TAMRON 24 mm f/2,8 Di III RXD pro Sony E

Popis

Stavba

TAMRON 24 mm f/2,8 Di III RXD  má stejné plastové pouzdro jako jeho bratříčci 20 mm a 35 mm. Díky použití plastu působí laciněji než kovové objektivy jiných výrobců. Ale je to jen sugestivní dojem - pryč s předsudky. Vysokojakostní plast v mnoha ohledech kvalitnější než kovové směsi. Při většině “nesmrtících” nárazů (běžných pádů a ťukanců) má tendenci kontakt odpružit, bez důlků a a šrámů. Určitě se s ním pracuje lépe v nízkých teplotách a v neposlední řadě je objektiv lehčí.

Ostření

Vizuálně působí jednoduše, jediným prvkem je prstenec pro ruční ostření. Žádný přeníč nehledejte, asi i proto bylo snazší utěsnit proti objektiv vůči prachu a vlhkosti. A také té demonstruje kompatibilitu komunikace s tělem. Manuální ostření bez problémů reagovalo na kontakt MF focus peakingem a při kontaktu s ostřícím prstencem ihned naskakovala lupa. Ruční ostření je lineární a prstenec plně protočný, na mé gusto by mohl klást i větší odpor.

Tamron 24 mm f / 2,8 Di III nepoužívá RDX ostření ale je osazen systémem OSD (Optimized Silent Drive). V tomto případě není ostření vnitřní, ale pohybuje se přední zapuštěný tubus. Možná proto se mi zdálo ostření trochu pomalejší a slyšitelnější vůči aktuálnímu trendu. Pokud vezmu v potaz určení objektivu a jiné běžné ostřící systémy je rychlost v pořádku.

Ke kvalitě obrazu

U testování a porovnávání jednotlivých snímků.. na různých clonách.. ze stativu.. v RAW.. jde často až o sugesci, proto je fajn si vypnout alespoň kompenzaci objektivu v těle fotoaparátu, aby se objektiv trochu “odkopal”.

Vinětace

Vinětace je u bajonetu bezzrcadlovek Sony chronická záležitost. U Tamronu 24 mm f/2,8 Di III RXD OSD M1:2 tomu není jinak. Nepatrně tmavší rohy jsou zřejmé v RAWu ale i JPEGu. Překvapením je nízká intenzita. Podstatně dražší objektivy umí rohy zatáhnout výrazně víc. Vinětace je logicky na f/2,8 a s posunem clony o 1EV skoro mizí, další posuny clony a z vinětace je loňský sníh. Příjemné překvapení.

Zkreslení a ostrost

Osobně mi zkreslení u širokáčů, podvědomě mi evokuje žurnalistickou dokumentární fotografii. Jestli skoro není potřeba zásah kompenzace u vinětace, tak tady milovníkům rovných linií a technických snímků doporučuji korekci zapnout. Na 24 mm je soudkovitost poměrně velká. Jde čistě o deformaci, protože ostrost v rozích a krajích je stále vysoká. Celkově kresba mezi středem a rohy má zanedbatelný rozdíl už na maximální otevřené cloně, po zaclonění dostane úplné maximum tohoto skla. Na dokument a krajiny je objektiv předurčen, pokud by někdo zatoužil po architektuře doporučuji zapnout kompenzace, koneckonců od toho na A7 řadě jsou.

Bokeh a protisvětlo

Sedm lamel clony se podepisuje na bokehu- spíš než tedy počet, tak jejich tvar. Bokeh je kulatý a pravidelný. Není agresivní a má měkčí okraje. To se poměrně hodí při práci v makru a ostření od pár centimetrů. Tady zejména při větších clonových číslech můžete laborovat v bokehu se silnými světelnými zdroji. Tamron 24 mm f / 2,8 Di III OSD M1: 2 má dispozice v podobě povlaků a povrchových úprav, takže dá práci vytvořit reflexi, odraz nebo skluz světla.

Recenzoval: Bohuslav Brož