VOIGTLÄNDER 90/3,5 APO-Lanthar SL II pro Pentax

Ohnisko a světelnost
Plno formátové objektivy mají tu výhodu, že je lze použít jak na klasické a fullframové DSLR fotoaparáty, tak i na přístroje s menším APS-C snímačem. Fotografové tak mohou během chvíle se stejným objektivem fotografovat portréty na filmovou podložku s jemnozrnným materiálem i na digitální fotoaparát s nastavenou odlišnou citlivostí a barevností. Ohnisková vzdálenost 90 mm (135 mm, ekvivalent kinofilmu) je díky tomu, že nezkresluje snímanou scénu optimální pro sportovní, produktovou, ale také portrétní fotografii, kde je vlivem světelnosti F/3,5 dosažena minimální hloubka ostrosti. Nejnižší clonové číslo je f/22. Devítilamelová clona dodává světelným zdrojům pohybujících se mimo rovinu zaostření příjemně vyhlížející bokeh.

Optická stavba
V optické soustavě skládající se z 7 členů v 5 skupinách jsou zahrnuty speciální členy, které potlačují optické vady včetně chromatické aberace, jež je způsobena špatným spojením světelných paprsků s různou vlnovou délkou. Přenesený kontrast a barevná škála fotografované scény je brilantní i při odclonění objektivu. Antireflexní vrstvy potlačují rušivé odlesky vznikající při fotografování v náročných světelných podmínkách, například v protisvětle, na sněhu apod. Poměr zvětšení je 1:3,5.

Zaostřování
Manuální zaostřování je plynulé a nejkratší rovina zaostření je 0,5 m od roviny záznamového media (film či senzor) vyznačené na těle fotoaparátu.

Tělo objektivu
Tělo objektivu je pracho i vlhkotěsné a jeho zvýšená odolnost proti mechanickému poškození je dána robustním vyztužením. Průměr filtrového závitu je 52 mm.

Obsah balení
Voigtländer APO-LANTHAR 90 mm F3,5 SL II
Přední krytka
Zadní krytka
Sluneční clona
Makropředsádka

Stránky výrobce (DE/ENG)

Dlouholetá tradice při výrobě optických zařízení dokládá vysokou oblibu, jíž se tyto skvosty těší. Příjemným faktem je, že jméno Voigtländer hraje v historii fotografie důležitý mezník mimo jiné již proto, že vídeňský optik a nositel tohoto jména společně s vynálezcem J. M. Petzvalem, zvýšili, počátkem 19. století, světelnost objektivu na F3,5 (do té doby byla běžná světelnost F16). To přispělo nejen k rozvoji fotografické techniky, ale a to hlavně k rozkvětu fotografie samé.