NIKON 16-35 mm f/4 G ED VR AF-S

Recenze objektivu Nikon 16-35/4G ED VR

Nikon vyráběl širokoúhlých zoomů za poslední léta docela hodně. Už v roce 1993 představil objektiv Nikon AF 20-35/2,8D. Byl to objektiv určený tehdy ještě pro kinofilmové přístroje a byl vybaven klasickým clonovým kroužkem pro nastavení clony. Autofokus byl poháněn pomocí hřídelky z těla přístroje, takže zaostřování nefungovalo kdoví jak rychle.

V roce 1999 spatřil světlo světa dnes už legendární objektiv Nikon AF-S 17-35/2,8D ED. Byl také vybaven clonovým kroužkem, ale měl už ultrasonický zaostřovací motor, takže ostření bylo o poznání rychlejší. Tenhle objektiv si oblíbili především reportéři a profíci obecně, protože byl velice dobrý a rychlý. Byl (a stále je, protože se ještě prodává) ale také relativně drahý.

Hned následující rok tedy přišel Nikon s objektivem Nikon 18-35/3,5-4,5D ED, který byl podstatně levnější a byl dostupný i široké fotografické veřejnosti. Ostřil ale také celkem pomalu díky hřídelovému pohonu autofokusu. Mimochodem tento objektiv už dlouhé roky vlastním a jsem s ním docela spokojen dokonce i na moderních zrcadlovkách s vysoký rozlišením. Pravda, ostrost v rozích není žádný zázrak dokonce ani po zaclonění a v protisvětle to také není nic výjimečného, ale vzhledem k ceně podává stále slušný výkon. Tento malý a lehký objektiv byl v roce 2013 nahrazen novou verzi Nikon AF-S 18-35mm f/,5-4,5G ED. Stále nabízel velice malé rozměry a také relativně nízkou hmotnost, ale oproti předchůdci byl kompletně opticky přepracován. Zvýšil se tedy optický výkon, ale nový byl také způsob pohonu autofokusu a nastavování clony. Objektiv je totiž označen písmeny AF-S a G, což znamená, že byl použit ultrasonický zaostřovací motor a byl odstraněn clonový kroužek, takže se hodnota clonového čísla nastavuje už jenom z těla přístroje.

Už v roce 2007 představil Nikon širokáč, který dlouhé roky neměl konkurenci a který se prodává dodnes. Je to model Nikon AF-S 14-24/2,8G ED a někteří jej srovnávali dokonce s pevnými ohnisky - mnohé pevné širokáče dokázal strčit do kapsy. Označení G znamená, že se jedná o objektiv bez clonového kroužku, clona se tedy už nastavuje výhradně z těla přístroje. Ostření už je také ultrasonické. Nevýhodou tohoto objektivu jsou kromě relativně vysoké ceny také nezanedbatelné rozměry a hmotnost, ale také fakt, že díky vypouklé přední čočce není možné použít klasické šroubovací filtry.

Fotografové si začali stýskat po nějaké levnější variantě, která by měla také moderní konstrukci, umožňovala by nasazení filtrů a byla za přijatelnější peníze. Tyhle požadavky splnil v roce 2010 náš Nikon AF-S 16-35/4G ED VR. Světelnost f/4 je pro mnoho fotografů v případě širokoúhlého objektivu bez problémů akceptovatelná. Tím spíš, že byla “doplněna” stabilizátorem obrazu, takže problém s prodloužením expozice díky o stupeň horší světelnosti odpadl. Navíc tu ale máme možnost používání filtrů (vzhledem k širokému úhlu záběru musí být SLIM) a také odolnost proti povětrnostním vlivům, což bylo doposud výsadou pouze těch drahých profi skel. S cenou kolem 30 000 Kč se tenhle objektiv stal doslova hitem a to především u fotografů přírody a krajiny, kteří velice ocenili i relativně nízkou hmotnost.

Kvalita obrazu

Hned na úvod této kapitoly musím upozornit, že jsem všechny ukázkové fotky fotil z ruky, tedy bez stativu. K tomuto rozhodnutí jsem došel hned poté, co jsem si vyzkoušel, jak kvalitní je stabilizátor obrazu. Jsem si jist, že by byly fotky ze stativu ještě trochu lepší, ale na druhou stranu máte možnost prohlédnout si snímky vyfocené tak, jak je s největší pravděpodobností budete často fotit i vy. Nejdelší čas jsem použil cca 1/60s, což je na focení z ruky s takhle širokoúhlým objektivem naprosto bez problémů.

Při prohlížení nafocených snímků v počítači jsem zjistil to, co ukazují i grafy níže. Tedy ostrost je na nejširším ohnisku velice dobrá a s přizoomováním je to stále vynikající, i když přece jen o chloupek horší. 

Pokud jde o kresbu na jednotlivých clonách, chová se objektiv celkem standardně. Tedy po mírném zaclonění je ostrost ještě lepší, než na otevřenou clonu a nejlepší je cca při clonách f/5,6 - f/8. Už na cloně f/11 se mírně začíná projevovat difrakce. Ovšem tohle se projeví nejvíc na foťácích s vysokým rozlišením snímače (v mém případě Nikon D810), na nižších rozlišeních nastoupí difrakce samozřejmě později. Rovnoměrnost kresby v ploše snímku bych hodnotil jako průměrnou. Tedy ve středu snímku jsou fotky ostré v každé situaci, ale směrem k okrajům postupně mírně měknou. Samozřejmě, že se kresba s narůstajícím přicloněním v ploše snímku vyrovnává, ale poctivě musím říci, že rozdíly mezi středem snímku a okraji nejsou nijak velké, takže to nepůsobí nijak rušivě.

Chromatickou aberací se také nijak zvlášť trápit nemusíte. Na ukázkách v JPEGu snad ani žádnou nenajdete, protože ji částečně dokáže odstranit samotný přístroj. Ale špatné to není ani v RAWu, kde k podobným automatickým úpravám nedochází. Při zpracování RAWů se mi podařilo tu už tak velice mírnou aberaci odstranit úplně dokonale. Úplně stejně je na tom vinětace, je poměrně znatelná na nejširším ohnisku při nízkých clonách a není žádný problém jí při zpracování odstranit.

Asi nejvýraznější optickou vadou - ale hned musím napsat, že také velice snadno odstranitelnou - je soudkové zkreslení na nejširším ohnisku. Při focení rovných linií si zkreslení všimnete určitě, ale u krajiny, momentek a podobně, nebudete zkreslení objektivu asi vnímat vůbec.

Design, ergonomie, ovládací prvky

Zlatý proužek kolem příruby pro nasazení sluneční clony dává jasně najevo, kam Nikon tento objektiv v hierarchii umístil. Jedná se o profi objektiv, který je odolný proti povětrnostním vlivům a při pohledu na jeho konstrukci nezůstanete ani na chvilku na pochybách, že před sebou máte optiku té nejvyšší kvality. Při zaostřování a ani při zoomování nemění objektiv své vnější rozměry a nikde se nic neotáčí. Pohyblivý je jen přední člen, který při změně ohniska zajede víc do tubusu objektivu.

Na boku objektivu najdete přepínače automatického ostření a stabilizátoru. Stabilizátor funguje velice dobře a i když jsem ukázkové snímky fotil raději kratšími časy, na širokém ohnisku jsem celkem bez problémů udržel i 1/8s, což pokládám za úspěch.

Autofokus

Automatické zaostřování funguje opravdu perfektně rychle a spolehlivě. Vděčí za to použití prstencových ultrasonických motorů, které jsou velice rychlé, tiché, ale také silné. Díky tomu dokáží velice rychle přeostřovat (tedy pohybovat čočkami uvnitř objektivu), ale také okamžitě zastavit, pokud dostanou pokyn od řízení zaostřovacího systému. Samotná rychlost a přesnost zaostřování je dána také světelností objektivu, takže pokud byste porovnávali s jiným objektivem se světelností f/2,8, byl by na tom pravděpodobně ještě o kousek lépe, než tento zoom se světelností f/4. Právě tohle jsou ty drobnosti, kvůli kterým se některým fotografům vyplatí zaplatit znatelně vyšší cenu a obětovat několik deka hmotnosti za objektiv s lepší světelností. Tedy platí, že objektiv je potřeba vybírat také podle toho, na jaký druh fotografování bude určen.

Jak už jsem psal v úvodu, Nikon širokoúhlé objektivy prostě umí a přesvědčil nás o tom už mnohokrát. Je pravda, že objektiv Nikon AF-S 16-35 mm F4G ED VR je na světě už relativně dlouho, ale to neznamená, že by neměl v dnešní době co nabídnout. Právě naopak. Jak se ukazuje, tak nárokům dnešních extrémně výkonných zrcadlovek dokáže bez problémů vyhovět i objektiv dnes cca 8 let starý. Kdyby dnes představili jeho nástupce, řekl bych, že by se moc nelišil. Asi by měl elektromagneticky ovládanou clonu a možná také ještě o něco výkonnější stabilizátor. Zbytek by klidně mohli nechat tak, jak to je teď. Dobře, kdybych chtěl být opravdu přísný, přál bych si ještě korigovat zkreslení, ale tohle není nic, co bychom nedokázali vyřešit už dnes volbou vhodného softwaru pro úpravy fotek. Recenzoval Luděk Bouška