Nikon Z7

Popis

Recenze Nikon Z7

Zcela nový systém nepředstavují výrobci fotografické techniky každý den, takže fakt, že můžeme být u zrození nové éry (něco takového to pro Nikon opravdu je), je už sám o sobě skutečně ohromným zážitkem. O to víc, že novinka Nikon Z7 rovnou míří na velice náročné fotografy. V podstatě se dá říci, že se jedná o Nikon D850 bez zrcadla, ovšem navíc s několika velice zajímavými funkcemi.

Nečekejte zde výpis technických parametrů, těch je plný internet. Raději se s vámi podělím o mé první dojmy, které mám z několikadenního focení s Nikonem Z7. Hned na úvod musím říci, že jsem si na něj zvykl velice rychle.

Dotykový displej a joystick

Možná to dnes už nikoho ani nenapadne, že by byla představena novinka bez dotykového displeje. Tedy samozřejmě nemůže chybět ani zde. Jeho pomocí můžete určovat pozici ostřicího bodu při focení přes displej, ale bohužel ne při focení přes hledáček. K tomu slouží joystick, který známe z nejvýkonnějších modelů zrcadlovek. Volba AF bodu pomocí joysticku je samozřejmě bez problémů, ale už jsem si u jiných modelů vyzkoušel, že přes dotykový displej to je při pohledu do hledáčku příjemnější a rychlejší. Ale to je jenom maličkost, se kterou se umím smířit. Vynikající je, že dotykový displej můžete použít i pro pohyb v menu, což nebývá obvyklé a docela to zrychluje obsluhu.

Mimochodem, menu je typicky nikoňácké, takže se v něm budete orientovat naprosto bez problémů. Samozřejmě, že v něm přibylo několik nových položek, ale oproti zrcadlovkám nijak zvlášť nenarostlo, což je dobře.

Hledáček

Elektroniický hledáček je skvělý. Je velký a má vysoké rozlišení, takže vůbec nevnímáte žádný rastr, jako u starších elektronických hledáčků. Skoro bych řekl, že je srovnatelný s optickým hledáčkem zrcadlovek, ale oproti nim má hned několik zásadních výhod:

• díky simulaci expozice vidíte scénu tak světlou, jako na výsledném snímku. Daleko lépe se tak využívá třeba korekce expozice a to je mnohdy k nezaplacení. Tím lépe, že si můžete v hledáčku promítnout živý histogram, takže dobře vidíte, jak jste na tom s přepaly, nebo podexpozicí
• můžete si zobrazit maximum informací o nastavení přístroje bez toho, aniž by zasahovaly do záběru. Také moc fajn.
• vidíte aktuálně nastavený profil Picture control, takže kromě jasu scény odpovídá i její barevnost
• obraz v hledáčku si můžete zvětšit - tohle je jedna z největších výhod. Když chcete zaostřovat ručně, je to prostě neocenitelné.
• Focus peaking - opět skvělý pomocník při ručním zaostřování. Barevné zvýraznění všech ostrých hran umožňuje naprosto přesně zaostřit třeba i se širokoúhlými objektivy, které mají větší hloubku ostrosti.

To manuální zaostřování je prostě pecka. Můžete v klidu používat vysoce světelné objektivy a při tom si můžete být jisti, že máte zaostřeno správně. Se zrcadlovkou mám s ručním zaostřováním docela problém…

Obnovovací frekvence 60 sn/s patří jistě k lepšímu průměru a při běžném focení vás ani nenapadne, že se obraz v hledáčku nemění průběžně. Ale při focení velice rychlých scén už to vnímat budete, obraz začne být trošku trhaný. Ale jen malinko. Už jsem viděl i hledáček s obnovovací frekvencí 120 sn/s a pro sport je to příjemnější.

Ergonomie a ovládání

Malé rozměry a hmotnost jsou patrné už na první pohled. Ale když si vezmete Nikon Z7 do ruky, zjistíte, že se perfektně drží. Má poměrně hluboký úchop a navíc ještě vynikající zarážku na palec. Ale skvělé je i rozmístění tlačítek, je totiž typicky nikoňácké. Takže i přes to, že na rozdíl od zrcadlovek chybí řada tlačítek vlevo vedle displeje, budete umět Z7 hned ovládat. Dva otočné voliče, joystick, volič režimů a dotykový displej vám přijdou velice povědomé i když takovou kombinaci ovládacích prvků Nikon ještě u žádného jiného modelu nenabízí. Ke všem důležitým nastavením se dostanete přes známé tlačítko “i”, ovšem nabídku, která se vám po jeho stisku objeví na displeji, si můžete uživatelsky přizpůsobit.

Možná budete hledat tlačítko pro nastavení autofokusu. To se u zrcadlovek nacházelo vedle bajonetu na objektiv a přístup k režimům zaostřování a nebo k režimům volby ostřicího bodu byl tedy velice rychlý. Nikon Z7 tohle tlačítko nemá. Ale má dvě funkční tlačítka na opačné straně bajonetu a uživatelsky si můžete nastavit jejich funkčnost. Já si na to horní nastavil autofokus a na spodní WB (z výroby to bylo obráceně). Pak už vše fungovalo, jak jsem byl zvyklý, takže opravdu žádný problém.

Zajímavou novinkou je ale možnost nastavení funkce prstence manuálního zaostřování na objektivu. Z výroby je samozřejmě nastaven na zaostřování, ale můžete to změnit třeba na ovládání clony, nebo citlivosti, což pokládám za velice praktické. Je to jedna z věcí, kterou se Z7 odlišuje od konkurentů.

Tedy za ergonomii patří Nikonu Z7 velká pochvala.

Autofokus, rychlost

Systém automatického zaostřování má 493 ostřicích bodů s fázovou detekcí, přičemž na rozdíl od zrcadlovek je pro zaostřování využit přímo hlavní snímač obrazu. To je samo o sobě jednou ze zásadních výhod bezzrcadlovek obecně, protože ať použijete jakýkoliv objektiv, nehrozí front/back focus. Bezzrcadlovky tedy zaostřují vždy přesně, takže co vidíte ostře v hledáčku, bude ostré i na snímku...

Musím říct, že ostření je skutečně velice rychlé, subjektivně stejně rychlé jako u  zrcadlovek. Pokud jsem zaostřovacím bodem mířil na správné místo, nestalo se mi, že bych pořídil špatně zaostřenou fotku. 

Skvěle funguje i sledování objektu při průběžném zaostřování, ale popravdě musím říci, že nevím proč to Nikon udělal o trochu méně jednoduché než to má u zrcadlovek. Jde o to, že Z7 přebral možnosti nastavení volby ostřivího bodu ze živého náhledu zrcadlovek a to se přece jen trochu liší od toho, na co jsme byli zvyklí. samotnou možnost sledování objektu najdete v Automatické volbě ostřivího pole, tedy v celoplošném AF. Po stisku tlačítka OK se ve středu záběru objeví čtvereček, který si můžete posunout kamkoliv na displeji (ohromná výhoda oproti zrcadlovkám). Namáčknutím spouště označíte objekt, který má AF systém sledovat, což funguje velice hezky - na to jsme ale u výkonných Nikonů zvyklí, že…  ? Dokud tedy držíte namáčknutou spoušť, systém objekt sleduje a zároveň i zaostřuje. Když ale spoušť pustíte, sledování objektu probíhá stále dál. U zrcadlovek jsem zvyklý na to, že když pustím spoušť, objekt přestane být sledován a ostřicí bod se vrátí do výchozí pozice. U Z7 zrušíte sledování objektu opětovným stiskem tlačítka OK, čímž se opět ve středu záběru objeví čtvereček a čeká na nové označení objektu. Myslím si, že tohle mohli udělat stejně, u zrcadlovek mi to přijde o něco pohotovější. Ale taky musím říci, že se na to dá velice rychle zvyknout, je to jen o zvyku a dvou stiscích tlačítka OK navíc...

Samotné zaostřování funguje při zavřené cloně na rozdíl od zrcadlovek, kde se zaostřuje vždy při otevřené cloně. Znamená to tedy, že při zavřené cloně mají ostřící body méně světla a navíc ještě pracují s větší hloubkou ostrosti, takže je složitější rozlišit zaostřené od nezaostřeného. To vás teoreticky může omezovat při focení za špatného světla, když chcete zachytit scénu s velkou hloubkou ostrosti, ale v praxi jsem takový problém nezaznamenal. I při nočním focení fungovalo ostření výborně, jen jsem musel vybrat nějaký kontrastní objekt.

Ať je to jak chce, pravdou zůstává, že se jedná i přes uvedené vlastnosti o jeden z nejlépe a nejrychleji pracujících systémů automatického ostření. Při focení se světelným objektivem jsem si ohromně užíval toho, jak dokonale a přesně zvládá AF zaostřování na bližší oko. Stačí mu k tomu aktivovat režim detekce tváře a o víc se starat nemusíte. A pokud je ve scéně detekováno více obličejů, pomocí joysticku mezi nimi snadno a velice rychle přeskakujete, abyste zvolili ten hlavní, na který chcete zaostřit. Krásně je to vidět v přiloženém videu.

Fakt, že se ostřící body fyzicky nachází přímo v rovině snímače znamená, že pokud AF detekuje správné zaostření, můžete se na to bezpodmínečně spolehnout, nehrozí žádný front nebo back focus jako u zrcadlovek, které mají přesnost ostření naprosto závislou na správném seřízení objektivu s tělem. Tady to prostě funguje vždy a přesně.

Zaostřování s redukcí FTZ

Jak jste se mohli dočíst, Nikon k novém Z bajonetu představil i redukci na objektivy s F bajonetem použitým na zrcadlovkách. Přirozeně jsem tedy tento adaptér také vyzkoušel a zde jsou mé postřehy:

• plně kompatibilní jsou všechny objektivy Nikon s označením E a nebo G. Po nasazení fungují zcela stejně, jako na zrcadlovkách. tedy autofokus je subjektivně stejně rychlý a to je myslím skvělá zpráva.
• objektivy typu D fungují také, ale pouze s manuálním ostřením.
• staré manuální objektivy fungují také
• fungují i objektivy Sigma ART (zkoušel jsem jich několik), zaostřují stejně rychle, ale na rozdíl od zrcadlovek zaostřují vždy naprosto přesně. Super!
• Nefungovaly mi nové objektivy Tamron vybavené USD motorem, tady asi bude potřeba aktualizovat firmware, což předpokládám Tamron časem vyřeší. Staré Tamrony ale fungovaly bez problémů.
• stabilizátor funguje se všemi objektivy - pokud nasadíte objektiv vybavený stabilizátorem obrazu, je jeho účinnost podpořena stabilizátorem, který je vestavěn v těle. Když ale nasadíte nestabilizovaný objektiv, stabilizátor v těle přístroje stále funguje (a perfektně - podařila se mi ostrá fotka na ½ s z ruky…). Pokud nasadíte starý manuální objektiv, stačí v menu nastavit jeho ohniskovou vzdálenost a stabilizátor je opět plně funkční. No paráda!

Myslím si, že přesně tohle je nejsilnější zbraní Nikonu Z7 v nelítostném konkurenčním boji. Nové “nativní Z objektivy” přirozeně fungují nejlépe, ale zatím jich moc není. Ale mezi fotografy celého světa jsou doslova miliony objektivů Nikon, které s novým systémem perfektně fungují. Vlastně fungují lépe než se zrcadlovkou.

Kvalita obrazu

Šum při vysokých citlivostech

Už Nikonu D850 jsem obdivoval, jak perfektně zvládá vysoké citlivosti i přes to, že má snímač tak vysoké rozlišení. Jenže s modelem Nikon Z7 je to možná ještě o trošku lepší, což bude mít na svědomí hlavně nový procesor. Jak vidíte v galerii ukázkových fotek, jsou snímky na ISO 4 000 čisté a v podstatě bez šumu. Jenže ono to pokračuje i na vyšších citlivostech. Fotka na ISO 8 000 (letecký motor) je stále krásně čistá, redukce šumu zafungovala perfektně i zde a to byla v přístroji nastavena na střední hodnotu.

Skoro bych řekl, že střední hodnota redukce šumu Normal redukuje šum až příliš. ISO 10 000 už totiž začíná ztrácet detaily, ale i tak jsou myslím snímky použitelné.Sport, reportáže a podobně - žádný problém.

Moc se mi líbí barevnost i při těch vysokých citlivostech, tohle se Nikonu opravdu moc povedlo. A povedlo se mu také vyvážení bílé, tedy WB. Perfektně funguje i při AWB, tedy automatickém nastavení WB. Barvy byly velice přirozené a subjektivně asi nejlepší, jaké jsem u Nikonu viděl.

Přesvědčte se sami v galerii ukázkových fotek. Schválně si je stáhněte v plném rozlišení, ať vidíte, o čem píšu.

Dynamický rozsah

Na to, abych mohl trochu víc prozkoumat dynamický rozsah, bych potřeboval fotky v RAWu a konvertor, ve kterém bych je zpracoval. Fotky jsem měl, ale bohužel stále ještě není možné otevřít je v běžně dostupných konvertorech.Ale pokud budu vycházet z JPEGů, které vidíte v galerii ukázkových fotek, musím říci, že dynamický rozsah není naprosto žádný problém, Nikon Z7 si poradí i s velkým rozsahem jasů celkem bez problémů.

Konektivita (WiFi, Bluetooth, …)

Už to u Nikonu není žádná novinka, ale neustále mě baví. Mám na mysli SnapBridge. To je aplikace v mobilu, kterou se můžete připojit k foťáku. Pomocí Bluetooth stahujete z foťáku kopie fotek v rozlišení 2 Mpx kdykoliv, kdy jsou obě zařízení v dosahu. Stahovat samozřejmě můžete i fotky v plném rozlišení, ale to trvá pochopitelně docela dlouho při velikosti jednotlivých souborů.

Spárování probíhá velice snadno, stačí jen na telefonu zapnout Bluetooth, spustit aplikaci, v menu foťáku najít položku Připojit k chytrému zařízení a pak už jen plníte pokyny a je to. Od té doby se o to nemusíte nijak starat. Co nafotíte zrcadlovkou, to můžete z mobilu prakticky ihned sdílet na nejrůznější sociální sítě.

Pomocí aplikace SnapBridge můžete foťák i dálkově ovládat. Tentokrát to není přes Bluetooth, ale přes WiFi. Stačí si jen vybrat položku Remote photography a oba přístroje se samy během pár vteřin propojí. Na displeji telefonu pak vidíte živý náhled fotografované scény a dotykem si můžete určit, kam má přístroj zaostřit. Při praktickém focení jsem ale měl problém s tím, že spojení telefonu a foťáku vydrželo pouze dokud u obou přístrojů svítily displeje. Jakmile se jeden z nich přepnul do režimu spánku, spojení se přerušilo a musel jsem jej navazovat znovu. Mohlo to být ale způsobeno buď telefonem a nebo faktem, že jsem ještě neměl prodejní kus, ale stále ještě “předprodukční vzorek”.

Životnost baterky

O tomhle se vedly diskuse od začátku a jistě se ještě dlouho povedou. Výrobce totiž udává, že baterka vydrží podle standardů CIPA cca 33 snímků na jedno nabití. To jsou ale laboratorní testy. V praxi jsem nafotil daleko větší množství záběrů a to jsem si s přístrojem v jednom kuse hrál, nastavoval a snímky prohlížel na displeji. Dva přiložené obrázky mluví samy za sebe, přičemž ten druhý údaj na displeji vznikl po cca 45 minutách téměř nepřetržitého sériového focení. Za mě tedy s výdrží baterky není žádný problém.

Používal jsem i starší baterky z D810, jsou kompatibilní a vydrží zhruba to samé, co nová baterie EN-EL15b. Ta nová baterka navíc umožňuje nabíjet baterku Nikonu Z7 nabíječkou na telefon, nebo powerbankou přímo v přístroji.

Co chybí k dokonalosti

K naprosté dokonalosti toho myslím zase až tak moc nechybí, ale přece jen se u jiných přístrojů objevily funkce, které by novému Nikonu Z7 určitě slušely. Následující seznam tedy neberu jako nevýhody, ale spíš návrhy na zcela dokonalý přístroj…  :)

• Dotykový displej jako touch-pad. Tohle je maličkost, ale u přístrojů, které tuto funkci mají, jsem to velice ocenil.
• Větší buffer (vyrovnávací paměť) - při sériovém snímání se poměrně rychle zaplnil a i když přístroj používá velice rychlé XQD karty, se rychlost sériového snímání znatelně snížila.
• Čas probuzení z režimu Stand-by by mohl být rychlejší. Cca vteřinové zatmění v hledáčku je trochu nepříjemné, ale naučil jsem se namáčknout spoušť ještě před přiložením hledáčku k oku, takže mě to po chvilce ani moc neomezovalo.
• 4K video ve 60 sn/s - video je už tak vynikající a máte na výběr z velkého množství nastavení. Ale když už, těch 60 sn/s by pro 4K video bylo určitě lepší.
• Zaostřování při otevřené cloně - tohle by bylo bezva hlavně pro průběžné ostření a rychlé sériové snímání, ale pro těch 9 sn/s by mohlo ostření fungovat ještě o fous lépe a rychleji.
• Omezení rozsahu zaostřování - Mít možnost nastavit autofokusu, aby zaostřoval třeba pouze v rozmezí 5 až 15 metrů by jistě ocenil nejeden fotograf.
• Focus Stacking - Nikon Z7 nabízí fotografování s posunem zaostření a pokládám to za skvělou funkci v situacích, kdy potřebujete docílit maximální hloubky ostrosti. Kdyby tak přístroj dovedl nasnímat rychle za sebou sérii snímků s různou rovinou ostrosti (to už umí) a pak by je ještě poskládal na sebe (podobně jako to dělá s HDR snímky), bylo by to opravdu už téměř dokonalé.
• Post Focus - je to něco podobného. Přístroj nafotí sérii různě zaostřených fotek, všechny je uloží ve speciálním formátu a vy si až při prohlížení vyberete, na co vlastně má být zaostřeno.
• Pre-burst - takhle tomu říká Panasonic při 4K focení, Olympus E-M1 Mark II to dokonce umí v plném rozlišení a v podstatě by to mohly umět všechny bezzrcadlovky. Jde o to, že pamětí přístroje protečou obrazové informace ještě před stiskem spouště, takže je stačí jen uložit. Tedy stiskem spouště rovnou uložíte ještě určité množství snímků, které vám utekly. Nemůže vám tedy utéct naprosto žádný klíčový okamžik. To by ale asi chtělo podstatně zvětšit kapacitu paměti - při těch 45 megapixelech...  :)
• Live Composite - funkce, kterou mají i ty nejlevnější bezzrcadlovky Olympus a přijde mi naprosto geniální pro noční fotky. Jde o to, že v tomto režimu pořídí foťák umístěný na stativu jeden referenční snímek za velmi nízké hladiny osvětlení (ideálně v noci), do kterého postupně zapisuje pouze jasnější objekty, než byly zaznamenány na tom referenčním snímku. Ohromnou výhodou ale je, že celý průběh expozice můžete rovnou sledovat na displeji přístroje, nebo na displeji telefonu. Díky téhle unikátní funkci tedy velice snadno vyfotíte například ohňostroje, hvězdnou oblohu, nebo můžete malovat světlem a rovnou máte kontrolu nad tím, jak bude výsledný snímek vypadat a co všechno na něm tedy bude zachyceno.