Zara Wildmoons: Nedokonalosti jsou základem dokonalosti

Zara Wildmoons: Nedokonalosti jsou základem dokonalosti

Zara Wildmoons je pro mnohé velkou neznámou. Informací je o ní k nalezení poskrovnu, nechává za sebe mluvit svou tvorbu. Svou velmi neotřelou a osobitou tvorbu. V rozhovoru, který s nadanou mladou fashion fotografkou pořídil Kryštof Korč, se dozvíte o její cestě k fotce, o tom, jak vnímá rozdíl mezi Facebookem a Instagramem nebo jak může fashion fotka měnit svět.

Neumím dělat hezký fotky podle návodu

Věděl jsem, že mi úvod k tomuto rozhovoru dá zabrat. Vůbec totiž nevím, kde začít. Už samotné jméno autorky působí dost enigmaticky. Fotografie jsou na první pohled z rukou letitého profíka a veřejných informací je na webu poskrovnu, člověk by tak čekal někoho uzavřeného, zkrátka dost tajemnou postavu. Zara je přitom velmi otevřený člověk, fotí vlastně teprve krátce a rozhodně není žádná tajnůstkářka. Prostě rozpor za rozporem. A v té nekonečné polaritě zkuste vymyslet pár vět, které by ji vystihly. Na to ale naštěstí máme celý následující rozhovor.

  • Fotíš necelé tři roky, už teď děláš na reklamách, módních editoriálech a tvoje tvorba vypadá beze zbytku profesionálně. Skoro to působí tak, že sis našla obor, který už jsi dávno uměla.

Na to mám dobrou větu - nenašel sis to ty, ale našla si tě fotka. Prostě si mě vytáhla. Podle mě jsi jako člověk jen nástroj, který něco vyjadřuje a foťák je prostředek k tomu vyjádření. Jsem původně grafický designér, což pro mě ale nebyl dost svobodný způsob sdělování toho, co cejtím. Myslím, že je to tím, že když chce člověk jednou něco vyjádřit, něco ve světě změnit, cestu už si najde. Foťák je prostě jen prostředek stejně jako cokoliv jiného. A mně se dostal do ruky jako první právě foťák.

  • Grafický design není dost svobodný obor?

Fotka je mnohem živelnější. I u grafického designu mě bavila ta část procesu, ve které jen tvoříš, nekalkuluješ a jde to jen z tebe. Vlastně mě nejvíc omezovala zadání. Ve fotce dělám vše tak, jak to pro mě má smysl. Nechci jen vyfotit dobrou fotku pro klienta, ale něco víc.

© Zara Wildmoons

  • Zní to jako ideál romantické představy umělce, tvoření z popudu múz a inspirace, intuitivně.

Takové klišé! :)

Něco je samozřejmě připravené. Všichni máme plné notýsky neumětelných náčrtků a nápadů, pak ti přijde člověk na focení a hned cejtíš, jestli to s ním můžeš provést. Občas ten koncept i za běhu změním a je z toho něco úplně jinýho, to jsou ale všechno věci, na které přijdeš až při samotný tvorbě. Zkrátka se stačí nedržet přesnýho konceptu. Asi jsem moc artist! :)

  • Přitom mám pocit, že často slýchávám, jak je to jen o učení se, tvrdé práci, networkingu a všech těch mechanických neintuitivních postupech.

Není to ani jedno, ani druhý, asi by to měl být nějakej mix, já tohle ale stejně neumím. Fotka je pro mě prostě způsob vyjádření. Zkrátka neumím dělat hezký fotky podle návodu, i když si myslím, že by taky měly vznikat. Ty moje nějakým způsobem hezký jsou a já taky hledám nějakou krásu. Hledání krásy mi vždycky přišlo jako klišé i od velkých fotografů jako Lindberg nebo Roversi. Přece nehledaj pitomou krásu, přišlo mi to strašně povrchní.

Pak jsem ale přišla na to, že při focení hledám krásu taky a v tu chvíli se prostě neovládám a říkám modelkám, že jsou strašně krásný, i když nejsem na holky. Většinou je na člověku nejkrásnější osobnost, něco, co z něj září. A to já hledám.

  • A na fotkách je to vidět, něco z nich září. Mimo to, kde si hledáš inspiraci? Tvoje tvorba je krásně ucelená, má jednotný výraz a formu, zajímalo by mě, jak moc jsi čerpala třeba od svých oblíbených autorů.

Spousta fotografů kouká na fotografy. Taky koukám na fotky, které mě nadchou, inspirují, ale nevyhledávám fotografy, ani fotografický výstavy. Spíš je pro mě zajímavý, když vidím, s čím ostatní pracujou, co je novýho. A chodím na výtvarný výstavy, muziku a jiný kulturní akce. Zjistila jsem, že když fotím, dost mě to emočně vybíjí, takže nemůžu fotit každej den a jdu se dobít do muzea.

  • Přitom to vypadá, že fotíš pořád. Na Instagramu i Facebooku snad není den, kdy bys nepublikovala něco nového.

Třeba jsem i dva měsíce nefotila. Jen své malé věci. Dost jsem se bála, že vlastně můžu někomu ublížit. Věřím tomu, že při focení dochází ke spojení těch dvou lidí. A vlastně nikdy nevíš. Když máš nějaký životní sračky, tak se bojím, že bych na toho člověka mohla i něco přenýst. A mám k tomu fakt respekt. Takže jsem se vlastně chvíli bála fotit. Já jsem asi magor, ale jsem na to hrdá.

Můj Instagram je jen o fotkách, nepletu tam osobní život. Ale to, co fotím pro časopisy, je přece jen čistší a barevnější, takže svůj osobní příběh mám na Facebooku. Tam jsou černobílý fotky, živelnější, opravdovější. To mi vlastně občas i chybí, a tak si takové snímky fotím.

© Zara Wildmoons

Všichni velcí fotografové mají pokoru

  • Působí to tak, ten Facebook je dost osobní. Ale i tvé fashion fotky na mě působí dost osobně. Dost často se setkávám s dotazem, jestli fotka může něco změnit, natož fashion fotografie. Jak se na to díváš ze svého pohledu?

Fashion fotka má sílu, pokud se správně uchopí a použije v souvislosti se správným tématem, narušovat myšlení ve společnosti, což je vlastně smyslem umění. Právě skrze sílu fashion fotky se jí daří nějak posunout cizí názor, nebo jen narušit, pozměnit.

  • Někdy mám ale stejně dojem, že jde jen o sebezviditelnění na úkor toho tématu.

Tam je velmi tenká hranice, někdo to má for fame, prvoplánově. Tihle to ale zneužívaj. Pak jsou ale lidi, kteří nějakou citlivou tématiku používají třeba ke zviditelnění toho tématu jako takovýho. Ta hranice je ale opravdu tenká. Tam se ale projeví, jakej jsi, můžeš to posrat kýčovitou fotkou, je to vždycky o pokoře a tu mají všichni velcí fotografové. Pro ty je nejdůležitější model, to, co se děje na stagi. A pak jsou ti, co přijdou s velkým foťákem, a oni chtějí být ty hvězdy.

  • To se ti, mám pocit, daří. Hlavně se mi líbí, že se nebojíš vytvářet provokativní snímky. Nemíváš občas problém s jejich přijetím?

Spousta lidí mi říká, že takhle nemůžu fotit, že to lidi nepochopí, že se to nezaplatí. Já ale nechci dělat něco pro někoho, to není umění. Setkala jsem se s tím, že moji fotku někdo odsoudil, stáhl z Facebooku. Pro mě ale pitvání fotek nefunguje. Prostě se buď líbí, nelíbí, nebo mě nějak vytrhne. Ale řešit jednotlivý drobnosti mi nesedí. Vlastně je dobře, že to někoho vytrhlo.

Třeba jedna moje známá říká, že moje fotky jsou buď výborný, nebo úplně strašný, ale nic mezi tím. A to je vůbec úplně nejlepší, nic mezi ani nechci. Za tou fotkou si ale stojím a vyfotila bych ji znova. Zjistila jsem, že reakce na fotky vlastně obohatí mě i všechny ostatní, něco to s námi udělá. A to je důležitý.

© Zara Wildmoons

  • A spousta z těch snímků je hodně silných. Pořád mi ale vrtá hlavou, když o sobě říkáš, že jsi introvert, a na Facebooku publikuješ takhle silné a otevřené autoportréty.

Je v tom spousta svobody, fotit sebe, třeba i nahou, je vlastně dost osvobozující. I přestože jsem introvert, tak tady se můžu otevřít. Byla jsem hrozně uzavřená a mám pocit že jsem akorát přežívala. Byla jsem vlastně nesvobodná. A s fotku se to změnilo, víc jsem se díky ní otevřela. Myslím, že člověk se nemá ničeho bát, strach nás hrozně brzdí. Teď mám takový heslo, že strach žere duši. Důležitý je nebát se.

Nemyslím tím, že máš být hrdina a nebát se. Spíš je zajímavý, kde všude se dá strach v životě ještě najít, kde ho každým dnem objevíš. Nevnímám to tak, že se ničeho nebojím, jen se snažím a do konce života asi budu. A tak stejně je to s fotkou, pořád se dá něco překonávat, každodenně posouvat a hledat. A pak si uvědomíš, že je dobrý bojovat každý den. A to pro mě znamená svobodu.

  • Svobodně pracuješ i s formou, dost často schováváš hlavní plán za poloprůsvitné materiály, rozostřuješ, zkresluješ, ta hravost mě moc baví.

Většinou jsou nejlepší ty neostrý fotky. Nedokonalosti jsou základem dokonalosti. To je zrovna něco, co bych na workshopech chtěla učit. Chci lidi naučit, jak mít drive, nějak je inspirovat. V tu chvíli, kdy je správně skoro nevnímáš. Říkáš si, že umělci, kteří říkaj, že jsou jen nástroj, jsou magoři, ale ono to tak fakt je. V tu chvíli nechceš pít, jíst a jen jedeš. Zkrátka kreativní proces. A některý super fotky vzniknou na hranici náhody.

  • Je super, že si úzkostlivě nechráníš know-how.

Vlastnění něčeho, hlavně nápadu, pro mě vůbec nefunguje. Nápadů mám víc, než stihnu vyfotit, ale tak, jak to cítím já, to stejně nikdo neudělá, každý do toho nápadu vloží něco svýho, tak proč se o ně nepodělit.

  • A na to se moc těším. Tak na shledanou na FotoŠkoda festu!

© Zara Wildmoons

Autor rozhovoru: Kryštof Korč

Čekejte prosím...