Zimní sporty - maturita pro fotografa!

Základy sportovní fotografie

Se sportovní fotografií se na lyžích setkáte docela často. Znáte to: „Jéé, ty máš foťák. Vyfotíš mě za jízdy? To bude hned.“ Tak za prvé: hned to nebude. Udělat dobrý záběr pohybujícího se objektu chce trochu přípravy, notnou dávku trpělivosti a dostatek zkušeností. A za druhé: fotit se nedá kdykoliv kdekoliv. Respektive dá, snímek ale může mít k záběrům Bodeho Millera hodně daleko. V druhém dílu našeho seriálu se pokusíme shrnout pravidla, na která byste měli myslet při focení sportovní fotografie.

Jaký vybrat fotoaparát?

Jestliže u statické fotografie platilo, že velký, těžký foťák může pomoci, ale není bezpodmínečně nutný, záběry pohybujících se lyžařů už s mobilem nepořídíte. A když, tak opravdu obtížně. Ideální je pořídit si nějaký typ zrcadlovky. Zde bohužel platí, že cena ovlivňuje fotografii až v první řadě. Je to jako s výbavou na lyže. Čím horší máte podmínky, tím víc oceníte kvalitu. Fotoaparát určitě nevybírejte podle počtu nejrůznějších sofistikovaných funkcí. V praxi budete často fotit manuálně a nevyužijete ani automatické ostření, natož cokoliv, co zní ještě složitěji. Důležitá je velikost čipu, dynamický rozsah, rychlost ostření a odstup signálu od šumu – což laicky znamená, jak kvalitně budete moci fotit za zhoršených světelných podmínek. Ptejte se také na typ bajonetu, i když ten vám „vypadne“ po volbě konkrétní značky sám.

Jak s foťákem lyžovat?

Nejčastějším problémem při představě fotografování v horách s pořádným přístrojem je, jak s ním budeme lyžovat. Velké, těžké hořčíkové tělo a nedej bože pár objektivů už není věc, kterou si můžeme hodit do kapsy a vyrazit. Různé fotobrašny přes rameno nebo na pásek jsou pro tento účel nepraktické a až nebezpečné. Uložit výbavu do obyčejného báglu také není zrovna vzorem ergonomie.

Ideální je pořídit speciální fotobatoh (LOWEPRO Whistler BP 450, TAMRAC Corona 20 atp.), u kterého se ptejte třeba po bočním přístupu. Ideálně si během nákupu vyzkoušejte, jak se foťák ze zad vyndavá jednou rukou, aniž byste museli batoh sundavat ze zad. Ti, kdo to s focením myslí vážně, ocení masivní batožinu, u které je základem přístup přes záda. Není nic horšího než pokládat batoh do rozbředlého sněhu tou částí, která následně putuje na váš chrbát. Uvidíte, že na kopci budete z takových pomocníků nadšeni.

LOWEPRO Whistler BP 450

Přístup přes záda je u větších fotobatohů nezbytný. Tělo fotoaparátu i objektivy jsou tak jednak dobře chráněni a zároveň nemusíte složitě přemýšlet kam ruksak položit. 

Stativ, světla a blesky

Jak už jsme psali v minulém díle, velkým problémem fotografování na lyžích je zima. Ta není jiná, ať fotíte krajinu, nebo pohyb, a boj s ní je věčným evergreenem zimních záběrů. Opakujeme: rozhodně nepodceňte teplé ruce. Ideálem jsou dvoje rukavice: jedny tenčí, třeba vlněné, druhé teplé. Nezapomeňte na baterie. V chladu se vybíjejí mnohem rychleji. Uchovávejte je v teple.

Co se týká dalších komponentů, je potřeba si ujasnit, zda budete fotit ze stativu, nebo nikoliv. Určitě to není špatný nápad – lyžař vám stejně musí projet po dané trase a vy tedy můžete přesněji předostřit atp. Na druhou stranu, ve sněhu je manipulace se stativem náročná, dobré záběry jdou udělat i bez něj. Dost často budete potřebovat světla, kterým si lyžaře přiblesknete. Není třeba tahat velké studiové reflektory, ale pouhý blesk může být málo (i když na začátku je mnohem lepší než nic). Záleží na podmínkách.

Foťte na manuální režim a ruční zaostřování. Dnešní přístroje sice umí se zaostřováním divy, sníh a kontrastní pozadí ale stále nezvládají stoprocentně. Určitě nechcete riskovat, že záběr buď vůbec nevznikne, nebo bude ostré něco jiného než jezdec. Ještě před průjezdem si vyberte místo, kde se budete snažit lyžaře zachytit. Na něj následně naexponujte, zaostřete automatikou, zamkněte AF a čekejte. Jestliže jste fotoaparát umístili na stativ, dívejte se na lyžaře. Pokud fotíte z ruky, používejte hledáček.

Jak fotit a volba objektivu

Snažte si s fotografovaným lyžařem dopředu domluvit nejen přesnou stopu, ale i další věci. Dobře vypadá, když se podaří v oblouku třeba vyhodit sníh. Pozor na to, kde stojíte. Ty nejlepší záběry vznikají z míst, kde to „nejvíc smrdí“. Už několikrát se mi stalo, že lyžař nezvládl oblouk a já měl co dělat, abych zachránil výbavu (i vlastní kůži). Každopádně platí: když chcete dobrou fotku, musíte riskovat. Ale používejte zdravý rozum a dodržujte stanovená pravidla, viz. usmrcení fotografa při Rally Monte Carlo před pár dny... Po expozici se na záběr podívejte a proberte ho s jezdcem. Co vypadá jako technicky dokonalá fotka, nemusí být bez chyb po sportovní stránce. Takový záběr je pak k ničemu. Nic nepomůže, že je ostrý jak japonský nůž a za horizontem že zapadá slunce.

Co se týká místa, kde fotit, poradit ideální záběr nedokážu. Vždy záleží na místě. Obecně platí, že sjezdovka bez stromů a čehokoliv okolo je nuda. Jděte do lesa. Najděte něco poblíž, co umístíte do pozadí. Důležité je pohlídat si horizont. Když foťák špatně natočíte, bude lyžař vypadat, jako že jede po rovině. Naopak, když pootočíte obráceně, je fotka dramatičtější (kopec prudší). Pozor ale na pozadí. Šikmou skálu nepoznáte, padající dům věrohodně působit nebude. Stoupněte si trochu z boku. Vyvarujte se širokoúhlých záběrů a když, umístěte do rohů něco neutrálního. Akci fotím většinou do pravé dolní čtvrtiny (zlatý řez). I když záleží, kam budu fotku používat. Nejde to unifikovat. Někdy může paradoxně zafungovat i kompozice na střed: musíte ale vědět, proč ji děláte (prostředí, účel fotografie)! Pozor na čelní pohled, je při něm třeba dobře zaostřit. Spoléhat se na autofocus by bylo odvážné. Místo, na které jste předostřili, si nějak v hlavě „označte“ (tyč u sjezdovky, strom atp.), jinak ho netrefíte.

NIKON 24-70/2,8 G ED AF-S

Náš tip pro sportovní snímky. Profesionální objektiv s vysokou světelností, standardním rozsahem zoomu a ultrazvukovým zaostřovacím motorem pro rychlé a tiché zaostřování.

Na rozdíl od krajin, u akčních záběrů se vyplatí sáhnout po zoom objektivech. Opět bude hrát roli jejich světelnost, případně citlivost fotoaparátu. S časem závěrky byste se neměli dostat pod 1/800.

Článek vznikl ve spolupráci s redakcí časopisu Skimagazín.

Fotografické kurzy

Myslíte to s fotografováním vážně? Začínáte s focením a rádi byste se učili od profíků? Jste zkušení fotografové co vědí, že zlepšovat se dá stále a pořád?Prohlédněte si nabídku fotokurzů firmy FotoŠkoda.

Nechte se vést třeba právě autorem tohoto rádce Jakubem Doudou.

Kuba je profesionální fotograf se specializací na sportovní fotografii. Nejčastěji fotí bikery, in-line bruslaře, skateboardisty a právě lyžaře. S jeho prací se můžete setkat v reklamě, v produkci společnosti RedBull, agentury Loosers nebo v magazínech a novinách. Ze špičkových lyžařů fotil třeba Martina Koukala.

Profesionální výbava: fotoaparát Nikon D800, Objektivy 14–24 mm f/2.8, 24–70 mm f/2.8, 70–200 mm f/2.8, 24 mm f/1.8, 50 mm f/1.8.

Domovský portál Jakuba Doudy

První díl seriálu fotíme s CFŠ