Sony SD Tough UHS-II

Popis

Karta, která přežije všechno

Sony je klasická SD karta, konstrukčně ale osekaná o věci, které se u jiných často poškodí - plastové “sáňky” u kontaktů a zámek. Taky není složená ze dvou kusů (které se dají snadno oddělit), ale vnitřek je celý zalitý do jednoho nezničitelného pouzdra. Tedy, pokud se budete hodně snažit, tak ho samozřejmě zničíte - běžnou silou se karta ohnout nedá, ale co nejde silou, jde ještě větší silou, že? Pořád je to plast, ale opravdu hodně odolný.

Sony deklaruje, že je to nejrychlejší (a nejodolnější) karta na světě, čtecí rychlost činí až 300 MB/s, rychlost zápisu až 299 MB/s. Právě tohle jsem se kromě odolnosti rozhodla taky otestovat. Jenom s pomocí fotografií, protože můj foťák (Canon 5D Mark III) neumí ze základu točit 4K video, na kterém bych to mohla správně vyzkoušet. Pokud ale máte některý model Sony nebo jiné přístroje zvládající skvělé video, určitě to stojí za vyzkoušení. :)

S 32 GB verzí jsem si vyzkoušela jak focení v chladu, tak v teple domova, před zamrazením i po rozmrazení, a to na manuální objektiv, aby to nebylo nijak ovlivněné autofokusem. Porovnala jsem to se svou kartou Kingston Class 10 UHS-I 64GB se čtecí rychlostí 90 MB/s a rychlostí zápisu 45 MB/s (tu jsem ovšem nezmrazovala, odolností daleko zaostává za testovanou Sonkou). Všechna data jsem pak přenášela do počítače čtečkou Kingston.

A jak to dopadlo? Říkáte si nepoměřitelné vlastnosti, ale rozhodně o dost výhodněji pro Sonku. V tabulce jsem vám znázornila, k jakým datům jsem dospěla.

Data jsem vždy odmazala, aby byla výchozí pozice pro přenos stejná a výsledky byly minimálně ovlivněné kapacitou harddisku. Co můžeme z výsledků vyčíst?

Co se týče zápisu na kartu při focení, je Sony lepší než Kingston (což nepřekvapí), hned po rozmrazení se dostáváme na obrovské číslo 132 jpegů. V množství RAW souborů až takový rozdíl není, počet jpegů i RAWů má ale u obou karet klesající tendenci (fotila jsem je, pokud jsem fotila druhou sekvenci téhož typu, vzápětí po skončení předchozí sekvence). A to bez ohledu na to, jestli jsem fotila na live view, nebo pouze přes hledáček.

Co ale hodně zarazí, je rychlost přenosu z karty do počítače. Zatímco před zamrazením Sonky dosáhneme o několik vteřin rychlejšího času (i tady bych ale čekala o dost víc), po zamrazení se karta v tomto ohledu zpomalila o víc než o polovinu. A jednalo se o vlastně dost malé balíčky dat, představte si, že takhle budete kopírovat třeba 20, 30 GB a čas bude dvakrát delší.

Samozřejmě, můžete namítnout, že do ledu ji ukládat nebudete, a budete mít pravdu. V mrazu ale fotit můžete a dlouhodobý mráz může mít na kartu podobné účinky. Můžete si být ale celkem jistí, že to karta vydrží a že se účinky mrazu pravděpodobně neprojeví při zápisu souborů na kartu, ale až při přenosu do počítače, což je vlastně úkon, který je až na druhém místě.