Přechodové filtry

Přechodové filtry jsou velmi oblíbeným nástrojem mnoha fotografů, zvláště těch, co se zaměřují na focení krajinek. Současně zde platí, že bez pomoci právě přechodových není ani možné některé typy scén technicky správně realizovat. Jako ukázkový příklad si zde můžeme uvést fotografování v protisvětle (východy nebo západy slunce). U těchto a podobných typů scén se běžně stává, že máme část scény buďto přeexponovanou (nebe) nebo naopak podexponovanou (zem). K tomu dochází z důvodu omezeného dynamického rozsahu senzorů digitálních fotoaparátů.

DR versus digitální fotografie

Omezený dynamický rozsah (DR = Dynamic Range) spolu s vysokou mírou digitálního (obrazového) šumu patří mezi dvě největší indispozice moderní digitální fotografie. Digitální senzory současných fotoaparátů disponují dynamickým rozsahem běžně od 10 do 15 EV (záleží na typu konkrétního modelu, typu a značky). Jenže krajina v létě má běžně dynamický rozsah mezi 14 a 18 EV (v případě vysoce kontrastních scény typu západ/východ slunce to může být ještě více). Digitální technika pak logicky nemá šanci celou jasovou škálu dané scény zachytit. V takových případech se tedy musíme rozhodnout, zda-li ve scéně „obětujeme“ jasy nebo stíny. Další možností, jak obejít problém s vysokým dynamických rozsahem je HDR fotografie, což není nic jiného než složení 3 a více snímků s různou expozicí v jeden celek. Třetí – a svým způsobem vlastně ideální možností – je použití fotografických filtrů! Konkrétně přechodových fotografických filtrů. 

Přechodové foto filtry

Rozšiřují dynamický rozsah scény a pomáhají digitálním snímačům zaznamenat více informací ze snímané scény. Technicky samozřejmě žádné další obrazové informace nevytváří ani nepřidávají ale velmi chytře řeší potíž s dynamickým rozsahem výrazně kontrastních scén. Přechodové filtry ubírají světlo tam, kde je ho příliš. Obraz pak není v jasově nejvýraznějších oblastech přeexponovaný, ale zůstávají i zde zachovány detaily a kresba. Naopak, i ty nejtmavší místa ve scéně si stále udržují kresbu a texturu. V praxi to funguje tak, že přechodové filtr jsou částečně ztmavené, zbytek filtru je čirý, zcela průhledný a barevně neutrální. Přechodový filtr tedy kombinuje přechod od zabarveného (neutrálně-šedého) povrchu až po zcela čirou část. 

Absorpce světla, faktor ztmavení

Nutno však počítat s úbytkem světla např.: -1 nebo -2 EV (1 až 2 clonová čísla). Každý filtr by měl ve své specifikaci obsahovat údaj o tzv: “faktoru absorpce světla”, tedy kolik světla ubývá při průchodu filtrem. Jde o rozdíl množství světla, které by prošlo bez filtru versus světlo, které projde s filtrem. Hodnota úbytku světla se udává v násobcích (2x, 4x, 8x – filtr ubírá 2x, 4x, 8, světlo), v % nebo v EV jednotkách či clonových číslech. Hodnota úbytku například 6 EV značí pokles světla 64x (2 x 2 x 2 x 2 x 2 x 2). Nejpoužívanější jsou šedé neutrální kruhové filtry s propustností 25 % (vhodné např.: pro architekturu) a 50 % (vhodné např.: pro krajinu) ve svém nejtmavším místě.  

Základní dělení přechodových filtrů:

• Šedé (Gradual grey) v různých procentech propustnosti
• Barevné - pro kreativní fotografii, nejčastěji jde o různé odstíny modré nebo hnědé barvy
• Primární vlastností šedých přechodových filtrů je prevence přepalů
• Vyrovnávají rozdíl mezi nasvícením oblohy a krajiny
• Zvýrazňují mraky, obloha tak získá krásnou hloubku i kontrast
• Snadné nastavení horizontu díky otáčivé obroučce (kruhové filtry)

Využití v praxi

Typicky přechodový filtr použijeme pro ztmavení oblohy a to platí například i v protisvětle. Přechodový filtr je rozdělen na ztmavenou část (do poloviny nebo třetiny plochy filtru) a čirou, neutrální část. Ztmavená oblast je označována faktorem ztmavení (viz výše, příklad: ND 2, ND 4, ND 8). Podobně jako polarizační filtry, jsou i přechodové filtry v otočné obroučce, kvůli možnosti libovolného natočení. Při práci s přechodovými filtry se můžeme setkat i s některými neduhy. Například přechodové filtry v kombinaci s širokoúhlými objektivy. V obraze nám může překážet obruba filtru. Pro tyto případy máme k dispozici filtry s tenkými obroučkami (slim), které jsou vhodnější jak pro širokoúhlé záběry, také mají lépe potlačenou vinětaci. Extrémně širokoúhlá skla (fish-eye, rybí oko) naopak zcela vylučují použití konvenčních filtrů, řešením je redukce nebo tzv. želatinové filtry – umístěné na vnitřní čočku objektivu.