FotoŠkoda FestRozhovory

Michal Čížek: "Mám rád živou fotku a chci vyprávět příběhy."

Michal Čížek: "Mám rád živou fotku a chci vyprávět příběhy."
26. 10. 2018 | 11 minut čtení

Michal Čížek je mistrem svého řemesla. Jeho fotografie nejsou suchým zaznamenáním reality, je z nich cítit cit pro fotografii a správný moment i jeho emoce. Zcela zaslouženě je několikanásobným vítězem Czech Press Photo, kde je letos nominovaný hned ve dvou kategoriích. V rozhovoru se můžete ponořit mj. do světa karlovarského filmového festivalu a nechat se unášet na vlnách fotografie. A na FotoŠkoda Festu se s ním můžete potkat i naživo!

"Fotit něco, co už někdo vyfotil anebo fotí mnohem lépe, je ztrátou času."

  • Začněme zlehka – jaká byla vaše cesta k fotografii?

Moje maminka, v 80. letech oděvní výtvarnice, začala pracovat po revoluci jako novinářka. A tak se u nás objevovali její kolegové, fotografové jako Tomáš Kobolka, Honza Třeštík, Karel Šanda. Já jsem ve druhé polovině devadesátých let studoval etnologii a živil se jako prodavač bot v dnes už neexistujícím obchodě. Tam jsem se potkal s Petrem Joskem juniorem, Michalem Urešem, Adamem Fuchsem a jinými fotografy. A tak jsem se od roku 2002 pomalu začal fotografií živit. Hodně mi dalo focení natáčení reklam, večírků, produktová fotografie v ateliéru. To byl můj začátek fotografování.

Zpětně jsem si uvědomil, že oba mí bratři i naše maminka se živíme různým druhem vizuálního umění. Bratr Jakub je vynikající architekt, bratr Martin kostymér u filmu a reklam, naše maminka je známá módní stylistka a novinářka a já fotograf. Jablko nepadá daleko od stromu.

  • Proč jste se stal reportérem/dokumentaristou? Byl to cíl, k němuž jste mířil?

Bylo to v době mých fotografických začátků, kdy jsem strávil bezmála dva roky focením v ateliéru. Uvědomil jsem si, že mám rád živou fotku a chci vyprávět příběhy. V té době jsem také skončil se studiem etnologie, nechtěl jsem studovat vysokou školu jen kvůli papíru. Ale ty tři roky studia mi přesto hodně daly, uvědomil jsem si, že svět není černobílý. Studium mi také pomohlo nahlížet na různé kultury, společenství lidí, chovat se v nich a být dobrým pozorovatelem.

Návštěvníci KVIFF v hotelu Thermal, 51. ročník © Michal ČížekNávštěvníci KVIFF v hotelu Thermal, 51. ročník © Michal Čížek

  • Jak jste se dostal k práci ve francouzské agentuře AFP?

Pracovat pro velkou tiskovou agenturu, jako je AFP, je víceméně o štěstí, být v pravý čas na správném místě, potkat správné lidi. Hodně mi pomohl skvělý fotograf Petr Josek, který mě leccos naučil a seznámil mě s mým současným šéfem Joem Klamarem. AFP někdy v roce 2004-2005 ukončila spolupráci s agenturou EPA a hledala fotografa pro Českou republiku. Joe mi dal šanci a já jsem mu za to doteď moc vděčný.

Všichni fotografové velkých agentur, jako jsou AP, REUTERS, AFP, EPA, se známe, trávíme spolu mnohdy více času než se svými rodinami. Jsme taková velká rodina, u nás v České republice obzvlášť. Petr Josek junior z AP – Associated Press, David W. Černý z Reuters, Martin Divíšek a Filip Singer z EPA - European Press Agency, ti všichni jsou mí dobří a dlouholetí přátelé. 

  • Co se vám jako první vybaví, když se řekne KVIFF?

Nejlepší a nejvýznamnější kulturní událost v České republice. Tým filmových nadšenců v čele s prezidentem festivalu Jiřím Bartoškou, kteří rok co rok připravují tento nezapomenutelný filmový mejdan. Spousta skvělých filmů. Týden po festivalu, který se svojí ženou trávím na Šumavě a nechci vidět živého člověka.

Prezident KVIFF Jiří Bartoška, 51. ročník © Michal ČížekPrezident KVIFF Jiří Bartoška, 51. ročník © Michal Čížek

  • Co všechno obnáší mít pod sebou celý tým fotografů na KVIFF?

Když jsem poprvé fotil pro festival, byli jsme tam dohromady čtyři fotografové. Od té doby se festival zvětšil a přibyli postupně další a další fotografové, editor, produkční. Fotit na festivalu je týmová práce. Důležité je mít pohromadě dobrou partu lidí, kteří vás i sebe navzájem respektují, vyjdou si vstříc, na všechny se můžete spolehnout. Myslím, že po těch letech se mi povedlo poskládat skvělou partu lidí, kteří dokážou v našem kutlochu pracovat a být i na konci festivalu, kdy jsme už všichni unaveni, pozitivní.

  • Kdy začíná práce fotografů na festivalu a kdy končí?

Pro mne, editora a naši produkční začíná festival už 3-4 dny před zahájením. Produkční poptává požadavky ostatních festivalových oddělení, vybavuje naši kancelář. Já s editorem, který je zároveň i fotografem, fotíme přípravy a poslední tiskovku před zahájením, která se koná už v Karlových Varech. Zbytek týmu přijíždí den před zahájením a rychle se zapojuje do práce. V pátek odpoledne všechno začíná a my více než týden fotíme od devíti od rána, kdy obvykle začínají projekce filmů s delegacemi tvůrců a tiskovky, až do 2-3 ráno, kdy končí společenské akce, večírky.

  • Co všechno musí fotografové na festivalu pokrýt?

Fotografujeme úvody filmů za účasti delegace, těch je za celý festival přibližně 80–100.  Dále slavnostní zahájení a závěr festivalu, kde se vyhlašují ceny, několik golfových turnajů, příjezdy filmových hvězd, politiků a celebrit, večírky partnerů festivalu, akce film industry, tiskové konference soutěžních filmů, červený koberec za účasti delegace soutěžních filmů, další sponzorské akce, jako jsou třeba koncerty. Je toho opravdu hodně, pamatuji si, že v jeden den se na našem programu sešlo až 75 akcí, které můj tým musel zdokumentovat.

Prezident KVIFF Jiří Bartoška během slavnostního zahájení zahájení 51. ročníku © Michal ČížekPrezident KVIFF Jiří Bartoška během slavnostního zahájení zahájení 51. ročníku © Michal Čížek

  • Zažil jste na KVIFF nějaký nepříjemný moment? Jaký?

Nepříjemný moment jsem nezažil, nevzpomínám si, teda když nepočítám občasnou kocovinu. Život mne naučil, že ať se stane cokoliv, vše se dá řešit v klidu a nemá cenu podléhat zbytečně negativním emocím. Všichni, kdo pracují na festivalu, si během týdne sáhnou na dno svých fyzických i mentálních sil a negativní emoce prostě musí jít stranou.

  • Na co naopak rád vzpomínáte?

Člověku utkví festivalová atmosféra. Diváci, kteří čekají od brzkého rána ve frontách na lístky. Tým lidí, kteří pracují na festivalu a na který se každý rok těším. Mnoho hvězd v čele s prezidentem festivalu Jiřím Bartoškou, které vás dokáží odzbrojit svou milou bezprostředností. A pak můj tým lidí, kamarádů, které občas vídám během roku, ale ta lidskost koncentrovaná v naší malé kanceláři v hotelu Thermal během těch několika dnů, je asi to nejvíc. A Zuza Mináčová, 87letá fotografická matadorka, to je třešinka na dortu.

  • Na KVIFF fotíte Leicou - proč jste si vybral právě ji a kterým modelem fotíte?

Fotím Leicou asi pět let, oblíbil jsem si Leicu M9 a Leicu Monochrom. Prohlížel jsem si před lety svůj archiv a zjistil jsem, že se stávám takovým fotografickým robotem. Asi jsem byl těsně před vyhořením. Uvědomil jsem si, že musím přemýšlet nad tím, co fotím a jak to fotím. A taky jsem chtěl malý fotoaparát, se kterým můžu chodit celý den a když si ho dám před obličej, lidi, které fotím, přede mnou neutečou. Také abych se nemusel spoléhat na čudlík, kterým fotograf ostří, abych měl fotoaparát pod kontrolou, abych viděl dobře, co fotím a nedíval se skrz malý hledáček zrcadlovky, abych přemýšlel nad obrazem, který vyfotím.

Leica se nehodí ke všemu, ale k tomu, co mě opravdu baví, k dokumentární fotografii, je jako stvořená. Od té doby jsem začal fotit i festival jako dokument. Jeho zákulisí, atmosféru, to, čím je jedinečný. Festival, který je pro diváky, návštěvníky. Festival, kde jako divák můžete potkat filmovou hvězdu světového formátu. To se vám na festivalech v Cannes nebo Berlíně prostě nestane.

Britský herec Robert Pattinson pózuje s fanoušky, 53. ročník © Michal ČížekBritský herec Robert Pattinson pózuje s fanoušky, 53. ročník © Michal Čížek

  • Byl jste oficiálním fotografem prezidenta Václava Klause, hlavní cenu Czech Press Photo v roce 2006 jste získal za snímek politiků po volbách. Jak vnímáte zaznamenávání mnohdy citlivých politických témat a okamžiků?

Fotografování politiky je nejen součást mé práce pro AFP, ale politika mě dlouhodobě zajímá a mám na ni názor, jsem politický člověk. To vše se pak samozřejmě promítá do mé práce, fotografií. A vlastne je to dobře. Bez názoru, postoje nemůžete udělat dobrou fotografii, objektivní reportážní fotografie je prostě nonsens. Jde jen o to nedělat prvoplánově líbivé nebo zesměšňující fotky politiků. 

Aktuální stav médií, kdy na profesionální žurnalismus nejsou peníze a práci zastávají mnohdy mladí novináři bez zkušeností, intelektu a dovolím si tvrdit, že někdy i charakteru, a kdy je žurnalismus zároveň bit ze stran mnohých politických lídrů, vidím jako jeden z největších problémů dnešní doby.

  • Letos máte hned dvě nominace na Czech Press Photo, s jednou z nich soutěžíte o grant Prahy. Kdybyste ho získal, na jaký projekt se můžeme těšit, případně pokračoval byste v projektu zobrazujícím všední i nevšední Prahu?

Před mnoha lety jsem si uvědomil, že moje foto žurnalistická práce je z 99 procent taková pěna dní. Práce, která má hodnotu několik minut, maximálně hodin. To byl jeden z nejhorších okamžiků mé kariéry. Zápas ve fotbale, rukotřas dvou politiků, zahájení výstavy, skoky na lyžích, to vše pořád dokola. Těch fotografií, co vás přežijí, horko těžko napočítáte na prstech jedné ruky. Položil jsem si otázku, jak z toho kolečka ven. Prošel jsem se Prahou po místech, kde jsem nebyl možná několik let a uvědomil jsem si, jak se centrum Prahy mění.

Člověk si uvědomí, že hledá většinou něco, co je vzdálené, a to, co mu leží u nohou, mu uniká. Čas, kdy jsem měl ambice fotit válečné konflikty, je pryč. Fotit něco, co už někdo vyfotil anebo fotí mnohem lépe, je ztrátou času. V Praze žiju od narození, a i kdyby ten grant nevyšel, stejně v té práci budu pokračovat. Mám v hlavě tři směry a různé techniky, jak život a proměnu Prahy fotit. Mým snem je udělat soubor, jako je The Americans od Roberta Franka. Udělat fotografie, které nás Čechy ukážou takové, jací jsme.

Jedna ze série fotografií nominované na Grant Prahy (Czech Press Photo) © Michal ČížekJedna ze série fotografií, jež byla nominovaná na Grant Prahy (Czech Press Photo 2018) © Michal Čížek

​S Michalem se můžete potkat na FotoŠkoda Festu na přednášce Jak se fotí červený koberec a jeho snímky ze tří ročníků KVIFF můžete od 5. listopadu do 1. prosince obdivovat na unikátní výstavě v naší Minigalerii.

chci se o kviff dozvědět ještě víc!

Autor rozhovoru: Anna Jirásková

DJI Action 2 Power Combo 128G

Inovativní magnetický design, Skvělá interní paměť 128 GB (původní DJI Action 2 měla pouze 32 GB), Lehké, ale zároveň elegantní kovové tělo

6 990,-
LEICA Multifunctional Handgrip HG-SCL7

Přídavná rukojeť pro Leica SL/SL3, Přidává vertikální ovladače, Zlepšuje komfort snímání „na výšku“

26 590,-
SAMYANG stativová objímka pro obj. Samyang E-mount

kompatibilní se Samyang E-Mount, kompatibilní s Arca Swiss systémem

2 490,-

Související články

Podzimní FotoŠkoda FEST: Co všechno jste mohli zažít?

Podzimní FotoŠkoda FEST: Co všechno jste mohli zažít?

Festival FotoŠkoda FEST slaví 10 let od svého vzniku!

Festival FotoŠkoda FEST slaví 10 let od svého vzniku!

FESTivalová soutěž na Instagramu

FESTivalová soutěž na Instagramu

Další Rozhovory

Honza Mihaliček: když je fotka blbá, bude blbá i za padesát let. Síla dokumentu je jinde

Honza Mihaliček: když je fotka blbá, bude blbá i za...

Jaroslav Hora: Fotím hlavně pro ten zážitek

Jaroslav Hora: Fotím hlavně pro ten zážitek

FotoŠkoda FEST - vlog jak se točil Švýcarák

FotoŠkoda FEST - vlog jak se točil Švýcarák

Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
I nás baví Instagram.
@fotoskodacz
Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • 300 Kč poukázka na tisk fotografií

Kompletní informace »

Čekejte prosím...