TAMRON 17-28 mm f/2,8 Di III RXD

Popis

Mám pocit, že ultraširoké ohnisko je sympatické a využitelnější v naší zemičce plné krajinářů a streeterů. Ale kvůli hrstce lidí jej Tamron určitě neupřednostnil. Statistika hovoří jasně: vedle dokumentu, krajiny atd. je tu obrovská video skupina, kde je tento typ skla atraktivnější než teleobjektiv.

Vzhled

TAMRON 17-28 mm f/2,8 Di III RXD na první pohled zaujme. Dalo by se očekávat kratší tělo (kvůli ohnisku) a pořádně široký a masivní tubus (kvůli kontinuální vysoké světelnosti f/2,8), tak jak jsme tomu zvyklí u DSLR skel, ale tady je tomu naopak. Jedná se o podlouhlý tubus, který je kompaktní a lehký (s průměrem cca. 73 mm a délkou 99 mm), to je doména bezzrcadlovek a zkrácení vzdálenosti od snímače. 

Kouzlo probíhá uvnitř objektivu. Rozměry jsou sice pevné, ale po sejmutí krytky je vidět pohyb vnitřního předního tubusu při zoomování. Ten je ještě menší, takže průměr oproti krytce a filtrům (67 mm) činí necelých 5 cm. Při přiblížení nebo oddálení dochází uvnitř objektivu k pohybu tří základních tubusů směrem k sobě (to vysvětluje podlouhlý tvar objektivu). Tyto tři základní vodící tubusy si mezi sebe dělí 13 čoček v jedenácti skupinách. 

Chod zoomového prstence je příjemně plynulý a klade přirozený odpor, takže nedochází k přetočení. Ovládnutí celého zoomu (1,6 x) postačí necelých sedmdesát stupňů a to zvládnou delší prsty bez pohybu zápěstí. To byl ten první větší prstenec, ted druhý menší (blíž k tělu fotoaparátu) je určen pro manuální zaostření. Tamron je objektiv tzv. třetí strany, ty občas nemusí podporovat všechny funkce, v tomto případě to ale neplatí a to se týká i zvětšovací lupy a focus peakingu při MF. Takže manuální ostření je bez problémů. Chod kroužku je logicky více citlivý, ale to se při nahánění roviny ostření při clonění F/2,8 u full framu hodí. Oba prstence jsou zapuštěny a jen jemně tak akorát “na omak” vystupují nad hladinu tubusu. Jinak na těle objektivu nic jiného nehledejte.

Chování

Část chování a projevů objektivu byla popsána. Na autofokus se dá spolehnout. Je rychlý a přesný, dokonce zvládá i méně kontrastní typy scén a za výrazně horších podmínek, i když to už je spíše záležitostí těla, objektiv ho nelimituje. Zvukový projev ostření je neagresivní a patrný jen v absolutním tichu. Rozloučit se s ním můžete ve chvíli, kdy nemáte fotoaparát u hlavy a fotíte přes displej. V tu chvíli je zaostřování neslyšné.

Po optické stránce je třeba nejprve vypnout kompenzace objektivu na těle fotoaparátu (jen pro demonstraci kompatibility - i ty fungují), aby alespoň nějaké chybky byly patrné. Slabinou bajonetu Sony E pro full frame je napříč všemi výrobci vinětace. TAMRON 17-28 mm f/2,8 Di III není výjimka. Vinětace je zřejmá samozřejmě při maximální světelnosti silně na ohnisku 17mm a dá se dohledat i na 28mm. Po zapnutí kompenzace objektivu nebo zaclonění k f/5,6 mizí, ale nikoli z 17mm tam jsou nejzazší rohy stále s nádechem. Takže tady vzniká prostor pro opravu v editoru - to není žádné drama.

Kresba a ostrost - jak bylo řečeno na začátku, při prvním představení bylo zřejmé, že se o kresbu dá říznout, jak je ostrá. Slabší jsou rohy, ty umí měknout, ale překvapivě při větším ohnisku. Nic s čím by si neporadila clona f/4 - 5,6. Žádná panika, řeč je o nuancích v textu a technickém obrazci, stačí klik v editoru (PS, třeba LR už o Tamronu 17-28 mm f/2,8 Di III RXD vědí). Koneckonců u tohoto typu ohniska a ostřící vzdálenosti mi měkčí kraje při streetové fotografii přijdou vcelku fajn.

O bokeh se stará 9 lamel clony, Tamron se snažil, aby planžety kopírovaly co nejvíce kruh a popravdě asi se podařilo. Bokeh je krásně kruhový a pravidelný. Na stranách kompozice nejde ani moc do oválů a má jasnou hranu, možná až moc. Při rozostřených světelných zdrojích na pozadí má bokeh až agresivní konturu. 

Soudkovitost, na to že jde o ohnisko 17-28mm na plném políčku, je překvapivě nízká i s neaktivní kompenzací. Perfektní je na 17mm, tady je laťka vysoko a zkreslení mne rozmazlilo. Proto si dokážu na 28mm představit tahání ke středu nižší.

Práce v protisvětle a reflexe je u těchto ultraširokých objektivů poměrně náročná. Dokážou s ní slušně zabojovat vrstvy, úpravy čoček a členů i vnitřní úprava povrchu objektivu. Fotograf pak může přispět svým dílem - sluneční clonou nebo v lepším případě kompendiem. Upřímně je pro barevné neduhy a odlesky na širokém ohnisku neskutečně velký prostor. V tomto případě Tamron odvedl větší kus práce a dalo mi poměrně práci nechat světlo svést po hraně do nějakého barevného obrazce. Při přímém protisvětle odvádí objektiv dokonce luxusní výkon. Tady skutečně objektiv pracuje skvěle.