Leica Q2 Monochrom

Popis

Když si vedle sebe postavíte přístroje Leica Q2 a Leica Q2 Monochrom, budou vám připadat nápadně podobné, ale přece jiné. Tělo, objektiv, tlačítka, vše je stejné. Liší se ale povrchová úprava. Verze Monochrom je matně černá, nenajdete na něm známé červené kolečko s nápisem Leica a na objektivu jsou všechny značky pouze v bílé nebo šedé barvě. U sáněk na blesk je ale nenápadný nápis Monochrom. Už podle těchto drobností je jasné, že ten hlavní rozdíl musíme hledat někde jinde.

Žádné barvy. Pouze černobíle.

Mnoho fotografů má hned jasno. Proč si pořizovat foťák, který nedokáže zachytit barvy, vždyť převést barevný snímek do černobílé škály je otázka chvilky… Co mi Leica Q2 Monochrom přinese navíc oproti vlastně stejnému přístroji Leica Q2, který fotí normálně barevně?

Ono to s tou černobílou verzí není zase tak jednoduché. Když pominu “speciality” (myšleno speciální konstrukce snímačů), tak v podstatě každý barevný digitální záběr je vlastně původně černobílý. Světlocitlivé buňky každého CMOS (nebo CCD) snímače jsou totiž schopny zaznamenat pouze informaci o jasu, nikoliv o barvě. Za to, že je výsledná fotka barevná, vděčíme tzv. Bayerově masce a matematickým výpočtům - interpolaci.

Bayerova maska jsou v podstatě barevné filtry, které jsou jednotlivým buňkám předřazeny. Každá světlocitlivá buňka tedy poskytuje informaci o jasu pro určitou barvu (červená, zelená a modrá), přičemž uspořádání barevných filtrů je v naprosté většině případů stejné. Čtveřice pixelů má vždy dva zelené a po jednom červeném a modrém filtru, které tvoří čtverec.

Znamená to tedy, že z každé čtveřice pixelů uspořádaných do čtverce (vím, snímače X-Trans od Fujifilmu to mají ještě trochu jinak) získáme interpolací kompletní informaci nejen o jasu, ale i o barvě. Zjednodušeně řečeno je každý obrazový bod snímku výsledkem výpočtu (interpolace) ze čtyř světlocitlivých buněk. No a to s sebou přirozeně nese určité nepřesnosti v zobrazení detailů, i když jsou velice malé. Když z takto pořízeného barevného snímku uděláme černobílý, v podstatě jen “odbarvíme” interpolovaný obraz a to včetně těch miniaturních nepřesností.

Pokud ale máme v modelu Leica Q2 Monochrom pouze černobílý (monochromatický) snímač, nedochází k žádné interpolaci a při výpočtu obrazových dat se počítá jen s jasovou informací přímo z jednotlivých světlocitlivých buněk. Nedochází tedy ke zmíněným nepřesnostem, jako u barevných fotek. 

Čistě černobílý snímač dokáže díky absenci Bayerovy masky lépe využít světlo, z toho vyplývá větší dynamický rozsah (lepší prokreslení světel a stínů, jemnější přechody mezi jednotlivými odstíny), méně šumu při nastavení vysokých citlivostí (šum samozřejmě také není barevný, což oceníte třeba při úpravách v počítači) a v neposlední řadě je výsledný snímek také o něco ostřejší. 

A právě tohle jsou vlastnosti, které dělají z přístroje Leica Q2 Monochrom tak pozoruhodný fotoaparát třeba pro dokumentaristy, streetaře, nebo obecně pro všechny, kdo fotí černobíle.

Ovládání a design

Dalším důvodem, proč si Leica Q2 Monochrom právem zaslouží pozornost, je velice jednoduché ovládání bez jakýchkoliv zbytečností. Clonu nastavujete kroužkem na objektivu, čas zase otočným voličem na těle. Oba tyto ovladače mají možnost automatického nastavení, takže když jak na clonovém kroužku, tak na voliči pro nastavení času zvolíte nastavení A, je přístroj v programové automatice a čas i clona jsou nastaveny automaticky.

K dispozici máte také klasický otočný volič, kterým můžete ovládat korekci expozice, případně ISO, nebo další volitelné funkce.

Na zadní straně jsou vedle dotykového displeje jen tlačítka pro přehrávání, vstup do Menu a tlačítko FN. Další tlačítko najdete hned vedle vybrání pro palec pravé ruky, používá se pro nastavení výřezu při focení do JPEGu (výřezy odpovídají 35, 50 a 75 mm objektivu). Pak už jen klasický křížový volič (pro pohyb v menu, nebo nastavení pozice ostřicího bodu, případně se dá použít i jako funkční tlačítko) s potvrzovacím tlačítkem uprostřed. Nic víc…

Ještě tu ale máme objektiv, kde jsou celkem tři prstence. Prvním je clonový kroužek, dalším je zaostřovací prstenec, který po přepnutí zvláštního přepínače slouží k manuálnímu zaostřování (v hledáčku samozřejmě můžete zapnout Focus Peaking), takže i ruční zaostřování probíhá rychle a spolehlivě. Posledním (nejblíže k tělu) je prstenec pro přepínání objektivu do režimu Macro (zaostřuje už od 17 cm).

Nesmím zapomenout na elektronický OLED hledáček s rozlišením 3,68 milionu bodů, u kterého si můžete nastavit také dioptrickou korekci.

Autofokus

Automatické zaostřování je jeden z důvodů, proč jsou modely Leica Q tak oblíbené. Kdo fotí s přístroji Leica M, jistě mi dá za pravdu, že jsou sice vynikající, ale manuální zaostřování se prostě musíte naučit. A mnohdy musíte dělat kompromisy v nastavení přístroje (třeba v nastavení clony), abyste se ke správnému - nebo alespoň k přibližnému - zaostření skutečně dostali. S Leicou Q2 Monochrom samozřejmě můžete zaostřovat také ručně (když chcete), ale bez problémů se můžete spolehnout i na automatické zaostřování, které je dostatečně rychlé a přesné, ale nabízí i velice praktickou (a moderní) detekci obličeje. Klidně tedy nastavte průběžné zaostřování, minimální clonové číslo a pracujte tak, jak to s manuálně ostřenými objektivy prostě nejde. Perfektně fungující autofokus posouvá model Leica Q2 Monochrom skutečně do 21. století, přestože jinak působí velice tradičně.

Konektivita 

Když už jsem zmínil 21. století, nemůže chybět propojení s chytrým telefonem. Leica Q2 Monochrom lze rychle a snadno připojit k tabletu nebo smartphonu prostřednictvím aplikace Leica FOTOS. Ta umožňuje sdílet snímky okamžitě a odkudkoliv.

Leica FOTOS také umožňuje ovládání fotoaparátu pomocí dálkového ovládání z mobilního zařízení. Hladká integrace aplikace Adobe Lightroom podporuje následné úpravy a organizaci pořízených obrázků, a to i na cestách.