Dírkové komory

Filtr
Dostupnost

Značka
Nebyl nalezen žádný výsledek.

Cena

Otvor (clonové číslo)

Formát snímku

Filmový materiál (formát)

Potřebujete poradit? Využijte náš ONLINE CHAT
1 položka

Dírkové komory

Více o kategorii

Dírková komora, známá také pod názvem pinhole, je nejjednodušší způsob zobrazování, fungující na principu camery obscury, známé již mnoho století.

Obraz se promítá malou dírkou na protější stěnu zatemněného prostoru. Tento jev lze využít i při fotografování. Stačí vložit světlocitlivý materiál do bedýnky s malým otvorem ve stěně bez jakýchkoli čoček. K tomuto účelu může sloužit třeba krabička od zápalek, nebo klidně i celá místnost. Pinhole, nebo také dírková komora, která se v minulosti používala poměrně zřídka, spíše jen jako zvláštní druh fotografie, se dnes těší stále větší oblibě.

Fotografický svět je přesycen množstvím stále novějších, technicky dokonalejších přístrojů napěchovaných nejmodernější technologií. Jsme obklopeni miliony digitálních snímků, vypiplaných v grafických editorech, které jsou často výtvorem stroje než fotografa. Proto se stále více tvůrčích fotografů po celém světě vrací k jednoduchosti a používá dírkovou komoru.

Jak funguje camera obscura?

Camera ObscuraPrincip camery obscury neboli dírkové komory byl znám již před naším letopočtem. Už v 5. století př. n. l. na něj upozornil čínský filizof Mo Ti a v roce 350 př.n.l. jej popsal i Aristoteles. Od té doby se tímto jevem zabývalo několik osobností, mimo jiné i Leonardo da Vinci. Používána byla pro pozorování astronomických jevů, umožnila pozorování vztahů mezi lidským zrakem a perspektivou, méně zdatným malířům umožnila věrné překreslování vnější reality a počátkem 19. století se stala i prvním fotografickým aparátem. Josephu Nicéphorovi Niépceovi se s ní podařilo pořídit první heliografické snímky (nejstarším dochovaným snímkem je heliografie grafického listu, na němž vede mladý chlapec koně do stáje. Předpokládaný rok pořízení 1825). Od těch dob je dírková komora stále více skloňována s fotografií a ani dnes není možné pořídit fotografii, jejíž latentní obraz by nevznikl projekcí světelných paprsků prošlých skrze otvor či objektiv na záznamové medium umístěné v zatemněné komoře fotoaparátu.

Proč vyzkoušet focení na dírkovou komoru? 

Fotografování s prapředkem dnešní fotografie vás dovede k úplným začátkům oboru. Jednoduchý princip, na kterém je dírková komora založena umožňuje velmi kreativní tvůrčí proces, který na rozdíl od analogové i digitální fotografie, nemáte tak docela pod kontrolou a jeho výsledek může být vždy překvapením. 

Dírková komora, známá také pod názvem pinhole, je nejjednodušší způsob zobrazování, fungující na principu camery obscury, známé již mnoho století.

Obraz se promítá malou dírkou na protější stěnu zatemněného prostoru. Tento jev lze využít i při fotografování. Stačí vložit světlocitlivý materiál do bedýnky s malým otvorem ve stěně bez jakýchkoli čoček. K tomuto účelu může sloužit třeba krabička od zápalek, nebo klidně i celá místnost. Pinhole, nebo také dírková komora, která se v minulosti používala poměrně zřídka, spíše jen jako zvláštní druh fotografie, se dnes těší stále větší oblibě.

Fotografický svět je přesycen množstvím stále novějších, technicky dokonalejších přístrojů napěchovaných nejmodernější technologií. Jsme obklopeni miliony digitálních snímků, vypiplaných v grafických editorech, které jsou často výtvorem stroje než fotografa. Proto se stále více tvůrčích fotografů po celém světě vrací k jednoduchosti a používá dírkovou komoru.

Jak funguje camera obscura?

Camera ObscuraPrincip camery obscury neboli dírkové komory byl znám již před naším letopočtem. Už v 5. století př. n. l. na něj upozornil čínský filizof Mo Ti a v roce 350 př.n.l. jej popsal i Aristoteles. Od té doby se tímto jevem zabývalo několik osobností, mimo jiné i Leonardo da Vinci. Používána byla pro pozorování astronomických jevů, umožnila pozorování vztahů mezi lidským zrakem a perspektivou, méně zdatným malířům umožnila věrné překreslování vnější reality a počátkem 19. století se stala i prvním fotografickým aparátem. Josephu Nicéphorovi Niépceovi se s ní podařilo pořídit první heliografické snímky (nejstarším dochovaným snímkem je heliografie grafického listu, na němž vede mladý chlapec koně do stáje. Předpokládaný rok pořízení 1825). Od těch dob je dírková komora stále více skloňována s fotografií a ani dnes není možné pořídit fotografii, jejíž latentní obraz by nevznikl projekcí světelných paprsků prošlých skrze otvor či objektiv na záznamové medium umístěné v zatemněné komoře fotoaparátu.

Proč vyzkoušet focení na dírkovou komoru? 

Fotografování s prapředkem dnešní fotografie vás dovede k úplným začátkům oboru. Jednoduchý princip, na kterém je dírková komora založena umožňuje velmi kreativní tvůrčí proces, který na rozdíl od analogové i digitální fotografie, nemáte tak docela pod kontrolou a jeho výsledek může být vždy překvapením.