Fotogalerie (6)

© Tomáš Třeštík© Tomáš Třeštík
© Tomáš Třeštík
© Tomáš Třeštík
© Tomáš Třeštík© Tomáš Třeštík

Hned na začátku jsem věděl, že chci dělat fotku, co je vidět, komerci jsem se nebránil

Hned na začátku jsem věděl, že chci dělat fotku, co je vidět, komerci jsem se nebránil Zobrazit fotografie v galerii (6)

S Tomášem Třeštíkem jsem se nemohl potkat jinde než na Letné. Jeho slavná série balkonových fotek osobností, běžných návštěv jeho ateliéru i série portrétů bezdomovců, která visela v pouliční galerii ArtWall, jsou spjaty s touto pražskou čtvrtí. Sice jsem se připravil na člověka, který pracuje s velkými zakázkami mimo dohled nás hobby fotografů, ale zdaleka jsem nečekal, že dvoučlánkový rozhovor uděláme za půl hodiny. Málem jsem si musel zpomalit záznam na diktafonu, abych ho by schopný přepsat. Tomáš nemá jen spoustu zkušeností ze světa komerční fotografie, ale umí je i skvěle a lidsky podat. Na FotoŠkoda FESTu se máme na co těšit.

Tomáš Třeštík - talentovaný umělec, výrazná osobnost světa reklamní fotografie a hvězda FotoŠkoda FESTu

DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU

  • Dnes vás známe jako fotografa velkých komerčních zakázek, lektora na Lerneu nebo učitele na výtvarné škole Michael. Jak jste se ale vůbec poprvé dostal k fotoaparátu?

Fotím už dlouho. Dělám reklamu, a proto nejsem moc vidět, moje práce jsou nepodepsaný, zkrátka komerční fotka. Reklamka ví, kdo ji dělal, ale v časáku fotka pro T-Mobile samozřejmě podepsaná není. Na gymplu jsme založili studentský časopis PORGazeen, do kterého jsem tak trošku začal fotit. Tehdy jsem to na škole měl tak napůl mezi žurnalistikou a fotografií. Na žurnalistiku jsem se naštěstí nedostal, a tak jsem měl po škole rok volno. Přihlásil jsem se během něj do nultého ročníku na FAMU. Tam jsem byl tak aktivní a neoblomnej, že mě nakonec vzali na klasické studium. FAMU jsem nakonec studoval asi deset nebo jedenáct let, což je snad nejdelší studium, které tam kdy kdo dělal. 

  • Tak to vás studium muselo ukrutně bavit, když jste se rozhodl setvat tak dlouho.

Vlastně mě to fakt moc nebavilo. Přišel jsem tam a nic jsem neuměl, učil jsem se ale rychle, chytlo mě to a rozfotil jsem se už v prváku. Hned na začátku jsem ale věděl, že chci dělat fotku, co je vidět, komerci jsem se nebránil. Což zrovna na FAMU nebylo úplně populární. Nebavila mě třeba ani chemie, kterou jsem po studentsku slušně řečeno zanedbával. Většina profesorů tam tvrdila, že si nešpiněj ruce reklamou, ale stejně ji dělali tajně.

  • Vážně? To bychom snad ani neměli do rozhovoru dávat.

Proč? Klidně to tam napište. S tím jsem tehdy trochu bojoval. Pak mě vyhodili od bakalářek, práce byla na téma současné české reklamní fotky, medailony patnácti současných autorů. Udělal jsem tam ale nějakou chybu, kvůli které mě od bakalářky vyhodili, takže jsem měl zase rok času. Přišla mi ale nabídka od vydavatelství Atemi, že tu práci chtějí vydat jako knížku. A tím jsem ten rok nakonec strávil. Pak jsem si bakaláře přece jen dodělal. U magistra jsem se nakonec s tátou, který chtěl, abych školu dokončil, vsadil o švýcarský hodinky. Protože to vypadalo tak beznadějně, věřil, že je nebude muset kupovat. I magistra jsem dělal tak dlouho, že mezitím ty hodinky přestali vyrábět, ale naštěstí jsme je pak sehnali někde v New Yorku.

  • Takže hodinky máte. Málem nevím, jestli vám víc gratulovat k nim, nebo titulu. Jak jste se pak dostal k reklamní fotografii?

Už ve druháku jsem se fotkou začal živit. Tehdy se u nás hodně točily filmy a spousta reklam. Dělal jsem dokumenty na placech , což bylo jednak zábavný, pak taky supr placený a hlavně inspirativní. Tam jsem se mohl dívat a učit třeba, jak se svítí a spousta dalších technik. Když mě tehdy chtěli na první focení, uvažoval jsem, jestli mám chtít tisícovku na den. Kamarád tvrdil, že mám být odvážnej a chtít aspoň patnáct set. Než jsem se rozmyslel, volali mi z produkce, jestli mi stačí čtyři tisíce na den. A tak jsem si tehdy přišel k hezkým penězům. 

  • Taková reportáž musí být na začátek moc fajn, hlavně tím, jak volná disciplína to je. Ale musel jste také udělat dobrý dojem, když vás zaměstnávali i nadále.

Když jsem dělal první reportáž, odevzdal jsem knížku fotek s první klapkou na obalu, se všemi důležitými lidmi, a bylo tam poznat, jaký je příběh celého natáčení. Což pro zadavatele bylo supr, všichni tehdy odevzdávali obálku fotek a hotovo. Hned mě pak chtěli na další zakázky a já ani nestíhal chodit do školy.

  • A tam předpokládám najdeme cestu přímo k reklamnímu focení.

Natáčení reklam jsem nafotil snad sto, lidi ze štábů si mě začali všímat a často jsem se s nimi potkal i na následných mejdanech. Tak se mi nasbíraly kontakty a občas chtěl i někdo nafotit něco menšího bokem. Pak se mi ozval první agent, se kterým jsem začal spolupracovat. Tomu někdo zavolá se zakázkou a on ji předá mně. To už pak byl skok, kdy se mi i denní honorář řádově zvýšil.

  • Určitě nejen mě zajímá, jak taková velká zakázka probíhá.

Ideálně to začíná tak, že klient zjistí, že má produkt, který se mu třeba prodává málo a zadá reklamní agentuře kampaň. Reklamka celý koncept vymyslí a nechá si poslat nabídky od jednotlivých agentů, kteří vyberou vhodné fotografy. Vybírá se pak ten, který se na to nejlépe hodí. Reklamka s produkcí se pak stará i o faktickou realizaci celé zakázky. Já už vlastně jen diriguji focení. 

  • K reklamní práci jsem se ještě chtěl optat na jeden často zmiňovaný problém: nemáte v době digitální fotografie a snadné dostupnosti znalostí a techniky příliš tvrdou konkurenci?

Když přišel digitál, vyrojila se ohromná spousta fotografů a všichni jsme měli trochu obavy. Agentura ale přemýšlí jinak. Rozpočet na projekt je třeba dvoumilionový a fotograf je jen zlomek z té částky. A jestli zaplatí dvě stě tisíc někomu prověřenému, nebo sedmdesát nějakému no-name jantarovi, raději zaplatí více s jistotou, že to klapne. Ten rozdíl mezi levným, ale nejistým, a prověřeným dražším fotografem pak pro agenturu tak velký není, vzhledem k tomu, co utratí za celou kampaň. Na velkých zakázkách se nás vlastně střídá jedna parta, občas se objeví někdo nový, ale nestává se, že by to někdo dělal za pětinu ceny, to je hned všem podezřelý.

  • Facebook
  • autor rozhovoru: Kryštof Korč

Zajímá vás, o čem si Kryštof s Tomášem ještě povídali? Přečtěte si druhou část rozhovoru!

Galerie

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!

Podobné články

Sony ambasador zdraví z Marsu
Sony ambasador zdraví z Marsu

15. 11. - Jak to vypadá při fotografování "vesmírného" projektu? Jaká je spolupráce se společností Sony? V čem fotoaparáty Sony...

Těšíme se na vás zase na jaře!
Těšíme se na vás zase na jaře!

14. 11. - Odolali jsme větru a dešti a přes podmínky často lákající spíš k poležení v posteli s hrnkem čaje jsme si společně...

Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • poukázka na fotoslužby

Kompletní informace »

Čekejte prosím...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace