Nikon AF-S 35 mm f/1,8G ED

Popis

Už předchozí model, tedy objektiv Nikon 35 mm f/2D, byl ve své době velice oblíbený. Opticky byl slušný, jeho hlavní výhodou byly především malé rozměry a hmotnost. Jeho hlavní nevýhodou je ale v dnešní době absence ostřicího motoru, takže je zaostřování s kompatibilními přístroji (zrcadlovky Nikon řady D70, D80, D90, D200, D300, D7xxx, D6xx, D7xx, D8xx a profi přístroje D3 až D5) relativně pomalé a také trochu hlučné.

V roce 2009 přišel Nikon s objektivem Nikon AF-S DX 35/1,8G, který je sice perfektní, ale je určen pouze pro zrcadlovky s menším DX snímačem. Majitelé fullframe zrcadlovek si museli ještě rok počkat na profesionální Nikon AF-S 35/1,4G ED, kterému moc není co vytknout - snad kromě ceny. Ta ale naprosto odpovídá faktu, že se jedná čistě profesionální objektiv, který vydrží pracovní nasazení i v těch nejhorších podmínkách.

Fotografové, kteří se focením neživí a nemohou si dovolit investovat do jednoho objektivu částku převyšující 50 000 Kč, se tedy chtě nechtě museli rozhlížet u konkurence, ale ani tady nebyl výběr nijak široký. Nikon naštěstí začátkem roku 2014 zareagoval a do řady pevných objektivů se světelností f/1,8 přidal netrpělivě očekávaný model Nikon AF-S 35 mm f/1,8G ED.

Z názvu můžeme vyčíst hned několik důležitých informací: AF-S znamená, že je vybaven tichým a rychlým ultrasonickým zaostřovacím motorem a na rychlosti ostření je to opravdu znát. Tím spíš, že zaostřování probíhá kompletně uvnitř objektivu, takže se nikde nic nevysouvá a neotáčí, což usnadňuje použití polarizačních a systémových filtrů.

Písmeno G hned za označením světelnosti dnes najdeme u naprosté většiny aktuálně prodávaných objektivů. Znamená to, že na rozdíl od starších D objektivů nejsou “géčkové” objektivy vybaveny clonovým kroužkem. Clona se tedy nastavuje pouze z těla fotoaparátu pomocí otočných voličů. Dnes je to naprosto běžné, ale pokud byste chtěli takový objektiv použít na nějakém starším (filmovém) těle, budete mít smůlu - clonu nebudete mít jak nastavit. Písmena ED pak oznamují použití alespoň jedné čočky vyrobené z ED skla s extrémně nízkým rozptylem, což má pozitivní vliv na kvalitu obrazu.

Porovnání s konkurenty

Porovnání s konkurenty je docela zajímavé. Je vidět, že profi Nikon 35/1,4G přece jen o dost vybočuje z řady cenou. Další uvedení konkurenti jsou sice daleko levnější, ale oproti dnes hodnocenému objektivu jsou stále ještě o čtyři, respektive devět tisíc dražší. A to je stále ještě docela hodně. Nikonu nejvíc šlape na paty Tamron, protože jeho objektiv se také velice povedl a navíc je ještě utěsněný proti povětrnostním vlivům a jako jediný má dokonce i stabilizátor obrazu. Nemohu hodnotit, jestli se vám vyplatí přidat si ty 4 000 Kč, každý máme jiné nároky. Mohu jen připomenout, že u neoriginálních objektivů se velice často objevují problémy s přesností ostření, takže pokud se chcete vyvarovat nepříjemností a chcete mít po starostech, je originální objektiv vždycky nejlepší volbou. Neříkám, že se u originálního objektivu s podobnými problémy nemůžete setkat, ale je to daleko méně pravděpodobné.

Kvalita obrazu

Kapitolka týkající se kvality obrazu bývá pro většinu fotografů nejdůležitější. Hned na jejím úvodu vás mohu potěšit tím, že Nikon 35/1,8G patří k tomu nejlepšímu, co si můžete pro svůj Nikon pořídit. Ostrost je skutečně perfektní a jistě nezůstanou bez povšimnutí níže uvedené porovnávací tabulky.

Jasně z nich vychází, že Nikon 35/1,8G je dokonce ostřejší než profi Nikon 35/1,4G. V ostrosti kraluje Sigma se schopností vykreslit rozlišení 30 Mpx. Na druhém místě je plně manuální Zeiss Milvus 2/35, společně s Tamronem zvládnou 28 Mpx a hned za nimi je s 27 Mpx náš Nikon 35/1,8G. I v ostatních parametrech kvality obrazu si vede podobně výborně. Vytknout se mi dá snad jen výraznější vinětace při malých clonách, ale z tabulky vidíte, že ani konkurenti na tom nejsou nijak výrazně lépe. A pak je tu ještě chromatická aberace, ovšem tu velice snadno odstraníte při zpracování RAWů v počítači. Stejně snadno se dá softwarově opravit i zkreslení, které je samo o sobě velice malé.

Když to tedy shrnu, máme zde opticky vynikající objektiv, jehož kresba je velice vyrovnaná nejen v rozsahu clon, ale i v ploše snímku. Samozřejmě, že na otecřenou clonu není ostrost v okrajích úplně stejná jako ve středu snímku, ale s přicloněním se to krásně vyrovnává, takže pokud trváte na zcela ostrých rozích, při clonách vyšších než f/2,8 můžete být bez starostí.

Líbí se mi, že i na cloně f/16 nejde kvalita obrazu nijak výrazně dolů, jak to obvykle bývá. Difrakce se sice trošku projevuje mírným změknutím kresby, ale stále je to bez problémů použitelné. Nejostřejší mi připadá cca na clonách f/5,6 až f/8, ale použitelná jsou všechna clonová čísla.

Jedním z důvodů pro pořízení světelného objektivu bývá možnost pracovat s malou hloubkou ostrosti a tím s příjemně rozostřeným pozadím (nebo popředím). U světelnějších objektivů je bokeh (vzhled rozostřeného pozadí) ještě o fous příjemnější, což ale neznamená, že bych zde viděl nějaké problémy. Naopak, posuďte na ukázkových snímcích sami, jak jste s bokehem spokojeni. Podle mého názoru je bokeh velice příjemný, rozhodně nepůsobí jakkoliv rušivým dojmem.

Design, ergonomie, ovládací prvky

Když se na objektiv podíváte, nemůžete ani na minutu pochybovat o tom, do jaké rodiny patří, design objektivů Nikon poznáte možná hned na první pohled. Design se jen nepatrně přizpůsobuje optické stavbě objektivu, ale i zde najdete příjemně široký prstenec pro manuální zaostřování. Osobně bych uvítal, kdyby bylo ruční ostření lépe “zpřevodováno”, protože mi připadá, že chod prstence je možná až moc krátký. Ale to už si trochu moc vymýšlím… konec konců autofokus je alespoň v mém případě vždycky rychlejší a přesnější, než já.

V balení najdete kromě transportního pytlíku a přední a zadní krytky ještě tvarovanou sluneční clonu.  Důvod výřezů ve sluneční cloně je jediný: ušetřit na rozměrech. Účinnější totiž bývají sluneční clony plné, bez výřezů. A úplně nejlépe, když jsou obdélníkové a kopírují formát snímku. Jenže to se negativně projevuje na rozměrech, takže s takovými clonami se stejně moc nesetkáváme.

Pokud jde o ovládací prvky, na straně objektivu najdete jenom přepínač ručního a automatického zaostřování.

Autofokus

Vzhledem k tomu, že je objektiv vybaven ultrasonickým SWM motorem a že zaostřování probíhá uvnitř, je autofokus nejen tichý, ale také rychlý. Během krátkého testování jsem vyzkoušel alespoň focení svatby a nezaznamenal jsem žádné problémy s rychlostí ostření, ani když se svatebčané pohybovali směrem k objektivu.

Na dobré funkčnosti automatického ostření se velkou měrou podílí také světelnost f/1,8. Ostřicí senzor má k dispozici o 1,3 EV více světla, než s objektivem se světelností f/2,8 a to je docela dost. Zaostřování ve špatných světelných podmínkách je tak daleko spolehlivější. Subjektivně jsem práci autofokusu prakticky vůbec nevnímal, takže fungoval nejspíš bezproblémově.