Sigma 14-24mm f2,8 DG HSM ART

Popis

Recenze Sigma 14-24 mm f/2,8 DG HSM Art

Širokoúhlé objektivy mám prostě rád. Čím širší je úhel záběru, tím zajímavější a zábavnější je focení. Kdo širokáče používá stejně rád jako já, ten ví, že je znát každý milimetr na ohniskové vzdálenosti, hodně se to projeví na úhlu záběru. Nejkratší ohnisková vzdálenost 14 mm, to je opravdu hodně široký záběr (na fullframe přístroji je to 114°), který využijí krajináři, reportéři, ale také fotografové architektury. Právě těm bych tento objektiv vyloženě doporučil, protože pokud v něčem vyloženě vyniká, je to naprosto minimální zkreslení s hodnotou jen kolem 1%. Tak dobrých výsledků mnohdy nedosahují ani pevné objektivy podobných parametrů.

Konkurence

Sigma už v nabídce jeden 14 mm objektiv má (na mysli mám objektiv Sigma 14 mm f/1,8 DG HSM ART) a je vynikající, nabízí dokonce světelnost f/1,8. Ale co si budeme povídat, zoom je daleko univerzálnější a světelnost f/2,8 v celém rozsahu zoomu je stále skvělá. Konec konců objektivy srovnatelných parametrů nabízí i konkurenti.

Nikon 14-24 mm f/2,8G ED platí už od svého představení za etalon kvality mezi širokoúhlými objektivy a to i mezi těmi pevnými. Je perfektní ve všech směrech a se Sigmou 14-24/2,8 ART toho má mnoho společného. Jednak jsou to parametry - liší se skutečně jen v detailech - ale zajímavostí je i největší asférická čočka, jakou oba výrobci  vyrábějí. V případě Sigmy se jedná o lisovanou čočku s průměrem 80 mm, víc prý donedávna nebylo možné tímto způsobem vyrobit.

Canon nabízí objektiv EF 16-35/2,8L USM III, ale také jedinečný Canon EF 11-24 mm F4L USM. Ta “šestnáct-pětatřicítka” v poslední verzi se opravdu povedla a to samé se dá říci i o unikátním objektivu 11-24 mm. I Sony má v nabídce model Sony FE 16-35/2,8 GM, který je podobně jako ostatní zmíněné objektivy také špičkový.

Sigma 14-24 mm f/2,8 DG HSM Art má ale oproti všem uvedeným konkurentům jednu podstatnou výhodu: zhruba poloviční cenu. A to je argument, na který slyší nejeden fotograf a to hlavně v případě, když je levnější objektiv v ostatních ohledech naprosto srovnatelný.

Skutečným konkurentem je Tamron

Nesmíme ale zapomenout na Tamron 15-30 mm f/2,8 Di VC USD. Opticky je také špičkový, světelnost má stejnou, naprosto srovnatelný je i úhel záběru. Oba dva jsou také utěsněné proti vnikání vlhkosti a oba jsou za podobnou cenu.

Výhodou Sigmy je elektromagneticky ovládaná clona ve verzi pro Nikon. Tedy mezi tělem a objektivem už není žádný mechanický přenos, najdete už jen elektronické kontakty. Výhodou je daleko rychlejší a přesnější činnost clony, což využijete jak při rychlém sériovém snímání, tak třeba při natáčení videa. Clona se tedy nastavuje pouze z těla fotoaparátu pomocí otočných voličů. Dnes je to naprosto běžné, ale pokud byste chtěli takový objektiv použít na nějakém starším (filmovém) těle, budete mít smůlu - clonu nebudete mít jak nastavit. Snadným rozpoznávacím znakem je plně otevřená clona, pokud objektiv sundáte z těla. Objektivy s mechanicky ovládanou clonou ji mají mimo tělo zcela zavřenou.

Na druhou stranu výhodou Tamronu (a řekl bych že velkou) je stabilizátor obrazu - tuhle praktickou vychytávku dokonce nenabízí ani žádný z výše jmenovaných konkurentů. Stabilizátor obrazu umožňuje použití daleko delších expozičních časů bez použití stativu, což bude pro mnoho fotografů určitě velmi zajímavé.

​

Pro koho je vhodný

Sigma 14-24 mm f/2,8 DG HSM Art je prostě extrémně širokoúhlý, úhel záběru je cca 114° a to je opravdu hodně. Perfektně se tedy hodí třeba pro fotografování krajiny, kde dokáže dokonale zvýraznit popředí při maximální hloubce ostrosti. Ale překvapivě výkonný je i pro focení architektury nebo interiérů, protože nabízí vzhledem k tak širokému úhlu záběru nebývale malé soudkové zkreslení (cca 1%), takže všechny svislé a horizontální linie zobrazuje skutečně téměř rovné. Samozřejmě je v takovém případě extrémně důležité držet osu objektivu přesně vodorovně, což není bez stativu úplně snadné. Při sebemenším náklonu se totiž všechny vertikály začnou naklánět. Docela dobře tedy dokáže nahradit daleko dražší tilt-shift objektivy, které si s perspektivou záběru dokážou poradit po svém. Je také třeba brát v úvahu popředí záběru, aby nebylo nepřirozeně deformované.

Samozřejmě se perfektně hodí i na reportáže, kde můžete skvěle využít velké hloubky ostrosti, ale pak je nutné počítat s tím, že okraje záběru zcela zdeformují všechny obličeje nebo končetiny, které nabývají naprosto nepřirozených tvarů. Stačí ale zazoomovat a hned se to zlepší.

Kvalita obrazu

Už jsem zmínil velmi malé zkreslení, to mi udělalo opravdu velkou radost. Na ukázkových snímcích se můžete sami přesvědčit, že focení rovných linií není  opravdu žádným problémem.

Samozřejmě, že mě velice zajímala i ostrost, ta je ve středu snímku vynikající už a plně otevřenou clonu a s přicloněním se samozřejmě ještě trochu zlepšuje. Maximum je cca na cloně f/8 až f/11, což je docela obvyklé. Ještě clona f/16 je velmi dobře použitelná, při vyšším zaclonění už začíná kresbu znehodnocovat difrakce. Trochu menší radost jsem ale měl z ostrosti v okrajích. Stejně jako u naprosté většiny podobně širokoúhlých objektivů jsou okraje snímku měkčí, ale naštěstí to není zase taková tragedie. Horší kresba v okrajích zůstává i po zaclonění, ale myslím, že vzhledem k tak širokému úhlu záběru se to dá tolerovat.

Moc mě potěšily snímky v protisvětle a se sluncem přímo v záběru. Na několika ukázkových snímcích můžete vidět slunce, pár reflexů najdete, ale je jich docela málo. Krajináři si s reflexy dokážou poradit, ale s tímhle objektivem to nebudou mít nijak těžké ani ti, kteří reflexy ze snímku odstranit nedovedou.

Chromatická aberace je také perfektně korigována, není ani zdaleka takovým problémem, jak by se u takového objektivu dalo čekat. Ukázkové snímky jsou toho důkazem. Všechny jsou převedeny z RAWu pouze s úpravami jasu a barevnosti, bez doostřování a bez jakýchkoliv korekcí optických vad objektivu v programu Nikon Capture NX-D.

Asi jedinou obrazovou vadou, kterou výrobce úplně nezvládl, je vinětace. Na nízkých clonových číslech není horší než u konkurentů a jak bývá zvykem, s přicloněním ustupuje k rohům. Bohužel je ale patrná ještě při cloně f/8, což rozhodně není obvyklé.

Design, ergonomie, ovládací prvky

Když se na objektiv podíváte, nemůžete ani na minutu pochybovat o tom, do jaké rodiny patří. Design objektivů řady ART se nezapře. Objektiv má poměrně široký zaostřovací prstenec, který obepíná nejširší část těla objektivu, pozvolně přecházející do pevně integrované sluneční clony (na přání je možno ji v servisu demontovat a nahradit daleko mělčí kruhovou - vhodné například pro natáčení videa, pak ale hrozí poškození přední čočky). Důvod pro pevnou sluneční clonu je jasný: je to velká přední čočka, která je výrazně vypouklá. Pevná sluneční clona tedy slouží jako její ochrana (podobně jako u objektivů SIGMA 12-24 mm f/4 DG HSM Art a nebo SIGMA 20 mm f/1,4 DG HSM Art) a také znemožňuje nasazení běžných šroubovacích filtrů. Filtry použít můžete, ale pouze prostřednictvím speciálního držáku.

Díky veliké a vypouklé přední čočce tedy musíte být docela opatrní, aby nedošlo k jejímu znečištění, nebo v nejhorším případě k poškození. Focení za deště tedy není nijak jednoduché, protože i když se snažíte přední člen objektivu chránit, sem tam se na něj nějaká ta dešťová kapka stejně dostane. Samotný objektiv je utěsněný, ale kapky na přední čočce budou vidět na fotkách.

Pokud jde o ovládací prvky, na straně objektivu najdete jenom přepínač ručního a automatického zaostřování.

Autofokus

Vzhledem k tomu, že je objektiv vybaven ultrasonickým HSM motorem a že zaostřování probíhá uvnitř, je autofokus nejen tichý, ale také rychlý. Během krátkého testování jsem neměl možnost vyzkoušet focení rychlých akcí, ale podle toho, jak rychle a přesně Sigma zaostřovala, si myslím, že to nebude žádný problém.