Petr Svoreň: Každodennosti

Technika se měnila, potřeba dívat se zůstala

Nepracuji s projekty, které mají jasný začátek a konec. Každodennosti jsou otevřeným souborem, ke kterému se vlastně denně vracím a který vzniká v čase. Nejde o uzavřenou fotoesej ani o tematicky vymezený cyklus, ale o průběžný záznam pozornosti. Fotografuji všední realitu: ulici, lidi, drobné situace a nenápadné okamžiky, které většinou mizí bez povšimnutí. Nejde mi o dokument v klasickém smyslu ani o popis konkrétního místa. Rozhodující je pro mě moment, kdy se něco stane a kdy si něčeho, svým viděním, všimnu. Samotné zmáčknutí spouště přichází až potom, říká o souboru autor Petr Svoreň.

Soubor může působit nesourodě, bez zřejmého tématu nebo příběhu. Neusiluje o jednotnou narativní linii. Odpovídá spíše způsobu, jakým funguje každodenní život: roztříštěně, nepravidelně, někdy chaoticky, a přesto v návaznostech.

Třicet vystavených fotografií z roku 2025 není shrnutím ani výběrem "toho nejlepšího". Jsou jen krátkým zastavením v dlouhodobém proudu dění. Vznikaly na různých místech v Praze, v anglickém Brightonu, v italské oblasti Amalfi a v Benátkách. Také v Thajsku či ve Washingtonu, ale místo samo o sobě pro mě není určující. Podstatné jsou mikropříběhy, které se odehrávají všude a každý den.

Každodennosti nejsou výpovědí o výjimečných událostech ani pokusem o velké sdělení. Jsou osobním záznamem pozornosti. Obyčejnosti. Trvání. Zásadně nevystavuji otisky své duše. Místo toho nabízím otisky svého vidění. Vybrané fotky mají něžnou řeč, jako celek vypráví jedna přes druhou a záměrem je, aby šli diváci z výstavy s hlavou plnou slov, symbolů a zvláštní atmosféry Každodennosti.

Petr Svoreň

Fotografuji celý svůj život. Začínal jsem u analogové fotografie, od jednoduchých přístrojů přes klasické středoformáty až po vlastní vyvolávání a zvětšování. Později jsem prošel digitálním vývojem, kterému jsem stále věrný. V současnosti pracuji s kompaktním fotoaparátem jako přirozeným pokračováním osobního způsobu vidění.