Recenze objektivu Nikon Z 70-200 mm f2,8 VR S: dlouhé čekání se vyplatilo

Popis

Recenze Nikon Z 70-200mm f/2,8 VR S

Objektiv Nikon Z 70-200mm f/2,8 VR S neodmyslitelně patří do tzv. svaté trojice objektivů, které nemohou chybět ve výbavě snad žádného profesionála. A právě profesionálům je tento objektiv určen především. Je rychlý, odolný, světelný, obrazově vynikající a jak je u podobně kvalitních objektivů zvykem, není zrovna levný.

Teleobjektivy s rozsahem cca 70-200 mm jsou bezkonkurenčně nejoblíbenější. V tomhle rozsahu a nebo hodně podobném (například 80-200 mm a nebo 70-210 mm) najdete špičkové teleobjektivy snad u všech značek. Většinou se jedná o objektivy se světelností f/2,8. V podstatě bez výjimky nabízejí špičkový obrazový výkon, rychlé a přesné automatické ostření a v dnešní době také stabilizátor obrazu. Jejich popularita je tedy naprosto pochopitelná, perfektně se hodí jak na sport a reportáže, ale také třeba na portréty a nebo krajinu. Pro mnoho fotografů je to jediný teleobjektiv, další prostě není potřeba, pokud se nevěnují v převážné většině focení sportu, nebo divoce žijících zvířat, tam jsou samozřejmě potřeba ještě daleko delší ohniska. 

Teleobjektivy 70-200/2,8 ale mají i několik společných nevýhod:

• většinou vyšší cena (zvláště u těch “značkových” to bývá síla…)
• bez výjimky větší hmotnost a rozměry (hmotnost kolem 1,5 kg rozhodně není zanedbatelná)
• díky kombinaci dlouhého ohniska a vysoké světelnosti relativně malá mechanická odolnost

Právě u té mechanické odolnosti se chvilku zdržím. Samozřejmě, že zpracování je u všech sedmdesát-dvoustovek skvělé, mnohé dokonce nabízejí odolnost proti povětrnostním vlivům. Ale nikde se moc nemluví o tom, že pokud jde o odolnost proti nárazům, otřesům, nebo nedej bože pádům, patří 70-200/2,8 k nejméně odolným objektivům a to opět bez výjimky u všech výrobců. Na vině je světelnost, tedy přesněji řečeno velký průměr (a tím i velká hmotnost) čoček uvnitř objektivu. Protože se jedná o zoom, jsou čočky umístěny v poměrně dlouhé zoomovací kulise, na kterou při nárazu nevyhnutelně působí docela velké síly díky páce, kterou dlouhá kulisa tvoří.

Velké Z v názvu znamená, že se jedná o objektiv se Z bajonetem a je tedy určen pro bezzrcadlovky Nikon vybavené právě tímto bajonetem. I když je možné používat ho s modelem Nikon Z50, který je vybaven menším DX snímačem, řekl bych, že pro majitele tohoto přístroje nebude minimálně kvůli ceně moc zajímavý. Častěji si ho pořídí majitelé výkonnějších fullframe přístrojů Nikon Z6 (respektive novějšího modelu Nikon Z6 II) a především Nikon Z7 (nebo novějšího Nikon Z7 II), na kterém pořádně vynikne perfektní kresba.

Světelnost f/2,8 v celém rozsahu zoomu je další důležitá hodnota, na jakou jsme u profi zoomů zvyklí. Umožňuje používat kratší časy v horších světelných podmínkách a manuálně nastavená expozice se nemění ani při změně ohniska, takže vás při práci rozhodně nebude nic zdržovat.

Poslední údaj v názvu je velké S. Znamená to, že je tento objektiv zařazen do nejvyšší řady S-line, takže můžete počítat nejen s nekompromisní kvalitou obrazu, ale i zpracování, nebo třeba s utěsněním proti povětrnostním vlivům.

Kvalita obrazu

Pokud jde o kresbu na jednotlivých clonách, chová se objektiv v pozitivním smyslu vlastně nestandardně. Kresba je totiž skvělá i na plně otevřenou clonu a to se zase tak často nevidí. Po mírném zaclonění je ostrost ještě o něco lepší a nejlepší je cca při clonách f/4 - 5,6, ale rozdíl je opravdu nepatrný. Přibližně na cloně f/11 se mírně začíná projevovat difrakce, takže kresba začíná trochu slábnout, ale stále je velmi dobrá. 

Chromatickou aberací se také nijak trápit nemusíte. Na ukázkách snad ani žádnou nenajdete a špatné to není ani v RAWu, takže je vidět, že si dali konstruktéři opravdu hodně záležet. Úplně stejně je na tom vinětace, je poměrně mírná (i když na dlouhých ohniscích si jí asi všimnete) a není žádný problém jí při zpracování odstranit.

Design, ergonomie, ovládací prvky

Na těle objektivu najdete nejblíže ke sluneční cloně široký zoomovací prstenec, který (jak se dalo čekat) kladl přiměřený odpor a jeho chod je naprosto plynulý. Druhým v pořadí je prstenec pro manuální zaostřování, ale dá se předpokládat, že ho asi ani nebudete moc často používat - autofokus funguje bezproblémově.

Nejblíže u bajonetu se nachází úzký funkční kroužek známý i z ostatních objektivů S-série. Můžete si na něj nastavit třeba ovládání korekce expozice, nastavení clony, nebo citlivosti ISO. Pokud jsem fotil v prioritě clony, nejvíce mi vyhovovalo nastavení korekce expozice, protože clonu jsem zvyklý ovládat předním rollerem. V prostoru mezi zmíněným kroužkem a bajonetem se na boku nachází klasický přepínač AF/MF a také přepínač omezovače rozsahu zaostřovacích vzdáleností, který se hodí, když zaostřujete na vzdálenosti větší než 5 m. Pokud se autofokus netrefí, nemusí zbytečně přeostřovat na kratší vzdálenosti, což by zbytečně zdržovalo. 

Přestože je objektiv vybaven optickým stabilizátorem obrazu, který skvěle spolupracuje se stabilizátorem snímače, nenajdeme na těle známý vypínač stabilizace. Jde to pouze prostřednictvím menu fotoaparátu.

Z hlediska ovládacích prvků se to nejzajímavější odehrává mezi zoomovacím a funkčním kroužkem. Tlačítko s označením L-Fn. Můžete mu přiřadit některou z 21 funkcí - já si vybral aktivaci sledování objektu. Tlačítkem Disp. pak ovládáte zobrazení údajů na OLED displeji. Vybrat si můžete buď zobrazení hodnoty clony, nebo zobrazení zaostřovací vzdálenosti. Jak clony, tak vzdálenosti se ale ukazují podobně, jako by byly “vyryty” na klasickém clonovém nebo zaostřovacím kroužku, tedy jako řada čísel. V případě nastavení zaostřovacích vzdáleností vidíte i přibližné znázornění hloubky ostrosti vztažené k aktuálnímu clonovému číslu - opět “analogově”. 

Zajímavostí jsou ale ještě další čtyři funkční tlačítka L-Fn2 rovnoměrně rozmístěná po obvodu objektivu mezi zoomovacím a zaostřovacím prstencem. Těmto tlačítkům můžete přiřadit jinou funkci než tlačítku L-Fn, což pokládám za velice praktické.

Samozřejmě zde nechybí ani stativová patka umístěná na otočném prstenci. Patka se dá snadno demontovat, jak jsme u Nikonu zvyklí. V dnešní době je trochu nezvyklé, že patka není kompatibilní se systémem Arca - Swiss, k čemiž už přistoupilo několik výrobců a dost to usnadňuje práci, pokud tento systém váš stativ podporuje.

V balení najdete kromě transportního obalu, přední a zadní krytky ještě hlubokou tvarovanou sluneční clonu vybavenou aretačním tlačítkem proti nechtěnému pootočení.

Autofokus

Když pominu optickou stránku, která je většinou naprosto zásadní, tak druhou nejsilnější stránkou objektivu Nikon Z 70-200mm f/2,8 VR S je rychlost a přesnost autofokusu. Automatické ostření zajišťuje krokový motor, což znamená, že objektiv zaostřuje naprosto tiše a především velice rychle a přesně. A tohle je pro mnohé fotografy možná i důležitější faktor, než naprosto dokonalá kresba. Bez rychlého zaostřování nejste schopni pořídit žádnou akční fotku, což by především reportéry a sportovní fotografy (tedy ty opravdu nejnáročnější profíky) naprosto zásadním způsobem omezovalo. Spokojeni ale budou i “videomakeři”, protože autofokus jsem při jeho činnosti vůbec neslyšel, takže videozáznam nebude nijak rušen nepříjemnými zvuky.

Rychlost a přesnost autofokusu je tedy právě pro ty nejnáročnější fotografy důvodem, proč neváhají připlatit za to nejlepší. Potřebují prostě jistotu, potřebují fotit v každé situaci a musí se spolehnout, že snímek bude vždy správně zaostřený.