Tamron 70-210mm F/4 Di VC USD

Popis

Recenze Tamron 70-210mm F/4 Di VC USD

Je to vlastně úplně jednoduché. Teleobjektivy s rozsahem cca 70-200 mm jsou bezkonkurenčně nejoblíbenější. V tomhle rozsahu, a nebo hodně podobném (například 80-200 mm a nebo 70-210 mm) najdete špičkové teleobjektivy snad u všech značek. Většinou se ale jedná o objektivy se světelností f/2,8. V podstatě bez výjimky nabízejí špičkový obrazový výkon, rychlé a přesné automatické ostření a v dnešní době také stabilizátor obrazu. Jejich popularita je tedy naprosto pochopitelná, perfektně se hodí jak na sport a reportáže, ale také třeba na portréty a nebo krajinu. Pro mnoho fotografů je to jediný teleobjektiv, další prostě není potřeba, pokud se nevěnují především profesionálnímu focení sporu, nebo divoce žijících zvířat, tam jsou samozřejmě potřeba ještě daleko delší ohniska. Teleobjektivy 70-200/2,8 ale mají i několik společných nevýhod:

• většinou vyšší cena (zvláště u těch “značkových” to bývá síla…)
• bez výjimky větší hmotnost a rozměry (hmotnost kolem 1,5 kg rozhodně není zanedbatelná)
• díky kombinaci dlouhého ohniska, vysoké světelnosti relativně malá mechanická odolnost

Právě u té mechanické odolnosti se chvilku zdržím. Samozřejmě, že zpracování je u všech sedmdesát-dvoustovek skvělé, mnohé dokonce nabízejí odolnost proti povětrnostním vlivům. Ale nikde se moc nemluví o tom, že pokud jde o odolnost proti nárazům, otřesům, nebo nedej bože pádům, patří 70-200/2,8 k nejméně odolným objektivům a to opět bez výjimky u všech výrobců. Na vině je světelnost, tedy přesněji řečeno velký průměr (a tím i velká hmotnost) čoček uvnitř objektivu. Díky tomu, že se jedná o zoom, jsou čočky umístěny v poměrně dlouhé zoomovací kulise, na kterou při nárazu nevyhnutelně působí docela veliké síly díky páce, kterou vlastně tvoří.

Je tedy logické, že objektivy se světelností f/4 jsou na tom minimálně v tomto ohledu přece jen lépe. Konec konců o tom svědčí i jejich hmotnost pohybující se kolem cca 800 g, to je skoro polovina oproti světelnosti f/2,8. Samozřejmě se to projeví i na celkových rozměrech, ty čtyřkové 70-200 mm jsou o trochu kratší a o dost štíhlejší. Ale právě ta zmíněná skoro poloviční hmotnost, to je argument, kterému rozumí třeba krajináři, nebo starší fotografové, pro které je těžká výbava v podstatě nepoužitelná z jednoduchého důvodu: prostě ji neunesou. Bolest ramen a zad z nošení zbytečně přetížených fotografických brašen dříve či pozdějí čeká na každého z nás, pokud nebudeme k pořizování techniky přistupovat s rozumem. Co si budeme povídat, ona je světelnost f/2,8 sice super, ale rozhodně ji nepotřebují úplně všichni a ne vždy...

Co je nového

• Nový řídící systém Dual MPU (Micro Processing Unit) pro rychlejší a přesnější automatické zaostřování a vylepšený výkon stabilizátoru. Řídící systém využívá Dual MPU design s vylepšenou výpočetní kapacitou, jednotky MPU mají vestavěné výkonné bloky DSP (Digital Signal Processor), které dosahují rychlejšího a přesnějšího výkonu AF a důsledněji kompenzují vibrace. Tato funkce zajišťuje vynikající výkon v noci i při slabém osvětlení.
  Přidání systému MPU určeného pro zpracování kompenzací vibrací uvolňuje algoritmus nové generace, který zajišťuje nejvyšší výkon stabilizátoru obrazu ve své třídě, udržíte tedy až o 4 EV delší časy, než kdybyste fotili bez stabilizátoru.
• Fluoridová povrchová úprava přední čočky a konstrukce odolná proti vnikání vlhkosti - Fluoridová vrstva nanesená na povrch přední čočky odpuzuje vodu a olej, čímž umožňuje snadné odstranění otisků prstů, nečistot a šmouh. Tubus objektivu má těsnění u bajonetu a na dalších kritických místech, aby se zabránilo vniknutí vlhkosti a dešťových kapek.

• Kompatibilita s konzolí TAP-in, která přes USB připojení k počítači umožňuje snadno aktualizovat firmware a přizpůsobit funkce včetně jemných úprav AF a VC.
• Elektromagneticky ovládaná clona je nyní i ve verzi pro Nikon (Canon tento systém používá už dlouho).
• Kompatibilita s telekonvertory Tamron 1.4x a 2.0x, které zvyšují ohniskovou vzdálenost objektivu na 1.4 a 2.0 násobek původních hodnot. Oba telekonvertory jsou pečlivě navrženy a vyrobeny tak, aby poskytovaly mimořádně vysokou kvalitu obrazu.
• Zaostřovací vzdálenost 95 cm - Vylepšení ostřící a zoomovací vačky uvnitř tubusu objektivu snížilo minimální zaostřovací vzdálenost u tohoto modelu na 0,95 m, s maximálním poměrem zvětšení 1:3,1.

Kvalita obrazu

Všechny ukázkové fotky jsem fotil z ruky, tedy bez stativu, abyste si udělali co nejlepší obrázek o tom, jak funguje stabilizátor obrazu. Jsem si jist, že by byly fotky ze stativu ještě trochu lepší, ale na druhou stranu máte možnost prohlédnout si snímky vyfocené tak, jak je s největší pravděpodobností budete často fotit i vy.

Tamron 70-210mm F/4 Di VC USD mi připadá opticky naprosto perfektní. Velice dobře je korigována chromatická aberace - dokonce i při prohlížení surových dat v RAWu jí najdete jen výjimečně. O to menší problém to je, když vezmeme v úvahu, jak snadno dokážou zrovna aberaci odstranit kvalitní RAW konvertory.

Velkou radost jsem měl (a stále mám) z perfektní ostrosti i na plně otevřenou clonu, což je nastavení, které budete pravděpodobně používat docela často. Kresba je slušná na všech ohniscích.Všiml jsem si ale mírného zhoršení kresby vlivem difrakce. V kombinaci s tělem Nikon D810 se začíná projevovat už na clonách vyšších než cca f/11. Není se ale čemu divit, takhle se na D810 chovají prakticky všechny objektivy, je to určitá daň za vysoké rozlišení snímače, všechny obrazové vady se začnou projevovat daleko dříve, než u přístrojů s nižším rozlišením.

Pokud jde o kresbu na jednotlivých clonách, chová se objektiv celkem standardně. Tedy po mírném zaclonění je ostrost ještě lepší než na otevřenou clonu a nejlepší je cca při clonách f/5,6 - f/8. Už na cloně f/11 se mírně začíná projevovat zmíněná difrakce. Ovšem tohle se projeví nejvíc na foťácích s vysokým rozlišením snímače, jak jsem už psal.

Design, konstrukce, ergonomie, ovládací prvky

Tamron přišel s novým designem už před dvěma lety, takže všechny nové modely spolehlivě poznáte podle stříbřitého prstence u bajonetu. Na boku objektivu najdete přepínače automatického ostření a stabilizátoru. Musím říci, že nový design tlačítek se daleko lépe ovládá, než u předchozích modelů. Zoomování i zaostřování samozřejmě probíhá uvnitř objektivu, takže se nikde nic nevysouvá a neotáčí. To je důležité kromě možnosti kompletního utěsnění objektivu také pro snadné použití filtrů.

Další silnou stránkou je minimální zaostřovací vzdálenost pouhých 95 cm od roviny snímače - velice důležitá vlastnost pro portrétisty. Při troše dobré vůle to ocení i příznivci focení makra, protože se při ohniskové vzdálenosti 200 mm dostanete už na velice slušný detail. Je dobré vědět, že tuhle minimální zaostřovací vzdálenost nabízí Tamron momentálně jako jediný výrobce. Na paty mu šlape Sony FE 70-200mm f/2,8 GM OSS s 96 cm, pak následují objektivy Sony FE 70-200mm f/4,0 G OSS a Nikon 70-200mm f/4,0 AF-S ED VR se 100 cm a Nikon 70-200mm f/2,8 E FL ED VR se 110 cm, ostatní objektivy ostří od 120 až 150 cm.

Majitelé stativových hlav využívajících systém Arca-Swiss se mohou radovat z toho, že nemusí na objímku objektivu ještě připevňovat stativovou destičku. Samotná patka objímky je totiž kompatibilní se systémem Arca-Swiss a jde tedy použít přímo, což je perfektní. Bohužel se ale tahle objímka dokupuje zvlášť, ale tak je to i u konkurentů. Výrobce nejspíš (a asi i oprávněně) předpokládá, že na takhle lehký objektiv není stativová objímka bezpodmínečně potřeba.

Třešničkou na dortu je pak už jen kompatibilita s Tamron TAP-In konzolí, která umožňuje uživatelské nastavení některých vlastností objektivu, například přesnosti ostření a to na různých ohniscích a při různých vzdálenostech. Bezva je také možnost používat telekonvertory. Ty jsem bohužel v ruce ještě neměl, ale některé zdroje uvádějí, že především v případě 1,4x konvertoru není třeba řešit úbytek kvality obrazu - další dobrá zpráva.

Určitě nesmím zapomenout na utěsnění proti vnikání prachu a nečistot. Právě tohle bývá jeden z argumentů, proč si koupit raději dražší konkurenční objektiv. U Tamronu najdete navíc ještě ochrannou vrstvu přední čočky. Nečistoty se na ní neusazují zdaleka tak dobře jako na klasických antireflexních vrstvách a když už, jdou daleko lépe odstranit. To je další velká výhoda.

V balení najdete kromě přední a zadní krytky ještě sluneční clonu, která je tradičně s výřezy a poměrně hluboká, takže je opravdu funkční.

Autofokus a stabilizátor

Tamron 70-210mm F/4 Di VC USD má ostřící systém naprosto vynikající, pracuje velice rychle, tiše a naprosto spolehlivě a přesně. Je pravda, že ve srovnání se světelnějším Tamronem SP 70-200 mm f/2,8 Di VC USD G2 je ostření o trošku pomalejší (není divu, ta světelnost je samozřejmě znát), ale jak si můžete ověřit na ukázkových snímcích, bez problémů zvládá i moje oblíbené kajaky. Za autofokus tedy patří novému Tamronu veliká pochvala.

Podobné je to se stabilizátorem obrazu. Také funguje výborně, ale v porovnání se zmíněným světelnějším bratrem to není tak dokonalé. Ale ty avizované o 4EV delší expoziční časy s ním opravdu zvládnete. O půlku nižší cena s tedy projevuje i v tomto ohledu, což je myslím pochopitelné.