Sigma 35mm f/1.4 DG HSM Art

Popis

Ohnisková vzdálenost 35 mm je pro mnoho fotografů využívajících velké fullframe snímače skoro svatá. Pětatřicítkou fotí (a v minulosti fotila) spousta reportérů a street fotografů, stejně jako svatebních fotografů. Také se říká, že kdybyste si k fullframe foťáku měli pořídit jen jediný objektiv s pevným ohniskem, měla by to být právě pětatřicítka. Konec konců to potvrzuje třeba Sony RX1R II. To je velice malý (vlastně kapesní) fullframe přístroj s pevně vestavěným objektivem s ohniskovou vzdáleností právě 35 mm.

Proč je pětatřicítka tak oblíbená?

Asi proto, že je to patrně nejuniverzálnější objektiv. Je mírně širokoúhlý, ale ne nějak moc. Jeho úhel záběru je kolem 60° diagonálně (tedy úhlopříčně přes obrazové pole - z rohu do rohu), takže se dobře odhaduje, kolik fotografované scény se vám vejde do záběru. Platí totiž, že úhel záběru objektivu se zhruba rovná zaostřovací vzdálenosti… Stačí si tedy všímat jak daleko stojíte a hned můžete zhruba odhadnout, jestli se vám vejde do záběru všechno a ani nemusíte přiložit přístroj k oku.

Další výhodou je to, že jste schopni využívat malé hloubky ostrosti (pokud je vaše pětatřicítka dost světelná). 35 mm ještě není tak krátká ohnisková vzdálenost, že by bylo všechno ostré už při nastavení nízkých clonových čísel. Takže když chcete do záběru dostat aspoň nějaké pozadí, ale zároveň ho chcete zachytit neostré, je světelná pětatřicítka fakt bezva.

No a nesmím zapomenout ani na fakt, že pětatřicítka je perfektní na focení lidí. Především pokud se lidský obličej vyskytne v okraji záběru, nebývá ještě deformován, jak to dělají širokoúhlejší objektivy. I tohle je jeden z důvodů, proč je tenhle objektiv tak oblíbený pro focení reportáží a nebo svateb.

Dobrou zprávu samozřejmě mám ale i pro ty fotografy, kteří nefotí fullframe přístrojem. Ohnisko 35 mm nasazené na přístroj vybavený menším APS-C/DX snímačem odpovídá úhlem záběru cca 50mm objektivu použitém na fullframe snímači. To znamená, že poskytuje záběry s přirozenou perspektivou, takže se pak už nejedná o širokoúhlý, ale o “normální”  (nebo také o základní) objektiv, který fotografovanou scénu ani nepřibližuje, ale ani ji “neoddaluje”.

Porovnání s konkurenty

Jak můžete vidět v tabulce, jsou na tom všechny objektivy vesměs dost podobně. Samozřejmě že drobné rozdíly najdeme třeba v optické konstrukci, kde se liší počty čoček/skupin čoček, nebo hmotnost.

Upozornil bych ale především na dva dost podstatné řádky: ten první (nepotřebuje žádný komentář) a ten předposlední, tedy utěsnění proti vnikání vlhkosti. Tohle je patrně jediná nevýhoda objektivu Sigma. Znamená to, že konkurenti vydrží i trochu drsnější zacházení v exteriéru, zatímco u Sigmy musíte být opatrnější. Ale myslím, že když do celkového porovnání zařadíte i ten první řádek, nejspíš nebudete nic řešit a budete si na daleko levnější objektiv prostě dávat pozor. Tedy v případě, že si to můžete dovolit. Myslím tím případ, že se nevěnujete třeba ateliérovému focení, kde je odolnost proti povětrnostním vlivům naprosto zbytečná, ale jste například reportér-profík a nemůžete si vybírat podmínky, ve kterých fotografujete. Profesionální reportér prostě potřebuje odolný pracovní nástroj, na který se může spolehnout kdykoliv. V dešti, v prachu, prostě kdykoliv, pak nemůže být při výběru cena na prvním místě, ale hlavní roli hraje právě odolnost.

Kvalita obrazu

Pokud pro vás není rozhodujícím činitelem ani cena a ani odolnost, pravděpodobně vám jde o kvalitu obrazu. V tom případě pro vás mám velice dobrou zprávu: pokud jde o celkovou kvalitu obrazu, patří Sigma 35/1,4 ART k tomu úplně nejlepšímu. Jen nepatrně lépe je hodnocen objektiv Sony 35/1,4 ZA Distagon T*.

Ostrost kresby je prostě perfektní a to jsem zkoušel na Nikonu D810, který dokáže díky rozlišení 36 Mpx odhalit každý nedostatek. Dokonce i na plně otevřenou clonu dosáhnete perfektně ostrých snímků. Tedy perfektně ostrých ve středu záběru, okraje jsou o trošku měkčí, ale i tak stále vynikající. S přicloněním se ostrost ještě zlepšuje a to jak ve středu, tak především v okrajích, přičemž maxima ostrosti dosahuje cca na clonách f/4 až f/5,6. Ovšem i clony f/8 a f/11 jsou stále perfektní a až na f/16 (tedy na nejvyšším clonovém čísle) můžete pozorovat velice mírné zhoršení. Kresba je tedy docela vyrovnaná v celém rozsahu clon.

Pokud jde o korekci dalších obrazových vad, je na tom pětatřicítka velice dobře. Především musím vyzdvihnout korekci chromatické aberace, ta je skutečně minimální i na otevřenou clonu. Čeho si ale na otevřenou clonu asi všimnete, to je vinětace (ztmavení rohů snímku). Není to žádná tragédie, ale znát to je. Dobrou zprávou je to, že s přicloněním vinětace mizí - řekl bych už tak od clony cca f/4.

Jedním z důvodů pro pořízení světelného objektivu bývá možnost pracovat s malou hloubkou ostrosti a tím s příjemně rozostřeným pozadím (nebo popředím). Už na začátku jsem psal o tom, že rozostřeného pozadí můžete s tímto objektivem dosáhnout velice snadno, ale nezmínil jsem se o vzhledu rozostřeného pozadí, neboli o bokehu. Nejlépe ho můžete posoudit přímo na ukázkových snímcích, zde jen jeden příklad:

Podle mého názoru je bokeh velice příjemný, rozhodně nepůsobí jakkoliv rušivým dojmem.

Design, ergonomie, ovládací prvky

Když se na objektiv podíváte, nemůžete ani na minutu pochybovat o tom, do jaké rodiny patří. Design objektivů řady ART se nezapře. Objektiv má poměrně široký zaostřovací prstenec, který obepíná nejširší část těla objektivu, pozvolně přecházející do příruby na uchycení tvarované sluneční clony. Důvod výřezů ve sluneční cloně je jediný: ušetřit na rozměrech. Účinnější totiž bývají sluneční clony plné, bez výřezů. A úplně nejlépe, když jsou obdélníkové a kopírují formát snímku. Jenže to se negativně projevuje právě na jejich velikosti, takže s takovými clonami se stejně moc nesetkáváme.

Focení za deště není nijak jednoduché, protože i když se snažíte přední člen objektivu chránit sluneční clonou, sem tam se na něj nějaká ta dešťová kapka stejně dostane. Tím hůř, že objektiv není nijak utěsněn proti vnikání prachu a vlhkosti. To je docela na škodu pro všechny ART objektivy, s odolností jsou na tom bohužel stejně.

Pokud jde o ovládací prvky, na straně objektivu najdete jenom přepínač ručního a automatického zaostřování.

Autofokus

Vzhledem k tomu, že je objektiv vybaven ultrasonickým HSM motorem a že zaostřování probíhá uvnitř, je autofokus nejen tichý, ale také rychlý. Během krátkého testování jsem neměl možnost vyzkoušet focení rychlých akcí, ale podle toho, jak rychle a přesně Sigma zaostřovala, si myslím, že to nebude žádný problém.

​

Na dobré funkčnosti automatického ostření se velkou měrou podílí také světelnost f/1,4. Ostřicí senzor má k dispozici o 2 EV více světla, než s objektivem se světelností f/2,8 a to je docela dost. Zaostřování ve špatných světelných podmínkách je tak daleko spolehlivější. Subjektivně jsem práci autofokusu prakticky vůbec nevnímal, takže fungoval opravdu bezproblémově.

Podívejte se na porovnání objektivu Sigma 35 mm f/1,4 DG HSM Art s konkurenty v tabulce renomované testovací laboratoře DxOMARK