Recenze Fujifilm X-H1

Model Fuji X-H1 je zcela nový, nenavazuje na žádnou z aktuálně nabízených modelových řad. A vlastně ani není divu, protože ani jeden z předchůdců nebyl určen vyloženě profesionálům, což X-H1 bezesporu je. Dá se říci, že novinka na první pohled připomíná model X-T2, se kterým toho má hodně společného. Ale při bližším zkoumání zjistíte, že X-H1 nabízí opravdu o mnoho víc.

Co je nového

Autofokus

Systém automatického ostření patří k těm nejdůležitějším. Jeho funkčnost do velké míry určuje, pro koho, nebo spíše pro jaký styl focení bude přístroj vhodný.

Model X-T2 disponoval (disponuje) celkem 325 ostřicími body, fázových je celkem 169 a zabírají cca 40 % plochy záběru, přičemž všechny AF body (tedy včetně těch, které fungují na základě porovnání kontrastu) pokrývají cca 65% plochy záběru.  V tomto ohledu je na tom X-H1 stejně, ale došlo k zásadnímu zvýšení výkonu při průběžném zaostřování AF-C. Autofokus tedy funguje ještě rychleji a spolehlivěji, než u zmíněného X-T2 a to musím poctivě říci, že s výkonem autofokusu jsem byl u X-T2 velice spokojen.

Stabilizovaný snímač

Stabilizátor u Fuji známe doposud jen z objektivů, X-H1 nově nabízí i stabilizovaný snímač, takže výhod stabilizátoru obrazu můžete nyní využívat se všemi objektivy, což je skvělé. Stabilizátor má účinnost 5 EV a v praxi funguje opravdu skvěle. Nejlépe to posoudíte na ukázkových snímcích, všechny byly pořízeny z ruky a to i ty noční - ať už šitokoúhlým, tak dokonce i s teleobjektivem. Klobouk dolů.

Dotykový displej

Jednou z mála věcí, která u X-T2 chyběla, byl dotykový displej. Vývojáři u Fuji si toho byli nejspíš vědomi, takže zde už dotykový displej naštěstí nechybí. Kromě běžných způsobů použití dotykového displeje musím vyzdvihnout také možnost nastavení pozice AF  bodu při focení přes hledáček. Velký displej pak funguje v podstatě jako polohovací zařízení na notebooku (touchpad), což je v některých situacích daleko příjemnější, než používání joysticku, který jinak funguje samozřejmě bezvadně.

Další novinky

• stavový displej pro zobrazení nejdůležitějších fotografických informací
• výrazně zvětšený grip, díky němuž je daleko příjemnější, pohodlnější a především jistější držení
• přibyl další režim simulace filmu Eterna. Měl by sloužit především pro natáčení videa (ve 4K až 200 Mbps), ale dokonale se mi osvědčil i při focení v kontrastním světle. Je až neuvěřitelné, jak mohou být prokreslené stíny při zachování kresby ve světlech.
• z horní strany těla zmizel otočný volič pro korekci expozice
• přibylo tlačítko AF-ON na zadní straně
• nový elektronický hledáček má rozlišení 3,69 Mpx
• oproti X-T2 je tělo vyrobeno z magnéziové slitiny, která je o 25% silnější

Design, ergonomie, menu a ovládací prvky

Na první pohled z dálky se design v porovnání s X-T2 zase moc nezměnil, ale při bližším zkoumání vám padne zrak především na nově tvarovaný grip, který výrazně usnadňuje držení. Když na tělo připevníte bateriový grip na dvě další baterky, není úchopu naprosto co vytknout a to dokonce i při použití větších teleobjektivů.

Tam, kde dříve bylo kolečko pro nastavení korekce expozice, nově najdete stavový displej velice podobný tomu z modelu Fuji GFX-50s. Osobně to beru jako velmi příjemné vylepšení, nad kterým zajásají všichni ostřílené fotografové zvyklí kontrolovat nastavení nejdůležitějších funkcí letmým pohledem na přístroj.

Už u modelu X-T2 jsem velice ocenil také nový joystick pro volbu AF bodu. Není divu, jejich počet hodně vzrostl, takže přepínat pouze tlačítky by bylo dost nepohodlné. Volbu AF bodu můžete nyní provádět při focení přes hledáček také přímo na zadním displeji, což je  v některých situacích velice praktické a pohodlné.

Autofokus, rychlost a spolehlivost

Systém automatického zaostřování využívá celkem až 325 ostřicích bodů, z nichž je 169 podporujících fázovou detekci. AF body s fázovou detekcí jsou totiž potřeba k tomu, aby dobře fungovalo průběžné zaostřování. S kontrastním ostřením musí foťák neustále přeostřovat tam a zpět a to průběžné ostření prakticky znemožňuje. Takže X-H1 ostří fázově a také velice rychle. Opět si můžete prohlédnout pár fotek mých oblíbených kajakářů, dopadlo to velice dobře.

Samozřejmě nejspolehlivější bylo zaostřování jedním AF bodem, ale i při nastavení různě velkých skupin se autofokus chytal dobře. Popravdě ale musím říci, že úplně dokonalý také nebyl, v určitých situacích se průběžné ostření nechytalo a při sériovém snímání 14 sn/s jsem občas pořídil pár snímků v sérii neostrých. Ale pak se najednou chytil a už to bylo dobré. Pokud chcete srovnávat se zrcadlovkami, klidně můžete, X-H1 bez problémů obstojí a mnohé z nich lehce strčí do kapsy. Do kapsy strčí ale také X-T2, který má ostřicí systém na první pohled v podstatě totožný. Jenže u X-H1 byly použity nové algoritmy, takže novinka zaostřuje ještě rychleji a přesněji.

Výkon autofokusu by se ještě trochu zvýšil vhodným uživatelským nastavením průběžného ostření, tomu je totiž v menu vyhrazena jedna celá záložka. Vybrat si můžete z pěti přednastavených režimů podle toho, jaký pohyb se chystáte fotit. A nebo můžete zvolit šestý a vše si nastavit individuálně. Na mysli mám citlivost sledování objektu, citlivost, respektive rychlost přeostřování a také přepínání oblasti ostření. Takhle detailní nastavení autofokusu mají kromě X-T2 snad už jen profi Canony (myslím tím EOS 1D X Mark II nebo EOS 5D Mark IV a jejich předchůdce).

Je tedy velice pravděpodobné, že se správným nastavením zaostřovacího systému bude vše fungovat ještě daleko lépe. V každém případě tedy hodnotím fungování autofokusu jednoznačně nadprůměrně.

Kvalita obrazu

Kvalita obrazu je důvod, který vás pro X-H1 přesvědčí v případě, že jste ještě nebyli rozhodnuti úplně na 100%. Totiž jestli Fuji v něčem vyniká nad ostatními značkami, je to právě kvalita fotek. Přesněji řečeno unikátní barevné podání.

Je normální, že v podstatě všichni výrobci digitálních fotoaparátů umožňují uživateli nastavit parametry výsledné fotky (jas, kontrast, sytost barev, ostrost, projasnění stínů a podobně).

Fuji nabízí něco podobného, jmenuje se to Simulace filmu. Trochu vysvětlím pro ty, kteří už nepamatují éru fotografických filmů. Společnost Fujifilm (jak konec konců název sám napovídá…) se odedávna zabývala výrobou fotografických a filmařských materiálů. V jejich nabídce byla velká spousta filmů, které byly mezi fotografy velice oblíbené pro své specifické barevné podání. Například film Fuji Velvia je perfektní na focení krajiny, má hodně saturované barvy a je docela kontrastní. Naproti tomu film Astia podával barvy daleko jemnější, film Acros byl zase legendárním černobílým materiálem...

No a společnost Fujifilm dokázala tohle specifické barevné podání převést do algoritmů, které se používají ve foťácích. Znamená to tedy, že pokud si zvolíte simulaci některého z oblíbených filmů, dostanete fotku s velice podobnými barvami, jako by byla focena na skutečný film. Tohle je jedna z nejsilnějších stránek bezzrcadlovek Fujifilm, simulace filmu si můžete zvolit dokonce i ve středoformátovém přístroj Fuji GFX 50s.

Ovšem oproti předchůdcům nabízí X-H1 další režim simulace filmů navíc. Jmenuje se ETERNA a má věrně připomínat klasický kinematický materiál. Se zmíněným filmem zkušenosti nemám, ale musím říci, že i když výrobce zamýšlel tuto filmovou simulaci především pro natáčení videa, já ji používal pro focení a z výsledků jsem skutečně doslova nadšen. Jak jsem psal výše, i při kontrastním světle máte parádně prokreslené stíny a ve světlech není přepal. Moc se mi líbí třeba ukázkové fotky se sluncem v záběru. V podobných situacích se jen málo kdy stává, že by kolem slunce byla zaznamenána modrá obloha...

Musím podotknout, že simulace filmu se samozřejmě projeví pouze v hotovém JPEGu, pokud fotíte do RAWu, máte smůlu a jste odkázáni na svou šikovnost při zpracování a nebo na různé presety, které může nabízet váš software na zpracování RAWů.

Šum při vysokých citlivostech

Nebudu chodit kolem horké kaše a vymýšlet slova, kterými bych vám popsal, jak jsem byl spokojen se šumem. Podívejte se na ukázkové fotky a uvidíte sami. Sám za sebe mohu říci, že nejvyšší nativní citlivost snímače je ISO 12 800 a je bez problémů použitelná. Redukci šumu bych asi ještě trochu ubral, protože jsou docela vyžehlené detaily, ale opět musím zopakovat perfektní barevnost dokonce i při těch nejvyšších citlivostech.

Konektivita

X-H1 umožňuje připojení chytrých zařízení pomocí WiFi, ovšem je vybaven také Bluetooth. Díky spárování chytrého mobilu a foťáku tak udržujete spojení prakticky neustále, když se tato dvě zařízení nacházejí v dosahu.

Nová aplikace Fujifilm Camera Remote umožňuje stahování fotek (to ale funguje i na pozadí), nebo třeba dálkové ovládání foťáku včetně nastavování důležitých parametrů. To se mi ale nepodařilo zprovoznit. Od technického specialisty z Fuji jsem se dozvěděl, že na iPhonech to funguje perfektně a dokonce mi to i ukázal, ale v aplikaci pracující na zařízeních s Androidem prý ještě musí něco dořešit, takže to zatím ještě nefunguje úplně dobře. No a to byl bohužel i můj případ.

Když jsem se o X-H1 dozvěděl poprvé, vypadalo to, že se bude jednat v podstatě o X-T2 se stabilizátorem a lepším úchopem. Jenže když jsem si tuhle novinku vyzkoušel, připadá mi, že s X-T2 má společný snad jen snímač a procesor, ale jinak je všechno o poznání lepší, robustnější, rychlejší, stabilnější a já nevím co ještě. Prostě X-H1 je skutečně úplně jiný foťák a pokud jsem před časem u X-T2 psal o tom, že mnohé zrcadlovky strčí hravě do kapsy, pak to na 120% platí i pro X-H1, protože tenhle foťák hravě strčí do kapsy ve všech ohledech vynikající X-T2. Recenzoval Luděk Bouška