Canon EOS R5: první dojmy

Popis

První dojmy z Canon EOS R5

Už od příchodu modelu Canon EOS R se mnozí poptávali po přístroji, který by byl schopen uspokojit potřeby těch opravdu nejnáročnějších. Ne, že by bylo “erko” špatné, to ani náhodou, ale přece jen svými parametry nijak zvlášť neoslnilo. Spíš bych řekl, že se jednalo o jakýsi “průzkum bojem”. Prostě to zkusíme a uvidíme, co na to bude trh říkat.

Canon EOS R5 - co mě zaujalo nejvíc

Nový EOS R5 vypadá hned od začátku daleko sebevědoměji. Má nový snímač (to tu už dlouho nebylo), který je navíc stabilizovaný a ještě ke všemu umí spolupracovat se stabilizátorem v objektivu. No konečně, chtělo by se zvolat! Funguje to fakt hezky. Na to, že jsem fotil s fullframe přístrojem s vysokým rozlišením, mi přijde ¼ s z ruky v pohodě (na 24 mm). Zkoušel jsem i ½ s, ale úspěšnost byla o dost menší. Takže za stabilizátor pochvala.

Vlastně ještě víc než stabilizátor mě ale bavilo zaostřování. Oproti předchozím modelům funguje především sledování objektu o moc lépe. Detekce obličeje a očí se nespletly skoro vůbec, procento přesně zaostřených fotek bylo opravdu vysoké. Graficky mi to dost připomínalo bezzrcadlovky Sony, u kterých to funguje podobně skvěle. Zaostřování je navíc velice rychlé (vím, záleží to dost na objektivu), takže dokáže uostřit i 20 sn/s. Tu rychlou sérii jsem zkoušel jen chvilku…  :)

Radost jsem měl také z ovládání. Je vidět, že u Canonu naslouchají fotografům. U modelu EOS R se objevila inovativní dotyková ploška, se kterou si ale málokdo věděl rady a dokázal ji používat tak, jak si přáli konstruktéři. Tak tuhle plošku u EOS R5 už nenajdete. Místo ní je klasický joystick a ovládání tak daleko víc připomíná legendární model EOS 5D, který je (podle mého názoru) modelem R5 dokonale nahrazen a v mnoha ohledech jej převyšuje.

Ovládání tedy spojuje to dobré jak z modelu EOS R, tak z EOS 5D Mk IV, což myslím udělá radost mnohal fotografům. Kromě tradičních tlačítek a otočných voličů máte k dispozici dnes už vlastně také tradiční dotykový displej, který při focení přes hledáček funguje pro volbu zaostřovacího bodu. Můžete ale využít i zmíněný joystick, jak je libo. Já oba způsoby kombinoval…

Řešení, kdy jedinému funkčnímu tlačítku přiřadíte až pět různých funkcí, mě nadchlo už u EOS R. Po jeho stisknutí si zadním otočným voličem vyberete funkci a předním nastavíte konkrétní hodnotu (citlivost, WB, režim zaostřování, režim výběru AF bodu, …).

Přístroj se perfektně drží a přestože rozměrově nijak zvlášť nepřevyšuje konkurenci, držel a hlavně ovládal se mi jednoznačně nejlépe ze všech fullframe modelů bezzrcadlovek, které jsem za poslední dobu testoval. 

Kvalita obrazu

To nejlepší nakonec. Na fotky jsem byl samozřejmě zvědav ze všeho nejvíc a potěšen jsem byl už od prvních záběrů. 

Nový snímač vypadá výborně a i když jsem měl k dispozici pouze předprodukční kus, ze kterého ještě nejdou otevřít RAWy, vypadá to, že není třeba mít obavy ani ze šumu a ani z dynamického rozsahu. Prohlédněte si ukázkové snímky a uvidíte sami. Doporučuji vám, abyste si udělali čas a stáhli si jednotlivé fotky v plném rozlišení. Zvětšte si je a prohlédněte si, jak jsou ostré a jak si Canon EOS R5 dokáže poradit s rozsahem jasů a se šumem. Jen musím upozornit, že se jedná o JPEGy přímo z foťáku, tedy bez jakýchkoliv zásahů. 

Zastavit se ale musím u nového formátu HEIF, se kterým jsme se poprvé setkali (myšleno u foťáku) u modelu Canon EOS 1D X Mark III. Zatím neznám moc technických podrobností, ale jedná se vlastně o daleko kvalitnější JPEG. Při stejném datovém objemu obsahuje HEIF daleko víc obrazových informací a dokáže daleko lépe zachytit velký rozsah jasů - koneckonců je to vidět na ukázkových snímcích. Některé jsou totiž převedeny z HEIFu a troufnu si říci, že je to na nich poznat na první pohled. Z HEIFu do JPEGu jsem převáděl přímo ve fotoaparátu, tedy plně automaticky. HEIF by měl umět otevřít Zoner, ale bohužel se mi to nepodařilo i přes to, že v programu proběhlo potřebné nastavení tak, jak mělo. Každopádně HEIF je skvělý a mám takový pocit, že se s ním (snad, doufám...) budeme ve foťácích setkávat častěji.

Šum při vysokých citlivostech

Jak vidíte v galerii ukázkových fotek, jsou snímky na ISO 4 000 čisté a v podstatě bez šumu. Jenže ono to pokračuje i na vyšších citlivostech. Šum samozřejmě uvidíte, ale rozhodně nepůsobí nijak rušivě. Redukce šumu byla nastavena na střední hodnotu a myslím si, že by klidně mohla být nastavena i na nižší úroveň, protože už jsou snímky trochu “přežehlené” a trpí lehkou ztrátou detailů. Ale není to nic zásadního a s trochou nadsázky se dá říci, že třeba pro reportážní focení nemusíte citlivost prakticky vůbec řešit.