Viktor Mácha: Hutě nejsou zámky na Loiře

Spoléhám se na přirozené světlo

• Viktore, jak se to stane, že se věnuješ jednomu žánru 13 let a stále fotograficky rosteš? 

Jediné, co roste, jsou náklady na cestování. Jinak žádnou změnu nepozoruji. Že zůstávám věrný stále jednomu jedinému tématu je prosté – jednoduše jsem zatím nenašel nic krásnějšího, než žár vysokých pecí a kouzlo dolů, které tam pod haldou tak tajemně hučí. 

• Bereš svou tvorbu jako uměleckou? Nebo spíše dokumentární? 

Jednoznačně jako dokumentární. Nemám potřebu se jakkoliv umělecky vyjadřovat. Jediné, v čem vidím smysl, je soustavná a důsledná dokumentace světového těžkého průmyslu, který se mění a doslova mizí před očima. Na umění není čas. 

• Od našeho videa si stihl cestovat za další fotkou. Kam to bylo a jak si pořídil? 

Kdyby jednou...Na disku mám 159 GB nového materiálu. Bylo to na Balkán a ta cesta vznikla poměrně impulsivně, kdy se na mou plánovanou vernisáž v rumunské Kluži najednou nečekaně nabalilo několik povolenek z hutí, do kterých jsem nutně potřeboval. Nejdřív jsem projel celé Rumunsko, pak se přesunul do Severní Makedonie, dále do Srbska a přes Maďarsko zpátky domů. A když píšu tyto řádky, tak zrovna balím do Francie a Lucemburska. Je třeba jednat. Co nás čeká v dalších měsících, nikdo neví.  Balkán byl fenomenální, ještě tak jedna cesta a mám ho komplet. 

• Zkus dát prosím nějaké stručné co ANO či NE při fotce tvého žánru.

Vzhledem k tomu, že jsem v životě nepřečetl jedinou knihu o fotografii, tak asi není na místě, abych o technice čtenáře nějak zásadně poučoval. Sám totiž nevím. 

Snad jediné ANO, které bych doporučil, je maximální spolehnutí se na přirozené světlo a výhně pecí. Blesk ani osvětlovací techniku jsem v hutích nikdy nepoužil. Kdo nezažil kouzlo odpichu, když se celá hala ozáří jasným oranžovým světlem, neví, co je život. 

A pokud si mohu dovolit říci jedno NE, pak je to NE urbexu a nelegálním vstupům na cizí území. Nejsme na Divokém západě a každá budova, každá cihla a každý sebeděravější plot má svého majitele. I na ta nejodlehlejší místa se lze dostat s platným povolením v kapse.

Ale to už je na ohleduplnosti a vytrvalosti každého z nás.   

• Inspirujte se z našeho videa, kde nás Viktor provedl závodem Emila Škody

CHCI SE PODÍVAT NA DALŠÍ VIDEA

• Můžeme se těšit na nějakou souhrnou publikaci tvého díla? Přeci jen už na ni určitě materiál máš. 

Ano, snad už konečně ano. Po letech marného snažení na tuzemském trhu mne oslovilo slovenské vydavatelství Čierne Diery s nápadem vydat výpravnou fotografickou publikaci orientovanou na těžký průmysl Východní Evropy. Dělá na tom skvělá parta, očekávání jsou velká. 

• Navedeš začínající fotografy industriálu, jak postupovat při kontaktu s místem kde chtějí fotit? Nějaké tipy na vybavení? A nemusí se jednat jen o to fotografické. 

Na tuhle otázku se mě ptá hrozně moc lidí a všem odpovídám stejně – pokud máte výrobnímu podniku co nabídnout a trefíte se do jejich komunikační strategie, pak není důvod, proč byste se do hutě nedostali. Kvalitní reference mohou celou věc samozřejmě výrazně usnadnit. 
Co se tipů na fotografickou výbavu týče, pak těžko radit. To si musí každý najít sám. Ale velice důrazně bych doporučil jinou výbavu – a to ochranné prostředky. Špunty do uší, brýle, helma a pevné boty by neměly chybět v žádné výbavě industriálního nadšence. A nejde o splnění nějakých ujetých bezpečnostních předpisů, ale jen a pouze o vaše vlastní zdraví. Objektiv opravíte, vlastní tělo už hůře. Hutě nejsou zámky na Loiře. 

Sledujte Viktora na jeho profilu - Máchův Industriál, nebo na Instagramu a jeho webu www.viktormacha.com