Objektivy Tokina

Objektiv je jednou z nejdůležitějších částí každého fotoaparátu, bez ohledu na to je-li analogový či digitální, zrcadlovka nebo bezzrcadlovka. Běžně se rozdělují na objektivy širokoúhlé, standardní a teleobjektivy, ale také podle určení na krajinářské, portrétní, makroobjektivy a další speciální objektivy na architekturu a podobně. Každý z těchto objektivů může být s pevným ohniskem nebo zoomový. Zvláštní kategorií jsou speciální „kreativní“ objektivy, které jsou již z podstaty své specializace monofokální. Ty umožňují buď náklon či posun optické osy, změkčení obrazu, vytvoření 3D a stereofotografií i „dírkové objektivy“.

Objektivy s pevným ohniskem

Výhodou pevných ohnisek je vysoká světelnost, lepší kresba a u některých i podstatně kratší zaostřovací vzdálenost.

Zoomové objektivy

Zoomové objektivy sice mívají nižší světelnost, ale umožňují plynulou změnu ohniskové vzdálenosti a s tím spjatou variabilní šíři záběru. 

Dělení objektivů podle úhlu záběru a ohniskové vzdálenosti

Konkrétní úhel záběru záleží vždy na velikosti obrazového snímače, před kterým je objektiv nasazen. Zažitým standardem je tzv. full frame snímač o velikosti stejné, jako mělo u analogových fotoaparátů políčko kinofilmu. Proto se u menších snímačů používá tzv. crop faktor, který přepočítává ohniskovou vzdálenost na hodnotu, která úhlem záběru odpovídá ohnisku použitém na full frame snímači. Všechna níže uvedená ohniska jsou tedy vztažena k full frame snímači. Vždy ale platí základní pravidlo: čím kratší ohnisková vzdálenost, tím širší úhel záběru.

• Rybí oka (cca 6 - 15 mm) - objektivy s extrémně širokým úhlem záběru, které zaoblují rovné linie, se používají pro efektové záběry
• Širokoúhlé objektivy (cca 12 - 40 mm) - širokoúhlé objektivy už rovné linie nezaoblují (i v případě, že jejich ohnisková vzdálenost může být shodná s rybím okem), ale úhel záběru je velmi široký. Díky tomu je blízké popředí záběru mnohem výraznější než pozadí, které je vlivem velké šíře záběru poměrně malé. Často se říká, že širokáče "oddalují" snímanou scénu. Používají se například pro focení krajiny, architektůry, interiérů a nebo reportáží.
• Základní (standardní) objektivy (ohniska kolem cca 50 mm) - standardní objektivy úhlem záběru a perspektivou zhruba odpovídají vnímání lidského oka, takže scénu ani neoddalují, ani nepřibližují. Používají se tedy všude tam, kde je žádoucí přirozená perspektiva záběru.
• Teleobjektivy (vše nad cca 50 mm) - teleobjektivy mají úzký úhel záběru, díky čemuž se zdá, že fotografovanou scénu přibližují. Jejich použití je velmi bohaté: portréty, sport, divoká příroda, makrofotografie, nebo také krajinářská fotografie.​

Světelnost - množství světla a hloubka ostrosti

Světelnost je jedním z nejdůležitějších parametrů objektivů. Udává se ve formě například f/2.8, kde f znamená ohniskovou vzdálenost v mm a číslo pod lomítkem nám udává poměr velikosti otevřeného clonového otvoru právě vůči ohniskové vzdálenosti. Platí tedy čím menší číslo, tím větší otvor, kterým může proudit světlo.

Je tedy evidentní, že objektivy s vysokou světelností např. f/0.95, f/1.2 nebo f/1.4 propouští velké množství světla a jsou tedy ideální pro fotografování za špatných světelných podmínek bez použití stativu, nebo v případě, že potřebujete použít krátký expoziční čas. Objektivy s horší světelností (na mysli mám např. f/4 a horší) mohou mít při špatném světle problém s rychlostí zaostření, na statické záběry ze stativu jsou ale bez problémů použitelné.

Světelnost, přesněji použité clonové číslo, ale ovlivňuje také hloubku ostrosti záběru. Tedy efekt, kdy vše mimo rovinu ostrosti bývá rozostřeno. Tohoto efektu se často používá například při portrétní fotografii, kdy chceme, aby fotografovaný obličej vystupoval ze snímku a aby pozornost neodváděly objekty v pozadí a popředí. Platí zde jednoduchá úměra: čím vyšší světelnost (tedy f/0.95, f/1.2, f/1.4), tím více budou rozostřeny objekty, na které není zaostřeno.

Stabilizátor obrazu

Stabilizátor obrazu slouží k tomu, abyste mohli fotografovat z ruky (bez použití stativu) i relativně delšími expozičními časy bez nechtěného pohybového rozostření (roztřesení) snímku. Mívá označení IS, VR, VC, OIS a podobně.

Dělení objektivů podle použití

• Základní objektivy - objektivy na univerzální použití. Pevná ohniska poskytují přirozenou perspektivu, zoomy nabízejí rozsah od širokoúhlého objektivu po mírný teleobjektiv.
• Portrétní objektivy - ideální na fotografování portrétů. Jsou to mírné teleobjektivy s užším úhlem záběru a vyšší světelností. Díky světelnosti umožňují příjemně rozostřené pozadí záběru a delší ohnisková vzdálenost zajistí přirozené zobrazení portrétované osoby.
• Makroobjektivy - objektivy s velice krátkou zaostřovací vzdáleností jsou ideální pro detailní záběry zblízka. Typický makroobjektiv má poměr zvětšení 1:1.
• Krajinářské objektivy - objektivy vhodné na focení krajiny mají většinou široký úhel záběru. Najdete zde i teleobjektivy, které dokážou zploštit perspektivu a hodí se například na focení krajinných detailů, nebo panoramatických záběrů. Světelnost zde není důležitá, často budete používat stativ.
• Objektivy na architekturu a interiéry - zpravidla širokoúhlé objektivy, které nezaoblují rovné linie ve snímku. Nejvýkonnější jsou širokoúhlé objektivy s možností kontroly perspektivy.
• Objektivy vhodné na sport - vynikají slušnou světelností, ale především rychlým automatickým zaostřováním. Díky tomu podávají perfektní výkon i v horších světelných podmínkách a umožní použití krátkého expozičního času.