Fujifilm GFX 50S

Popis

Recenze Fujifilm GFX 50s

Značka Fujifilm patří k těm tradičním, desítky let vyrábí špičkové fotografické (a dříve také filmařské) filmové materiály. Pro mnohé bylo trochu překvapením, když se pod značkou Fujifilm začaly prodávat také digitální fotoaparáty. Ale ti znalejší dobře vědí, že u Fuji vyrábí fotoaparáty už hodně dlouho. A ne ledajaké.

Společnost Fujifilm vyráběla velice oblíbené hledáčkové středoformátové fotoaparáty, které vynikaly špičkovou optikou a vzhledem k velikosti obrazového pole i velmi malými rozměry. V tomto ohledu byl velice zajímavý kinofilmový panoramatický (tedy vlastně také středoformátový) přístroj Fujifilm TX-1, který se vyráběl také pod značkou Hasselblad XPan. Právě Hasselblad patří na poli středního formátu k legendám. A fakt, že právě taková legenda převzala jeden ze svých slavných přístrojů právě od Fuji, svědčí o skutečně špičkové kvalitě jak optiky, tak zpracování.

Moc se neví, že spolupráce Hasselbladu s Fuji pokračovala i dál, tedy v dobách, kdy Hasselblad představil svůj H-systém. Pokud je mi známo, tak (minimálně) objektivy pro tento systém vyráběli a pravděpodobně i stále vyrábí právě u Fuji. Z toho je krásně vidět, že společnost Fujifilm má s výrobou špičkové středoformátové techniky opravdu velice bohaté zkušenosti, které zúročili právě v modelu Fuji GFX 50s.

Mnozí Fujifilmu vyčítali, že nevyrábí fullframe digitální fotoaparáty. Já si ale myslím, že portfolio značky je velice promyšlené a že fullframe ani není potřeba. Proč? No proto, že vlastně nepřináší žádné výhody. Na malé a rychlé přístroje, kde není kvalita obrazu na úplně prvním místě, bohatě stačí snímače velikosti APS-C. Menší snímač je v tomto ohledu dokonce výhodou kvůli celkově menší velikosti systému a také snadnějšímu používání teleobjektivů třeba při focení zvířat, nebo sportu. No a tam, kde je ta kvalita obrazu naprostou prioritou, tam je fullframe snímač přece jen málo. Větší snímač snese vyšší rozlišení při zachování dostatečné velikosti jednotlivých pixelů, takže se dá předpokládat lepší dynamický rozsah, větší barevná hloubka a také menší šum. A pak tu máme ještě středoformátové objektivy, které jsou sice větší a většinou také dražší, ale opticky bývají o mnoho kvalitnější, než ty “fulfrejmové”.

Ovládání a design

Dotykový displej, joystick

Ovládání nijak zvlášť nevybočuje ze standardu, jaký společnost Fuji zavedla u bezzrcadlovek s APS-C snímačem. S trochou nadsázky se dá říci, že je skoro stejné, jako u modelu Fuji X-T2.

Velmi příjemný je joystick, který slouží pro volbo ostřicího bodu, ale také třeba pro pohyb v menu. Samozřejmě nechybí také křížový volič a tlačítko Q pro vyvolání “rychlého” menu, prostě ovládání naprosto běžné u skoro všech ostatních bezzrcadlovek Fuji. Samozřejmě nechybí ani velké otočné voliče pro volbu citlivosti ISO a nastavení expozičního času.

Potěšil mě i počet uživatelsky naprogramovatelných funkčních tlačítek, našel jsem jich celkem 9 a jeden otočný volič. To je dost. V menu jsou tlačítka samozřejmě označena, abyste věděli, které právě nastavujete. Ale na těle jejich označení chybí. Ničemu to nevadí, když můžete každému tlačítku přiřadit pokaždé jinou funkci. Některé funkce ale přenastavit nejdou a popravdě musím říct, že mi to občas lezlo na nervy. Třeba při prohlížení fotek stačí jen stisknout zadní kruhový volič a fotka se ihned zvětší na 100%, to je fajn. Hned vedle se nachází joystick, kterým se ve fotce pohybujete. Po jeho stisknutí při 100% zvětšení se vrátíte do původní velikosti. To je také fajn. Jenže při překliknutí na další fotku jsem většinou podvědomě stiskl joystick a ne kruhový volič. Joystick je víc po ruce a při jeho stisku se fotka nezvětší, ale aktivuje se menu prohlížení… Možná je to také jen o zvyku.

Asi jediná věc, která mi na GFX trochu vadila, je umístění zadního otočného voliče, v jehož těsné blízkosti se nachází mohutný výstupek pro zapření palce při focení. Samotný výstupek je doslova super, velice usnadňuje bezpečné držení přístroje. Ale v okamžiku, kdy jsem chtěl při prohlížení fotek otáčet zadním voličem, mi prostě překážel. Je ale fakt, že můj přístup k ovládání je přece jen trochu konzervativní, funkci otočného voliče spolehlivě nahrazuje dotykový displej.

Samotný výklopný displej jakoby vyčnívá ze zadní strany přístroje o víc, než centimetr. Přemýšlel jsem usilovně nad významem tohoto řešení, vždyť třeba Hasselblad X1D má vlastně stejné parametry, ale takovouhle bouli na jeho zádech nenajdete. Zatím si to dovedu zdůvodnit jedině tím, že konstruktéři neměli kam umístit šachtu na poměrně velkou baterku. V gripu pod spouští by to nešlo, protože ten je kvůli co nejpříjemnějšímu úchopu poměrně štíhlý. Jinak mám ale pro displej jen slova chvály, je velmi dobře čitelný a fakt, že je výklopný, je především při focení z neobvyklých úhlů k nezaplacení. Kdybych si chtěl ještě trochu vymýšlet, mohl displej být nejen výklopný, ale také otočný, hodilo by se to při focení na výšku. A také pro transport přístroje, kdy by bylo možno přiklopit displej k tělu, aby nehrozilo jeho poškození.

Menu je tradičně velmi přehledně členěno do několika základních oddílů a není nijak zvlášť obsáhlé. To mi připadá vynikající, protože se v něm velice rychle zorientujete a snadno si nastavíte všechno, co chcete.

Hledáček je otočný a výklopný. A odnímatelný.

Elektronický hledáček je bezpochyby nejzajímavějším konstrukčním řešením, jaké se za posledních pár let u fotoaparátů vyskytlo. Elektronický hledáček je součástí balení, je velký a má naprosto dostatečné rozlišení, tedy zasluhuje velkou chválu sám o sobě. Jenže on je navíc odnímatelný a to je k nezaplacení. Když totiž dáváte přístroj do brašny, hledáček trochu překáží a dá se snadno strčit třeba do nějaké kapsy, nebo přihrádky v brašně. Při nočním focení ze stativu jsem ho dokonce ani nenasazoval, bylo by to zbytečné. Hodí se to ale také tehdy, když si dokoupíte výklopný a otočný adaptér pro hledáček EVF-TL1, který po nasazení mezi tělo a hledáček umožňuje jeho vyklápění nahoru až o 90° a vytáčení do stran v úhlu 45°. To je prostě paráda. Hlavně v situaci, kdy se vám nechce hrbit se k standardně umístěnému hledáčku a na displeji není vidět tak, jak by bylo potřeba. Třeba tehdy, když na displej svítí sluníčko. Tam je adaptér k nezaplacení.

Nejrůznější objektivy přes adaptéry

Originálních objektivů je k modelu GFX dostatek a co jsem zatím vyzkoušel, byly všechny doslova vynikající. Perfektní ostrost, minimum aberace, malé zkreslení, no opravdu super. Jenže tím se nutně nemusíte nechat omezovat. Existuje totiž velká spousta objektivů určených pro jiné (nebo starší) středoformátové přístroje, které můžete na GFX bez problémů použít. Stačí k tomu mít jen vhodnou redukci a je to. Redukce ale existují i pro některé fullframe objektivy, které jsou překvapivě dobře použitelné i přes to, že má GFX větší snímač. Některé objektivy totiž zvládají vykreslit daleko větší obrazové pole, než potřebuje fullframe snímač.

Kromě toho ale existují i nejrůznější redukce pro používání Fuji GFX jako digitální stěnu velkoformátových přístrojů. Právě tahle univerzálnost dělá z GFX podle mého názoru momentálně zdaleka nejpoužitelnější a nejvhodnější digitální přístroj pro profesionální potřeby.

Autofokus, rychlost

V tomto ohledu není moc co řešit, uvědomíme-li si, pro jaký typ focení je GFX určen. Subjektivně je s AF objektivy ostření naprosto normálně rychlé a nepozoruji rozdíl konkurentům. Ostřicích bodů je 117, takže si aktivní zaostřovací bod můžete umístit v obrazovém poli skutečně skoro kamkoliv. To je dost důležité, pokud pracujete s malou hloubkou ostrosti, třeba při focení portrétů, nebo při makrofotografii. Ze zvědavosti jsem zkoušel i průběžné ostření a sledování objektu při sériovém snímání (které je komicky pomalé), ale hned jsem toho nechal. Autofokus je na focení pohybu přece jen celkem pomalý a sledování objektu moc nefunguje. Jiná věc je detekce obličejů, ty pozná naprosto spolehlivě.

Kvalita obrazu

Jak už jsem krátce zmínil v úvodu, jsem moc zvědavý na výsledky měření nezávislé testovací laboratoře, protože ta momentálně na první dvě místa umístila právě konkurenty Hasselblad X1D a Pentax 645Z. Můj názor je tedy pouze subjektivní, nicméně mám pocit, že Fuji GFX oba konkurenty předčí. Minulou zimu, kdy byl GFX představen, jsem zkoušel porovnávat se zrcadlovkou Canon EOS 5Ds R, tedy s fullframe přístrojem se stejným rozlišením, a také s mým Nikonem D810. GFX vyšel jako nejlepší, pokud jde o ostrost a zachycení detailů a při stejných podmínkách vyšel i jako vítěz v dynamickém rozsahu. Jenže to bylo při nastavení ISO 100, což je záklaadní citlivost pro GFX. Nikon má ale základní citlivost ISO 64 a vím, že oproti ISO 100 je dynamický rozsah ještě o něco lepší. Takže v tomhle ohledu si netroufnu dělat žádné konečné závěry, musím se jen omezit na výrok, že dynamický rozsah patří beze sporu k tomu nejlepšímu, co si můžete přát.

Hodnotit výkon na vysokých citlivostech mi u takovéhoto přístroje přijde naprosto zbytečné, pro reportážní focení za špatného světla jsou přece jiné modely. I tak ale musím říci, že kdybyste přece jen našli důvod pro použití vysokých citlivostí, nemusíte se jich nijak obávat, GFX je zvládá s přehledem, podívejte se na ukázkové snímky v plném rozlišení.

Režimy simulace filmů

Zvláštní zmínku si ale zaslouží režimy simulace různých známých filmů Fujifilm. To je něco, čím jsou Fujiny unikátní. Pokud si oblíbíte barevné podání v některém z těchto režimů, je klidně možné, že nebudete ani chtít fotit do RAWu. Jednak vám při zpracování v počítači dá dost práce, abyste dosáhli alespoň podobného efektu a pak je tu ještě jedna věc: snímek v RAWu zabere cca 110 MB a to není zrovna málo.

Znalci jistě pochopili mou mírnou nadsázku, ale byla opravdu jen mírná. Osobně do RAWu fotím, protože mám k dispozici dostatek dat pro pozdější úpravy. Ale pokud víte, že upravovat nebudete, nemusíte mít z JPEGů z GFX opravdu žádné obavy, už samotným nastavením projasnění stínů, nebo odstranění přepalů v kombinaci s režimy simulace filmu dosáhnete neuvěřitelně dobrých výsledků. Konec konců všechny naše ukázkové snímky (stáhněte si je v plném rozlišení) jsou JPEGy přímo z přístroje. A podívejte se, jak moc jsou rozdílné: některé naprosto kontrastní s černými stíny a vysokou sytostí barev, jiné naopak příjemně měkké s vyváženými a dobře prokreslenými světly a stíny.

Právě kvalita výstupu v JPEGu v kombinaci s režimy simulace filmů jsou další z ohromných výhod oproti konkurentům. Hasselblad X1D je dobrý v RAWu, ale JPEGy jsou v podstatě nepoužitelné, Pentax 645Z má JPEGy slušné, ale nenabízí režimy simulace filmů, takže je také lepší fotit jen do RAWu. Prostě Fuji GFX podle mého názoru v tomto ohledu jasně vede.

Fuji GFX simulace filmů

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

Konektivita

Že je možné propojit foťák s mobilem, který pak může sloužit jako dálkové ovládání, to dnes není nic výjimečného. Fuji GFX 50s to samozřejmě umí také a je to příjemné. Vyzkoušel jsem to, spárování proběhlo hladce a ovládání s možností nastavování důležitých hodnot přímo na telefonu také. Ale v praxi jsem to nepoužil.

Porovnání s konkurenty

V čem je lepší než konkurence

• ovládání, ergonomie a držení
• rychlost - u Hasselbladu X1D mi hrozně vadilo, že byl pomalý, to mě občas pěkně štvalo
• odnímatelný hledáček s možností vyklopení a otočení (s adaptérem) - naprosto unikátní vlastnost
• režimy simulace filmů - nikdo kromě Fuji to nenabízí, kvalita JPEGů je jednoznačně nejlepší
• joystick
• výklopný dotykový displej

V čem za konkurencí zaostává

• synchronizace s bleskem jen 1/125 s (ale s neoriginálními objektivy s centrální závěrkou to není problém)
• Hasselblad X1D je menší