Zeiss Milvus 2,8/15

Popis

Extrémně širokoúhlých objektivů je v nabídce docela dost, namátkou CANON EF 14 mm f/2,8 L II USM, nebo NIKON 14/2,8 D AF (ten už se ale pokud vím neprodává). Mezi krajináři, fotografy architektury a interiérů, ale také mezi astrofotografy je velice oblíbený Samyang 14 mm f/2,8 ED AS IF UMC. Právě Samyang totiž za velice dobré peníze přináší především pro fullframe zrcadlovky nejen kýžený extrémně široký úhel záběru, ale také docela slušnou kvalitu obrazu. Hlavně fotografové hvězdné oblohy mají k dispozici prvotřídní objektiv Sigma 14/1,8 ART, který kromě vynikající kvality obrazu vyniká i při tak širokém úhlu záběru nebývalou světelností f/1,8. Dá se tedy říci, že je z čeho vybírat… Zeiss Milvus 2,8/15 nabízí ale víc, než byste na první pohled řekli. Kromě vynikající obrazové kvality (nepochybuji o tom, že i ostatní uvedené objektivy jsou opticky skvělé) je to i už zmíněné bezkonkurenční mechanické zpracování zaručující dlouhou životnost a maximální odolnost vůči stékající vodě a vnikání prachu. Tohle nemůže nabídnout bez výjimky žádný z konkurentů. A nabídnout nemohou ani další výhodu: ani jeden z objektivů podobných parametrů neumožňuje nasazení klasického šroubovacího filtru. To je pro mnoho fotografů velice podstatný argument rozhodující o výběru objektivu.

I když pro focení krajiny nebo architektury pravděpodobně budete používat vyšší clonová čísla (pro větší hloubku ostrosti), což zajistí i ideální kvalitu obrazu, existuje minimálně jeden fotografický obor, u kterého je velice důležitá maximální kvalita obrazu s perfektně korigovanými optickými vadami už při plně otevřené cloně. Je to astrofotografie.

Jak se fotí hvězdná obloha

Běžně se hvězdná obloha fotí relativně delším časem na více expozic, aby po jejich spojení vznikly ty známé čáry místo hvězd. V kombinaci s krásnou krajinou jsou to mnohdy parádní záběry.

Ale když chcete vyfotit hvězdy staticky, tedy aby vypadaly opravdu jako světelné body (nikoliv čárky vzniklé rotací Země a delší expozicí), musíte fotoaparát s objektivem umístit na tzv. paralaktickou montáž. To je zařízení, které během dlouhé expozice pootáčí fotoaparátem (nebo hvězdářským dalekohledem) tak, aby neustále mířil na stejné místo na obloze, takže se hvězdy pohybově nerozmažou. Ale zase se rozmaže krajina v popředí, takže potřebujete pořídit ještě minimálně jednu fotku krajiny v popředí a pak to všechno spojit v počítači…

A nebo si můžete pořídit Milvus 2,8/15 a snímek pořídit díky skvělé kresbě i na otevřenou clonu jako klasický jeden snímek. Ano, budete muset zvýšit citlivost (což ale se dnešní technikou není problém) a i tak budete exponovat třeba 10 vteřin. Je to sice dlouhý čas, ale ne tak dlouhý, aby se během něj hvězdy při tak širokém úhlu záběru stačily pohybově rozmazat…  Ukázková fotka byla pořízena časem 13 s při nastavené citlivosti ISO 3 200 a samozřejmě na plně otevřenou clonu - snímek je perfektně ostrý, kontrastní a bez rušivých obrazových vad.

Kvalita obrazu

Většinou to bývá tak, že extrémně širokoúhlých objektivů není při plně otevřené cloně obraz úplně dokonalý a bývá tedy stejně potřeba alespoň trochu zaclonit. Tak na to zde můžete zapomenout. Kresba je perfektní už na plně otevřenou clonu a perfektní je v celém rozsahu clon. Těžko se tedy určuje, při jaké cloně je nejlepší, ale řekl bych že maximum je tak od f/4 až do f/11.

Samozřejmě mě zajímala i rovnoměrnost kresby v ploše snímku. Při nízkých clonách jsou okraje snímku o něco méně ostré, ale to je docela běžné. Malá clonová čísla se tedy nemusíte obával použít ani pro ploché předlohy, nebo třeba už zmíněné záběry noční oblohy. Se zacloněním se samozřejmě perfektní ostrost dostane až do úplných rohů.

I v okrajích snímku by měly být rozostřené body v pozadí zobrazeny ve tvaru kruhů, respektive čoček, ovšem u tohoto objektivu má v podobné situaci bokeh podobu těžko definovatelných tvarů (vypadá to jako zvonečky, nebo šipky - této obrazové vadě se říká sagitální koma). Se zacloněním se ale koma ztrácí. Další obvyklou optickou vadou, se kterou se na ukázkových snímcích setkáte, je vinětace. Největší je jako vždy na otevřenou clonu a zhruba od clony f/4 až 5,6 je zanedbatelná.

Dalším důležitým faktorem je zkreslení, výrobce totiž uvádí, že je tento objektiv perfektní nejen pro focení přírody a krajiny (což mohu jednoznačně potvrdit), ale také architektury. A právě v tomto oboru je velice důležité co nejmenší zkreslení, aby se rovné line zobrazily skutečně jako přímky a ne oblouky. V ukázkových snímcích je dostatek fotek budov, takže si sami můžete ověřit, že zkreslení je zcela minimální. Když budete přísní, na některých snímcích ho skutečně najdete, ale je velice mírné a musíte se soustředit, abyste ho našli.

Chromatická aberace je jev, který se u podobných objektivů objevuje poměrně často. Jde o namodralý, nebo červený a zelený nádech na kontrastních hranách. Třeba na větvičkách proti světlé obloze. Aberace se obvykle hodně projevuje i mimo hloubku ostrosti, což bývá nepříjemné, ale dá se to softwarově odstranit při zpracování fotek v počítači. Vím, že některé Milvusy na aberaci docela trpí, proto jsem byl velice mile překvapen, když jsem se zde s aberací téměř nesetkal.

Moc mě také potěšily snímky v protisvětle a se sluncem přímo v záběru. Na několika ukázkových snímcích můžete vidět slunce v záběru a určitě pár reflexů najdete, ale je jich neobvykle málo. Skvělou zprávou je ale i perfektní přenos kontrastu, nedochází tedy k nepříjemnému závoji. Krajináři si s reflexy dokážou poradit, ale s tímhle objektivem to nebudou mít nijak těžké ani ti, kteří reflexy ze snímku odstranit nedovedou.

Design a kvalita zpracování

Milvus 2,8/15 je na tom s kvalitou zpracování v podstatě úplně stejně jako nejvyšší řada Otus, skutečně si neuvědomuji žádné rozdíly. Tělo objektivu je celokovové a kovová je dokonce i sluneční clona z vnitřní strany vyložená černým sametem. To je materiál, který neodráží prakticky žádné světlo, i takováhle “drobnost” se podílí na špičkové kvalitě obrazu. Jediný rozdíl vidím tedy jen v barvě nápisů, Otus je má vyvedené ve žluté, zatímco řada Milvus v tradiční bílé.

Milvus 2,8/15 nijak nevybočuje z řady ani pokud jde o design. Jeho vzhled je naprosto typický, ani na chvilku nemůžete pochybovat o tom, jaký že objektiv právě vidíte. Zaostřovací kroužek má pogumovaný povrch a není vroubkovaný, jak jsme zvyklí u většiny objektivů, ale je matný a hladký. Ničemu to nevadí, guma je příjemně adhezivní, takže neklouže. Ostřící prstenec je dostatečně široký, což je výhodné, když máte nasazené rukavice. Jeho chod je dostatečně dlouhý (přesně 119°) a samozřejmě naprosto plynulý, což je důležité pro přesné zaostření.

V balení najdete kromě přední a zadní krytky ještě tvarovanou sluneční clonu (není integrovaná jako u ostatních podobných objektivů). Už jsem o ní psal, je kovová a vyložená černým sametem, no paráda. Je poměrně velká a jako u spousty dalších podobných objektivů má výřezy. Důvod výřezů ve sluneční cloně je jediný: ušetřit na rozměrech. Účinnější totiž bývají sluneční clony plné, bez výřezů. A úplně nejlépe, když jsou obdélníkové a kopírují formát snímku. Jenže to se výrazně projevuje na rozměrech, takže s takovými clonami se stejně moc nesetkáváme.

Nesmím zapomenout na klasický clonový kroužek, kterým je vybavena verze pro Nikon. Clonu můžete nastavit pochopitelně i přímo ovládacími prvky na těle foťáku, jak jste zvyklí z autofokusovýh objektivů. Ale pokud tenhle objektiv nasadíte na staré kinofilmové tělo, bude stále plně funkční, tedy včetně možnosti nastavení clony. No a u těch nových těl je (samozřejmě) zaručen i kompletní přenos elektronických informací do těla. Takže kromě zaostřování (zde pouze ruční) se objektiv chová naprosto standardně, jak jsme dnes u moderních objektivů zvyklí.

Velice příjemné a pro filmaře vlastně hodně důležité je, že u clonového kroužku můžete vypnout “klikání” mezi jednotlivými kroky, takže clonu můžete nastavoval naprosto plynule.

Manuální zaostřování

V minulém odstavci jsem už psal o zaostřovacím prstenci, jde plynule a rotace je dostatečná na to, abyste mohli velice přesně zaostřit i v situacích, kdy pracujete s malou hloubkou ostrosti. Nedokážu posoudit, jestli je to jenom můj vlastní problém, ale přes hledáček zrcadlovky prostě nedovedu úplně přesně zaostřit. A to mám Nikon D810 (hledáček je tedy dostatečně velký sám o sobě) a používám ještě 1,3x zvětšovací očnici. Takže obraz v hledáčku je skutečně ohromný. Ale mám normální matnici určenou primárně pro autofokusové objektivy. Chtělo by to matnici určenou pro manuální zaostřování. Takovou, která je vybavena mikroprizmatickým polem, nebo zaostřovacím klínem, jak jsme byli zvyklí u mechanických filmových přístrojů. Přesně zaostřit se mi podařilo ale přes displej, tam to nebyl nikdy žádný problém. Už aby se víc rozšířily bezzrcadlovky s elektronickým hledáčkem a funkcí Focus Peaking, tedy s barevným zvýrazněním zaostřených objektů.

Faktem ale zůstává, že vlastně ani moc zaostřovat nemusíte. Takhle širkoúhlý objektiv nabízí ohromnou hloubku ostrosti sám o sobě, takže pokud k tomu ještě zacloníte, je v záběru ostré prakticky všechno - stačí jen předostřit na hyperfokální vzdálenost a je to...

Pro koho je vhodný

Objektiv Zeiss Milvus 2,8/15 je prostě extrémně širokoúhlý, úhel záběru je cca 110° a to je opravdu hodně. Perfektně se tedy hodí třeba pro fotografování krajiny, kde dokáže dokonale zvýraznit popředí při maximální hloubce ostrosti. Ale překvapivě výkonný je i pro focení architektury nebo interiérů, protože nabízí vzhledem k tak širokému úhlu záběru nebývale malé soudkové zkreslení, takže všechny svislé a horizontální linie zobrazuje skutečně téměř rovné. Samozřejmě je v takovém případě extrémně důležité držet osu objektivu přesně vodorovně, což není bez stativu úplně snadné. Při sebemenším náklonu se totiž všechny vertikály začnou naklánět. Docela dobře tedy dokáže nahradit daleko dražší tilt-shift objektivy, které si s perspektivou záběru dokážou poradit po svém. Samozřejmě je třeba brát v úvahu popředí záběru, aby nebylo nepřirozeně deformované. Při troše snahy se dá použít třeba i na reportáže, kde můžete skvěle využít velké hloubky ostrosti, ale pak je nutné počítat s tím, že okraje záběru zcela zdeformují všechny obličeje nebo končetiny, které nabývají naprosto nepřirozených tvarů.