokonalý celek. Kdyby nefotila, tak by se mnou asi nevydržela. Hodně lidí naprosto nechápe, proč někde sedím celý den a čekám na "nějakého" ptáčka.

  • Je vidět, že tím žijete. To se ani nedivím, že zvládáte tolik workshopů, musí být skvělé ty znalosti předávat dál.

Každý rok pořádám přes 50 workshopů po českých zoo, v národním parku Bavorský les nebo fotoexpedice do deštných pralesů. Tento druh výuky mě baví z toho důvodu, že pokaždé máte kolem sebe jinou skupinku lidí, jste na jiném místě, dostáváte jiné dotazy a lidi to v drtivé většině zajímá. Asi si nedokážu představit, že bych byl někde zavřený v učebně a tam každý den 8 hodin něco vykládal stále dokola, ale typy workshopů, které dělám, jsou pokaždé jiné. To mě baví a ani po těch letech nenudí. Sám vím, jak bylo těžké se na začátku vše naučit, a jsem rád, že teď mohu svoje znalosti a zkušenosti předávat lidem s touhou se fotografování naučit.

  • Na co se můžeme těšit na FŠ festu? 

Na FotoŠkoda Festu budu mít přednášku o fotografování zvířat, kde se mou účastníci těšit na povídání o mojí fototechnice (aktuálně využívám přes půl roku systém OM-D od Olympusu), o častých chybách při fotografování zvířat, uvidí pár mých velkoformátových obrazů, řekneme si, co si vzít s sebou na fotoexpedici a určitě si pustíme i nějaká videa z mých cest.

Dále se mohou zúčastnit mého workshopu v pražské zoo, kde se naučíme fotografovat zvířata, vysvětlíme si základní pojmy, jako je ISO, clona, čas nebo typy ostření a čeho se vyvarovat při fotografování zvířat, nebo že trpělivost je jedním ze základních předpokladů k dobré fotografii.

  • Na začátku jste zmínil Nikon, teď Olympus. Jakou techniku v současnoti používáte?

Prvních 8 let jsem využíval fototechniku Nikon. Poslední setup, co jsem měl byl Nikon D810, D610, objektivy 300 mm f/2.8 VR II, 70-200 mm VR II, 105 mm f/2.8 macro a pár objektivů od Sigmy z řady ART. V září 2017 jsem přešel na systém OM-D od značky Olympus, a to z mnoha důvodů, o kterých budu třeba vyprávět na besedě na FotoŠkoda Festu. Aktuálně tedy používám 2 těla Olympus OM-D E-M1 Mark II a objektivy Olympus M. ZUIKO 300 mm f/4 PRO, 40-150 mm f/2.8 PRO, 45 mm f/1.2 PRO, 60 mm f/2.8 macro, 40-100 mm f/4 PRO a 7-14 mm f/2.8 PRO. K tomu samozřejmě příslušenství jako blesky, telekonvertor, stativy, podvodní pouzdro, hromadu baterek a tak dále.

  • Tak to jsem zvědavý, taková změna s sebou určitě nese zajímavý příběh, budu se moc těšit na setkání na festivalu.

​Autor rozhovoru: Kryštof Korč

Čekejte prosím...

Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací