PANASONIC LUMIX S PRO 70-200 mm f/2,8 O.I.S.

Popis

Recenze PANASONIC LUMIX S PRO 70-200 mm f/2,8 O.I.S.

Teleobjektivy s rozsahem cca 70-200 mm jsou bezkonkurenčně nejoblíbenější. V tomhle rozsahu a nebo hodně podobném (například 80-200 mm a nebo 70-210 mm) najdete špičkové teleobjektivy snad u všech značek. Většinou se jedná o objektivy se světelností f/2,8. V podstatě bez výjimky nabízejí špičkový obrazový výkon, rychlé a přesné automatické ostření a v dnešní době také stabilizátor obrazu. Jejich popularita je tedy naprosto pochopitelná, perfektně se hodí jak na sport a reportáže, ale také třeba na portréty a nebo krajinu. Pro mnoho fotografů je to jediný teleobjektiv, další prostě není potřeba, pokud se nevěnují v převážné většině focení sportu, nebo divoce žijících zvířat, tam jsou samozřejmě potřeba ještě daleko delší ohniska. 

Teleobjektivy 70-200/2,8 ale mají i několik společných nevýhod:

• většinou vyšší cena (zvláště u těch “značkových” to bývá síla…)
• bez výjimky větší hmotnost a rozměry (hmotnost kolem 1,5 kg rozhodně není zanedbatelná)
• díky kombinaci dlouhého ohniska a vysoké světelnosti relativně malá mechanická odolnost

Právě u té mechanické odolnosti se chvilku zdržím. Samozřejmě, že zpracování je u všech sedmdesát-dvoustovek skvělé, mnohé dokonce nabízejí odolnost proti povětrnostním vlivům. Ale nikde se moc nemluví o tom, že pokud jde o odolnost proti nárazům, otřesům, nebo nedej bože pádům, patří 70-200/2,8 k nejméně odolným objektivům a to opět bez výjimky u všech výrobců. Na vině je světelnost, tedy přesněji řečeno velký průměr (a tím i velká hmotnost) čoček uvnitř objektivu. Díky tomu, že se jedná o zoom, jsou čočky umístěny v poměrně dlouhé zoomovací kulise, na kterou při nárazu nevyhnutelně působí docela velké síly díky páce, kterou vlastně tvoří.

Letos začátkem listopadu tedy Panasonic představil teleobjektiv, který je určen těm skutečně nejnáročnějším profesionálům a řekl bych, že se výrobce beze zbytku držel hesla “bez kompromisu”. O tom svědčí na první pohled relativně velké rozměry (krabice, ve které je objektiv zabalen, je asi největší, jakou jsem u objektivu 70-200/2,8 viděl), takže je skutečně znát, že se zde s kompromisy nepočítalo. Určitým vodítkem je také značka “Certifikováno Leicou”...

Kvalita obrazu

Všechny ukázkové fotky jsem fotil z ruky, tedy bez stativu, abyste si udělali co nejlepší obrázek o tom, jak funguje stabilizátor obrazu. Možná by byly fotky ze stativu ještě trochu lepší, ale na druhou stranu máte možnost prohlédnout si snímky vyfocené tak, jak je s největší pravděpodobností budete často fotit i vy.

Pokud jde o kresbu na jednotlivých clonách, chová se objektiv v pozitivním smyslu vlastně nestandardně. Kresba je totiž skvělá i na plně otevřenou clonu a to se zase tak často nevidí. Po mírném zaclonění je ostrost ještě o něco lepší a nejlepší je cca při clonách f/5,6 - f/8, ale rozdíl je opravdu nepatrný. Přibližně na cloně f/11 se mírně začíná projevovat difrakce, takže kresba začíná trochu slábnout, ale stále je velmi dobrá. A to jsem objektiv zkoušel na těle S1R s rozlišením 47 Mpx... 

Chromatickou aberací se také nijak trápit nemusíte. Na ukázkách v JPEGu snad ani žádnou nenajdete a špatné to není ani v RAWu, takže je vidět, že si dali konstruktéři opravdu hodně záležet. Úplně stejně je na tom vinětace, je poměrně mírná a není žádný problém jí při zpracování odstranit.

Design, ergonomie, ovládací prvky

Objektiv designově naprosto zapadá do celé řady. Je černý, je vybavený stativovou objímkou, která je kompatibilní se systémem Arca-Swiss. Směrem od těla je jako první umístěn docela široký zoomovací prstenec, jeho chod je podle očekávání perfektně plynulý a klade přiměřený odpor. Nejde tedy moc “ztuha”, ale ani příliš volně, takže se s ním pracuje velice příjemně.

Dalším v řadě je zaostřovací prstenec, který je užší, ale jeho šířka je dostatečná na to, aby bylo možno manuálně zaostřovat třeba v rukavicích, což v zimě jednoznačně oceníte. Oceníte asi ale také to, že přepnutí na manuální zaostřování se děje pouhým přesunutím prstence směrem k tělu přístroje (Panasonic tomuto systému říká Focus Clutch a vybavil jím i ostatní objektivy této řady), čímž se odkryje stupnice zaostřovacích vzdáleností.

Rozhodně potěší tři tlačítka, kterým je možno přiřadit funkce (AF-ON, AF-lock a možná i další) po aktualizaci firmwaru těla, která vyšla zrovna včera. Bohužel jsem už neměl příležitost nastavení tlačítek vyzkoušet. 

Na boku objektivu najdeme dva přepínače. Zcela nahoře je omezovač rozsahu zaostřovacích vzdáleností. Velice praktické pro toho, kdo chce zaostřit co možná nejrychleji v případě, že se autofokus netrefí. Druhý je vypínač stabilizátoru, kterým lze volit i jednotlivé režimy stabilizace.

Autofokus a stabilizátor

Když pominu optickou stránku, která je většinou naprosto zásadní, tak druhou nejsilnější stránkou objektivu PANASONIC LUMIX S PRO 70-200 mm f/2,8 O.I.S. je rychlost a přesnost autofokusu. Automatické ostření zajišťuje kombinace lineárního a krokového motoru, což znamená, že objektiv zaostřuje naprosto tiše a především velice rychle a přesně. A tohle je pro mnohé fotografy možná i důležitější faktor, než naprosto dokonalá kresba. Bez rychlého zaostřování nejste schopni pořídit žádnou akční fotku, což by především reportéry a sportovní fotografy (tedy ty opravdu nejnáročnější profíky) naprosto zásadním způsobem omezovalo. Spokojeni ale budou i “videomakeři”, protože autofokus jsem při jeho činnosti vůbec neslyšel, takže videozáznam nebude nijak rušen nepříjemnými zvuky.

Rychlost a přesnost autofokusu je tedy právě pro ty nejnáročnější fotografy důvodem, proč neváhají připlatit si za to nejlepší. Potřebují prostě jistotu, potřebují fotit v každé situaci a musí se spolehnout, že snímek bude správně zaostřený.