RecenzeRecenze

Fujifilm Instax Mini 40: Síla jednoduchosti v retro obalu

Anna Jirásková
| 8 minut čtení

Fujifilm nedávno představil nový přírůstek do rodiny čistě analogových Instaxů, Mini 40. Designově se blíží klasickým analogovým foťákům a ocení ho především milovníci jednoduchých a funkčních řešení.

Hodnocení odborníka 85%

  • jednoduché ovládání
  • selfie mód funguje dobře
  • zrcátko na objektivu
  • funkce automatického nastavení scény jako u Mini 11
  • retro design
  • příjemná ergonomie (pro menší ruce)
  • opěrka na palec
  • dobře fungující ostření
  • nelze vypnout (ani jinak korigovat) blesk
  • celoplastové provedení (díky kterému je ale foťák zároveň lehoučký)
  • provoz na tužkové baterie
  • nastavení selfie módu jde ztuha

Popis

Jednoduchost na prvním místě

Zamířit a cvaknout, to je všechno, co s tímhle foťákem musíte udělat, abyste získali fotku. Všechno zajišťuje automatika, včetně blesku, který nemůžete vypnout ani ovlivnit jeho intenzitu. Bohužel nemáte ani možnost kontrolovat, jak bude výsledný snímek vypadat, nevíte, jestli automatika správně vyhodnotí světelné podmínky a jestli správně zaostří. To všechno je ale zároveň tak trochu část kouzla čistě analogového instantního foťáku, s čímž počítají všichni, kteří si takový přístroj pořídí.

Co se týče technických parametrů, jsou takřka stejné jako u Mini 70. Foťák je osazený objektivem s ohniskovou vzdáleností 60 mm se světelností f/12,7, což není něco, co byste si na svůj digitální foťák asi koupili. Nicméně bleskem dohání slabší světelnost a "dorovnává" podmínky tak, aby byly tak akorát. Jak je to v praxi?

Recenze Fujifilm Instax Mini 40 © Anna Jirásková

Expoziční automatika a selfie režim

Zkoušela jsem s ním fotit různé scény – v protisvětle, ne proti slunci, za plného denního světla, v makrorežimu i širší záběry (na Václaváku). Ke zvládnutí světelných podmínek musím říct, že je foťák umí odhadnout (a vypočítat potřebnou sílu blesku) velmi obstojně. Snímky ve tmě byly tak akorát světlé, s oblohou u širšího záběru měl foťák trochu problém, ale nebylo to nic, co by vlastně neodpovídalo charakteru "retro" instantních záběrů. Při velmi kontrastních scénách (světlo proniká skrze skleněnou střechu, ale objekt je velmi tmavý, třeba jako kůň visící hlavou dolů v Lucerně) je střecha místy lehce přesvětlená, naopak hlava koně v dolní části snímku zase trochu tmavší, než by asi měla být. Pro pobavení dodám, že když jsem fotila ráno v protisvětle, nejzářivější bod (Slunce) vypálil do filmu drobounkou černou tečku. :) Což by se asi ale stalo s jakýmkoli jiným fotoaparátem, proto to není důvod ke kritice. Funkce automatického nastavení scény, s níž Fujifilm přišel už u loňského modelu Mini 11, tak funguje dobře.

Jak je to s makro režimem alias selfie módem? Nejdříve k čistě mechanické části. Stejně jako u Mini 11 se makro funkce aktivuje vysunutím přední části objektivu. Musí se to ale dělat velkou silou, takže jsem měla celkem obavu, abych objektiv z foťáku nevytrhla. Čím více jsem makro režim zapínala, tím šlo vytahování snáz, ale přesto jsem k tomu musela vyvinout (na můj vkus) příliš velkou sílu. Moje obavy trochu zvyšoval fakt, že celý foťák je plastový. Pokud chcete místo makro režimu fotit v normálním režimu, musíte foťák úplně vypnout (zasunout celý objektiv a makro "předsádku" zacvaknout) a znovu vysunout do běžné polohy.

Recenze Fujifilm Instax Mini 40 © Anna Jirásková

Co se týče funkčnosti, tady to Fujifilm zvládl dobře. Blesk je tak akorát intenzivní (byť světlejší části jsou krapet světlejší než ve skutečnosti), jediným potenciálním zádrhelem je tady pak článek za hledáčkem. :) Vyzkoušíte si tu správný odhad, protože v selfie módu foťák správně zaostří ve vzdálenosti 30-50 cm, což u selfie snímků není až takový problém, protože to zhruba odpovídá délce paže (u někoho nenatažené), u makro snímků, k čemuž je selfie mód určen rovněž, je už odhad o něco obtížnější (ale rozhodně ne nemožný). Ale jsem si jistá, že opakování je matka moudrosti a jednoho dne by to člověk měl pevně v ruce, stejně jako u jakéhokoli jiného objektivu s pevným ohniskem. Abyste nebyli u selfie úplně mimo záběr, k tomu vám pomůže zrcátko na objektivu.

Pozor si musíte dávat taky na klasickou konstrukci Instaxů, která se liší od běžných fotoaparátů - totiž, že hledáček není nad objektivem, takže pokud v hledáčku nevidíte list, neznamená to, že vám nekryje výhled na kytku. (To je sice čirá nešikovnost fotografa, který to v daný okamžik neměl na paměti, rozumějte mě, a s kvalitou fotoaparátu nemá co do činění, leckdo, kdo s Instaxy nemá velkou zkušenost, by ovšem mohl udělat stejnou chybu.) I v návodu pak najdete i instrukci, že to, co chcete, aby bylo středem fotky, musíte poposunout trochu šejdrem.

Ostření je zcela standardní, jak jsme u Instaxu zvyklí. Pokud jste ve správné vzdálenosti, zaostří se správně, přičemž se vyvolá lehký „kouřový“ retro efekt, který máme u instantních fotek tak rádi. Tedy není to ostré jako břitva (i když viditelně zaostřené na správný objekt), ale to od Instaxů koneckonců ani nechceme.

Recenze Fujifilm Instax Mini 40 © Anna Jirásková

Design ve stylu klasických foťáků

Co si budeme říkat, design je u Instaxů vždycky důležitý parametr. Kromě toho, že je to takový kapesní foťáček, kterým si zaznamenáte momentky, je to totiž také módní doplněk a na vzhledu tady záleží.

Mini 40 se zhlédla v klasickém designu, který mi (když si odmyslíme druhou čočku) připomíná dvouooké zrcadlovky, třeba Flexaret – jednak svým postavením na výšku, jednak kombinací barev. Je totiž vyvedený v černé se stříbrnými detaily. Trochu mě mrzí, že je foťák celý vyvedený v plastu, a to včetně hlavního pláště, který má dekorem připomínat kůži. S koženkovým potahem by působil mnohem luxusněji a navíc by pravděpodobně i lépe držel v ruce, takhle trochu klouže (i když už jsem zažila "klouzavější" foťáky :) ).

Recenze Fujifilm Instax Mini 40 © Anna Jirásková

Ergonomie je příjemná, i když spíše pro menší ruce. Výhodou je rozhodně opěrka na palec na zadní straně a dostatečná výška, takže si můžete ruce položit příjemně přesně tak, abyste měli ukazováček na spoušti a foťák pevně drželi. Místa na prsty na přední straně je tu dost.

Co bych určitě ocenila, by bylo jiné napájení. V dnešní době akumulátorů s dlouhou výdrží by mi udělal radost spíš jeden z nich než AA baterie, byť mají vydržet expozici 100 snímků.

Hlavní rysy

  • retro design
  • funkce automatického nastavení scény
  • selfie režim
  • selfie zrcátko
  • objektiv s ohniskovou vzdáleností 60 cm
  • minimální zaostřovací vzdálenost 30 cm
  • po 5 minutách nečinnosti automatické vypnutí

Shrnutí

U nové Mini 40 najdeme klasický analogový vzhled i funkce, které mají milovníci Instaxů rádi. Navíc i vylepšení, ktere přinesla Mini 11, jako je automatické nastavení scény. Výsledkem jsou celkem dobře naexponované snímky (byť trochu kontrastnější, kvůli čemuž jsou třeba světlá místa trochu světlejší a tmavší místa trochu tmavší než ve skutečnosti), ať už fotíte v klasickém režimu nebo v selfie módu. Celoplastové provedení a provoz na AA baterie by podle mě mohly být posunuté ještě kus kupředu ke kožence a akumulátoru, na druhou stranu tento kousek pořídíte za opravdu nízkou cenu, což tyto nevýhody vyváží. Zkrátka a dobře se jedná o velmi jednoduchý kousek bez nálože speciálních funkcí, jimiž oplývají některé dražší (a třeba i hybridní) kousky z instaxové rodiny, který ale funguje dobře a splní to, co od něj čekáte. Recenzovala Anna Jirásková

Další recenze

FUJIFILM X100V
Hodnocení 90%

FUJIFILM X100V

Fujifilm X-T4
Hodnocení 97%

Fujifilm X-T4

FUJIFILM X-Pro3
Hodnocení 93%

FUJIFILM X-Pro3

Diskuze

Fujifilm Instax Mini 40: Síla jednoduchosti v retro obalu

Přidat příspěvek

Zatím nebyl přidán žádný příspěvek.

Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • 300 Kč poukázka na tisk fotografií

Kompletní informace »

Čekejte prosím...

Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací

Rozumím