Když měla dovolená 36 snímků aneb Jak se za 100 let změnilo fotografování

Fotografie, která přežila 100 let

Před více než sto lety někdo pořídil fotografii, která měla zachovat jediný okamžik. Dnes dokážeme podobných okamžiků zaznamenat během několika minut desítky. Co se za těch sto let změnilo? Nejen fotoaparáty, ale především způsob, jakým k fotografii přistupujeme.

Válečný lazaret, 1. světová válka, ©FotoŠkoda

Z portrétu se stává vzácná vzpomínka

Na začátku 20. století ještě nebylo fotografování běžnou součástí každodenního života. Fotoaparát nebyl v každé domácnosti a pokud si někdo chtěl pořídit fotografii, často zamířil k profesionálnímu fotografovi. Nejčastěji vznikaly portréty jednotlivců, párů nebo celých rodin.

Fotografovalo se také při důležitých životních událostech. Jedním z příkladů jsou fotografie vojáků z období první světové války. Často vznikaly před odchodem do války nebo během služby a sloužily jednoduše jako památka pro rodinu. Fotografie se po vyvolání uložila do alba, zarámovala nebo poslala příbuzným. Každý snímek také něco stál, ať už čas, peníze nebo obojí. Fotografování proto nebylo něco, co by člověk dělal jen tak mimochodem, zároveň nebylo běžné fotografovat každou maličkost.

Svatební foto, 30. léta, ©FotoŠkoda

Postupně se ale fotografování začalo přesouvat z ateliérů také do domácností. Přibývalo rodinných fotoaparátů a s nimi i fotografií z běžného života. Na snímcích se začaly objevovat děti, výlety, oslavy, dovolené nebo obyčejné chvíle doma.

Fotografie tak postupně přestávala být jen formálním portrétem a začala zachycovat také každodenní život.

Vojenské cvičení, 30. léta, ©FotoŠkoda

Máte doma podobné fotografie z rodinného archivu? I staré snímky si dnes můžete nechat znovu vytisknout a dát jim místo v albu nebo rámečku.

vyvolat fotografie

Do záběru se dostává běžný život

S rozšířením fotoaparátů mezi běžné domácnosti se měnil i obsah rodinných alb. Už nebylo nutné čekat na návštěvu fotografa. Fotoaparát se vytahoval při oslavách, na výletech, na zahradě před domem nebo třeba na pohřbech.

Pohřeb, začátek 60. let, ©FotoŠkoda

Na fotografiích se tak postupně objevovalo více každodenního života. Děti na kole, rodina před autem, nedělní oběd, Vánoce nebo první dovolená. Často přitom nešlo o nijak zvlášť promyšlené snímky - někdo prostě vzal fotoaparát a vyfotil to, co se zrovna dělo. Právě takové fotografie jsou dnes zajímavé. Nejen kvůli lidem, kteří na nich jsou, ale také kvůli všemu ostatnímu, co se do záběru dostalo. Auto zaparkované před domem, vybavení kuchyně, oblečení, hračky nebo třeba podoba tehdejšího koupaliště. V době vzniku to byly běžné věci, dnes nám ale pomáhají představit si, jak každodenní život vypadal.

Z rodinné fotografie se tak postupně stává i neplánovaný dokument doby. Rodinné fotografie dnes zdaleka nemusí zůstat uložené v krabici. I z historických rodinných snímků můžete vytvořit vlastní fotoknihu a poskládat z nich rodinný příběh.

vytvořit fotoknihu

Vysočina, začátek 60. let, ©FotoŠkoda

36 políček na celou dovolenou

V 60. až 80. letech už byl fotoaparát běžnou součástí mnoha domácností. Na dovolenou se neodjíždělo bez něj, stejně jako bez plavek nebo opalovacího krému. Jen jeho používání mělo jedno poměrně zásadní omezení: film.

Kinofilm nabízel nejčastěji 12, 24 nebo 36 snímků. Každé zmáčknutí spouště tak znamenalo, že jedno políčko z filmu je pryč. A pokud jste měli před sebou ještě celý týden dovolené, vyplatilo se trochu počítat.

Fotilo se na barevné i černobílé filmy, postupně se rozšířily různé typy kompaktních fotoaparátů a mezi fotografy byly oblíbené například Praktica, Zenit nebo Flexaret. Značky jako Kodak a Fuji se zase staly známými i lidem, kteří se fotografování nijak zvlášť nevěnovali.

Dovolená v Bulharsku, 80. léta, ©FotoŠkoda

A pak tu byly diapozitivy. Místo fotografií v albu se po dovolené mohlo promítat na plátno nebo bílou zeď. Rodina se sešla, zhaslo se a začalo se procházet tím, co vzniklo během posledních měsíců.

Dnes se na displej podíváme hned po stisknutí spouště. Tehdy to nešlo. Nevěděli jste, jestli je fotografie ostrá, správně exponovaná nebo jestli vám někdo právě nemrknul.

Jestli i vy máte doma krabice plné diapozitivů, ke kterým s nemáte jak vrátit, můžete je nechat ve FotoŠkoda digitalizovat. Digitalizace jim dá druhý život - tentokrát v podobě, kterou si snadno prohlédnete, zazálohujete nebo vytisknete.

digitalizovat diapozitivy

Prázdniny na chatě, konec 70. let, ©FotoŠkoda

Fotografie, na kterou se čekalo

Po návratu z dovolené ještě nebylo hotovo. Film bylo potřeba nechat vyvolat a na fotografie si počkat. Pak přišel okamžik, kdy jste si z fotolabu přinesli obálku s hotovými snímky a konečně zjistili, co z toho vlastně vzniklo. Některé fotografie potěšily, jiné méně. Tady je někdo rozmazaný, tady je obloha úplně bílá a na dalším snímku se do záběru připletl někdo cizí. Co se nepovedlo, už nešlo napravit.

Dnes bychom takovou fotografii nejspíš smazali během několika vteřin. Tehdy zůstala součástí celé série. 

Dnes už na fotografie z fotolabu nemusíte čekat celé dny. Stačí vybrat snímky, které chcete mít i mimo telefon, a nechat si je vytisknout.

vytisknout fotografie

Rodinné setkání, 70. léta, ©FotoŠkoda

Devadesátky: poslední filmová generace?

V devadesátých letech už byl fotoaparát běžnou součástí dovolených, oslav i rodinných výletů. Kompaktní fotoaparáty se vešly do kapsy, ostření a expozici zvládala automatika a fotografování tak bylo dostupné prakticky každému.

Barevný film se stal samozřejmostí a v obchodech jste mohli vybírat mezi značkami jako Kodak nebo Fuji. Oblíbené byly také jednorázové fotoaparáty, které stačilo po nafocení odevzdat k vyvolání. Fotografií přibývalo. Pořád ale platilo stejné pravidlo jako o deset nebo dvacet let dříve: film měl omezenou kapacitu a každý snímek bylo potřeba nechat vyvolat.

Pak přišel digitální fotoaparát a s ním změna, která byla mnohem větší než jen přechod z filmu na paměťovou kartu. Najednou nebylo potřeba přemýšlet, jestli za další snímek stojí. Mohli jsme ho jednoduše pořídit. A když se nepovedl, nic se nestalo - stačilo ho smazat. 

Vypadalo to jako konec filmové fotografie. Jenže dnes se filmové fotoaparáty znovu vracejí a ukazuje se, že film ještě zdaleka neřekl poslední slovo.

Dovolená v 90. letech, ©FotoŠkoda

Od 36 snímků k tisícům

Rozdíl mezi filmem a digitálem nebyl jen v tom, co se dělo uvnitř fotoaparátu. Změnil se i náš vztah k samotnému fotografování. Dříve měl člověk před sebou několik desítek políček. Dnes může mít v telefonu nebo na paměťové kartě tisíce fotografií. Můžeme fotografovat bez přemýšlení, výsledek okamžitě zkontrolovat a nepovedené snímky smazat.

Kvalitní fotoaparát v telefonu navíc změnil jednu důležitou věc: fotoaparát máme prakticky pořád u sebe. Nemusíme se na focení připravovat ani s sebou nosit samostatný přístroj. Díky tomu můžeme zachytit i situace, které by dříve možná vůbec nebyly vyfotografované - nečekaný moment, děti při hře, něco legračního na ulici nebo obyčejnou chvíli, která se už nebude opakovat.

Z dovolené už si tak nepřivezeme jeden film, ale klidně několik stovek fotografií. A když máme fotografií neomezeně, mění se i to, co považujeme za hodné fotografování.

Dovolená v Chorvatsku, 2024, ©FotoŠkoda

Od alba ke cloudu 

Dříve skončila dovolená obálkou z fotolabu a fotografiemi v albu. Dnes máme snímky uložené v telefonu nebo cloudu a můžeme je během pár vteřin poslat dál. Jenže právě tím, že jich máme tolik a máme je pořád po ruce, se k nim možná vracíme méně často.

Dovolená v Chorvatsku, 2024, ©FotoŠkoda

A co naše fotografie?

Fotografie z roku 1917 dnes ukazuje mnohem víc, než její autor původně zamýšlel. Vedle člověka na ní vidíme také dobu, ve které žil. Stejně se dnes díváme na fotografie z padesátých, sedmdesátých nebo devadesátých let. Nezajímá nás jen to, kdo je na snímku, ale také auto v pozadí, oblečení, vybavení domácnosti nebo místo, které už dnes vypadá jinak.

Dnes už nemusíme šetřit poslední políčko filmu. Máme jich tisíce. O to víc si ale některé z nich zaslouží zůstat nejen v telefonu. Vyberte z nich ty, ke kterým se chcete vracet, a dejte jim podobu, která vydrží déle než další výměna telefonu. Protože i z dnešní obyčejné fotografie může být jednou zajímavý pohled do minulosti. 

vytvořit fotoobraz nebo vybrat fotoalbum