Sony Alpha A7 III

Popis

Recenze Sony Alpha A7 III

V roce 2013 Sony představil bezzrcadlovku Sony Alpha A7. Měla fullframe snímač s rozlišením 24 Mpx, který byl už tehdy vybaven 117 ostřicími body s fázovou detekcí, což bylo dost neobvyklé a velice účinné řešení autofokusu. Ostření bylo znatelně rychlejší ve srovnání s kontrastním, které využíval model A7R. Rychlost snímání 5 sn/s předurčoval tento model spíše pro živou fotografii, ale přece jen to ještě nebylo to pravé.

O rok později přišel model Sony Alpha A7 II se stejným rozlišením, malinko pozměněnou ergonomií a také stabilizátorem snímače. Ten dokázal prodloužit expoziční časy až o 4,5 EV. Nepatrně se zvýšila životnost baterie na cca 350 snímků, ale to bylo v porovnání se zrcadlovkami stále docela málo.

Pak se skoro 4 roky v této modelové řadě nic nedělo a je tu Sony Alpha A7 III. Rozlišení snímače zůstalo stejné, ale snímač je úplně nový. Jedná se o snímač Exmor R ™ CMOS, který je nově tzv. BSI konstrukce. Zvyšuje efektivitu sběru světla, což se projevuje především v daleko lepších výsledcích při fotografování s vysokou citlivostí ISO za špatného světla, navíc je v kombinaci s nejnovějším procesorem BIONZ X dokonce 2x rychlejší a dokáže zpracovat 1,8x více dat. Zvýšil se také počet fázových AF bodů na 693. Tohle neuvěřitelné číslo možná už znáte z profi modelu Sony A9. Změnilo se trochu i ovládání ale jinak to na první pohled vypadá, že to je skoro všechno. Ale opak je pravdou, novinek je daleko víc.

Co je nového

693 ostřicích bodů

Tenhle údaj vypadá skoro jako z říše snů, ale jedná se už o druhý přístroj, který tak velké množství AF bodů nabízí. Pokrývají cca 93% plochy záběru, takže dosahují skutečně až skoro do rohů snímku. To neuvěřitelně rozšiřuje možnosti neobvyklých kompozic.

Dotykový displej a joystick

Jeho pomocí můžete určovat pozici ostřicího bodu při focení přes displej, ale - a to zdaleka není tak běžné - i při focení přes hledáček. Dá se říci, že pak funguje v podstatě jako touchpad u notebooků. Osobně to považuji za ještě lepší vylepšení, než je přidání joysticku. Přijde mi ideální obě možnosti kombinovat, jako máte možnost právě u tohoto přístroje. Něco se lépe nastavuje joystickem (třeba položky v menu) a na něco je příjemnější dotykové ovládání. Velice praktické mi přišlo i to, že si v menu můžete vybrat z několika možností, kde bude displej na dotyk při volbě AF bodu v hledáčku citlivý. Máte možnost zvolit jak celý displej, tak jen jeho poloviny nebo ještě menší oblasti. Znamená to, že když se třeba displeje nechtěně dotknete nosem, nezměníte jím pozici ostřicího bodu, což je prostě bezva. Trochu mě ale zklamalo, že dotykové ovládání nefunguje na pohyb a nastavování funkcí v menu.

Rychlejší ostření, tlačítko AF-ON

Dalším zlepšením je nové tlačítko AF-ON, které mnozí fotografové používají daleko častěji, než ostření pomocí spouště, protože pak nejsou nuceni neustále přepínat mezi statickým a průběžným zaostřováním. Ale musím říci, že po zhruba zdvojnásobené rychlosti autofokusu to vlastně ani není potřeba, protože systém spolehlivě drží správné zaostření pomocí průběžného ostření i na statických objektech, tedy nepřeostřuje.

Hledáček

Větší hledáček je vždycky vítán a u tohoto modelu to není jinak. Ne, že by u předchůdce byl hledáček špatný, ale ten nový je prostě lepší, především je tedy o něco větší. Rozlišení je dostatečné, ale dokázal bych si představit ještě o něco vyšší (zůstalo stejné, jako u předchozího modelu), občas jsem si všiml jednotlivých kostiček na šikmých liniích, ale není to nic, co by mi vadilo. Jen jsem to zaznamenal. Zvětšení vzrostlo na 0,78x, což je údaj známý z velkých profi zrcadlovek vybavených fullframe snímačem.

Rozlišení a rychlost dohromady

Nově vyvinutý 24 Mpx R CMOS snímač se zadním osvětlením (známá zkratka BSI - Back Side Illuminated) je opravdu vynikající. Díky němu Sony Alpha A7 III dosahuje podstatně vyšší obrazové kvality (14 bit RAW fotografie), citlivosti a rychlosti odezvy. Sony A7 III také nabízí nový pomocný LSI čip, který efektivně zdvojnásobuje rychlost čtení obrazového snímače, ale také zdokonalený procesor BIONZ X, který zvyšuje rychlost zpracování přibližně na 1,8 násobek ve srovnání s A7 II. V praxi to znamená nejen zrychlení sériového snímání na 10 sn/s v plném rozlišení (s elektronickou, ale i s mechanickou závěrkou), ale také výrazně vyšší výkon při nastavení vysokých citlivostí. Přesvědčit se můžete na ukázkových snímcích.

Video ve Full HD i ve 4K

Sony A7 III natáčí video jak ve Full HD (až 120 sn/s), tak i ve 4K frekvencí až 30 sn/s. Kromě možnosti zachycovat videa ve vysokém rozlišení 4K je fotoaparát vybaven novým obrazovým profilem HLG (Hybrid Log-Gamma), který podporuje okamžité zpracování HDR, jež nabízí široký dynamický rozsah pro přesné a realistické snímky videa bez gradace barev.

Design, ergonomie, menu a ovládací prvky

Jestliže znáte A7 Mark II, nečeká vás skutečně téměř žádné překvapení. Jednou z hlavních změn je zmíněný joystick pro volbu AF bodu, dotykový displej a také tlačítko AF-ON.

I když má Sony Alpha A7 III vlastně dost společného s modelem Sony A9, naštěstí nemá otočný volič pro režimy snímání a také autofokusu. Zrovna nastavení autofokusu totiž výrobce u A9 hodně chválil, ale v praxi se to ukázalo (alespoň pro mě) daleko hůř použitelné, než to vypadá. Zde jsem si nastavení AF naprogramoval na dvě funkční tlačítka u spouště a ovládání se tím daleko zrychlilo a také zjednodušilo. Funguje to tedy stejně rychle, jako u ergonomicky zatím stále ještě lépe řešených profi zrcadlovek. Jde je o zvyk, kterými tlačítky se AF ovládá.

Autofokus, rychlost

Už v prvních odstavcích jsem se zmínil o ostřicím systému, který má 693 ostřicích bodů.

Musím říct, že v kombinaci se světelnými objektivy je ostření skutečně bleskově rychlé, možná dokonce rychlejší, než u zrcadlovek a jednoznačně rychlejší, než u předchozího modelu. Ale taky musím říci, že po zkušenostech se Sony A9 mi přijde, že autofokus přece jen není tak rychlý. Sony A9 je čistokrevně a vyloženě sportovní přístroj, takže se není moc čemu divit.

Pokud jsem zaostřovacím bodem mířil na správné místo, nestalo se mi, že bych pořídil špatně zaostřenou fotku. Když si zpětně analyzuji nafocené snímky, tak jsem už dlouho neměl tak vysoké procento správně zaostřených fotek. Skvěle funguje i sledování objektu při průběžném zaostřování. Zaostrovací systém vždy ohraničí označený objekt čtvercem nebo obdélníkem, který zhruba ohraničuje velikost daného objektu, takže máte velmi dobrý přehled o tom, jestli je zaostřeno tam, kam chcete. Samozřejmě to nefunguje úplně na 100%, ale je to tak spolehlivý režim zaostřování, že jsem ani nebyl nucen přepínat na statické ostření při focení nehybných objektů. Tohle se mi moc líbí.

Podobně jako u modelu A9 funguje průběžné zaostřování při zavřené cloně na rozdíl od zrcadlovek, kde se zaostřuje vždy při otevřené cloně. Znamená to tedy, že při zavřené cloně mají ostřící body méně světla a navíc ještě pracují s větší hloubkou ostrosti, takže je složitější rozlišit zaostřené od nezaostřeného. Abych to trochu upřesnil: při namáčknutí spouště se samozřejmě clona plně otevře a následně se pozvolna zavře na pracovní hodnotu, takže se zavřenou clonou funguje pouze průběžné zaostřování.

Ať je to jak chce, pravdou zůstává, že se jedná i přes uvedené vlastnosti o jeden z nejlépe a nejrychleji pracujících systémů automatického ostření, jaké se dnes vyrábějí.

Eye AF

Při focení jsem si ohromně užíval toho, jak dokonale a přesně zvládá AF zaostřování na bližší oko. Fakt, že se ostřící body fyzicky nachází přímo v rovině snímače znamená, že pokud AF detekuje správné zaostření, můžete se na to bezpodmínečně spolehnout, nehrozí žádný front nebo back focus jako u zrcadlovek, které mají přesnost ostření naprosto závislou na správném seřízení objektivu s tělem. Tady to prostě funguje vždy a přesně. A samotné sledování oka je skutečně k nezaplacení.

Kvalita obrazu

Šum při vysokých citlivostech

Už u předchozího A7 II byl výkon při nastavení vysokých citlivostí velice slušný. Jenže s modelem Sony Alpha A7 III je to ještě daleko lepší. Se zvyšujícím se ISO se šum samozřejmě pozvolna zvyšuje, ale nedovedu říci, při jaké hodnotě mi už začíná vadit. Vůbec mě totiž neuráží ani snímky na ISO 12 800, nebo dokonce 25 600.

Moc se mi líbí barevnost i při těch vysokých citlivostech, tohle se Sony opravdu moc povedlo. A povedlo se mu také vyvážení bílé, tedy WB. Perfektně funguje i při AWB, tedy automatickém nastavení WB. Barvy byly velice přirozené.

Dynamický rozsah

Na to, abych mohl trochu víc prozkoumat dynamický rozsah, bych potřeboval fotky v RAWu a konvertor, ve kterém bych je zpracoval. Fotky jsem měl, ale bohužel stále ještě není možné otevřít je v běžně dostupných konvertorech. Zatím to umí pouze software přímo od Sony a ještě Capture One v poslední verzi, ale ani jeden z nich bohužel nemám k dispozici.

Ale pokud budu vycházet z JPEGů, které vidíte v galerii ukázkových fotek, musím říci, že dynamický rozsah není naprosto žádný problém, Sony si poradí i s velkým rozsahem jasů celkem bez problémů. Výrobce uvádí, že dynamický rozsah by měl být 15 EV a myslím, že moc nepřehání.

Konektivita

Není překvapením možnost připojení přístroje k chytrému telefonu pomocí WiFi, ale nově máte možnost využívat i Bluetooth třeba pro přenos GPS informací z mobilu do přístroje.

Samozřejmostí je HDMI, je zde také port USB Type-C.