Canon EOS 6D Mark II

Popis

​Canon EOS 6D, tedy ten první, se na pultech obchodů objevil v roce 2012, to je už dlouhých 5 let. Od té doby uteklo spousta vody a na nástupce se čekalo až do letoška. Model Canon EOS 6D Mark II přináší oproti předchůdci hned několik vylepšení. Rozhodně se ale nejedná o žádné revoluční změny, jde spíš o mírnou evoluci, tedy o uvedení současných technologií, které Canon používá dnes u naprosté většiny svých modelů. Nečekejte tedy, že Mark II je o třídu (nebo o dvě a víc…) lepší, než původní EOS 6D. V některých ohledech samozřejmě ano, ale musíme si uvědomit, že se stále jedná o fullframe zrcadlovku určenou především pro neprofesionální využití - na to profesionální má Canon spoustu jiných a ještě mnohem výkonnějších strojů.

Co je nového

AF senzor

Jednou z nejvýznamnějších novinek je systém automatického zaostřování, respektive ostřicí senzor. Původní 6D měl jenom 11 ostřicích bodů a pouze prostřední z nich byl křížový. Docela omezující byl i fakt, že ostřicí body byly nashromážděny uprostřed hledáčku, což komplikovalo komponování záběru. Ani ne při focení statických fotek, kdy jste mohli zaostřit, překomponovat záběr a až pak stisknout spoušť a exponovat snímek. Problém byl především při focení pohybu, kdy slušně fungoval jen ten prostřední křížový ostřicí bod. Ty okolní nebyly moc spolehlivé.

U nového EOS 6D Mark II je situace o dost lepší. Ostřicích bodů je celkem 45 a všechny jsou křížové, takže jsou stejně citlivé na vertikální i horizontální linie. Jejich použitelnost na focení pohybu je daleko lepší, zkoušel jsem na kajakářích v pražské Troji. Trochu škoda je, že plocha, na které jsou ostřicí body rozprostřeny, se oproti předchůdci nijak nezměnila. Narostla tedy “jen” hustota AF bodů a to je zásadní pro sledování pohybujícího se objektu a to jde novému 6D Mk II docela dobře.

Dual Pixel CMOS AF

Zaostřování v režimu živého náhledu (live view) umí Canon v posledních letech dobře, což se nedalo prohlásit o předchozím modelu. Ten totiž zaostřoval na základě porovnání kontrastu, a to trvalo přece jen déle.

Systém zaostřování s dvojitými pixely funguje na velice podobném principu, jako hlavní AF senzor při zaostřování přes hledáček. To znamená, že zaostřování v živém náhledu je daleko rychlejší a plynulejší, než u modelů s kontrastním ostřením. Právě rychlost a plynulost AF v režimu live view můžete využít nejen při focení pohybujících se objektů, ale především při natáčení videa (ostatně především kvůli videu byl tento systém původně vyvinut). Přečtěte si podrobný popis systému Dual Pixel CMOS AF na stránkách českého zastoupení výrobce.

Výklopný a otočný dotykový displej

Velmi příjemnou inovací, která do určité míry souvisí s předešlým odstavcem, je výklopný a otočný dotykový displej. Velikost zůstala stejná jako u původního 6D, ale možnost vyklopení a otočení displeje využijete právě při focení nebo filmování přes živý náhled (konec konců natáčení videa ani nejde jinak, než pouze pomocí živého náhledu).

Fakt, že je displej dotykový, natáčení jen usnadňuje. Dotykem si určíte pozici ostřicího bodu a AF systém velice rychle a spolehlivě zaostřína označené místo. Při natáčení videa se tak dají perfektně dělat tzv. přeostřovačky.

Další novinky

• Pro některé fotografy je to nejzásadnější zlepšení, jiný tomu nepřikládá žádný význam. Mluvím o rozlišení, které narostlo z původních 20 Mpx a nynějších 26 Mpx. Vyšší rozlišení samozřejmě není na škodu třeba při krajinářské fotografii, kdy chcete zachytit co možná nejvíc jemných detailů, a výsledky chcete tisknout na opravdu velké formáty. Amatérským reportérům a všem ostatním, kdož “konzumují” fotografie pouze v elektronické podobě, je (přesněji řečeno může být) srdečně jedno… Tak jako tak vyšší rozlišení můžeme brát v každém případě jako pozitivní věc.

• Mírně se zlepšilo i pokrytí hledáčku, teď uvidíte 98% (oproti původním 97%) celého záběru.

• nativní nejvyšší citlivost snímače ISO se zvýšila z 32 000 na 40 000

• za poměrně podstatné zlepšení považuji zvýšení počtu zón pro měření expozice. Vyjádřeno čísly je to zvýšení ze 63 na 7 560 zón. Je třeba doplnit, že systém měření expozice spolupracuje s AF senzorem, takže zaostřování je díky tomu ještě spolehlivější.

• rychlost sériového snímání vzrostla ze 4,5 na 6,5 sn/s. Podobně je to s natáčením videa ve Full HD kvalitě, frekvence se zvýšila ze 30sn/s na dnes standardních 60 sn/s (respektive 50 sn/s podle aktuálně nastavené TV normy)

• to nejlepší na konec: nový EOS 6D Mark II je utěsněn proti vnikání prachu a vlhkosti

​

Porovnání s předchozím modelem

Design, ergonomie, menu a ovládací prvky

Jestliže znáte původní EOS 6D, nečeká vás skutečně naprosto žádné překvapení. Vše je v podstatě stejné. Jak rozmístění ovládacích prvků, tak jejich funkčnost. Jediné, co se na pohled změnilo, je zmíněný výklopný a otočný displej.

Právě displej ale může za podstatně příjemnější ovládání. Díky tomu, že je dotykový, nemusíte zdaleka tak často používat tlačítka, nebo křížový volič. Dotykové ovládání je k dispozici jak při prohlížení fotek, tak při nastavování menu. Jako obvykle bych na místě výrobce zvolil v menu větší ikony a písmo, dost často jsem sáhl jinam, než jsem měl v úmyslu.

Stiskem tlačítka Q se dostanete do rychlého nastavení často užívaných funkcí. Tady mi přišla velikost ikon v pořádku a bez problémů použitelná.

Jak na to tak koukám, myslím, že se moc nespletu, když řeknu, že ovládání (a dokonce i přibližná velikost) jsou téměř shodné s modelem Canon EOS 80D. Pokud se něco liší, tak jen opravdu bezvýznamně - na 80D třeba nenajdete speciální tlačítko na zvětšení snímku při prohlížení.

Ergonomie ovládání je u Canonu tradičně perfektní. Je vidět, že pokud nepotřebují u nových modelů nijak měnit ovládání, mají to prostě za ty roky už vychytané. To je super pro fotografy, kteří se sžili s jiným modelem a plánují přejít na výkonnější a/nebo novější stroj. Všimněte si, že nesrovnávám s profi modely, ty jsou na tom totiž ještě lépe (a nutno zdůraznit, že nejenom ovládáním).

Autofokus, rychlost

Už v prvních odstavcích jsem se zmínil o novém ostřicím systému, který má 45 křížových bodů. Pochází patrně z modelu EOS 80D, protože je stejný jak možnostmi volby ostřicích polí a zón, tak velikostí. A ta velikost, která je na 80D perfektní, není pro fullframe 6D Mark II s daleko větším hledáčkem úplně ideální. Teda musím říci, že v praxi mě to nijak zvlášť neomezovalo, ale rozhodně bych uvítal, kdyby byly AF body rozprostřeny víc k okrajům. V tomhle ohledu je perfektní zaostřování přes živý náhled, kde oblast AF bodů pokrývá naprostou většinu plochy displeje.

Rychlost a spolehlivost ostření mi přijde naprosto dostačující. Vím, že je to hodně subjektivní, protože každý má jiné nároky a bez výjimky všichni by chtěli, aby autofokus fungoval jednoduše co nejpřesněji a co nejrychleji. Háček je ale v tom, že takhle nefunguje ani u těch nejvýkonnějších profi přístrojů. Namátkou musím vzpomenout třeba Sony A9, který umí zaostřovat i do 20 snímků za sekundu. A stejně se občas splete, aniž by k tomu měl nějaký důvod. Canon EOS 1D X Mark II ostří do 14 sn/s a také občas nestíhá. Nikony D5 nebo D500 mají podle mého názoru zatím nejspolehlivější autofokus, co jsem měl možnost vyzkoušet, ale jejich úspěšnost také není stoprocentní…

Proč to tady takhle rozepisuju? Protože při posuzování každého foťáku musíme chtě nechtě myslet na to, pro koho je určen. A Canon EOS 6D Mark II není určen profesionálům, výrobce jej zařadil do kategorie přístrojů pro nadšence. To znamená, že se musíme připravit na kompromisy a rozhodně nemůžeme očekávat, že bude v některém ohledu konkurovat čistě profi modelům. Jenže ti “nadšenci” bývají největšími a nejtvrdšími kritiky, chtějí maximální (čti profesionální) výkon za minimální (čti nadšenecké) peníze.

Tedy: výkon autofokusu celkově mi přijde velmi dobrý. Bez problémů zvládá zaostřovat na rychlé kajakáře na divoké vodě a to dokonce i v protisvětle. Počet správně zaostřených fotek pořízených v jedné sérii je výrazně větší, než počet špatně zaostřených. Statické zaostřování nemá smysl hodnotit, funguje bez problémů a to dokonce i za šera, kdy by už na nějaké chybky mělo nárok.

Ano, profi foťáky zaostřují ještě lépe, rychleji a spolehlivěji. Ano, profi foťáky mají ještě víc ostřících bodů, které pokrývají ještě větší plochu hledáčku. Ano, profi přístroje jsou také z těchto důvodů výrazně dražší.

Kvalita obrazu

Tenhle odstavec bych mohl začít stejnou úvahou o porovnání profi a nadšeneckých modelů, ale vlastně to ani není potřeba. Rozlišení narostlo o 6 Mpx a tomu odpovídá i lepší zachycení detailů. Tedy když použijete kvalitní optiku, můžete se těšit z perfektně ostrých fotek. Ukázkové snímky jsem fotil s objektivem Canon EF 24-105/4L IS II, jejich ostrost můžete posoudit sami. Přístroj byl při testování v továrním nastavení, takže na kvalitu měla vliv i redukce šumu nastavená na střední hodnotu. Při převodu z RAWu tedy můžete dosáhnout ještě lepších výsledků.

Šum při vysokých citlivostech

Zmíněná redukce šumu má především potlačit digitální šum, ale to má zákonitě vliv na ostrost, nebo přesněji zobrazení drobných detailů. Subjektivně hodnoceno je bez nejmenších pochybností použitelná citlivost ISO 6 400 a neurážely mě ani vyšší citlivosti. Jenže u těch vyšších citlivostí už začíná být šum patrný i přes zapnutou redukci, která ale zhoršuje ostrost. Takže fotky na vyšších ISO mi přijdou na můj vkus až zbytečně vyžehlené. Některé ukázkové snímky jsem schválně převedl z RAWu s minimální redukcí šumu a výsledek se mi líbí daleko víc. No posuďte sami...

Dynamický rozsah

Sami si udělejte obrázek i o dynamickém rozsahu, tedy o schopnosti zachytit prokreslené jasy i stíny v jednom záběru. V některých zahraničních recenzích a dokonce i v laboratorních testech nebyl dynamický rozsah hodnocen příliš pozitivně. Oproti předchozímu modelu nedošlo k žádnému pokroku, což mnozí berou jako velké minus. Jenže laboratorní testy a naměřené absolutní hodnoty jsou jedna věc a praktické focení je věc druhá.

Schválně jsem do ukázkových snímků zařadil i některé výstupy z RAWu upravené v programu Zoner Photo Studio X na porovnání s JPEGy, které “vypadly” přímo z přístroje. Nekoukejte teď na exaktně naměřené hodnoty, ale na reálné výstupy. Schválně si prohlédněte ukázkové fotky v plném rozlišení (v plném rozlišení si můžete otevřít ukázkové fotky v galerii) a zkuste si představit, jak velká by musela být fotka, kterou právě detailně zkoumáte.

Nevím jak to vidíte vy, ale podle mého názoru je rozsah jasů zachycený v RAWu dostatečný, v JPEGu to samozřejmě taková sláva není. Ale je potřeba se zamyslet nad tím, kdy se dostanete do podobně extrémních situací, jako jsou v ukázkách. Budete-li fotit krajinu, bude VŽDYCKY ku prospěchu věci, když použijete přechodové filtry, případně režim HDR (můžete použít HDR přímo ve foťáku, nebo nafotit jednotlivé snímky, které následně složíte v počítači). Pokud vám jde o kvalitu výstupu, jeden z uvedených postupů se vám rozhodně vyplatí. A když chcete projasnit stíny u reportážních snímků, není to problém. Jde přece především o obsahovou stránku fotky, ta technická nehraje zdaleka takovou roli.

Konektivita (WiFi, Bluetooth, …)

Možnost připojení pomocí WiFi byla už v původním 6D, takže by mě překvapilo, kdyby tady chyběla. Dokonce navíc přibyla i možnost připojení telefonu přes Bluetooth, ale to se mi nepodařilo zprovoznit (na stránkách výrobce jsem se dočetl, že to bude pravděpodobně mým starším telefonem…).

Ale připojení přes WiFi fungovalo parádně. Jenom mi chvilku trvalo, než jsem se prokousal aplikací Canon Camera Connect, ale pak už vše fungovalo správně. Jak stahování fotek, tak dálkové ovládání se živým náhledem na displeji telefonu. Líbí se mi možnost nastavování důležitých parametrů přímo přes telefon, tohle běžně prodávané dálkové spouště samozřejmě nemohou nabídnout.

Nesmím zapomenout na GPS. Není to nová funkce, ale osobně bych GPS modul dal do každého foťáku, když už ho může mít každý mobil… Fotky  mají GPS souřadnice rovnou uvedeny v EXIFu a nemusíte nic řešit. Můj Nikon D810 GPS modul nemá, takže k otagování fotek používám v mobilu aplikaci Geo Tracker a treklog si musím k fotkám dodatečně stáhnout. Sice je to jednoduché, ale s GPS modulem přímo ve foťáku je to bez jakýchkoliv starostí.