Nikon AF-S 300/4E PF ED VR

Popis

Teleobjektivů s ohniskovou vzdáleností 300 mm je opravdu hodně. Hlavně těch se zoomem a světelností kolem f/5,6 na delším ohnisku, najdete je v nabídce snad každého výrobce. Jenže tyhle zoomy mají společného ještě víc, je to většinou příznivá cena a až na výjimky ne zrovna oslnivá obrazová kvalita. Není divu, jsou většinou určeny pro nenáročné nebo začínající fotografy, kteří se smíří s kompromisy v kvalitě a nízká cena jim vyhovuje stejně, jako příjemně malé rozměry a hmotnost.

Další kategorií jsou 300 mm teleobjektivy pro náročné a profesionály. Až na výjimky se nejedná o zoomy, profi objektivy mají většinou pevnou ohniskovou vzdálenost kvůli daleko vyšší kvalitě obrazu a také kvůli světelnosti. Na výběr pak máte obvykle ze dvou variant: světelnost f/2,8 a f/4. Třístovka ve světelnosti f/2,8 je patrně nejpoužívanejším pevným teleobjektivem vůbec. Rádi ho mají především sportovní fotografové, kteří vysokou světelnost potřebují kvůli možnosti dosažení krátkých expozičních časů, ale také kvůli velice rychlému a přesnému ostření. Jenže takový objektiv má pár (značných) nevýhod: je drahý (připravte si kolem 170 000 Kč), je velký a také dost těžký.

Takže nic pro ty, kteří chtějí teleobjektiv na focení v přírodě, kam ho ponesou spoustu kilometrů na vlastních zádech. Právě pro ně jsou určeny o něco menší a lehčí “třístovky” ve světelnosti f/4. Jsou také o dost levnější a to je pro velkou spoustu lidí ještě důležitější argument, než jeden stupeň světelnosti. I když jsou menší a lehčí, než “třístovka ve dva osmičce”, stále ještě je docela problém vměstnat je do běžné fotografické brašny, stále ještě se tedy jedná o docela velké objektivy

Nikon přišel se třístovkou, která problémy s rozměry a hmotností definitivně řeší a to bez jakéhokoliv kompromisu. Hned na úvod mohu říci, že se jedná o unikátní objektiv, který si za dobu své existence získal velké množství příznivců právě mezi profesionály, ale nejen mezi nimi.

Optická konstrukce

Za daleko menšími rozměry a hmotností stojí zatím stále ještě poměrně neobvyklá optická konstrukce, která zahrnuje Fresnelovu čočku. Díky jejímu použití došlo k tak výraznému zmenšení rozměrů a hmotnosti, že je tento 300mm objektiv jen o málo větší, než základní zoom Nikon AF-S 24-70mm f/2,8E ED VR (88 x 155 mm, 1 070 g) a je dokonce o nezanedbatelných 315 g lehčí.

Klasická sférická čočka nahoře, Fresnelova čočka dole

Nová Fresnelova čočka má na svědomí nejen celkové zeštíhlení (především ale zkrácení) objektivu, ale také lepší optické vlastnosti. Byla například výrazně potlačena chromatická aberace. Výrobce na svých stránkách upozorňuje na to, že v extrémních případech (přímé bodové protisvětlo) může být použití Fresnelovy čočky na snímcích znát, ale nepodařilo se mi to nasimulovat.

Porovnání s konkurenty

	NIKON 300 mm f/4 E AF-S PF ED VR	NIKON 300 mm f/4 AF-S IF-ED	NIKON 300 mm f/2,8 G AF-S ED VR II
Cena	53 890 Kč	39 590 Kč	174 790 Kč
Rozměry	89 x 148 mm	90 x 223 mm	124 x 268 mm
Hmotnost	755 g	1 440 g	2 900 g

Jak vidíte v tabulce, jsou  rozdíly v rozměrech a hmotnosti velice značné. I když tedy nejnovější objektiv vybavený Fresnelovou čočkou není na pohled tak “cool” (co si budeme povídat, i tohle hraje u některých - zpravidla mladších - fotografů významnou roli), z praktického hlediska o mnoho převyšuje výše uvedené modely. Snadno se vejde do běžně velké brašny, není těžký na nošení… Obrázek řekne víc, než slova. Porovnejte velikost:

Kvalita obrazu

Možná si řeknete, že tyhle “novoty” nutně musí mít vliv na kvalitu obrazu a že to není samo sebou, aby byl teleobjektiv tak malý a lehký… Samozřejmě máte naprostou pravdu.

Některé ukázkové snímky jsem fotil ze stativu (všechny fotky s citlivostí ISO 64), abych vyloučil jakoukoliv pohybovou neostrost, nebo špatnou funkčnost stabilizátoru. V tom případě jsem použil také předsklopení zrcadla a tzv. elektronickou první lamelu závěrky, takže v okamžiku expozice byl přístroj (Nikon D810) v naprostém klidu a optický výkon objektivu tedy nebyl nijak ovlivněn chybami a zásahy fotografa.

Vzhledem k výše popsanému postupu jsem si jist, že jsem z tohoto objektivu dostal skutečně maximum. Obrazová kvalita je špičková, to můžete posoudit na ukázkových snímcích, ale stáhněte si je v plném rozlišení, ať při 100% zvětšení pořádně vidíte, o čem mluvím. Dokonce i na plně otevřenou clonu je kresba skutečně perfektní a to znovu opakuji, že jsem používal Nikon D810, který je na vlastnosti optiky obzvláště citlivý.

Se zacloněním na f/5,6 se to ještě trochu zlepší a maximum je asi na cloně f/8 (ono to totiž není moc poznat, která clona je nejlepší…). Na f/16 se už začíná projevovat difrakce, ale stále ještě je to použitelné, tedy žádná tragédie. Ta začíná až na f/22, přičemž f/32 je tam podle mého názoru už zbytečně.

Bokeh, neboli vzhled rozostřeného pozadí, je díky dlouhému ohnisku a kruhové cloně velice příjemný. Na jeho kvalitu jsem se docela zaměřil, protože by podle některých zdrojů mohl být ovlivněn právě Fresnelovou čočkou. Zkoušel jsem nejrůznější situace s různými zdroji světla mimo rovinu ostrosti, ale nepodařilo se mi najít nic podezřelého. Osobně jsem s bokehem velice spokojen.

Design, ergonomie

Mechanické zpracování je naprosto perfektní, v tomto ohledu se nijak neliší od ostatních daleko dražších kolegů. Konstrukce těla objektivu je tedy provedena stejně kvalitně, jak jsme u profi objektivů zvyklí. Bajonet je samozřejmě kovový a opatřený gumovým těsněním.

Co ale možná budou někteří postrádat, to je stativová objímka. Je fakt, že vzhledem k rozměrům a hmotnosti není nutně potřeba, ale práce s ní mi přijde přece jen příjemnější. Naštěstí se dá dokoupit.

Autofokus

Ostření je doslova bleskurychlé a naprosto spolehlivé. Vzhledem k tomu, že je objektiv vybaven ultrasonickým AF-S motorem a že zaostřování probíhá uvnitř, je autofokus nejen rychlý, ale také tichý.

Na boku objektivu najdete kromě přepínače stabilizátoru (OFF/Normal/Sport) ještě přepínač AF, který má oproti běžným objektivům trochu netradičně tři pozice:

• A/M – priorita automatického ostření
• M/A – priorita manuálního ostření
• M – manuální ostření

U manuálního ostření je to jasné, ale mezi prvními dvěma režimy se mi v praxi nepodařilo zaznamenat rozdíl. Oba umožňují při zapnutém autofokusu manuální zásah do ostření, nicméně podle mých zkušeností fungují stejně.

Pod přepínačem AF je omezovač rozsahu automatického ostření, který umožňuje AF buď v plném rozsahu a nebo od vzdálenosti 3 m do nekonečna. Pokud rozsah omezíte a AF se netrefí, nemusí „přejíždět“ celý rozsah, což jeho činnost urychlí. Ani tohle se mi při focení nasimulovat nepodařilo, AF fungoval v praxi naprosto spolehlivě. Ale když namíříte například na bílou zeď a ostření se “nechytí”, vyzkoušet se to samozřejmě dá.

Stabilizátor je nejnovější generace, což znamená, že je velice výkonný. Osobně mám ke stabilizátorům trochu nedůvěru. Tvrdím, že stativ je prostě stativ. Ale zároveň naprosto souhlasím s tím, že v mezních situacích je to dobrý pomocník. Pokud jde o časy, které jsem s pomocí stabilizátoru udržel, byla to nejčastěji 1/125s. Jasně, není to moc, ale jsem zvyklý na to, že Nikon D810, na kterém jsem tento objektiv zkoušel, neodpustí skutečně NIC. U tohoto přístroje je rozdíl mezi ostrým a neostrým snímkem naprosto jednoznačný. Na druhou stranu udržet 1/125s se 300mm ohniskem, to je dobré.