LAOWA 100 mm f/2,8 2x Ultra Macro APO

Popis

Recenze LAOWA 100 mm f/2,8 2x Ultra Macro APO

Makroobjektivy nezkouším moc často, ale vždycky si to náramně užiju. Poslední dobou se mi dostaly do ruky především autofokusové makroobjektivy vybavené stabilizátorem obrazu, omezovačem rozsahu zaostřovacích vzdáleností a dalšími moderními vychytávkami. 

Možná by se mnou leckdo nesouhlasil, ale podle mého názoru tyhle vychytávky nejsou až tak moc potřeba, protože u makra se velice často využívá manuálního zaostřování, takže podle mého názoru je důležitější jemný a přesný chod zaostřovacího prstence. Než stabilizátor obrazu, je vždycky lepší použít buď stativ a nebo blesk (případně víc blesků…). Právě záblesk dokáže díky velice krátké době svícení výbojky (řádově tisíciny, někdy až desetitisíciny sekundy) dokonale zmrazit vše, na co jeho světlo dopadne. Navíc jste s bleskem naprostými pány světelné atmosféry… Ale to sem až tak nepatří.

Jisté je to, že i když objektiv LAOWA 100 mm f/2,8 2x Ultra Macro APO nemá žádnou z těch zmíněných moderních vychytávek, jedná se o skvělý makrobjektiv, který se dá v klidu použít také třeba na focení portrétů, nebo jako běžný teleobjektiv třeba na krajinu, produktovou fotografii a podobně.

Navíc možnost dosáhnout poměru zvětšení 2:1 rozhodně nenabízí každý makroobjektiv, tohle je stále spíše výjimka. Nutno říct, že při takhle velkém zvětšení je hloubka ostrosti skutečně minimální, takže pro dosažení úplně dokonalých výsledků určitě využijete makrosáňky a následné skládání fotek s různou rovinou ostrosti v počítači. Nicméně i při takzvaném “one-shotu” je obrazová kvalita naprosto excelentní.

Kvalita obrazu

Ostrost kresby je perfektní. Dokonce i na plně otevřenou clonu dosáhnete perfektně ostrých snímků. S přicloněním se ostrost ještě zlepšuje a to jak ve středu, tak v okrajích, maxima dosahuje cca na clonách f/4 až f/5,6. Ovšem i clony f/8 a f/11 jsou stále dobré a až na f/16 můžete pozorovat velice mírné zhoršení. Kresba je tedy velice vyrovnaná jak v ploše snímku, tak v rozsahu clon, ale i v rozsahu zaostřovacích vzdáleností.

Pokud jde o korekci dalších obrazových vad, je na tom LAOWA 100 mm f/2,8 2x Ultra Macro APO velice dobře. Především musím vyzdvihnout korekci chromatické aberace, ta je skutečně minimální i na otevřenou clonu. 

Design, ergonomie, ovládací prvky

Objektiv má tvar téměř pravidelného válce, směrem od bajonetu se ke konci objektivu rozšiřuje skutečně minimálně. Nejblíže bajonetu je klasický clonový kroužek, na kterém je zajímavé asi hlavně to, že mezi clonou f/2,8 a f/4 je daleko větší rozestup, než mezi dalšími clonovými čísly a tenhle rozestup se postupně zmenšuje. Otvor clony je složen ze 13 lamel, takže si drží kruhový tvar i do vysokých clonových čísel. Díky tomu je i při vyšších clonách velice příjemný bokeh.

Zaostřovací prstenec je opravdu široký, zabírá zhruba polovinu délky objektivu. Je celokovový, jako zbytek těla objektivu, a vroubkování má přiměřenou hrubost. Nestalo se mi, že by mi po vroubkování klouzaly prsty. Při zaostřování klade prstenec optimální odpor, ale hlavně je znát, že je vše vyrobeno s vysokou přesností. Zapomeňte na jakoukoliv vůli a nepřesnost, s jakou se běžně setkáváme u prstenců autofokusových objektivů. 

Tubus objektivu je zakončen dodávaným UV filtrem, za kterým se při zaostřování pohybuje optická soustava. Tohle řešení mám moc rád, protože i když objektiv není utěsněn proti vnikání vlhkosti a prachu, díky této konstrukci se prachu nemusíte nijak zvlášť obávat. Když si zkusíte zaostřovat mimo tělo foťáku, je hezky vidět, že se optická soustava posouvá o jiný kus vepředu než vzadu, tedy při pohledu od bajonetu. Hezky to ukazuje, že v optické konstrukci byly použity tzv. plovoucí členy, které zabezpečují právě perfektní kresbu při různých zaostřovacích vzdálenostech.

Asi jediné, co bych konstrukci (a vlastně celému objektivu) vytknul, je absence elektronických kontaktů pro přenos informací do těla fotoaparátu. Foťák tak nemá žádné informace o tom, jaká je nastavena clona, nebo vůbec o tom, jaký je vlastně použit objektiv. Při focení je to vlastně jedno, priorita clony funguje díky TTL měření expozice a v manuálním nastavení stačí sledovat clonový kroužek a jeho nastavení, ale při zpracování fotek v počítači vůbec netušíte, jakou clonu jste měli při focení nastavenu. Pokud to potřebujete vědět, je potřeba si to už při focení zapsat.