Olympus E-M10 Mark III

Popis

Olympus si to nijak neulehčuje. Donedávna totiž platilo, že i nejlevnější bezzrcadlovky Olympus byly skoro stejně dobře vybaveny, jako ty nejvyšší modely. Mnozí pak nechápali rozdíl v ceně. Ale při podrobnějším zkoumání zjistíte, že ty vyšší modely nabízejí přece jen o dost víc a že jejich cena v porovnání s konkurencí rozhodně není nijak přemrštěná.

Olympus E-M10, myšleno ta první verze, byl doplněním už zaběhnuté řady přístrojů, která odstartovala modelem Olympus E-M5. To byl přístroj určený pro náročné fotografy, po nějakém čase přibyl ještě čistě profesionální model Olympus E-M1. Všechny tři modelové řady mají mnoho společného. Tím nejtypičtějším spojovacím prvkem je jejich design, který připomíná starší malé filmové zrcadlovky. Dá se říci, že téměř totožné je i ovládání, vévodí mu dva otočné voliče, které známe právě z výkonných zrcadlovek.

Modelová řada E-M10 tedy konkuruje základním zrcadlovkám a troufám si říci, že od samého počátku dokáže nabídnout o trochu víc, než může nabídnout dnes už v podstatě zastaralá konstrukce zrcadlovek. Díky absenci zrcátka a optického hledáčku jsou to především menší rozměry a hmotnost. Ale je to také snadnější a rychlejší ovládání a v neposlední řadě i některé funkce vycházející právě z výhod konstrukce bezzrcadlovek.

Rozdíly mezi jednotlivými generacemi modelu E-M10 nejsou nijak velké, ty nejdůležitější parametry a rozdíly jsem shrnul do tabulky.

Porovnání s předchozím modelem

Co je nového

Autofokus

Automatické zaostřování je u modelu E-M10 Mark III stále založeno na principu porovnání kontrastu (na rozdíl od vyšších modelů, které kromě kontrastního ostření používají i AF body porovnávající fázový posun, což je rychlejší a daleko výkonnější pro sledován í pohybu), ale ostřicích bodů je nyní 121. Znamená to tedy, že jednotlivé ostřicí body jsou menší, takže s Mark III dokážete zaostřit přesněji, než s předchozími modely. Ale také podstatně rychleji, což má na svědomí nový procesor TruePic VIII.

Procesor TruePic VIII

Nový procesor znamená vždycky posun kupředu v mnoha oblastech. Kromě už zmíněné vyšší rychlosti autofokusu se zde dočkáte znatelně lepší kvality fotek při nastavení vyšších citlivostí, ale také například 4K videa.

Zjednodušené ovládání

Na první pohled to tak moc nevypadá, protože design se změnil skutečně jen minimálně. Olympusu patrně došlo, že velké množství funkcí u začátečnického modelu není zase taková výhoda, protože je nezkušený fotograf stejně nedovede moc využít, a nebo je vůbec nedokáže najít. Menu starších modelů se opravdu moc nelišilo od výkonnějších řad a bylo tedy velice obsáhlé a relativně nepřehledné.

Mark III má tedy zajímavé a užitečné funkce vyvedené do režimu AP (na horním otočném voliči), po stisku tlačítka vyvoláte velice přehledné a graficky výrazně odlišné a zjednodušené menu, ve kterém najdete tyto funkce pěkně pohromadě a nemusíte je tedy složitě dohledávat v hlubinách hlavního Menu. Tento systém nastavování funkcí byl poprvé použit u modelu Olympus TG-5 a jak je vidět, osvědčilo se to. Zmíněné tlačítko ale funguje i v jiných režimech, než je AP. Slouží třeba k vyvolání funkčního menu (v režimech P, A, S, M), ve kterém můžete nastavit snad všechny potřebné funkce a nastavení, takže vůbec nemusíte otevírat klasické menu.

Další novinky

• rychlost sériového snímání vzrostla na 8,6 sn/s
• podpora karet typu UHS-I/II
• přibylo 4K video ve 30 sn/s
• prodloužila se životnost baterky na 330 snímků na jedno nabití
• změnila se ergonomie gripu a design otočných voličů

Design, ergonomie, menu a ovládací prvky

Jak už jsem naznačil v úvodu, skoro ani není o čem psát, protože skoro všechno zůstalo při starém. Ale úplně všechno ne.

Asi nejzásadnější změnou ovládání je zmíněné tlačítko (na horní straně přístroje vlevo), které podstatně zjednodušuje ovládání a usnadňuje přístup k velice zajímavým funkcím, které by jinak v původně složitém menu nikdo nenašel.

Velmi dobře se přístroj ovládá pomocí dotykového displeje. S jeho pomocí můžete přímo exponovat snímek - stačí se jen dotknout displeje, přístroj na toto místo ihned zaostří a pořídí snímek. Funkce dnes už docela běžná, ale displej se dá používat i jinak. Velice praktické mi přijde pomocí displeje nastavovat pozici ostřicího bodu, pokud právě fotíte přes hledáček. Je to daleko lepší, než k tomu samému účelu používat podle mého názoru už trochu přežitý křížový volič. Už jsme viděli u jiných přístrojů (mám na mysli třeba Fujifilm X-E3), že gesta na displeji dokážou ten křížový volič docela dobře nahradit…

Ostatní ovládací prvky jsou rozmístěny stále stejně, i když některá tlačítka změnila svou funkci, jak jsem už psal před chvílí. Hrozně moc se mi u celé řady bezzrcadlovek Olympus E-M líbí, že jsou všechny tři modely vybaveny dvěma otočnými voliči pro nastavení expozičních hodnot a korekce expozice. A to dokonce i u tohoto řekněme “začátečnického” modelu E-M10.

Kdybych si dnes vybíral nějaký jednoduchý foťák s výměnnými objektivy určený začátečníkovi, už bych si nevybral zrcadlovku. A kdo mě zná, tak ví, že tuhle větu bych před pár lety nikdy nevyslovil. Zrcadlovky mají dnes oproti bezrcadlovkám už asi jen jednu jedinou výhodu: zatím ještě větší výdrž baterky. Jinak nemohou nabídnout nic, v čem by byly lepší (jestli ano, napište mi, rád s vámi povedu diskusi). A tím se dostávám opět zpátky k tomu ovládání, E-M10 se ovládá daleko lépe a pohodlněji, než konkurenční modely zrcadlovek.

Olympus E-M10 mark III má oproti předchozímu modelu i trochu hlubší a jinak tvarovaný grip, takže i přes své malé rozměry se velice dobře drží. Může za to ale i výrazný výstupek na palec, který jistotu pevného držení ještě zvyšuje.

Autofokus, rychlost a spolehlivost

Zvýšení počtu AF bodů z 81 na 121 je velice příjemné, ostřicí body jsou menší, takže můžete zaostřovat s větší přesností. Ale AF systém můžete nastavit samozřejmě i jinak. Můžete nechat přístroj zvolit AF bod automaticky a nebo také sledovat označený objekt. Skvěle také funguje detekce obličeje.

Samotné zaostřování funguje na bázi porovnání kontrastu, což je o něco pomalejší oproti fázové detekci (u vyšších modelů). Myslím ale, že to ničemu nevadí, autofokus totiž funguje velice rychle a spolehlivě a to je daleko důležitější, než abychom věděli, na jakém principu pracuje.

S málo světelnými objektivy mu nedělá úplně dobře nedostatek světla, zaostří trochu pomaleji, ale nakonec zaostří. tedy když míříte na nějaký kontrastní objekt. Pokud ale použijete světelný objektiv, je zaostřování  relativně rychlé a také spolehlivé i když je skoro tma. V tomhle funguje lépe než zrcadlovky.

Kvalita obrazu

Skoro se mi chce napsat, že v tomto ohledu je na tom E-M10 Mark III stejně dobře, jako tomu bylo vždy i u ostatních modelů, ale vlastně by to nebyla pravda. Díky novému procesoru je totiž novinka zase o trochu lepší, než předchůdce. Na mysli mám především menší šum při nastavení vysokých citlivostí. Řekl bych, že cca do ISO 1600 si rozdílů moc nevšimnete, Mark III je o trochu lepší, ale opravdu jen o trochu. Při citlivosti ISO 3200 je už obraz v porovnání s předchůdcem znatelně čistší a to mu vydrží až do nejvyšších hodnot. Subjektivně bych řekl, že novinka je na tom se šumem cca o 1 EV lepší, než předchůdce.

Pokud tedy jde o kvalitu obrazu v porovnání se zrcadlovkami stejné třídy, je na naprosto stejné úrovni, respektive mi Olympus E-M10 Mark III připadá dokonce o fous lepší. Velice dobrý je dokonce i objektiv dodávaný v setu, pro běžné potřeby je skvěle použitelný. Když ale vyzkoušíte ještě nějakou výkonnější optiku, jsou výsledky skutečně profesionální. Na několika ukázkových snímcích jsem použil objektiv PANASONIC 12-60 mm f/2,8-4,0 II ASPH LEICA DG Vario-Elmarit POWER O.I.S a výsledek posuďte sami. Když si snímky otevřete v plném rozlišení, uvidíte, že jsou skutečně perfektně ostré. Tedy do opravdu kvalitní optiky se vyplatí investovat i v případě relativně levného těla, pokud chcete dosahovat naprosto špičkových výsledků.

Jako u ostatních fotoaparátů máte i zde možnost vybrat si vhodný režim sytosti barev, což využijete především při focení do formátu JPEG. Při focení do RAWu si samozřejmě všechny parametry obrazu můžete nastavit až při zpracování snímků v počítači. Moc se mi ale líbí možnost, kterou najdete i u starších modelů, ale pokud se nemýlím, tak ho nemá snad žádná zrcadlovka: jedná se o možnost nastavení křivek podobně, jako při zpracování fotek v počítači . Jenže tady vidíte změnu prokreslení světel a stínů rovnou při focení, což pokládám za jednu z největších výhod elektronického hledáčku oproti optickému u zrcadlovek.

Konektivita a unikátní funkce

Olympus E-M10 Mark III umožňuje připojení chytrých zařízení pomocí WiFi. Aplikace od Olympusu se jmenuje Olympus Image Share a jako jedna z mála fotografických aplikací je v češtině. Jejím prostřednictvím můžete přístroj dálkově ovládat, nebo stahovat do mobilu nafocené snímky, a nebo můžete displej mobilu (nebo samozřejmě tabletu) používat jako vzdálenou obrazovku třeba při focení v noci. Na to má totiž Olympus skvělé funkce.

Live Composite

Tuhle nenápadnou funkci mají dnes pokud vím všechny aktuálně prodávané bezzrcadlovky Olympus, ale je docela schovaná, takže mnozí ani nevědí, že ji jejich foťák má. Mark III je prvním Olympusem, který umožňuje k Live Composite snadný přístup pomocí výše popsaného tlačítka. O co jde?

Jde o to, že v tomto režimu pořídí foťák umístěný na stativu jeden referenční snímek za velmi nízké hladiny osvětlení (ideálně v noci), do kterého postupně zapisuje pouze jasnější objekty, než byly zaznamenány na tom referenčním snímku. Ohromnou výhodou ale je, že celý průběh expozice můžete rovnou sledovat na displeji přístroje, nebo na displeji telefonu.

Díky téhle unikátní funkci tedy velice snadno vyfotíte například ohňostroje, hvězdnou oblohu, nebo můžete malovat světlem a rovnou máte kontrolu nad tím, jak bude výsledný snímek vypadat a co všechno na něm tedy bude zachyceno.

Kdo rád fotografuje v noci, nebo přesněji kdo by rád v noci fotografoval, ale neví jak na to, může zajásat. Konečně jsou totiž na trhu foťáky, které noční focení neskutečně zjednodušují a umožňují tak fotografovi dosahovat skvělých výsledků bez zdlouhavých experimentů a velkého množství nepovedených záběrů. U běžných fotoaparátů jste totiž odkázáni jen na režim BULB (tedy trvale otevřenou závěrku) a odhadování, jestli je už expozice dostatečná.

Docela se divím, že s něčím podobným už dávno nepřišli ostatní výrobci, je to totiž velice jednoduchá funkce, kterou by s vhodným firmwarem zvládl skutečně každý digitální fotoaparát.