Analog: jak zvětšovat fotky doma?

Černobílá zvětšenina má krásnou duši

Proč bychom si měli vlastní fotografie vyvolávat, když to v profesionálních laboratořích umí tak dobře? U filmu je to jasné, máte v rukou to nejcennější – fotografický obraz v čistém stavu, na který můžete použít tu nejvybranější fotografickou chemii a vyvolat ho přesně podle sebe. U fotografií je to úplně stejné. U profíků to sice umí skvěle, ale autorský vklad tam prostě bude chybět. Když se vám podaří proniknout do světa fotografických postupů, nebudete chtít jinak! Časem totiž zjistíte, že zvětšování je něco jako práce ve Photoshopu. Máte spoustu možností, jak snímek ovlivnit k lepšímu – plošně i lokálně. Je jen na vás, jak hluboko se budete chtít ponořit.

Možná se ptáte, proč budeme dnes vyvolávat „jen“ černobílé fotografie a ne barevné? Copak se to tak liší? Ano, vyvolání barevné zvětšeniny je opravdu vyšší dívčí vyžadující speciální zvětšovací metody. Je nutné dodržet zcela přesné ovládání barevnosti světla a to pomocí filtrů, objektivu nebo tzv. barevné hlavy. K vyvolání černobílé fotografie potřebujete pouze klasický zvětšovák, nějakou tu chemii, papíry, fotografické misky (ne, že budete krást v kuchyni ty polévkové) a klasické pomůcky, které určitě už máte pro vyvolávání filmů, jako jsou teploměr a odměrné válce.

Temná komora

Pro fotokomoru, ve které budete vyvolávat zvětšeniny, platí stejná základní pravidla jako pro fotokomoru, ve které pracujete s filmy. Je dobré, aby šla místnost snadno zatemnit, aby disponovala tekoucí vodou i elektřinou a pokud možno omyvatelnou podlahou z materiálu, který nepodléhá snadné zkáze, pokud ho polijete fotografickou chemií. Moje první fotokomora byla v dětském pokoji s parketami a vyžrané fleky od vývojky jsou tam dodnes. Zároveň je nutné, aby bylo v tomto prostoru dost místa na umístění zvětšovacího přístroje, který je poměrně prostorově výrazný, a vyvolávacích misek. Z toho plyne další věc – vaše fotokomora by měla v ideálním případě obývat prostor, který nepotřebujete každý den k jiným účelům. V opačném případě budete muset všechny ty těžké krámy (ano, zvětšováky bývají opravdu poměrně robustní) pořád stěhovat sem a tam. Jednoduchým řešením je pořádat velké vyvolávací akce, ale je dobré počítat s tím, že vyvolat desítky fotek najednou je Herkulovský úkol. Dokud nebudete mít vyvolávání v ruce, může vám jedna fotografie trvat občas až nesnesitelně dlouho :)

Potřebné vybavení a materiály

Kromě výše zmíněných prostorových dispozic (tma, voda, elektřina), je nutné vlastnit nějaké to vybavení. V první řadě si pořiďte zvětšovací přístroj, min. 3 kusy fotografických misek ve velikosti odpovídající rozměrům fotopapíru (vždy je lepší pořídit větší než menší, kdybyste chtěli vyvolávat i velké formáty) a fotografické červené světlo, bez kterého se budete jen těžko orientovat v prostoru. Dále je dobré vlastnit – maskovací rám na zvětšeniny, spínací hodiny, ochranné rukavice a pinzetu (pro manipulaci s papírem při máchání v roztocích). Pak jsou tady příjemné doplňky jako prosvětlovací pult s lupou, na kterém si důkladně prohlédnete každý snímek na negativu, rámeček na vyvolání tzv. kontaktů / expoziční zkoušky (stačí však destička čirého skla), pračka papírů (sušička, řezačka, leštička...) atd. atd. Je toho hodně, čím si můžete svůj pobyt v temné komoře maximálně zpříjemnit.

• Fotografický papír se skládá z fotocitlivé emulze (halogenidy stříbra rozptýlené v koloidním materiálu) a papíru (barytové papíry), nebo plastové podložky (RC papíry). Na výběr jsou 3 základní druhy gradace – neboli kontrastu – a to měkká, normální a tvrdá. Pokud máte nezamýšleně kontrastní negativ, použijete měkký papír a naopak. Dalším druhem jsou papíry s proměnnou gradací (multigradační), které spolu se sadou speciálních filtrů vystačí pro každý typ kontrastu.
• Fotochemie – stejně jako u negativů, vyvoláváme fotky v roztocích speciální fotografické chemie. Koupit si můžeme buď koncentráty, které jen rozředíme na požadované množství, nebo prášek, kterému musíme do roztoku vlastnoručně pomoci. Každá fotka projde roztokem vývojky, přerušovače a ustalovače.

Prostorové uspořádání

Každá temná komora by se měla rozdělit na dvě části – suchou a mokrou. Mokrá část by měla být tak velká, aby pojala všechny misky na chemické roztoky, v suché části by měl stát zvětšovací přístroj, spínací hodiny a další vybavení související s jemnou prací s negativy (suchým negativům připraveným na zvětšování jakýkoliv kontakt s chemií zrovna neprospívá). Toto dělení platí pro ideální případ stálé fotokomory. Pokud jste omezeni na prostoru, budete samozřejmě rádi, že se vám všechno vybavení vůbec někam vejde. Ale jakés takés oddělení suché a mokré části je dobré dodržovat za všech podmínek, nedostatečné zabezpečení vás může stát život cenných filmů.

• Nejdůležitějším prvkem celé temné komory, pokud máte v plánu vyvolávat vlastní zvětšeniny, je rozhodně zvětšovací přístroj. Jedná se o vertikálně umístěný projektor, který promítá obraz na základní desku. Je důležité, aby bylo světlo pravidelně rozložené po celé obrazové ploše. Při ubývajícím světle směrem do krajů nebudou vaše zvětšeniny ideálně vyvolané!

Vytváříme první černobílé zvětšeniny

Náhledové kontakty / proužková epoziční zkouška

Je výhodné pořídit si z vyvolaného negativu kontaktní kopii – list fotografického papíru, na kterém jsou okopírované všechny snímky. Velmi vám to pomůže při výběru snímků a třeba i následné evidenci negativů. Kontaktní kopie obsahuje snímky různých expozic. Jak to vyladit, abyste alespoň rámcově tušili, jakou nastavit na zvětšováku clonu a čas? Vytvořte si proužkovou zkoušku pro 2 různé expozice, snadno pak stanovíte nejvhodnější parametry.

1. Při ochranném světle položte na desku zvětšováku fotografický papír (ideálně měkké gradace, která je nejtolerantnější k odchylkám expozice) a pomocí světla s červeným filtrem se přesvědčte, že je osvětlen na celé ploše.
2. Vyrovnejte na světlocitlivou stranu papíru negativy emulzí dolů (tzn. matnou stranou) a přitiskněte je průhlednou skleněnou destičkou. 
3. Zacloňte na 5,6. V případě, že je negativ řídký, zacloňte na 8 nebo 11.
4. Odstraňte červený filtr před objektivem a exponujte 5 vteřin. Po uplynutí této doby zakryjte polovinu fotopapíru a exponujte dalších 5 vteřin.
5. Snímek vyvolejte a vyhodnoťe proužkovou zkoušku. Jelikož bude jedna část výrazně tmavší než druhá, je na čase vymyslet ten nejvhodnější kompromis!

Vyvolání exponovaného materiálu

​Je jedno, jestli jste právě exponovali proužkovou zkoušku nebo už je na světě první fotka. Osvícený materiál je třeba vyvolat! Proces vyvolání pozitivního materiálu je v principu stejný jako u negativu, liší se jenom v druhu použité chemie, vyvolávacích časech a vybavení (misky místo tanku). Na první pohled to sice vypadá, že se procesy liší ve všem, ale není tomu tak. Vývojka, přerušovací lázeň, ustalovač, vypláchnutí ve vodě. Je to stejné!

1. Do misky s vývojkou vložte osvícený fotopapír tak, aby byl celý důkladně ponořený a spusťe časomíru. Vyvolávací časy najdete na balení zakoupených roztoků.
2. Jemně miskou kolébejte. Obraz začíná pomalu vylézat!
3. Uchopte pinzetou papír za roh a opatrně jej vytáhněte. Po krátkém odkapání (vývojka stále účinkuje!) jej vložte emulzí dolů do přerušovací lázně. 
4. Po uplynutí doby, vložte papír do ustalovače, ve kterém s ním 15–20 vteřin pohybujte. Poté jej nechte v klidu dál ustalovat.
5. Po skončení celého procesu vyperte fotografii důkladně ve vodě. Zbytky chemikálií povrchu nesmírně škodí a mohou snímek poškodit!

Jak na první zvětšeninu

Je to snadné! Pokud jste úspěšně vyvolali náhledový kontakt a máte už alespoň matnou představu, jaké parametry budete nastavovat, přichází čas na vytvoření opravdové fotky.

1. Nastavte výšku zvětšováku a maskovací rámeček (usazený na základní desce v místě promítaného obrazu) tak, aby umístění odpovídalo vybranému fotopapíru. Nechte si na okraji prostor pro rámeček.
2. Ujistěte se, že negativ i rámeček zvětšováku jsou bez viditelných nečistot a prachu. Vložte do rámečku vybraný negativ.
3. Zhasněte bílé světlo a rozsviťte červené ochranné světlo. Zapněte osvětlení zvětšováku, při nezacloněném objektivu vyberte výřez a zaostřete. Nyní přichází čas na úpravu detailů jako správná poloha maskovacího rámečku, doostření atd.
4. Zacloňte.
5. Vytvořte proužkovou zkoušku! Po vyvolání/vyhodnocení už to můžete zkusit „naostro“!

Jaká je vaše první fotka? Vypadá díky štěstí začátečníka dokonale, nebo nese pár klasických nešvarů prvních zvětšenin? Nejspíš toho objevíte hodně. Stopy prachu a chlupů – rámeček zvětšováku není nikdy dost vypucovaný (pokud máte domácí mazlíčky, pucujte raději od rána do večera), nesprávný kontrast, křivé zarámování, neostrost, špatně nastavená expozice. A jak poznat kvalitní zvětšeninu? Měla by mít hluboký rozsah tónů, od čistě bílé po hluboce černou. Žádná z krajních pozic spektra by na snímku neměla převažovat, ale vždy záleží na konkrétním snímku. Pro začátek by se vaším cílem mělo stát plné ovládnutí techniky. Abyste byli schopni vytvořit čisté, objektivně správně vyvolané snímky bez chyb a defektů. A to není zrovna jednoduchý úkol!

Pokud jste dočetli až sem a cítíte se trochu vyděšeně, protože je toho prostě moc, nezoufejte! Pořád je tady skvělá a dostupná možnost vyvolání fotek v profesionální laboratoři. Jak jsem psala na začátku, výsledné snímky budou vypadat skvěle a vy budete mít v ruce něco, za co se rozhodně nemusíte stydět. Bez práce a nutnosti budování vlastní fotokomory.

Autorka textu a fotografií: Michaela Doušová

Další díly seriálu - Analog

• 01 - Analog: proč fotit na film?
• 02 - Analog: jaké filmy používat?
• 03 - Analog: jak doma vyvolat černobílé i barevné filmy?
• 04 - Analog: jak zvětšovat fotky doma?
• 05 - Analog: jak ukládat i vystavovat fotky?
• 06 - Analog žije! Vplujte do jeho světa v našem seriálu