Nikon AF-S 24 mm f/1,8G ED

Popis

Minule jste si mohli přečíst recenzi objektivu Nikon AF-S 35mm f/1,8G ED, dopadla skvěle. A u jeho o něco mladšího kolegy to nebude jiné. Respektive je to o to lepší, že v porovnání s konkurenty vychází Nikon AF-S 24 mm f/1,8G ED dokonce úplně nejlépe ze všech. A to by od “obyčejného amatérského” objektivu se světelností “jenom” f/1,8 čekal opravdu málo kdo.

Původní autofokusový model, tedy objektiv Nikon 24 mm f/2.8D, byl ve své době velice oblíbený. Opticky byl slušný, jeho hlavní výhodou byly především malé rozměry a hmotnost. Jeho hlavní nevýhodou je ale v dnešní době absence ostřicího motoru, takže je zaostřování s kompatibilními přístroji (zrcadlovky Nikon řady D70, D80, D90, D200, D300, D7xxx, D6xx, D7xx, D8xx a profi přístroje D3 až D5) relativně pomalé a také trochu hlučné. A nesmíme zapomenout také na fakt, že světelnost byla obvyklých f/2,8, takže na hrátky s alespoň trochu rozostřeným pozadím a reportážním focením za horšího světla nic moc...

V roce 2010 přišel Nikon s profi objektivem Nikon AF-S 24 mm f/1,4G ED, kterému moc není co vytknout - snad kromě ceny (v říjnu 2017 je to 64 790 Kč). Ta ale naprosto odpovídá faktu, že se jedná čistě profesionální objektiv, který vydrží pracovní nasazení i v těch nejhorších podmínkách.

Od roku 2015 mají fotografové další zajímavou alternativu: je to náš Nikon 24 mm f/1,8G ED, který je oproti svému profi bratrovi za zhruba třetinovou cenu. Ano, má sice horší světelnost (ovšem o pouhé ⅔ EV) a není utěsněn proti povětrnostním vlivům (gumový prstenec kolem bajonetu ale samozřejmě najdete). Tím ale jeho nevýhody končí a následují další výhody. Kromě už zmíněné zhruba třetinové ceny je to ještě daleko nižší hmotnost. Je skoro polovční, verze f/1,4 váží 620 g, zatím co f/1,8 jen 355 g a to je hodně znát. Hlavně tehdy, máte-li mít v brašně těch pevných objektivů víc.

Z názvu můžeme vyčíst hned několik důležitých informací:

• AF-S znamená, že je vybaven tichým a rychlým ultrasonickým zaostřovacím motorem. Zaostřování probíhá kompletně uvnitř objektivu, takže se nikde nic nevysouvá a neotáčí, což usnadňuje použití polarizačních a systémových filtrů.
• Písmeno G hned za označením světelnosti dnes najdeme u naprosté většiny aktuálně prodávaných objektivů. Znamená to, že na rozdíl od starších D objektivů nejsou “géčkové” objektivy vybaveny clonovým kroužkem. Clona se tedy nastavuje pouze z těla fotoaparátu pomocí otočných voličů. Dnes je to naprosto běžné, ale pokud byste chtěli takový objektiv použít na nějakém starším (filmovém) těle, budete mít smůlu - clonu nebudete mít jak nastavit.
• Písmena ED pak oznamují použití čoček vyrobených z ED skla s extrémně nízkým rozptylem, což má pozitivní vliv na kvalitu obrazu.

Porovnání s konkurenty a kvalita obrazu

Porovnání s konkurenty je velice zajímavé. V uvedených tabulkách převzatých ze serveru dxomark.com si můžete všimnout, že pokud jde o ostrost, je Nikon 24 mm f/1,8G nejostřejší ze všech objektivů v porovnání a to rovnou musím napsat, že jiné objektivy s bajonetem Nikon, ohniskem 24 mm a světelností f/1,8 nebo f/1,4 neexistují (říjen 2017) ani od jiných výrobců.

Většinou to bývá tak, že u světelných objektivů není při plně otevřené cloně obraz moc použitelný a bývá tedy stejně potřeba alespoň trochu zaclonit. Už jsem se s tím setkal několikrát, že objektivy se světelností f/1,8 mají při nízkých clonových číslech lépe korigované obrazové vady, než objektivy s f/1,4. A tady je to podobně.

Moc mě potěšilo, že jsem se téměř nesetkal s chromatickou aberací, takže i velmi nízká clonová čísla jsou dobře použitelná. Přirozeně, že na otevřenou clonu nedosáhnete takové ostrosti, jako třeba na f/5,6 nebo f/8, kdy mi kresba přijde nejlepší, ale překvapilo mě, že je velmi dobře použitelná i plná světelnost f/1,8 a stejně tak parádně ostré snímky jsou i na clonu f/16, tedy na nejvyšším clonovém čísle.

Nepatrně horší je rovnoměrnost kresby v ploše snímku, při nízkých clonách jsou okraje snímku o něco méně ostré, ale to je docela běžné. Až při zaclonění na cca f/5,6 je fotka ostrá až do okrajů.

I v okrajích snímku by měly být rozostřené body v pozadí zobrazeny ve tvaru kruhů, respektive čoček, ovšem u tohoto objektivu (a nutno dodat, že stejně jsou na tom i daleko dražší a světelnější konkurenti) má v podobné situaci bokeh podobu těžko definovatelných tvarů (vypadá to jako zvonečky, zploštělé oválky nebo šipky - této obrazové vadě se říká sagitální koma). Se zacloněním se ale v rozích zlepšuje jak kresba, tak bokeh. Další obvyklou optickou vadou, se kterou se na ukázkových snímcích setkáte, je už zmíněná vinětace. Největší je na otevřenou clonu a zhruba od clony f/2,8 je zanedbatelná.

Transmission, co to je a k čemu je to dobré?

Vraťme se ale ještě k těm tabulkám. Za pozornost totiž stojí sloupeček Transmission. Tenhle údaj nám říká, jakou skutečnou světelnost objektiv má oproti té deklarované v jeho názvu. Všimněte si, že všechny objektivy s deklarovanou světelností f/1,4 ve skutečnosti takovou světelnost nemají. Samyang je na tom nejlépe s T1,5 (to T je právě označení skutečné světelnosti a setkáte se s ním hlavně u filmařských objektivů), následuje Nikon s T1,6 a Sigma 24 mm f/1,4 DG HSM Art se skutečnou světelností T1,7. Nikon 24 mm f/1,8 G má ale skutečnou světelnost T1,8 a to znamená, že propouští skutečně přesně tolik světla, kolik je deklarováno.

Proč je to důležité? Protože vnitřní měření fotoaparátu měří skrz objektiv, takže má k dispozici jen tolik světla, kolik objektiv skutečně propouští. A pokud ho propouští méně, znamená to, že snímky pořízené na otevřenou clonu budou muset být exponovány delším expozičním časem. A to nemluvím o situaci, kdy byste chtěli pro přesné nastavení expozice použít externí expozimetr a hodnoty nastavovali ručně podle něj. Výsledné snímky by pak byly podexponované.

Musím ale hned dodat, že skutečná světelnost se od té deklarované liší u naprosté většiny všech objektivů a rozdíl nebývá moc velký. Ale je to údaj, který svědčí o perfektní optické konstrukci objektivu a také o kvalitních antireflexních vrstvách.

Pokud jde o zkreslení, nemají si soupeři co vyčítat, trochu zkreslují všechny, ale všechny velice málo. Navíc není problém to softwarově odstranit. Podobně jsou na tom i s vinětací a už zmíněnou chromatickou aberací. U té aberace jen trochu vybočuje z řady světelnější Nikon 24/1,4, ale jinak je to dost podobné.

Design, ergonomie, ovládací prvky

Když se na objektiv podíváte, nemůžete ani na minutu pochybovat o tom, do jaké rodiny patří. Design objektivů Nikon poznáte možná hned na první pohled. Design se jen nepatrně přizpůsobuje optické stavbě objektivu, ale i zde najdete příjemně široký prstenec pro manuální zaostřování. Osobně bych uvítal, kdyby bylo ruční ostření lépe “zpřevodováno”, protože mi připadá, že chod prstence je možná až moc krátký.

V balení najdete kromě transportního pytlíku a přední a zadní krytky ještě tvarovanou sluneční clonu.  Důvod výřezů ve sluneční cloně je jediný: ušetřit na rozměrech. Účinnější totiž bývají sluneční clony plné, bez výřezů. A úplně nejlépe, když jsou obdélníkové a kopírují formát snímku. Jenže to se negativně projevuje na rozměrech, takže s takovými clonami se stejně moc nesetkáváme.

Pokud jde o ovládací prvky, na straně objektivu najdete jenom přepínač ručního a automatického zaostřování.

Autofokus

Vzhledem k tomu, že je objektiv vybaven ultrasonickým SWM motorem a že zaostřování probíhá uvnitř, je autofokus nejen tichý, ale také rychlý. Na dobré funkčnosti automatického ostření se velkou měrou podílí také světelnost f/1,8. Ostřicí senzor má k dispozici o 1,3 EV více světla, než s objektivem se světelností f/2,8 a to je docela dost. Zaostřování ve špatných světelných podmínkách je tak daleko spolehlivější. Subjektivně jsem práci autofokusu prakticky vůbec nevnímal, takže fungoval nejspíš bezproblémově.