LEICA filtr zelený 49 mm

K čemu slouží

V přírodě se vyskytuje mnoho odstínů zelené, to je dané přítomností chlorofylu v listech rostlin, a jelikož je lidské oko, v důsledku evoluce, nejcitlivější na zelenou barvu a její odstíny, jsou kladené vysoké požadavky na její reprodukci a taktéž na její správný převod do šedé tonality. Zelený filtr proto nalezne své využití v krajinářské fotografii, ale protože potlačuje červenou a oranžovou barvu, je možné jej použít například i při fotografování portrétních snímků, kde se docílí tmavšího odstínu rtů a pokožky.

Barevné filtry určené pro převod do šedé škály tonální stupnice mají své nezaměnitelné místo nejen v historii fotografie, kdy je například fotograf Ansel Adams, objevitel zonálního systému, používal pro své poeticky laděné snímky krajin, ale také v brašně autorů pracujících převážně s černobílým negativním i pozitivním filmovým fotografickým materiálem.

Filtry převádějí běžnou barevnou realitu v černobílý obraz tím způsobem, že propouští barevný odstín blízký barvě filtru, čímž ho zesvětlí, zatímco doplňkové barvy odfiltrovává, a ty jsou pak na výsledné fotografii tmavší.

Mícháním základních barev (červená, žlutá a modrá) dochází k vytváření barev doplňkových (oranžová, zelená a fialová) jejichž dalším mícháním vznikají barvy terciální (např. žlutozelená). Pro přesnější představu jejich účinku je třeba si barvy představit v jakémsi pomyslném barevném kruhu, kde jsou barvy doplňkové umístěny na protější straně, než jsou barvy základní (viz. obr.).

Jak se používá

Barevný filtr v prvé řadě slouží k přizpůsobení převodu reálného světa do šedé škály, jak popisuje předcházející odstavec. Rovněž může sloužit i jako ochrana objektivu před mechanickým poškozením. Na objektivu ho lze mít při používání černobílého materiálu stále, je však potřeba si uvědomit, že má vliv na posun tonality a prodlužuje expozici. Lze ho kombinovat s ostaními filtry, kupříkladu s neutráním šedým přechodem v krajinářské fotografii.