Leica SL2-S

Popis

Recenze Leica SL2-S

Představovat značku Leica fotografům, to je jako nosit dříví do lesa, pokud se nemýlím, tak dnes neexistuje žádný jiný výrobce fotoaparátů s tak ohromnou tradicí. Ale když se podíváme do současnosti, rozhodně máme o čem mluvit. Digitální fotoaparáty převzaly nadvládu nad filmovými už před mnoha lety, takže i Leica musela zareagovat.

Nejdříve trocha historie

Když nepočítám první pokusy v podobě kompaktů, tak skutečně seriózní digitální přístroje s výměnnými objektivy představila Leica až v září roku 2006. Byl to zcela nový model Leica Digilux 3, snímač systému Four Thrids s rozlišením 7 Mpx a konstrukce těla vycházející z nápadně podobného přístroje Olympus E-300. Jednalo se o zrcadlovku, ale zcela neobvyklé konstrukce, zrcátko se totiž nevyklápělo směrem vzhůru, ale do strany.

Tento pokus bohužel nevyšel, zrcadlovky 4/3 systému se už dávno nevyrábějí ani u ostatních značek. Ve stejný den ale Leica představila i model Leica M8, což byla první digitální Leica s výměnnými objektivy. Byl to vpravdě průkopnický model, protože tělo se na pohled moc nelišilo od filmových hledáčkových přístrojů a M-bajonet zaručoval použitelnost všech objektivů, které Leica pro M systém kdy vyrobila. Snímač s rozlišením 10 Mpx byl ale tenkrát ještě velikosti APS-H, což je něco mezi APS-C a fullframe. Takže to nebylo úplně ono.

V roce 2009 ale přišel model Leica M9, zde už se jednalo o fullframe, takže majitelé M-systému mohli začít jásat. K filmovému tělu stačilo dokoupit ještě digitální a bylo po starostech, všechny objektivy už byly naprosto plnohodnotně použitelné stejně, jako na filmových přístrojích. Digitální fotoaparáty Leica vybavené M-bajonetem se přirozeně vyrábí dodnes a jsou stále lepší. Podívejte se na poslední model Leica M10-R, je to prostě koncentrovaná radost.

M-systém má ale omezení ve své konstrukci. Díky extrémně malým rozměrům bajonetu a vlastně celého systému, jsou k dispozici pouze manuálně ostřené objektivy a to může být pro mnoho fotografů dost omezující. Leica si to dobře uvědomovala a neustále pracovala na vývoji zcela nového systému.

V roce 2014 představili zbrusu nový a po všech stránkách moderní přístroj Leica T, který byl vybaven APS-C snímačem a novými autofokusovými objektivy. No a o rok později, tedy v roce 2015 byl představen model Leica SL. Tedy profesionální přístroj s fullframe snímačem o rozlišení 24 Mpx a špičkovými autofokusovými objektivy. Na první pohled vás zaujme naprosto minimalistickým designem, možná dokonce až strohostí. Znám dokonce lidi, kteří o modelu SL řekli, že nikdy neviděli ošklivější foťák. Já ale patřím k té druhé skupině, která obdivuje jeho naprostou jednoduchost a čistotu linií. Pro mé oko byl design modelu Leica SL prostě dokonalý.

Začátkem listopadu roku 2019 ale přišla Leica SL2. Dá se říci, že oproti první generaci nezůstal kámen na kameni. Kromě modernějšího designu a přepracovanému ovládání (které je přece jen o něco konvenčnější) vyniká tento model novým stabilizovaným snímačem s rozlišením 47 Mpx, který dokáže v režimu vysokého rozlišení zaznamenat snímky s neuvěřitelným rozlišením 187 Mpx. Hodně zdokonalen byl i AF systém, který sice pracuje stále na základě porovnání kontrastu, ale je velice rychlý a nabízí perfektně fungující detekci postav, tváří a očí.

Leica SL2-S představená zhruba o rok později (začátkem prosince 2020) vychází právě z modelu SL2. Designově a ani funkčně se v podstatě nijak neliší, tedy kromě barvy nápisu Leica - model SL2-S jej má pouze černý. Největší rozdíl je ve snímači s rozlišením 24 Mpx, což je pro většinu fotografů naprosto dostačující. V režimu Multishot pak mohou mít snímky 96 Mpx. Model SL2-S klade daleko větší důraz na univerzálnost, je totiž cílen na řekněme multimediální tvůrce, kteří kromě špičkové fotografie potřebují také dokonalé video.

Ovládání a design

Dotykový displej, joystick

Pokud jsem u modelu SL psal, že dotykové funkce nejsou nijak propracované, u modelu SL2-S to rozhodně neplatí. Vývojáři dokázali podle mého názoru perfektně zkombinovat ovládání pomocí otočných voličů, joysticku a také ovládání dotykem. Právě dotykové ovládání se používá v “rychlém” menu, které je mimochodem zvlᚡpro režim FOTO a zvlášť pro VIDEO. Tohle mi přišlo velice praktické. Pro samotný pohyb ve velmi jednoduchém menu jsem používal především dvojici otočných voličů, bylo to daleko rychlejší a přesnější než joystick.

Podobné to bylo při volbě AF oblasti, i zde si můžete vybrat mezi dotykem a joystickem. Já používal obě možnosti - podle situace. Třeba v rukavicích je joystick k nezaplacení.

Funkční tlačítka, menu

Najdete je na přední straně vedle objektivu, na horní straně jsou taky dvě a moc se mi líbí, jak fungují. Na jeden krátký stisk se objeví funkce tlačítku přiřazená a když tlačítko chvilk přidržíte, objeví se vám nabídka funkcí, které mu můžete přiřadit. Tohle řešení mi přijde daleko praktičtější než definovat tlačítka někde hluboko v menu.

Menu je tradičně velmi přehledně členěno do šesti základních oddílů (plus rychlé menu) a není nijak zvlášť obsáhlé. To mi připadá vynikající, protože se v něm velice rychle zorientujete a snadno si nastavíte všechno, co chcete.

Hledáček

Elektronický hledáček je myslím jednou z nejsilnějších zbraní modelu Leica SL2-S. Výrobce uvádí, že se jedná o hledáček EyeRes, tedy velmi volně přeloženo hledáček přesahující možnosti lidského oka. A subjektivně mi to tak skutečně připadá. Rozlišení 5,76 mil. bodů je opravdu hodně, takže nemáte šanci vnímat nějaký rastr. 

Všechny objektivy přes adaptéry

Leica k tomuto modelu samozřejmě vydala několik objektivů, dnes je už nabídka docela široká. SL2-S jsem zkoušel s objektivem LEICA SL 24-90 mm f/2,8-4 Asph. Vario-Elmarit a byl jsem z něj nadšen. Zaostřuje bleskově rychle a opticky je perfektní, ostrý jako břitva. Má ale jednu nevýhodu: je relativně velký a těžký. Vybrat si ale můžete třeba nějaké špičkové pevné ohnisko a ušetříte jak na rozměrech, tak na hmotnosti. Další variantou jsou objektivy Sigma a Panasonic vybavené stejným bajonetem. Prostě velký výběr objektivů, to je výhoda aliance společností Leica, Sigma a Panasonic, které se dohodly na používání L-bajonetu.

Leica ale myslela i na fotografy, kteří jsou optikou Leica už vybaveni a potřebovali by digitální tělo, na kterém by mohli použít jakýkoliv objektiv, který kdy Leica vyrobila. K modelu SL2-S totiž existují adaptéry jak na M-bajonet, tak na R-bajonet, ale i na středoformátové objektivy Leica S a nebo dokonce na objektivy Leica Cine. Na těle Leica SL2-S tak můžete použít všech cca 150 typů objektivů, které kdy měla Leica v nabídce. Navíc existují redukce od dalších výrobců na objektivy jiných značek.

Přesně na tuhle univerzálnost Leica míří. Je jedno, jaký objektiv máte, na modelu SL2-S ho můžete stále používat. Velice příjemné je také to, že v menu přístroje najdete dlouhý seznam manuálních objektivů Leica a když si zvolíte ten správný, přístroj do EXIFu snímků automaticky zapisuje i použitou clonu i přesto, že mezi tělem a objektivem nedochází k žádné elektronické komunikaci. No prostě pecka! 

Z použití manuálních objektivů nemusíte mít žádné obavy, protože pro přesné ruční zaostření můžete použít jednak funkci Focus Peaking, která barevně zvýrazní kontrastní, tedy správně zaostřené hrany. Krásně tak můžete pozorovat i to, jak veliká je hloubka ostrosti… Další možností je zvětšit si v hledáčku (nebo na displeji) obraz a správnost zaostření vidíte ještě s daleko větší přesností. Jste-li zvyklí pracovat s extrémně malou hloubkou ostrosti, dokážete zaostřit skutečně tam, kam chcete, což s ostatními přístroji není zdaleka tak spolehlivé a snadné. A navíc jsou vaše manuální objektivy také stabilizované díky vestavěnému stabilizátoru obrazu v těle přístroje.

Video ve Full HD i ve 4K

Leica SL2-S ale není jenom fotoaparát, dokáže natáčet videa jak ve Full HD, tak ve 4K a z předchozího odstavce je zřejmé, že tuto možnost mohou bez obav využívat i skuteční profesionálové. Ti mohou záznam ukládat přímo na externí rekordér, používat externí monitor a podobně.

Cine Mode pro profíky

Leica SL2-S zachycuje videa v rozlišení 4K a Cine4K 10 bitů 4: 2: 2 s gamma L-LOG při snímkové frekvenci až 60 sn/s. Díky integrovaným sledovacím LUT můžete mít plnou kontrolu nad celým záznamem. Další zvláštností na profesionální úrovni je neomezená doba záznamu videa, délka záznamu je omezena pouze velikostí karty nebo externí pamětí.

Autofokus, rychlost

Výrobce uvádí, že systém automatického ostření je nejrychlejší ve své třídě a nemám důvod tomu nevěřit i přes to, že jsem neporovnával přímo. Subjektivně je s AF objektivy ostření opravdu bleskové a nepozoruji rozdíl oproti zrcadlovkám, nebo konkurentům. Perfektně funguje i sledování označeného objektu, takže nemusíte mít obavy ani z akčních sportovních záběrů. To je umožněno jednak pokročilými řídícími algoritmy fotoaparátu a také nově vyvinutými zaostřovacími motory s technologií Dual Syncro Drive.

Funkce detekce očí (ale i detekce obličejů a postav) umožňuje zachytit přesně zaostřené portréty a to i při použití extrémně malé hloubky ostrosti. Při fotografování tedy nemusíte věnovat tolik pozornosti technické stránce snímku, můžete se daleko více soustředit na obsahovou a kompoziční stránku fotografie, což je to nejdůležitější.

Kvalita obrazu

Pokud jsem u hledáčku psal, že je to jedna z nejsilnějších stránek modelu SL2-S, tak tou další (a řekl bych, že ještě lepší) silnou stránkou je kvalita obrazu. Tu můžete posoudit na ukázkových snímcích, jsou převedeny z RAWu s minimálními úpravami a bez jakéhokoliv doostření. Můžete si všimnout, jak skvěle zvládá Leica SL2-S složité světelné podmínky a scény s vysokým kontrastem. Za mě je to na jedničku.

Šum při vysokých citlivostech

Alespoň krátce musím ale vyzdvihnout kvalitu fotek při nastavení vysokých citlivostí, je totiž vynikající. Přirozeně, že na vysokých ISO šum najdete, ale je ho velice málo a hlavně je monochromatický. Tedy v JPEGu. Pokud fotíte do RAWu (což doporučuji), je šum samozřejmě barevný, ale dá se velice snadno eliminovat. Vlastně to ani nemusíte dělat, protože když pro převod RAWů (tedy zde DNG snímků) použijete jako já program Capture One, se šumem nemáte žádné starosti. Přestože jsem redukci šumu vůbec neaplikoval, program si s ním poradil sám...  Mimochodem, prostřednictvím Capture One můžete tento fotoaparát také dálkově ovládat a snímky rovnou přes kabel stahovat a ihned zpracovávat v počítači.

Konektivita

Že je možné propojit foťák s mobilem, který pak může sloužit jako dálkové ovládání, to dnes není nic výjimečného. Leica v tomhle ohledu samozřejmě nijak nezaostává. Aplikace Leica FOTOS funguje bezvadně a spojení s foťákem je hračka. Stejně jako dálkové ovládání, zápis GPS souřadnic ke snímkům, nebo stahování a prohlížení fotek.

Velká pochvala patří USB-C konektoru, přes který můžete foťák nabíjet třeba nabíječkou na mobil, nebo v terénu z powerbanky.