Recenze NIKON Z 14-24 mm f/2,8 S: mistr na protisvětlo

Popis

Recenze NIKON Z 14-24 mm f/2,8 S

Objektiv NIKON Z 14-24 mm f/2,8 S je extrémně širokoúhlý světelný zoom z nejvyšší řady S-line. Dá se tedy očekávat, že se jedná o naprosto špičkové sklo, které je určeno především profesionálům a velice náročným fotografům obecně.

Velké Z v názvu znamená, že se jedná o objektiv se Z bajonetem a je tedy určen pro bezzrcadlovky Nikon vybavené právě tímto bajonetem. I když je možné používat ho s modelem Nikon Z50, který je vybaven menším DX snímačem, řekl bych, že pro majitele tohoto přístroje nebude minimálně kvůli ceně moc zajímavý. Častěji si ho pořídí majitelé výkonnějších fullframe přístrojů Nikon Z6 (respektive novějšího modelu Nikon Z6 II) a především Nikon Z7 (nebo novějšího Nikon Z7 II), na kterém pořádně vynikne perfektní kresba.

Světelnost f/2,8 v celém rozsahu zoomu je další důležitá hodnota, na jakou jsme u profi zoomů zvyklí. Umožňuje používat kratší časy v horších světelných podmínkách a manuálně nastavená expozice se nemění ani při změně ohniska, takže vás při práci rozhodně nebude nic zdržovat.

Poslední údaj v názvu je velké S. Znamená to, že je tento objektiv zařazen do nejvyšší řady S-line, takže můžete počítat nejen s nekompromisní kvalitou obrazu, ale i zpracování, nebo třeba s utěsněním proti povětrnostním vlivům.

Kvalita obrazu

Už mnohokrát jste mohli zaslechnout, že nové bezzrcadlovkové objektivy se opravdu povedly a ani v tomto případě neuslyšíte nic jiného. Kvalita obrazu je podle očekávání vynikající. A to už na plně otevřenou clonu. Ostrost je skvělá především ve středu obrazu, ale ani okraje nejsou nijak špatné. Je ale fakt, že když budete snímky zkoumat pozorněji, určitě si všimnete mírného snížení ostrosti směrem ke krajům záběru. Dokonce i při zaclonění. To si ale nejspíš uvědomíte při opravdu detailním zkoumání, takže použitelnost v praxi je naprosto bez problémů. Na vyšších clonových číslech ostrost tradičně slábne vlivem difrakce, ale clona f/8 je stále perfektní a f/11 je myslím ještě použitelná. Zkoušel jsem samozřejmě i vyšší clonová čísla, ale těm bych se raději vyhnul. Je ale pravděpodobné, že na přístrojích s nižším rozlišením (na mysli mám Nikon Z6) to bude o něco lepší.

Radost jsem měl i z dobře korigované chromatické aberace. Na některých ukázkových fotkách ji sice najdete, ale jen v místech s extrémním kontrastem. Důvod, proč je na ukázkových fotkách aberace viditelná, je prostý. Snímky jsem vyvolával z RAWu v program Capture One a úmyslně jsem při úpravě neaplikoval profil objektivu. Pokud bych to udělal, byla by aberace perfektně eliminována. Zkoušel jsem to, ale přišlo mi férové zveřejnit výsledek bez softwarového vylepšení. To je také důvod, proč jsem nepoužil JPEGy přímo z přístroje, ten totiž aberaci při zpracování JPEGu automaticky odstraní.

Na protisvětlo je prostě nejlepší

Spoustu fotek jsem pořídil v protisvětle, mnohdy i se sluncem v záběru. Jak si můžete ověřit na ukázkových snímcích, nepodařilo se mi objektiv dostat do situace, kdy by vytvořil nějaké reflexy. Slunce mohlo být uprostřed záběru, lehce mimo střed, nebo v úplném okraji snímku, reflexy jsem nenašel. Nevadí mu dokonce ani plošné protisvětlo, nenajdete ani žádný závoj, který je v podobných situacích obvyklý. Tuhle vlastnost pokládám za unikátní, protože je jen velice málo objektivů, které jsou v tomto ohledu stejně kvalitní. A to včetně těch s pevným ohniskem.

Dá se tedy říci, že pokud nepatříte k tak postiženým jedincům jako jsem třeba já a obraz nebudete pitvat jako pod mikroskopem, budete z kvality fotek pravděpodobně nadšeni. Je totiž velice osvobozující, když můžete nastavit clonu i ohnisko na jakoukoliv hodnotu a nemusíte přemýšlet, jestli náhodou nebude lepší ještě trochu zaclonit (zazoomovat, postavit se jinak kvůli světlu, …), aby byla fotka technicky kvalitnější. Tady to prostě není potřeba.

Autofokus

Vlastně ani nevím, co mám v tomhle odstavic psát, protože automatické zaostřování nezklamalo ani jednou. Nejen, že funguje téměř neslyšně, ale funguje také velice rychle. 

Za tento vlastně skoro dokonale fungující autofokus vděčíme především spokupráci objektivu s výborně vyladěným zaostřvacím systémem Nikonu Z7, se kterým jsem objektiv zkoušel. Práci autofokusu jsem vůbec nevnímal, fungovat opravdu parádně.

Design, ergonomie, ovládací prvky

Na těle objektivu najdete nejblíže k vestavěné sluneční cloně relativně úzký prstenec pro manuální zaostřování, ale dá se předpokládat, že ho asi ani nebudete moc často používat - autofokus funguje bezproblémově. Druhým v pořadí je trochu širší zoomovací prstenec, který (jak se dalo čekat) kladl přiměřený odpor a jeho chod je naprosto plynulý.

Nejblíže u bajonetu se nachází úzký funkční kroužek známý i z ostatních objektivů S-série. Můžete si na něj nastavit třeba ovládání korekce expozice, nastavení clony, nebo citlivosti ISO. Pokud jsem fotil v prioritě clony, nejvíce mi vyhovovalo nastavení korekce expozice, protože clonu jsem zvyklý ovládat předním rollerem. V prostoru mezi zmíněným kroužkem a bajonetem se na boku nachází klasický přepínač AF/MF.

Z hlediska ovládacích prvků se to nejzajímavější odehrává mezi zoomovacím a funkčním kroužkem. Tlačítko s označením L-Fn. Můžete mu přiřadit některou z 21 funkcí - já si vybral aktivaci sledování objektu. Tlačítkem Disp. pak ovládáte zobrazení údajů na OLED displeji. Vybrat si můžete buď zobrazení hodnoty clony, nebo zobrazení zaostřovací vzdálenosti. Jak clony, tak vzdálenosti se ale ukazují podobně, jako by byly “vyryty” na klasickém clonovém nebo zaostřovacím kroužku, tedy jako řada čísel. V případě nastavení zaostřovacích vzdáleností vidíte i přibližné znázornění hloubky ostrosti vztažené k aktuálnímu clonovému číslu - opět “analogově”. Je to rozhodně lepší než nic, ale osobně mi více vyhovuje, když je kromě zaostřené vzdálenosti vyjádřena přesným číselným údajem i přední a zadní hranice hloubky ostrosti, jak to mají třeba objektivy Zeiss Batis. Ale pravděpodobně to má Zeiss chráněno, takže takový způsob zobrazení nemůže používat nikdo jiný. Škoda.

V balení najdete kromě jednoduchého transportního obalu (u tak drahého objektivu se mohl výrobce trochu plácnout přes kapsu a přibalit nějaké festovnější pouzdro), přední a zadní krytky (přední krytka je speciálně tvarována, aby zapadla do mělké vestavěné sluneční clony, jde tedy nasadit pouze ve dvou pozicích) ještě hlubší tvarovanou sluneční clonu. Ale to není všechno, protože v balení je ještě jedna sluneční clona, která je ovšem vybavena závitem pro nasazení filtrů o úctyhodném průměru 112 mm a tím pádem nezanedbatelné ceně.

Jak se s objektivem pracuje v praxi

Praxe je vždycky to nejdůležitější, teprve při práci dokážete ocenit skvělý nástroj. A tím objektiv NIKON Z 14-24 mm f/2,8 S nepochybně je. Fotí se s ním prostě dobře. Oproti svému “předchůdci” s bajonetem Nikon F (pro zrcadlovky) je objektiv menší a hlavně znatelně lehčí, což k menším tělům bezzrcadlovek vyloženě pasuje.

Spolupráce těla a objektivu je dokonalá - autofokus, vyvážení (těžiště celé sestavy objektivu a těla), vše funguje na jedničku. Nemusíte kontrolovat každou druhou fotku, jestli máte správně zaostřeno, nemusíte myslet na to, že jiné objektivy v některých situacích nepodávají zrovna ideální výkon. Tady prostě fotíte a máte jistotu, že pokud neuděláte chybu vy, bude fotka dobrá minimálně po technické stránce.

Menší rozměry, nižší hmotnost, vynikající kresba, ale především skvělé vlastnosti v protisvětle, to se mi na objektivu NIKON Z 14-24 mm f/2,8 S líbilo asi úplně nejvíc.