Recenze Nikon D6: čistě profesionální pracovní nástroj

Popis

Nikon D6 byl uveden na trh už v září 2019 a nahrazoval model D5, který se parametry nijak zvlášť nelišil. Snímač je v podstatě stejný, D6 má ale novější procesor, takže zpracování fotek je ještě lepší. Rychlost 14 sn/s je také stejná, rozdíly jsou především v GPS modulu, WiFi a Bluetooth připojení, v použití novějších a rychlejších CFExpress karet, ale hlavně v autofokusovém systému. I když má oproti D5 méně ostřicích bodů, je daleko výkonnější a také o trochu citlivější. Protože výrobce uvádí, že už tak skvěle fungující autofokus u D5 ještě výrazně vylepšil, soustředil jsem se u D6 především na něj a to jak ve špatném světle, tak při snímání rychlého pohybu v různých situacích.

Nikon D6 - dokonale fungující autofokus

K čemu by byl profíkovi foťák, který sice dokáže vyfotit 14 sn/s, ale nedovedl by v té rychlosti správně zaostřit? Systém automatického zaostřování patří k těm nejdůležitějším a musí na něj být spolehnutí v každé situaci, o tom není třeba vést polemiky.

Citlivost automatického ostření

Nikon D6 jsem zkoušel mimo jiného při focení koncertu, kdy byla scéna nasvícena halogenovými reflektory, takže citlivost vycházela při čase 1/250s kolem hodnoty ISO 3 200 až ISO 25 600 a to pro D6 nebyl žádný problém. I při nastavení automatické volby ostřicího bodu se AF snažil dávat prioritu obličejům (a pokud obličej zabíral větší plochu, tak zaostřoval na oči) , což je oproti D5 vítané vylepšení. Pochopitelně to nemůže fungovat tak dobře jako u bezzrcadlovek, které mají detekci obličejů a očí propracovanou daleko lépe. To je ale dáno jiným systémem zaostřování. Přece jen D6 má “klasický” zaostřovací senzor, který má oproti bezzrcadlovkám daleko méně informací. Autofokus sice spolupracuje s RGB senzorem na měření expozice, který má cca 180 000 bodů, ale i tak je to na perfektně fungující detekci tváře a očí relativně málo. V ukázkových snímcích najdete i dost fotek pořízených venku jen za světla žárovek, které ven prosvítalo okny. Tady se citlivost dostala až na hodnotu ISO 102 400 při 1/200s a autofokus se stále chytal na výbornou. Jediná situace, kde měl AF problémy (a nutno říci, že se tomu vůbec nedivím) byl velmi tmavý obličej proti osvětlenému pozadí. Dotyčnému jsem už vůbec neviděl do tváře, byla vidět jenom silueta… 

Rychlost autofokusu

Zkoušel jsem i rychlý pohyb, tedy focení sportu za dobrého světla. Opět odkážu na sérii 33 po sobě jdoucích fotek přibližujícího se motocyklu jedoucího rychlostí přes 100 km/h. I když vím, že tenhle typ fotek je třeba zaostřovat vždy jen jedním AF bodem a spoušť autofokusu je potřeba mít nastavenou na tlačítko AF-ON, schválně jsem vyzkoušel 3D sledování objektu. Jak se můžete přesvědčit, kromě posledních tří snímků (kdy byla motorka už moc blízko, aby to zaostřovací motory mohly zvládnout) jsou všechny fotky správně zaostřené.

Tuto sérii jsem fotil velice rychlým objektivem NIKON 70-200 mm f/2,8E FL ED VR, protože nic lepšího v tomto rozsahu neexistuje. Vzhledem k tomu, že sám vlastním o dost levnější objektiv TAMRON 70-200 mm f/2,8 SP Di VC USD G2, pochopitelně jsem jej musel vyzkoušet také. K mé velké radosti byly výsledky naprosto srovnatelné, Tamron to prohrál snad jen o jedinou nesprávně zaostřenou fotku.

Volba zaostřovacích polí

Pro volbu AF bodu máte dvě možnosti: buď použijete běžný křížový volič, jako tomu bylo snad u všech Nikonů posledních dekád, a nebo si vyberete jeden ze dvou joysticků podle toho, jestli držíte foťák na výšku, nebo normálně. Joysticky jsou rychlejší, ale to víme už z několika předchozích modelů.

Samotných možností zaostřovacích polí je tradičně mnoho a to ještě dvě velice důležité přibyly. Vybrat si můžete jednotlivý AF bod a to bez obav kterýkoliv z těch 105 které vidíte, protože jsou všechny křížové. 

Celkem tradiční jsou zóny AF bodů (9, 25, 49 nebo všech 105 bodů), přičemž zaostřování probíhá vždy pouze uvnitř vymezené zóny formou automatického výběru. Prioritu mají obličeje a oči, ale nově si můžete vybrat i jeden “hlavní” bod, který umístíte do požadované pozice a ten pak bere systém jako prioritní. To je velice praktické.

Skupinu čtyř bodů poskládaných do kříže a 3D sledování objektu už také známe, ale nově přibyly ještě dvě definovatelné skupiny bodů. Velice snadno si můžete nadefinovat různě velkou oblast a tu pak posouvat po hledáčku. Mně se osvědčily různě dlouhé řádky AF bodů s tím, že jsem využíval jednu možnost pro focení na šířku a druhou pro focení na výšku. Tohle jsme poprvé viděli u nejvyšší řady bezzrcadlovek Olympus a jsem opravdu nesmírně rád, že už to má Nikon také.

3D sledování objektu na jedničku

Přijde mi skoro až úsměvné o tom psát u nejvyššího modelu zrcadlovky, protože v dnešní bezzrcadlové době jsme na dobře fungující sledování objektu vlastně už docela zvyklí. Tedy na sledování a označení objektu, bohužel ještě nejsme úplně zvyklí na to, že by to nové nezzrcadlovky také dokázaly spolehlivě uostřit… Ale to je jiná věc.

Nikon D6 dokáže označený objekt sledovat s téměř absolutní jistotou a to v nejrůznějších světelných podmínkách. Když systému nastavíte s jak velkou prodlevou má přeostřit na objekt, který se chvilkově dostane do popředí, nejsou žádným problémem například větve a kmeny stromů a podobně. D6 prostě ví, na jaký objekt zaostřovat. Ale schválně si zkuste v menu nastavit prodlevu přeostření na nulovou hodnotu. Stačí jedno stéblo trávy, které se připlete do cesty AF bodu a systém na něj zaostří naprosto okamžitě a spolehlivě. Jakmile ale opět míříte na správný objekt, je vše zase v pořádku a AF zaostřuje tam kam jste chtěli. On to ale dělá neustále, jen je daleko rychlejší, než si vůbec stačíme uvědomit, že jsme něco špatně udělali my a nikoliv foťák...

Když jsem před lety zkoušel D5, byl to zážitek. Připadalo mi, že autofokus funguje dokonale a v té době neměl žádnou konkurenci. Ale vývojářům se u modelu D6 podařilo tu “dokonalost” ještě o velký kus vylepšit.

Design, ergonomie, menu a ovládací prvky

Jestliže znáte D5, nečeká vás skutečně téměř žádné překvapení, ergonomie zůstala zachována, je u Nikonu tradičně perfektní. Je vidět, že pokud vývojáři nepotřebují u nových modelů nijak zásadně měnit ovládání, mají to prostě za ty roky už vychytané. To je super pro fotografy, kteří se sžili s jiným modelem a plánují přejít na výkonnější a/nebo novější stroj. 

Kvalita obrazu

Na fotky jsem byl zvědav ze všeho nejvíc a hned na úvod musím říct, že jsem byl moc potěšen už od prvních záběrů. Měření expozice fungovalo excelentně, při zapnutí funkce Active D-lighting nebyl žádný problém s rozsahem jasů. Skoro bych řekl, že když nastavíte Active D-lighting na nejvyšší hodnotu, že už snímky působí skoro nepřirozeně. Pokud fotíte do RAWu, počítejte s tím, že uložené soubory jsou v případě zapnutého nejvyššího stupně projasnění stínů podexponované skoro o 2 EV… Tento systém totiž zachraňuje světla podexpozicí a stíny softwarově zesvětlí. Takže při focení za špatného světla je daleko lepší projasnění stínů vypnout.

Šum při vysokých citlivostech

Nejvíc mě asi potěšil výkon při nastavení vysokých citlivostí. Jak vidíte v galerii ukázkových fotek, jsou snímky na ISO 4 000 čisté a v podstatě bez šumu. Jenže ono to pokračuje i na vyšších citlivostech. Fotka jablek na trávě na ISO 8 000 je stále krásně čistá a hlavně stále správně barevná. Jenže i daleko vyšší hodnoty citlivosti ISO jsou bez problémů použitelné. U D5 mi připadala limitní hodnota ISO 51 200, v případě D6 bych se nestyděl použít ani nejvyšší ISO 102 400, viz ukázkové fotky.

Moc se mi líbí barevnost i při těch vysokých citlivostech, tohle se Nikonu opravdu moc povedlo. A povedlo se mu také vyvážení bílé, tedy WB. Perfektně funguje i při AWB, tedy automatickém nastavení WB. Přesvědčte se sami v galerii ukázkových fotek. Schválně si je stáhněte v plném rozlišení, ať vidíte, o čem píšu.

​

Konektivita  - WiiFi, Bluetooth a nově také GPS 

Už to u Nikonu není žádná novinka, ale neustále mě baví. Mám na mysli SnapBridge. To je aplikace v mobilu, kterou se můžete připojit k foťáku. Pomocí Bluetooth stahujete z foťáku kopie fotek v rozlišení 2 Mpx kdykoliv, kdy jsou obě zařízení v dosahu. Stahovat samozřejmě můžete i fotky v plném rozlišení, ale to trvá pochopitelně docela dlouho při velikosti jednotlivých souborů.

Spárování probíhá velice snadno, stačí jen na telefonu zapnout Bluetooth, spustit aplikaci, v menu foťáku najít položku Připojit k chytrému zařízení a pak už jen plníte pokyny a je to. Od té doby se o to nemusíte nijak starat. Co nafotíte zrcadlovkou, to můžete z mobilu prakticky ihned sdílet na nejrůznější sociální sítě.

Pomocí aplikace SnapBridge můžete foťák i dálkově ovládat. Tentokrát to není přes Bluetooth, ale přes WiFi. Stačí si jen vybrat položku Remote photography a oba přístroje se samy během pár vteřin propojí. Na displeji telefonu pak vidíte živý náhled fotografované scény a dotykem si můžete určit, kam má přístroj zaostřit.

chci nikon d6